Dobromila Lebrová: Freydoon Rassouli - malíř snů
Nazývají ho malíř snů. Jeho umění považují za božské. Jeho stylem je tzv. fusion- art; název si dal dokonce registrovat a učí jej mnohé umělce, především v severní Kalifornii... Fusion-art je umělecký směr 21. století, který snad můžeme popsat jako snahu o syntézu vyjádření palčivých otázek současnosti. Spojuje vidění dnešního chaosu, ale i chaosu jako fyzikálního jevu, útoky na všechny smysly diváka i všechny možné současně dostupné technologie.
Milan Markovič: Ale teraz vážne!
Nájde sa vôbec niekto, kto by nikdy nezačul či dokonca nevyslovil toto podivné upozornenie? Sú len dve možnosti, prečo sa ktosi uchyľuje k takejto „poistke“: buď chce dôrazne upozorniť na to, že to, čo hovoril predtým, bolo vtipné, humorné a v každom prípade smiešne, alebo sám sebe neverí, že by vtipnou vetičkou dokázal niekoho presvedčiť o čomkoľvek.
Milan Markovič: Ale teď vážně!
Najde se vůbec někdo, kdo by nikdy nezaslechl či dokonce nevyslovil toto podivné upozornění? Jsou jen dvě možnosti, proč se někdo uchyluje k takovéhle „pojistce“: buď chce důrazně upozornit na to, že co říkal předtím, bylo vtipné, humorné a v každém případě směšné, anebo sám sobě nevěří, že by vtipnou větičkou dokázal někoho přesvědčit o čemkoliv.
ZPOVĚDNÍCI (3) Petr: Abych nezakopl o bludný kořen...
Ó ano, očekávání ...., to je pravá metla každého vztahu, možná že dokonce i jakéhokoli setkání člověka s člověkem. Každý z nás něco od druhých lidí očekává, a většinou to, co chce získat či objevit, odvozuje hlavně sám od sebe, respektive od toho, co on sám chce, co si přeje. A když to pak z určitého důvodu hned napoprvé nedostane, je zklamán. Tedy nikoli zklamán dotyčnou osobou, ale svými vlastními nesplněnými představami o dotyčném.
Dobromila Lebrová: Adolf Liebscher, český malíř - 90. výročí úmrtí
Pamatuju si, že to bylo ještě na základní škole, kdy jsme byli s rodiči v pražském Bludišti na Petříně, kde jsem obraz, který je tam vystavený, považovala za skoro skutečný. Je to dioráma bratří Liebscherů „Boj studentů se Švédy na Karlově mostě“. Byla jsem tehdy malá a tak jsem se na obraz dívala z jiné perspektivy než teď - vtažení do děje bylo pro mě silnější. - Byl to takový zážitek, že jsem si provždy zapamatovala jméno bratří Liebscherové.
Annie: Pomůžete mně nebo jinému pejskovi?
Pocházím ze země zelených luk a vřesovišť, které se říká Éire, ve vaší řeči pak tuším Irsko. Říkají, že jsem greyhound, nejrychlejší pes na světě, prastaré plemeno s tradicí sahající až kamsi do dávnověku. Bývali jsme společníky šlechticů, znakem jejich urozenosti. Pokud jsme zrovna neodpočívali na kožešinách u krbu, chodívali jsme s pány na lov, byli jsme ctěni a milováni.
ZPOVĚDNÍCI (2) Zita: Kéž bych mohla naplnit Vaše očekávání
Milý Petře! Nevím, zda naplním všechna Vaše očekávání, která jste na mě „ jedním dechem ze své tajemné pokladnice-nitra vychrlil“. Na jedné straně Vás plně chápu, jak nádherně jste si zosobnil vysněnou bytost, která by měla mít všechny ty noblesy, šarm i mondénnost dam 30. let; snesl jí poklony až k nohám, prozradil jí své tužby, pocity, přání, prohry a snažil se objasnit neobjasněné.... Ale myslel jste při tom také trochu na skutečnou Zitu, jestli se s tím vším dokáže porvat stejně dobře, a přitom Vás nezklamat.?
Josef Zeman: Plasy – barokní pohádka
Seznámit se s tímto barokním skvostem západních Čech můžeme obvykle nejen při slavnosti Jízda na kole po lávce přes plaský rybník, která se koná již od roku 1951, ale také o tradiční plaské pouti v srpnu. Nebo vždy při zaručeně úspěšném sbírání hub v místních lesích. Nachází se jen 20 km na sever od Plzně, v hluboké lučnaté kotlině prorvané bystrou řekou Střelou.
Milan Markovič: Premeny fotografie
Digitálny fotoaparát má vraj už tridsať rokov. To ten čas letí! Pomaly si už málokto v tej rýchlosti uvedomí, že boli aj nejakí predchodcovia. Nejde len o ten film! Ten asi ostane ešte nadlho a v istých spoločenstvách možno aj navždy, ale podľa mňa to bude sakramentsky drahý špás. No samozrejme, veď to bude len pre pár čudákov.
Soutěž s HUBATOU ČERNOŠKOU
Vyhrajte knihy od Hubaté černošky! Nazdárek lidi! Udělalo by vám radost, když bych vás obdarovala některou z mnoha pěkných knížek z mého internetového knihkupectví? Že se vůbec ptám... Tak tedy pravidelně sledujte toto mé soutěžní okénko a soutěžte a vyhrávejte!
Karel Hruška: Klenoty jihozápadní Francie
Vysoko nad řekou Dordogne stojí pevnost Beynac-et-Cazenac. Pohádkový hrad byl ve středověku častým cílem anglických nájezdníků. Po přestavbě se stal renesančním palácem. Na kopci nad soutokem řek Vézere a Dordogne leží městečko Limeuil. Je odsud krásný výhled na údolí s mosty a říční soutok. Pojedete-li jižním směrem, dostanete se do Cadouin.
ZPOVĚDNÍCI (1) Petr: Kéž bych mohl být i já pro Vás zpovědníkem...
Exkluzivní internetová kronika těchto dnů, v níž se navzájem osobitě zpovídají dva padesátníci - Zita a Petr - a odhalují tak čtenářům celou řadu problémů lidí středního věku na pozadí svých vlastních životních osudů. Příběhy našich zpovědníků se odehrávají na neviditelné hranici mezi každodenní realitou a lehce mystifikující literární fikcí. Autor zpovědníka Petra je postavou veřejně známou, neboť se za ní skrývá vydavatel Pozitivních novin Pavel Loužecký, zatímco autorka zpovědnice Zity si přeje zůstat v anonymitě. Budiž jí to v zájmu zpovědního tajemství dopřáno....
Ivan Kraus: CLASS STRUGGLE
Sometimes my mother had a curious way of talking to my father. "That´s your fault," she would level at him after she had been standing in some queue or other. Other times, such as when she had been waiting a long time for a tram and got home late, she would point at my father and say, "That´s your fault too!"
Ivan Kraus: Lutte de classe
Quelquefois ma mère parlait à mon père d´une étrange manière. « C´est vous qui avez laissé faire ça! » lui reprochait-elle au retour d´une file d´attente. Ou alors, quand par exemple le tramway avait eu du retard, une fois à la maison, elle montrait mon père du doigt en disant: « Ça aussi c’est votre faute! »