Ivan Kolařík: Neobvyklá rozjímání nad výkonem povolání
Zrovna tak se nikdo nepozastaví nad tím, že se z chlapce, který od mládí místo hraní kuliček dával přednost mnohem zábavnější hře s děvčaty na doktory a na maminku a na tatínka, vyklube lékař, který to velkou pílí nakonec dotáhne až na věhlasného gynekologa.
Milena Horáčková: Z čarodějné zahrádky - Drchnička rolní
Drchnička rozkvetla / potom se zalekla / že si to popletla / teď přijde do pekla… / Moc o ní říct nedovedu / prý má také trochu jedu / a dnes už se neužívá / značné nebezpečí skrývá / snad za časů babiček / vařil se z ní čajíček… / kdo si na to vzpomene? / (vaříval se z kořene) / píšou staré prameny / že léčila kameny / žlučové i ledvinové....
Jitka Dolejšová: Mrak se zlatým okrajem
Byla jednou jedna docela obyčejná rodina. Muž, žena a tři děti. Muž rád fotografoval a ještě raději chodil s dětmi do přírody. Děti ho učily pozorovat svět jejich očima. A muž se díval – a fotil. Na jaře vyfotil zimomřivé sněženky a první včelku na třešňovém květu. V létě zachytil muchomůrku s krajkovou sukní, tulící se ke ztrouchnivělému pařezu, a spěchajícího mravence s nákladem z jehličí.
Jitka Dolejšová: Setkání s kouzlem
Zákonitosti světa tomu chtějí, aby se tyto dva nesourodé páry setkaly právě pod mým oknem. Blondýna odměřeně pozdraví druhou ženu, ta pokývne hlavou, popřeje dobré jitro a usměje se. Honzík s Adamem se na sebe se zájmem podívají. A vtom se To stane. Naprosto jasně vidím modrou jiskru, která z té starší paní přeskočí na Honzíkovu maminku.
Jarmila Moosová: S knihou u kamen
Držím v rukou malý kousek nebe. Navlas stejně modrý, navlas stejně fascinující. Forma a obsah v dokonalé harmonii, podtrženy černým tahem grafitu, jako když se oblohou míhají ptačí křídla. Ano, takový dojem ve mně vzbuzuje ...
Egon Wiener: Otec Kondelík a ženich Vejvara – zrcadlo nastavené současnosti
Píši Vám, pane Hermanne. Nestihl jsem Vám sdělit, jako mnozí jiní v lednu roku 1899, jak moc, či málo se mi Vaše kniha líbí…. Autora knih U snědeného krámu, Bodrých Pražáků a jiných lze jen doporučit, neb víc jak po stu letech nevyčpěla z jeho knih dobrota a rozmanitost všehochutí ve spleti lehounkých příhod, které se v životě průměrného měšťana mohou vyskytnout. Na paměti dlužno mít, že nebýt dnešních televizních rozinkových seriálů, nebylo by s čím srovnávat. Já za blouda byl co dítě, když Kondelíka story měl jsem za sladký limonádový sirup, tak pro kojící matky, aby jejich mléko mělo ten správný říz.
Ivan Kraus: Řešení
"Jak se máš?" zeptal jsem se Nývlta, když jsem ho zaslechl v telefonu. "Mám moc práce. Jsem tajemníkem nové politické strany." Byl jsem zvědav, o kterou se jedná. "UPSDLKOKNZ," pravil Nývlt o poznání hlubším hlasem. Když si povšiml, že si se zkratkou nevím rady, vysvětlil mi, že je tajemníkem Unie pravicových sociálních demokratů, liberálních komunistů, odtržených křesťanů a neekologických zelených.
Ivo Jahelka: Veřejnost v soudní síni
„Povstaňte a poslyšte rozsudek jménem republiky…“ Bylo ospalé letní odpoledne, když soudce okresního soudu začal předepsaným způsobem vyhlašovat své rozhodnutí. Obžalovaný – známá to firma, nebyl evidentně v nejlepší kondici a zejména stoj spatný mu činil značné obtíže. Na vině byly dva litry čůča, které si dal na posilněnou před tímto procesem v nálevně zvané příznačně „Krmelec“.
Pavel Grygar: Lucie
Zavřela dveře. Tyhle chvíle soukromí milovala už od dětství. Svět se rozdělil na ty, kteří jsou za dveřmi, a ty, kteří jsou s ní…A s ní byly jen myšlenky. Její myšlenky. Z nočního stolku vyndala malou krabičku omotanou gumičkou…Když ji otevřela, vyvstaly znovu vzpomínky. Ty krásné i ty, které by radši zapomněla. Ale i ty byly součástí jejího života a bez nich by to nebyla ona. Něco z jejího světa by chybělo.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (1)
A už ji měla! Vystřihla jsem jí takovou facku, že se zapotácela až ke dveřím. – Tohle si ke mně dovolovat nebudeš! přidala jsem navíc a bylo mi jedno, že vzbudím Patrika i malou Lindu, která spí vedle v ložnici. Moje dcera se chytla za levou tvář, úkosem se na mne zadívala a nenávistně štěkla: – Peníze mi snad můžeš dát! Chci si koupit brýle!
Ladislav Háva: Cosinus úhlu větší než jedna - světový unikát
Stalo se to v době vojenských kateder na vysokých školách. Na škole, kde jsem studoval, přednášeli armádní důstojníci, z nichž jeden měl velmi chabé znalosti. To se sice o něm vědělo, ale na škole zůstával dál. Postupně byli tito důstojníci v hodnostech povyšováni, ale když chtěl i velitel získat další frčku navíc, nezbylo mu nic jiného, než aby jako posledního povýšil i tohoto, s prominutím, blba.
Miroslav Vejlupek: Kotě / Námluvy
Skládal naštípaná polínka do pravidelných homolí a myslel na to, kolik zaplatí za novou karoserii. A tu - kočka! Namoutě, mňoukla docela blízko. Kočku v domě nikdy neměl a tahle naříkala, žadonila, žebrala tak tenkým sopránkem, až ho to rozčililo. Napřímil se, popadl polínko, a když vypátral rysíma očima mourovatý chomáč chlupů, hodil.
První rande
Sotva vstala, už na něho myslela. Někdy se jí o Vláďovi i zdálo. To se pak oblékala malátná a posmutnělá a roztržitá. „Marti? Holka, co je s tebou?“ máma skládala ruce na prsa, oči obracela ke stropu.„Nic,“ sykla vždycky, popuzena vytržením z doznívajícího snu. Kdekdo si všiml té změny: Marta se malovala. Rty. Oči. Nehty.
Hana K. Kobulejová: Kéž lavičko, kéž bys promluvila...
Když jsem ho spatřil, okamžitě jsem se zvedl a nabídl mu své místo pro odpočinek. Děda kývl hlavou, opřel bicykl a já ho nechal užívat si tu krásu. Pokračoval jsem do vesnice navštívit maminku. Když jsem se za několik hodin vracel zpět a šel jsem kolem lavičky, byla najednou prázdná. Ale bicykl tam byl stále opřený.