Jana Pilátová: Jak Honza s prasetem chřipku léčili...
Začalo si hrát na „je mi hůř“ a když už Pepa začal ztrácet trpělivost s prasečím „skoč támhle podej tohle“, hrálo si na „je mi nejhůř, dlouho už na světě nepobudu..“. Pepa se snažil, seč mohl, ale prasečích požadavků na něj už bylo moc. Napsal tedy do místního královského plátku výzvu o pomoc. Palcovými titulky samozřejmě, aby se prasečí nemoci dostalo řádné publicity a praseti nebohého sekýrovaného Pepy pomoci.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (26)
V pondělí odpoledne jsme v Ruzyni usedli do obrovského boeingu. Čekal nás jedenáctihodinový let, než přistaneme na Kennedyho letišti v New Yorku. Těšila jsem se, že budu sedět vedle Luboše, chlapi se však uvelebili na sedadle za námi, potřebovali si prý ještě spolu o něčem promluvit. Zbyla tedy na mne Simona, která toho nikdy moc nenapovídala.
Ivan Kolařík: Úvaha o bolesti
Již od pradávna se nám matky snaží namluvit, že porodní bolesti jsou vskutku strašlivá záležitost. Je rovněž všeobecně známo, že díky hrozným bolestem novopečené maminky po zdárně provedeném porodu záhy přestanou milovat manžele, milence a otce svých ratolestí, kteří ukrutnou bolest způsobili v první řadě.
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (10B)
Když jsem přišel domů, Franta ještě spal a Petr seděl u televize a díval se na nějakou veselohru. V té době byla televize a noviny našimi největšími učiteli angličtiny. Zvláště televize byla dobrá tím, že její aktéři mluvili zřetelně a spisovně. Nejen to, člověk si mohl mnohé domyslet z jejich pohybů a děje. Komedie jsme milovali nejvíce, protože při těch se člověk občas zasmál, když mu to došlo, ale už tehdy jsem narazil na gagy, které jsem nepochopil, i když rozuměl každému slovu.
Anastázia Mahovská: Matrtaj
Už mali v sebe nejeden poldecák a začínalo to s nimi šiť, keď v tom prišiel aj Ďuro. „Ááááá, prišiel Matrtaj, náš vychýrený milovník! Ďuri, daj si a povedz, ktorú si zasa vytrtkal?“ Ďurko sa už nerozčuľoval nad tou prezývkou od papučiarov, vedel svoje a nebál sa, užívať si. Býval na najvyššom kopci nad Ochodnicou. Jeho žena do dediny nechodila, musela sa starať o kopu detí.
František Mendlík: Nepostradatelnost figuranta
Železniční důchodce Fanouš Hovorka si našel přivýdělek. Stal se ostrahou v prodejně s drahými parfémy. Prodejna je to značková a voda po holení stojí pět stovek. Nekalý úmysl zákazníka se dá odhadnout. Po několika razantních akcích přestali do prodejny chodit nepřizpůsobiví jedinci. Bývalý výpravčí si je vědom, že nemá žádné pravomoci a že v prodejně je něco jako figurant. Je však vyzbrojen zasmušilým výrazem ve tváři a vysokou postavou. Jednou svým výrazem vyplašil i mladého zlodějíčka. Ten proti němu začal používat cviky karate. Hoch se kopal i za ušima.
Barbora Kozáková: Dřevěná loďka
Dřevěná loďka se pohupovala v mírném zářijovém větru. Slizké, tmavě zelené řasy, jimiž byla omotaná, prozrazovaly, že je tu, u kamenné zdi dlouhého kanálu vedoucího do moře, ukotvená již hodně dlouho. S každým rozbouřením vody, když kolem projela nějaká jiná loď, divoce narážela svým bokem do tvrdé stěny a v ozvěně se rozplýval zvuk drhnoucího, rezavého řetězu, jímž byla loďka upevněna.
Elena Paclová: Zvířata vědí víc, než si myslíme (2)
V průběhu těch let začaly nové chalupníky navštěvovat dvě kočky. Obě hubené, ale jedna hezčí než druhá. Mourovatá a černá, obě krasavice. Patrně byly zvědavé, co se tu s tím starým stavením děje. Pokud uvažovaly (a já věřím, že ano), byla naděje, že u lidí se najde něco na zub i pro ně. Uvažovaly správně.
Milan Markovič: Hra, nič iné
Preboha, veď je to len hra! – vravievala mi mamina, keď som sa bezmála s plačom vracal domov po akomsi futbalovom megazápase na jednu bránu medzi chlapčiskami z našej ulice, keď som bol akurát v tej dvojici či trojici, čo – samozrejme nespravodlivo – prehrala. Po rokoch bol môj svokor-remeselník ešte lapidárnejší.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (20) Závod se smrtí
V červnu roku 1924 se Murray Stuart utábořil na břehu řeky Kongo. Když se setmělo, vystoupil z temnoty k rozdělanému ohni posel a podal cestovateli dopis. Stuart se z řádků roztřeseného písma dověděl, že necelou míli odtud táboří těžce nemocný prospektor, neschopný pohybu. Následovala prosba, aby se rychle vypravil do jeho tábora, protože mu zbývá jen krátká doba pro život. Stuart se nechal odvést poslem, mladým domorodcem, k prospektorovu ležení.
Václav R. Židek: Žabky na vodě
Dovolujeme si Vás upozornit na vynikající knihu Blanky Kubešové - Žabky na vodě, které zvláštní shodou okolností prošla málo povšimnutá českým literárním světem. Možná taky proto, že autorka je Češka a žije ve Švýcarsku.
Jitka Krpensky: Vyrovnaný účet
Pohledná padesátnice, samostatná, milovnice dětí a psů, vášnivá houbařka – tak by mohl znít inzerát, kdyby - kdyby někoho hledala. Jenže – po několika ztroskotaných vztazích to už dávno vzdala. Má psa, příbuzné, přátele a známé. Je jí dobře, jak říká, i když své sny samozřejmě pořád má. Malý domek ze zahrádkou, jen pro ni a jejího psa, to je to největší přání, bohužel těžko dosažitelné.
Zdislav Wegner: Slohovka
Dveře naší třídy se otevřely, ale místo jednookého češtináře vešla půvabná dívka. „Nějaký čas budu vašeho pana učitele zastupovat,“ řekla, a hned se do vyučování dala s úsměvem a s vervou. Byla krásná. A chytrá. A nosila plisovanou sukni. Při hrách jsme ječeli a skákali jako posedlí, ale když nám recitovala básně, nebo předčítala ze svých knih, ani jsme nedutali.
Luděk Ťopka: Mlsný Jasík
Měl jsem za války na českobrodském gymnáziu spolužáka a kamaráda Richarda Seiferta, který, na rozdíl mne, vystudoval po válce střední lesnickou v Trutnově. Naše přátelství nám vydrželo i když se naše cesty později rozešly. Mne připoutalo moje povolání na léta v Praze, zatímco on měl to štěstí poznat několik krásných českých polesí.