Vladimír Kulíček: Co Čech, to muzikant, aneb i obecní policajt to dokáže
Jako dítko, teprve nedávno školou povinné, jsem tomu moc nerozuměl a teprve později pochopil příčinu obdivných pohledů populace ženské, vrhaných měrou nebývalou na statnou postavu obecního policajta. Snad právě v té době se událo, že pan učitel potkal svého žáčka z první třídy obecné, jak vede statnou krávu na provaze.
Eva Vlachová: Vůně deště
Letošní dlouhá zima nás pořádně unavila. Čekání na jaro bylo natolik vyčerpávající, že jsem skoro zapomněla na zásadu, kterou nám vštěpovala babička. Před Velikonocemi se dům musí blyštět a jarní úklid je vizitkou každé správné hospodyně. Ne, že by se mi chtělo do gruntování. Ale co naplat, vysvitlo sluníčko a ukázalo svým zlatým prstíkem na zapomenuté, nevysmýčené kouty a vykreslilo šmouhy na oknech.
Egon Wiener: Můj vietnamský přítel | Jisté poznání | Tlusté od šunky
Mám přítele, který se na mne usměje a myslí si to, co právě řekl. Je to až k nevíře, že takový člověk (a rovněž 90% jeho komunity) tu existuje. Každý den, šest dní v týdnu, rok po roce je tu s námi. Vždy v dobré náladě, připraven poradit, a když přijde takové nemehlo, jako jsem já, i udělat, rozebrat, složit, nastavit, zabalit a říct si neurážlivou cenu.
Eva Vlachová: Míval jsem klobouk
Chodit s hlavou nepokrytou bylo dříve naprosto nemyslitelné. Ale třeba padesátá léta nebyla ke kloboukům právě přívětivá. Zvlášť klobouček dámský byl předmětem zkoumání, zda jeho nositelka není náhodou nepřítelem lidově demokratického zřízení. Pokud se dáma nechtěla střetnout s uličním důvěrníkem, zvolila raději šátek. Ženy jsou ale vynalézavé a šátkové kreace byly někdy vskutku půvabné.
Masová činnost
Pojem „masová činnost“ pamatují dnes už snad jenom důchodci, kteří absolvovali svoji základní vojenskou službu v době „Černých baronů“. Voják v době po skončení svého denního zaměstnání nesměl být ponechán svým vlastním myšlenkám a volnému trávení osobního času. Co kdyby jej napadaly proimperialistické myšlenky, oslabující bojeschopnost naší armády a podlamující ostražitost vůči nepříteli při budování socialismu v naší vlasti?
Eva Vlachová: Kouzlo dopravních výluk
Možná, že mnohého ze čtenářů už jen titulek rozpálí doběla. Co je pěkného na rozkopaných ulicích a přestupování z jednoho dopravního prostředku do druhého? Občan má svou navyklou trasu, leckdy ještě v polospánku nastupuje do své tramvaje, pak přestoupí na metro či autobus, kde se v podstatě probouzí do pracovního dne.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (10)
Vypracovali jsme, zatím ještě tajně, plán postupných akcí. Především jsem si z knihovny podniku, u něhož jsem byla do nástupu na mateřskou dovolenou zaměstnána, vypůjčila náruč odborných publikací, v kterých byly nejen plánky, ale dokonce už fotky postavených rodinných domků. Přibližně po dvou týdnech nočních diskusí a úvah jsme společně i na papír nakreslili ten náš.
Nedělní chvilky s poezií .... Jan Anton
Jan Anton „Bývaly doby, kdy mi žluč létala tělem jak vlny tsunami. A já se naučil klidnit toho dravého ve mě. Vytvořil si vlastní cestu, zvykl si milovat svět, i trochu masochisticky, se vším co sebou nese. Poezie si mě našla a vlekla přes dětské říkanice, když mi bylo devět, k volné, někdy až automatické, tvorbě, to když mi bylo čerstvě sedmnáct (jak sladký je ten věk). Připojila se dílka prozaická a díky lásce k hudbě, divadlu a filmu, přičichl jsem z větší či menší dálky i k těmto uměním.
Jana Kazdová: Tohle pro nás není...
V jádru srdce dobrodruh od mládí byl tenhle kluk. Kdo však mohl tušit, že to s jeho sportovními výlevy dojde až takhle daleko? Hydromaniak, H2O šílenec a nevím jak dál, bych měla nazvat svého, vodou zaujatého, otce. Opravdu nevím, kolik vodních sportů ještě nezkusil, mnoho jich ale vskutku není. Celá naše rodina, chtíc stát pevně nohama na zemi, vždy uštěpačně s ironickým úsměvem sleduje tátovo vodní drama.
Iveta Kollertová: Byl to gentleman každým coulem
Neměla jsem jediné ponětí, co mne čeká. Nikdo mi nic neřekl, nikdo mne na nic nepřipravil. Došla jsem až ke dveřím a sáhla po lékařské zprávě. Vstoupila jsem do budovy a hledala nějaký příjem. Byl hned zkraje. Ujala se mne mladá sestřička, převzala ode mne všechny papíry a upozornila mne, že musím počkat na doktora.
Egon Wiener: Matouš | Romantici | Vlasta Burian - rozesmátý komik
Že vám to jméno nic neříká? Tak to promiňte, vy asi nebudete z Machnína. Tady žil Josef Matouš, truhlář, v té překotné době před i po První a Druhé světové válce. Já ho poznal, až když se psala léta padesátá. Přesto vám o něm něco povím. V obci působil jako zdravotník, jeden z mála Čechů, kteří zde žili téměř celé dvacáté století.
Plnoletost
Člověk je tvor velice zajímavý: Když je dítětem, chtěl by být co nejdříve dospělým, aby měl výhody dospělých… Když je dospělým, chtěl by mít výhody dětí… Tak jak to tedy vlastně s těmi výhodami dospělých je?
Vladimír Vondráček: Grafomanie
Když jsem se nyní na penzi a na stará kolena probíral svými šuplíky, uvědomil jsem si sice pozdě, ale přece, že jsem asi grafoman, tedy člověk, trpící chorobnou psavostí! Jistěže to není příliš příjemné zjištění, a tak jsem se rozhodl proti grafomanii bojovat. Samozřejmě ne tím, že bych psát přestal, ale naopak.
Jitka Dolejšová: Trenýrky s přidanou hodnotou
Zbyněk, starý mládenec, trávil každé léto na chatě. Tady mu bylo dobře. Polosamota, příroda nadosah, byl nespoutaný jako pták. Nemusel se holit, nikdo mu nenutil racionální stravu ani každý den čistou košili. Nejraději nosil volné oblečení. Za horkých dnů chodil po zahradě pouze v trenýrkách. Dostatečně širokých, aby mu tam „luftovalo“.