Jitka Dolejšová: Pohádka o milosti aneb Poučení o učení
Honza byl chudý. Tak chudý, že i kostelní myš byla ve srovnání s ním bohatá.Honza byl mladý, ale nebylo mu to nic platné, protože mu nikdo nechtěl dát práci. Tedy ona by se práce našla, ale zadarmo. Jenže ani kuře zadarmo nehrabe a Honza potřeboval peníze. Honza byl hladový.Tak hladový, že už hlady šilhal.
Emília Molčániová: Báječná dovolenka | Automechanik | Nový šéf
Nevedeli sme sa dočkať. Už len dva týždne, už len týždeň, počítali sme. Konečne nastal deň nástupu na dovolenku. Deti, nakoniec aj my, rodičia, sme sa na to naše veľké dobrodružstvo tešili ako blázni. Na druhej pologuli Zeme sme ešte neboli, a to sme už pochodili kadečo. Batožiny sme mali ako výskumníci idúci na severný pól prinajmenšom na tri mesiace. Zatiaľ sme mali namierené do civilizovaného sveta, do vychýrenej destinácie Thajska.
Jan Řehounek: Stal jsem se dědečkem!
Do naší rodiny se narodil nový, nejmladší příslušník – Jáchym. O měsíc dřív, zřejmě už to nemohl vydržet, aby se kouknul, co se to tu, proboha, na tom světě kolem děje. Porodní váha dvě kila osmdesát. Míra nezjištěna, neboť podle nejnovějších vědeckých výzkumů už v pokrokových porodnicích novorozenečky neměří.
Pavel Landa: Automechanik si poradí
Z blahosklonnosti zdravotní pojišťovny dostal pan Sláčílek, dojíždějící flétnista Amatérského symfonického orchestru, po třech letech opět lázně. Celkem podruhé. Tentokrát však do nich odjížděl náležitě poučený. Věděl například, že nesmí být z Prahy. Neboť Pražáci jsou namyšlení vejtahové, arogantní pitomci a zkrátka osoby, kterým je radno se vyhnout (ono to tak, občas, bohužel opravdu je). Takže u stolu, ke kterému byl přikázán servírkou se čtyřmi barvami vlasů a devíti masivními prsteny na deseti prstech, oznámil zbývajícím pěti spolustolovnicím a spolustolovníkům, že je z vesnice Vestec, malé obce pod Řípem, kde vskutku žila jeho prastará vzdálená teta.
Pavel Kovář: Otec kulak, syn zelený baron (13)
Obec musela v 19. století čelit také dvěma epidemiím cholery. Projevuje se zánětem střev, křečemi a průjmy, ale neohrožuje životy tolik jako mor. První vlna asijské cholery postupovala našimi zeměmi od východu k západu: objevila se v září 1831 na severní Moravě a do Úhonic dorazila na jaře 1832. Druhou, podstatně slabší epidemii zaznamenali pak kronikáři v kraji o tři roky později. Údaje o mrtvých se nedochovaly.
Ivan Kraus: O českých rytířích
Nad Blaníkem svítilo slunce. V jeskyni bylo příjemně. Rytíři seděli kolem stolu a prohlíželi došlou poštu. "Přátelé," pravil Mojmír, který řídil zasedání, "došla nám opět spusta dopisů s žádostí o pomoc." "Lidi jsou věčně nespokojení," povzdychl si Vratislav. "To je pravda," připojil se Radúz, "stěžují si, kdykoli se mění režim. Jen si vzpomeňte na osmačtyřicátý rok." "Píšou, že roste kriminalita," poznamenal Mojmír, nahlížeje do jednoho dopisu. "To je věc policie," ozval se Krutinoha. "Je tu taky hodně stížností na rostoucí vliv mafií," upozornil Mojmír.
Pavel Vrána: O krásách zimy
Neděle i pondělí uplynuly za docela vydatného sněžení. Teď, když nechodím do práce a nemusím s odklízením sněhu začínat už ve tři hodiny ráno, abych vůbec vyjel, vůbec mi to nevadí. S chutí se do té práce pouštím později a většinou dvakrát denně. Je to takový příjemný zdroj pohybu na čerstvém vzduchu a pokud je se mnou ještě navíc i Kuba, přestává ta činnost být prací a stává se to hrou. Hrou sloužící mimo jiné i k upevňování rodinných vztahů.
Milan Lasica: Chceme sa dožiť tisíc rokov?
Že vraj vedci vymysleli, ako by sa človek mohol dožiť aj tisíc rokov. A to v zdraví a dobrej forme. To je dosť alarmujúca správa, pretože spôsobí zmätok. Isteže sa budeme všetci zaujímať predovšetkým o to, kde, v ktorej krajine, v ktorej spoločenskej vrstve, za akých podmienok sa s predlžovaním života začne. Lebo niekto začať musí. Niekto sa skrátka bude musieť v mene vedy obetovať a podstúpiť tú kúru večného, alebo takmer večného života.
Pavel Kovář: Otec kulak, syn zelený baron (12)
Říkali jsme mu Ďábel. Na jednu stranu byla radost ho pozorovat, ale zároveň tu byl velký problém. Žral totiž jako mlejn. Pan Schlauderer mě na to upozorňoval, doslova říkal: "Heinrich, omezuj ho v krmení!" Já na to sice pamatoval, ale Ďábel přesto po třech letech života u nás vážil přes tři metráky. A v tom byla ta potíž. Když se měl totiž spojit s prasnicí, často prvničkou, která vážila kolem metráku a půl, tak k tomu často nedošlo.
Pavel Landa: U kadeřnice
„Co to bude, dámy?“ „Chtěla bych tady pro dceru takové ty světlejší pruhy. Víte, takové ty - - „ „Samozřejmě. Vím přesně. Melír. Na to je speciální čepice. Vypadá jako na koupání. Jsou v ní otvory, a těma dírama se vytáhnou prameny vlasů. Dělá se to háčkem na háčkování. Vytažené prameny se pak odbarví. Je to ono, viďte? Určitě. Jenomže my tu čepici nemáme. Takže kdybyste to laskavě zkusily někde jinde.“ „Já nemyslela odbarvit celou hlavu. Jenom udělat světlejší pruhy.“ „Určitě, madam. Melír. Slečně bude slušet.“
Emília Molčániová: Beh o život | Čo človek neurobí pre... | Otec
Dobre som to vymyslela. Spojila som príjemné s užitočným. Kým iní idú z práce električkou, ja si zatrénujem. Dopravou mi cesta trvá tridsať minút, rýchlou chôdzou necelých štyridsať a skratkou cez park, keď poklus striedam so šprintom, asi desať minút. Musím však povedať, že sa neustále zlepšujem, už iba deväť a pol. Ako sekretárka sa v práci nepretrhnem, a tak sa mne, ktorá bola od malička zvyknutá športovať, pohyb žiada. O piatej mám „padla“ a potom nastupuje môj obvyklý dennodenný rituál: lodičky putujú do tašky a obúvam si tenisky.
Stanislav Moc: In vino veritas (5)
Nejvíce mě na Minchinbury fascinovalo prostředí. Budovy staré, ale nádherné! Když jsem jel do práce, vjížděl jsem na pozemek spodní branou a cesta se táhla kolem potoka s několika starými vrbami. Fabrika se skladišti a s přilehlým domkem manažera, který v místě bydlel i s rodinou, byla lemována nejen venkovními tanky na víno z nerez oceli, ale i kruhem palem.
Tomáš Zářecký: Tu kratší a počmáranou, prosím…
V poslední době trávím až moc času mezi regály přetékajícími knihami, v prostředí, kde i malé zakručení břicha rezonuje jako kostelní zvon. Po návštěvě takové instituce odcházím vždy obtěžkán řadou knih a teprve v šatně si uvědomím, že jsem jaksi nevzal v potaz kapacitu svého baťohu.
Casting / Klinec
Aladár ostal najprv prekvapený, akože, čo im urobil, no keď sa mu ušlo zopár kopancov a boxerských úderov, spamätal sa a uplatnil svoje bojové umenie. Jednému natrhol ucho, druhému vybil zub, iný mal zlomené zápästie, ďalší ležal v bezvedomí. Nato sa otvorili dvere a objavil sa v nich policajt. „Čo sa to tu robí?“ spýtal sa a vytiahol pelendrek.„Máme medzi sebou jedného protivného provokatéra,“ ponáhľal sa vysvetliť nosatý sused.