Petra Nachtmanová: Toaletní kumštýř / Fit dieta
Soňa se rozváděla mladá, přesně ve dvaceti letech a po třech měsících sladkobolestného manželství. Poté držela čtyřletý partnerský půst. Po půstu přišla pořádná vlna. Zaplatila si dovolenou ve Španělsku a chtěla se na plné pecky rozšoupnout u písečných pláží. Naučila se i několik potřebných frází: Te quiero - Miluji tě, Te quiero - Chci tě, No tengo dinero - Nemám peníze, Buenos días – Dobrý den a No hablo espaňol – Nemluvím španělsky.
Jan Schwarz: Bouřka
V pokoji pro hosty visí zajímavý obraz. Je na něm bárka s trosečníky: starý muž u vesla, chlapec, ještě dítě a žena; nad nimi v té bouři se zjevil Ježíš, stojí na vlnách a pozvedá k nim ruce, malíř chtěl jistě zobrazit naději Boží ochrany uprostřed burácejícího oceánu, já ale pozoruji především ty lidské tváře.
Pavel Loužecký: Přemýšlení
Přemýšlím, proč mi život připadá náhle tak nebezpečný. Snad proto, jak bez varování mizí jistosty, o které jsem se léta opíral, aniž bych si to uvědomoval .... To ale neznamená, že přestávám nové jistoty hledat. Naopak! Být opravdu POZITIVNÍ znamená uvědomovat si každý den, že všechno nemůže být pozitivní, byť bychom si to stokrát přáli.
aTeo: Probuzení
Zase jsem usnul vsedě. V této poloze na mě přichází spánek nečekaně – kdykoliv a kdekoliv. Spím ovšem nenápadně, dalo by se říci „disciplinovaně“. Nechrápu, nemlaskám, hlava mi neklesá. Vypadám, jako bych byl „hluboce zamyšlený“. Za tím účelem nosím tmavé brýle. Kvůli nim – podle toho slavného mafiána – a taky pro můj netečný vztah k ženám mi kolegové dali přezdívku Alkapoun.
Petra Nachtmanová: Jednou nohou v Santovi / Vánoce modrých pacek kocouřích
Klouzavé dny nemá nikdo rád. Lidé padají jak nahnilé plody k zemi a nadávají na mizerný život. Já, Jitka Mumísková, se dnes za oknem směji nechtěným pádům na náledí a libuji si, že ven půjdu až večer. Kalendář ukazuje dvacátého čtvrtého prosince, Štědrý den. V tento den před večeří držíme takovou tradici: odnáším smetí do popelnic, protože dřív, než bude vyneseno odpadkové zboží ven, nepřijde žádný Ježíšek, ani jiný nadělovací příbuzný.
Petra Nachtmanová: Osel
Měla jsem ráda osly všech druhů a barevných odstínů, kteří se jen na naší planetě vyskytovali. Měla jsem je ráda, protože mi bylo líto, že se jim tak hanlivě říká „osel“ když jsou milí, mají krásné roztoužené oči a dlouhé uši, se kterými stříhají jako duše humoristů s vtipy a člověk se musí smát a směje se a směje, až mu svět připadá nesmírně krásný, dokonalý a neopotřebovaný.
1. ročník literární soutěže Pozitivních novin „Lidé kolem nás“
Posílejte příspěvky o prarodičích, rodičích, sourozencích, sousedech, kamarádech, výjimečných lidech, které znáte a kteří na Vás něčím zapůsobili, či Vás jinak oslovili svým způsobem života nebo příhodou./ K tomu můžete použít kterýkoliv literární útvar – povídku, vyprávění, fejeton apod. (maximálně dva příspěvky od jednoho autora s omezením tří normostran na jeden příspěvek).
Václav R. Židek: Bude válka! Krampol běhá s kufrem po lese!
V předsíni zvoní neodbytně telefon – ještě chvíli a snad by mi vyběhl naproti. Ještě než ho stačím zvednout, tuším, že nezvěstuje nic dobrého. Znáte to… A je to tak! Na druhém konci drátu vibruje rozčilený hlas mé starostlivé maminky. Maminka se bojí, že bude válka! Uklidňuji ji. Tedy snažím se o to. Marně. A opatrně sonduji, jak na tuhle pitomost přišla.
Pavel Loužecký: Golem na všechny způsoby
Nejsem žádný specialista na literární recenze, ale kniha Ondřeje Suchého s názvem WERICHŮV GOLEM A GOLEMŮV WERICH si opravdu zaslouží, abych o ní napsal následující pojednání. Nejen proto, že jsem měl tu čest se s jejím autorem (a zároveň autorem POZITIVNÍCH NOVIN) Ondřejem Suchým seznámit osobně (milý, chytrý a zajímavý to člověk!), nejen proto, že Jan Werich je jedním z mých velkých oblíbenců, a v neposlední řadě nejen proto, že jsem film Císařův pekař a Pekařův císař viděl nejméně desetkrát …
Pavel Loužecký: Až ti skončí věk dětské nevinnosti (5) Životní filozofie
Životní filozofie je velmi důležitá věc, o které je záhodno neustále přemýšlet. Ona se totiž vyvíjí spolu s tebou, ale ty bys jí měla aktivně určovat cestu. Mnoho lidí žije, aniž by tušili, že nějakou životní filozofii mají či potřebují, nepřemýšlejí o kvalitě svého života, o jeho smyslu a poslání, nehledají nové cesty k jeho poznání, nesnaží se ho zlepšit ani naplnit. Oni jen PŘEŽÍVAJÍ. Pasivně čekají na to, že další den, týden, měsíc, rok jim sám přinese nějakou změnu, čekají prostě na zázrak.
POUTNÍK: Jak jsem málem narukoval
Oslava osmnáctých narozenin našeho staršího postiženého syna měla dramaticky komickou předehru, kterou odstartoval dopis s pruhem adresovaný do jeho vlastních rukou. Nevím jak kdo, ale já dopisy s pruhem, bez ohledu na jejich barvu, nemusím. Tento, i když měl pruh modrý, se zároveň i lehce zelenal, neboť jeho odesílatelem byla okresní vojenská správa.
Strom
Možná to znáte. Ten krásný pocit, když se ráno probudíte a víte, že vás čeká něco hezkého. Někdy to víte dopředu, ale někdy se takový příjemný a třeba krásný den vyvine úplně nevinně .Ale vy to cítíte už od rána. To se pak posadíte na posteli, protáhnete se a potichu pozdravíte nový den.....
POUTNÍK: Pomoc
Vlaďka sklidila talíře ze stolu. Před chvílí přivedla Janka ze školky a ve dvou se naobědvali. Slávek, její muž, slíbil, že Kačenku a Aničku vyzvedne kolem půl třetí z družiny. Pak zajdou všichni společně nakoupit. Byl pátek a v lednici, kromě jedné krabice mléka a dvou sýrů, nebylo nic. "To je neuvěřitelné, kolik se toho u nás sní," povzdychla si Vlaďka polohlasem.