Václav R. Židek: Zastavení se Zuzanou Stirskou
Zpěvačku Zuzanu Stirskou jsem poznal osobně koncem listopadu minulého roku při benefičním koncertu Nadace na ochranu zvířat „Podejte pac“, kde zadarmo vystupovala se svými dětmi i se souborem „Gospel Time“, tak jako všichni umělci tohoto večera. Nebylo to však naše první setkání. To se uskutečnilo už několik měsíců před tím na vlnách internetu, kdy jsme si dopisovali ohledně přípravy tohoto koncertu.
Milan Turek: Běž dělat hudbu, protože nic jiného neumíš
„Běž dělat hudbu, protože nic jiného neumíš, …“ slyšel od rodičů Martin Prokeš, vynikající zpěvák, tenorista a manažer z České Lípy, když dokončil základní vzdělání. V propagačních brožurách několika ročníků dříve českolipského festivalu Festivalu duchovní hudby 2000 – 2006 a od roku 2007 Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica byl v záhlaví uveden pořádajícím Martin Prokeš a současně se jeho jméno objevilo mezi účinkujícími.
Josef Fousek: Česko aneb ČMSR / Veřejné popravy
Můj sen byl konkrétní. Naše země konečně nalezla název pro naši vlast. Česká mafiózní socialistická republika. Protože problémy s rostoucí korupcí a mafiemi přibývají, měl jeden z poslanců kupodivu myšlenku. Jediná možnost v době, kdy si VNITRO neví rady, je tato: „Zrušte policii, soudy, kriminály, ochranky, kriminalisty, a dejte jim tučné odstupné.
Miroslav Sígl: Jaká překvapení vás čekají v Roztokách
Jestliže jste dosud nenavštívili pohledné Roztoky, městečko šest kilometrů od Prahy kde žije 7500 obyvatel, které má bohatou historii s nedalekým přemyslovským Levým Hradcem a Žalovem, a prvním historicky doložitelným křesťanským kostelem nad levým břehem Vltavy, určitě si zařaďte jeho návštěvu mezi ty, které vás nezklamou.
Radka Jurkovičová: O zlomeném srdci / Chudinka obecná
"Ty už mě nemáš rád…?“ Napůl výčitka, napůl otázka. "Mám tě rád…“ brání se dotyčný chabě, pokud nepřejde rovnou do protiútoku. Ostatně, co říct na takové nařčení. A vzápětí přijde další: "Zlomil jsi mi srdce..!“ (rozuměj: přišla jsem o své iluze) Následuje srdceryvná scéna, jejímž cílem je, aby se dotyčný cítil alespoň tak špatně (raději hůře), než ta s domnělou frakturou.
Egon Wiener: In memoriam | První liberecké noviny | Bezbariérový svět
Mnoho našich spoluobčanů muselo opustit své Liberecko, Jablonecko, když se oni sami nebo jejich rodiče aktivně podíleli na rozbití Československa v letech 1935–1945. Jako němečtí nacionalisté se podíleli na programovém vyhnání Čechů a Židů z pohraničí, na jejich fyzické likvidaci a ztratili morální právo na návrat. Přesto ani oni nezapomněli na svou zemi, kde se narodili a kterou zradili, když její část – Sudety, připojili v letech 1938–1945 k Německé říši.
Milan Turek: Rozhovor v moderním paláci skvostů
Vlastivědných muzeí i všelijak lokálně zaměřených sbírek je po celé naší vlasti nesčetně. Bývají cílem návštěvníků lokalit, školních výprav, zájezdů a turistů za poznáním života našich předků i za poznáním současných řemesel, výtvarníků a lidových umělců. Nejsou to jen muzea ve velkých městech, lákavá jsou především malá muzea se specifickými sbírkami, zaujímajícími typickou originalitou.
Ivan Rössler: O nejpodivuhodnějším dobrodružství
21. června 2010 by se dožil spisovatel Mirko Pašek rovných sta let. Napsal několik desítek románů, ve kterých čerpal z náměrů, jež mu přinesly četné cesty do zajímavých zemí. Známé jsou třeba Vracím se z Babylonu, Adamův most, Lovci perel, Muž pro Oklahomu a mnohé další. Mám k tomuto autorovi specifický vztah. Před mnoha lety jsem si vzal jeho dceru Zuzanku za ženu.
Ivan Kraus: Na obědě
Do restaurace jsme chodili všichni velmi rádi. Číšníci z nás však obvykle příliš nadšeni nebyli, protože se skoro vždycky přihodila nějaká věc, která personálu nesedí. Dali nám, když nás viděli, ten největší stůl, který byl zrovna volný, a nedůvěřivě sledovali, jak se dohadujeme o místa. Šlo hlavně o to, aby matka seděla tak, aby viděla na celou restauraci, stejně tak jako ve vlaku, kde musela sedět ve směru jízdy.
Sloupky Jiřího Menzela (15)
Darebáci všech sort, od primitivních vylupovačů aut až po rafinované bankovní šejdíře, pochopili, že tato demokratická společnost nezná pohrdání, nezná vyvržence, je měkká a zbytečně ohleduplná k evidentním lumpům. Tím více se rozmáhá jejich drzost, s jakou se ohánějí dobromyslnými paragrafy. Kde je pokání, kde je stud, kde je lítost po špatných činech. Kde je soucit s obětmi. Tak nevím…
Ivan Kolařík: Policejní dar (1.)
“Matko, bolševikům dozvonilo, v rodný zemi začíná demokracie, musím se ject podívat do rodný země jak jsou na tom jejich policejní orgány,” oznámil jsem radostně ženě, která starostlivě zvedla oči od vaření. “Ivane, pro Bůh, nikam nejezdi, víš že jsou tam orgány zlý, ještě si tam něco nadrobíš a oni tě strčí do lochu,“ zareagovala žena a dodala: “Co si počnu, budeš-li lepit pytlíky na Borech?
Jaroslav Vízner: Zdřímli jste si? Nechte se "nakopnout".
Bylo to jako sklenice studené vody v horkém létě, jako probuzení do jarního jitra. Znám to město docela dobře a přece jsem našel hodně navíc. Je třeba se občas nechat "nakopnout". V osmdesátých letech, kdy jsem Londýn objevoval, jsem se už měl možnost po Evropě porozhlédnout. Nejdříve s Divadlem Na zábradlí a pak, žil jsem v Ženevě, příliš klidné... občas jsem ji "vyměnil" za Paříž.
Jitka Dolejšová: Deník z báječné dovolené
Hurá, jsem v cíli své vytoužené dovolené! Po dlouhé únavné cestě autobus konečně zaparkoval před prosklenými dveřmi útulného hotýlku a vyvrhl kufry a bílá těla klientů na rozpálenou dlažbu palmové promenády. Obklopila mne nezaměnitelná vůně blízkého moře. Měla jsem skvělý nápad, dopřát si tuhle báječnou dovolenou jako dárek k dvacetinám. Potřebuji si konečně pořádně odpočinout.
Miloslav Švandrlík: Kritika ředitele Hryzaty | Co zmůžeš proti pokroku
Josef Hryzata chmuřil své ředitelské čelo. Tvářil se, jako by požil libru drceného skla. Svíral křečovitě zápisník a v očích se mu objevil výraz tatranského sviště, napadeného orlem. Josef Hryzata, úhrnem řečeno, upadl do nálady krajně ponuré. Nelze se mu divit. Kritika, která pravě dopadala na jeho hlavu, byla tvrdá a nekompromisní. Bez ohledu na jeho mocenské postavení ředitele.