Austrálie - můj osud (4)
V deset hodin nás, nově příchozí, shromáždili na trávníku před pracákem, kde bylo narychlo postavené dřevěné podium, na kterém sedělo vedení tábora a český tlumočník. To byl zřejmě utečenec z roku 1948, který mluvil česky velice dobře, ale do překladů se mu už vloudily občasné anglicismy jako...na pracovní úřad s sebou přineste tlumočníka...
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (31)
Smuteční rozloučení s Lubošem se konalo o deset dní později v místním krematoriu. Seděla jsem se svými dětmi uprostřed první řady, přímo proti vystavené rakvi s tělesnými pozůstatky svého manžela a jejich otce. Nikdo z nás tří neplakal. Pouze po mé levé straně nepřetržitě vzlykala Lubošova matka. Chápala jsem její bolest. Ztratila jediného syna, kterého přímo neskutečně milovala.
Ivan Kraus: Faktor strachu
Populární herci, zpěváci a modelky v něm soutěží o to, kdo lépe přežije v džungli. Když měl program svou premiéru v Americe, odstranila produkce nejprve předvídavě z ostrova nebezpečné hady a hmyz, a teprve pak tam vysadila prominentní dobrodruhy. Toto opatření bylo nutné, protože novodobí Robinsoni by v případě úrazu mohli televizi žalovat o miliony dolarů.
Monika Petrlová: To ráno mezi pyžamem
Marie Slepičková byla vzhůru už dobrou půlhodinu. To, co se celou noc odehrávalo jen pár metrů nad její hlavou ji nenechalo dospat. I ji, která si už nějaký ten pátek vařila čaj s bylinkami pro snazší zvládnutí hormonálních změn v přechodu, zalechtalo v podbřišku. Pohled na Karla v pruhovaném pyžamu oddychujícího na druhé straně postele však veškeré sexuální touhy zapudil ještě dřív, než by řekla švec, respektive než by řekla sex.
Miloslav Švandrlík: Svůdce žen Kronášek
O Kronáškovi se vědělo, že je známým svůdcem žen a v tomto směru nikdy neumdlévá. Salabová mu dala pár facek, Rybářová ho přetáhla deštníkem, Srnečková si stěžovala ne vedení podniku a Blahoutová o tom dokonce řekla svému příteli, který Kronáška zmydlil v temném průjezdu. Ale svůdcové se nevzdávají.
Ivan Kolařík: Vášnivá úvaha o vášních
Kolegové jeho podivné počínání v pracovních hodinách pozorují s neutuchajícím údivem, vyměňují si významné pohledy a přitom si letmo ťukají ukazováčky na hlavu. Došlo to tak daleko, že poslední dobou si přítel vymýšlí všelijaké nemoce, jen aby nemusel do práce a místo ní mohl na golf. Že jeho pracovní výkon upadá, si při své vášni samozřejmě neuvědomuje.
Eva Vlachová: Síla slova
Že slovem můžeme pohladit i udeřit, potěšit i rozesmutnit, rozesmát i rozplakat, víme všichni. Slovo je zřejmě nejfantastičtějším nástrojem lidstva. Žádný vynález nepřekonal jeho sílu, vždyť je schopno rozpoutat válku, uzavřít mír, spojit i rozdělit nejen jednotlivce, ale i celé národy.
Milan Dubský: Tátův první dopis
Dnes v devět hodin dopoledne jsi přišla do našeho světa. Otevřela jsi oči na modrou oblohu a pak jsi poprvé uviděla mámu. Všechno jsme pro Tebe přichystali. Prádélko, postýlku a hlavně místo v srdcích. Dělíme se s Tebou o teplo, myšlenky a cit. Dosud jsme žili Tebou a teď jsme začli žít pro Tebe.
Libuše Čiháková: A vaší kočce to vyřiď taky!
V lázních u oběda posloucháme anekdotu: Přijde pán do hospody a poručí si dvakrát rum. Jeden vypije, druhý si naleje do kapsičky u saka a objedná si znovu totéž. Jeden vypije a druhý rum naleje do kapsičky u saka. Když si ale objednává třetí rundu, hostinský se nesměle zeptá: "Promiňte, pane, ale mohl byste mně říci, proč si lijete ten rum do kapsy?"
Blanka Kubešová: Fiktivní rozhovor
Posněhávalo. Sníh, který ještě včera roztával dřív, než se první vločka dotkla země, dnes rychle umrzal. Brzy ležela na chodníku bílá pokrývka a kupole nedalekého kostelíka vypadala, jako by ji někdo pocukroval. Zuzana vzdychla a přejela si dlaní už pořádně vypouklé bříško. Ti dva cvalíci v něm se ze všech sil hlásili k životu. Kdyby věděla, zda mají nějaké sny, nebo co si tak spolu celý čas vyprávějí?
Dobročinnost za pětku
Muž stojí na zastávce autobusu. Ač přišel na zastávku první, už dávno to tak nevypadá. Přibývající, hlavně ti mladí, si stoupají dopředu. Když přijede autobus, ve kterém zbývá očividně pár míst na sezení, všichni se začnou tlačit do chumlu. Nikdo nechce v autobuse stát. Když dav několikrát do muže strčí, rozmrzele ustoupí. Trpělivě čeká. Nebude se s nikým hádat.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (34)
Zase jsem tedy zůstala doma. Tentokrát už ne jako zelená vdova! Spíš jako obětavá matka. Ztráta manžela, a teď i pravidelného kontaktu s lidmi, na mne působila téměř zhoubně. Snažila jsem se maximálně se věnovat svým dětem, ráno jim pomáhala při odchodu do školy, odpoledne jsem už netrpělivě čekala, až se objeví u branky.
Austrálie - můj osud (1)
Já jsem vlastně vždycky utéci chtěl. No, utéct snad zrovna ne, ale podívat se do světa, to jsem chtěl. Jenže za mého mládí to nešlo, prostě vás nepustili. Soudružka správcová, pokud se dobře pamatuji, velice význačná a důležitá osoba své doby ...
Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (6)
Ráno loďka zmizela. Asi jsem musel hodně tvrdě usnout, jinak by mi odchod vnucené družky neunikl. Vlastně jsem spal dost dlouho, neboť slunce se již vyhouplo nad východní svahy a prozařovalo špičky jedlí kolem Slunečního kamene. Obě klisny pořád klimbaly, uplynulé dvě noci byly i pro ně příliš rušné a únavné. Protáhl jsem se a zdvihl hlavu vzhůru. Mušličkový váček uvízl na větvičce, přesahující do přístřešku.