Jan Kuthan: Nemáte pevnou vůli na dietu? Tak si poslechněte kulturistu
Také patříte k větší části naší populace, která si neustále musí hlídat svůj jídelníček? Chci tím říci, že máte každou chvíli výčitky, že jste toho snědli více, než jste vlastně chtěli, že jste místo jednoho čtverečku čokolády snědli celé balení..
PŘÁTELÉ: Milá paní Alenko ...!
Tento příspěvek bude velmi výjimečný. Výjimečný nejen tím, že ho napsalo a prostřednictvím Pozitivních novin poslalo několik přátel ke kulatým narozeninám výjimečné ženě, ale zejména tím, že je darován skutečně od srdce.
Josef Fousek: Černé myšlenky / Řecká nálada
Kupuje se, prodává se, krade se, nadává, chválí, mlčí se. Tržní doba. Noviny plné zpráv o zločinech, párty na počest Mistra, polibek První dámy, pan exministr věští, umělec otevírá Vinný bar, nemocnice shání sponzora, před školou se nabízejí drogy, v knihkupectví fronty na posbírané kuchařské recepty, sběrny kupují kříže a urny ukradené ze hřbitovů...
Zdeněk Reich: Kouzelné hůlky
Jak však čas běžel, můj problém, zejména s pravým kolenním kloubem šel tak daleko, že jsem se nakonec v polovině minulého roku svěřil do rukou spolehlivého chirurga a nechal si celý kloub vyměnit. Potom ovšem následovala ne zrovna nejpříjemnější rehabilitace. A tehdy jsem si vzpomněl na Václavovu radu a začal se pídit po potřebných hůlkách, které mezitím dospěly na australský trh.
Miroslav Sígl: Lovci mamutů Eduarda Štorcha stále přitažliví
V příštím roce uplyne 130 let od narození našeho učitele, archeologa a spisovatele Eduarda Štorcha (1878 – 1956), který téměř čtvrtstoletí svého života strávil v Lobči na Mělnicku ve svém domku, pořízeném zde spolu s manželkou, pocházející z nedalekých Libovic. Ale už dávno předtím sem zajížděl, neboť zde objevil neolitické sídliště a velké množství nálezů, přičemž do záchranných prací zapojoval i své žáky. Ti hořeli touhou po poznání a objevování.
Josef Krám: Mozartův hrob, na který "se nechodí"
Našinec hledá zajímavosti všude, ale nenavštíví zapomenutý hřbitov Sankt-Marxer-Friedhof v odlehlé části Vídně tam, kde v těsné blízkosti - doslova - duní dálnice ve směru na jih Evropy. Na tomto hřbitově je přece ve společném hrobě pochován i Wolfgang Amadeus Mozart, největší skladatel všech dob a autor opery oper Don Giovanni, jež měla světovou premiéru u nás v Praze.
Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (8)
Branou jsme projeli bez potíží. Byla rozestavěná a dosud neuzavřená. Obyvatelé Pelhřímě ohrazovali osadu hradbou z kamenů, jimiž mínili zpevnit val pod kůly palisády, aby před ním mohli prohloubit příkop a časem ho napustit vodou z říčky, jež tu protékala a říkalo se jí Bělava. Strážný na věži mě poznal a zamával mi. Osada byla nyní jako vymetená, každý utekl před prudkým deštěm a tak nás nikdo neokukoval, jak se obvykle stávalo, když se objevil nový příchozí.
Josef Krám: Václav Hanka objevně
Teze o Václavu Hankovi jako tvůrci Rukopisu královédvorského je velmi nepravděpodobná, nadále neudržitelná, a po skutečném autorovi RK bude tedy třeba i nadále pátrat. To jsou poslední slova rozsáhlé studie Lubomíra Sršně „Příspěvky k poznání osobnosti Václava Hanky“, která vyšla letos ve Sborníku Národního muzea v Praze, řada A – Historie v číslech 1 až 4.
Luděk Ťopka: Pruhovaný uprchlík
Pomalu odložím ruksak a dalekohled na klády, opatrně se zvednu, obejdu skládku dříví a blížím se k plotu. Najednou se tráva rozhrne a na cestě stojí malý černožlutý markazínek, tak dva týdny starý. Spatřil mne a utíkal podél plotu dolů po cestě. Došlo mi, že bachyně nemůže být vně obory a že ten malý bez mámy uhyne, nebo padne za oběť nějakému predátorovi.
Tomáš Zářecký: Žádnej soused, dobrej soused
Není nadto, když vás o víkendu vzbudí hádka od sousedů a hlasité práskání dveřmi. Můžete je proklínat sebevíc, ale nic nezměníte na tom, že bydlet v paneláku, kde vás jen tenká stěna dělí od spousty dalších lidí, je občas sázkou do loterie. Někdy to je křik, jindy vrtačka a ve chvíli, kdy toužíte po klidu nejvíce, přijde na řadu capart bez hudebního sluchu trénující na housle či klavír.
Lenka Nováková: Nevyhnutelnost boření aneb o kreativitě dospělých
Když jsem byla malá, jedna z mých nejoblíbenějších hraček byly obyčejné dřevěné kostky polepené papírem s částmi obrázků. Měly sloužit jako jednoduché puzzle, ale mě bez ohledu na jejich původní účel mnohem víc zajímala stavba komínů a pyramid. Později jsem jako velkou svátost opatrovala červenobílou stavebnici, která trochu připomínala dnešní lego.
Jan Řehounek: Nejkrásnější prázdniny
Tehdy, na konci padesátých let, byla na českém venkově v plném proudu kolektivizace. Když těsně po Novém roce přišli za mým dědou agitátoři z národního výboru, kteří s sebou vzali souseda Štefana – sedláka, který už podepsal, strašně se rozčílil. „Ne a ne! Do žádnýho kolchozu mě nedostanete!
Egon Wiener: Milan Novák, Pražská ulice a Hawaj
Psal mi přítel ze Spojených států, co nebyl doma v Liberci čtyřicet let, že čte mé knížky a vzpomíná na Pražskou ulici. Shodou okolností právě v ní jsem ho viděl naposled. Píše mi na internet, jak jinak v současné době, že jsme si oba dva nezávisle na sobě koupili kola v Pražské ulici u pana Nývlta. Milanův dědeček pracoval ve Vkusu. To bylo výrobní družstvo, kde se tak dobře šilo. Píše mi z Hawaje, jak „chodí“ Pražskou, a jak vzpomíná na kdysi rušnou libereckou ulici a na lidi, jako byl můj táta, kteří tam prodávali, a já vzpomínám s ním. Zavzpomínejte si s námi.
Sloupky Jiřího Menzela (36)
Ve chvílích, kdy jsem psal tyto řádky, zbývalo pár hodin do konce roku. Navzdory silvestrovskému veselí se člověk nemohl zbavit blbé nálady. Prezident je zhnusený a my občané jsme bez iluzí. Politika se proměnila v handrkování, slovní šarvátky, osobní útoky, pavlačové hašteření. Co se nám to stalo, komu se to podařilo optimismus a naděje listopadových dní proměnit v blbou náladu?