Jan Drahoňovský: Pozvánka do muzea na výstavu betlémů
V sobotu 4. prosince 2010 bude již po deváté otevřena vánoční výstava betlémů. Tradiční přehlídka řezbářské zručnosti nejen podkrkonošských tvůrců je letos opět doplněna o exponáty zapůjčené Spolkem českých betlemářů, se kterým lomnické muzeum navázalo v loňském roce plodnou spolupráci. Díky němu tak návštěvníci výstavy budou mít možnost opět spatřit další nové neokoukané betlémy od řezbářů z celých Čech včetně ukázek zahraniční tvorby.
Ivan Kraus: Televizní zajíc
Pokud si někdo myslí, že psát televizní programy pro děti je snadné, pak se velice mýlí. O tom, co se dětem líbí a co je pro ně vhodné, totiž nerozhodují děti, ale redaktoři. I když mnozí redaktoři byli kdysi aké dětmi (někteří se zřejmě narodili rovnou v redakci) a měli v ústech dudlík místo cigarety a v ruce nejprve chrastítko, které později zaměnili za telefon, na své dětství zřejmě už zapomněli. Svědčí o tom skutečnost, že si neustále ověřují vhodnost programů v odborných příručkách.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (31)
Dostal jsem překrásnou kytici, kterou mi darovalo nakladatelství Areca, z rukou paní Fialové. Vyfotografovali mne s ní a k tomu ještě přibyly další květy – Jiří Krampol, Jan Vodňanský, moje žena, Hanička Krampolová. Vnuk Josef kytku opatroval. Hrdě ji držel. Byla to překrásná a drahá kytice. „To je krásná kytice,“ řekla stydlivě neznámá dáma, „chtěla bych se s ní vyfotografovat. Jsem z Národního divadla.“
Pavel Landa: Hrající kapelníci
K éře swingu patřili také hrající kapelníci. Ne snad, že by ti nehrající na nic hrát neuměli; například Karel Vlach nebo brněnský Gustav Brom byli původně saxofonisté. Ale byli jiní, kteří svůj nástroj neopustili ani v roli kapelníků. Alespoň některých si všimneme.
Michal Ezechel: Vzpomínka na Jiřího Vašíčka
13. listopadu uplynulo 10 let od úmrtí velmi populárního zpěváka 50. a 60. let Jiřího Vašíčka, který skoro 40 let žil v Praze 10 – Vršovicích v Čeljabinské ulici. Byl typickým představitelem vrcholícího swingu a za svůj život nazpíval kolem 400 písní. Proslavil se hity Tenkrát, tenkrát, Píseň o mušli, Tulipány z Amsterdamu, Šoférská, Země, odkud přicházím aspoustoudalších. Často zpíval o své milované Praze, jmenujme například píseň Praha je zlatá loď.
Josef Čejka: Rozmnožovat krásu a vnášet ji do života
Spolek českých bibliofilů (SČB) byl založen v Praze v březnu 1908. Tehdy pod názvem Spolek bibliofilů vznikla z podnětu dvaatřiceti milovníků knih dobrovolná organizace sběratelů, příznivců a tvůrců krásných a vzácných knih a tisků se zvláštním zřetelem k umělecké grafice, výzdobě a vazbě knih, jakož i ke všem ostatním užitým uměním.
Mirka Beňovská: Nakouknutí do Libanonu
Krátký výlet do lokalit, jejichž pouhé vyslovení u většiny Čechů vzbuzuje spíše hrůzu a strach, předcházela etapa studování. Co vlastně o této zemi víme? Samozřejmě jak kdo. Často však slyšíme pouze o terorizmu, válce a násilí. Jaké jsou tedy osobní dojmy a zážitky? Do Bejrútu jsme přiletěli v noci koncem dubna.
Jitka Dolejšová: Flash mob – dívejte se a naslouchejte
Flash mob (často psáno i Flashmob) je blesková zábavná akce, při níž se náhle vyskytne vícero lidí v předem určený čas na předem určeném místě spojených jistou společnou myšlenku (stejné oblečení, chování apod.). Webster´s New Millennium Dictionary of English definuje flash mob jako „skupinu lidí, kteří se organizují na internetu a rychle se shromažďují na veřejných místech, udělají něco bizarního a zmizí.“
Jan Řehounek: Na svatou Kateřinu vlezeme pod peřinu
Ať už ale na sv. Kateřinu, tedy 25. listopadu, pršelo, či mrzlo, dodržovali naši předkové v ten den přísný zákaz práce se vším, co mělo kola - mlýny, povozy, kolovraty. Naposledy před vážným obdobím adventu, aby si ještě užili veselí, se lidé sešli na taneční zábavě. Na ní platilo „ženské právo” - ženy si vybíraly své tanečníky, staraly se o občerstvení, platily hudbu.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (8)
Konečně začínalo být v Radňově tepleji. Dědeček říkával, že jaro si s příchodem na Vysočinu dává pokaždé načas, ale mě na tom hlavně zajímalo, že si konečně můžu natáhnout kraťasy bez punčocháčů. Přitom se už vůkol všechno zelenalo, rozvinuly se kalichy květin, ze spánku se probudily hejna much a otravných ovádů a já se těšil na slavnost »májky«, poněvadž to byla jediná sláva, kterou tu Němci a úřady povolili.
Miroslav Sígl: V Klecanech objevili raný středověk
A hle: najednou se tu odkrýval jeden hrob za druhým – celkem 37 jich bylo zdokumentováno v roce 2005 a dalších 19 ještě v následujících dvou letech včetně letoška. Z toho několik dětských hrobů, některých i velmi mělce uložených (pouze v hloubce 50 – 70 centimetrů!). Pohřbení většinou leželi na zádech, ruce podél těla, jeden hrob tzv. skrčený – tak se pohřbívali ti, kterých? se lidé báli, aby se po smrti znovu neobjevili mezi živými– vampýrové.
Egon Wiener: Kočky | Svět pod paneláky
Nemám rád chlupatá zvířata a taky hady, ještěrky, žáby a mloky. Mnozí páchnou, jsou slizcí a nechtějí si hrát. Nekomunikují. Má přítelkyně jednoho z těch živočichů vlastní. Kocoura. Kočka, kocour, myš nebo fretka, to je jedno, snad jenom, že tenhle kocour vůbec nesmrdí. Čím mě však uráží, je to, že mě přehlíží. Já pro něho jednoduše neexistuji. Když mě vidí, mizí. Kam? Nevím. Proč? Nevím.
Jiří Suchý: Kůň
Kůň se v našem životě vyskytuje poměrně často. Kůň jako takový, kůň jako houpací, kůň jako tělocvičné nářadí, kůň jako nadávka, ale i koníček jako záliba. Zkrátka koňů je kolem nás tolik, že by bylo trestuhodné přejít to mlčením. Můj vztah ke koním je různý. Například kůň jako tělocvičné nářadí je věc, která mi otrávila dětství.
Blanka Kubešová: Dárek pod stromeček - Spisy Františka Langera
Je to už čtyři roky, co přišel nadační fond Fr.Langera°° a jeho duchovní otec PhDr.Vladimír Justl se záslužným projektem, jak přiblížit širší veřejnosti dílo tohoto časem polozapomenutého spisovatele a dramatika.