Vladimír Cícha: Výběr básní ze sbírky Opus X (1)
Kdyby se jen každý desátý člověk zadíval denně na oblohu hodinku hleděl do vesmíru na hvězdy na Mléčnou dráhu kdyby se pokusil představit si světelný rok a zemi vnímal jako kouli zavěšenou v prostoru v útrobách žhavou jako pec martinská kdyby se skutečně zamyslel nad životem a smrtí a hledal neúnavně proto k tisícerým proč a na pomoc si přibral vědy exaktní medicinu i metafyziku kdyby se každý desátý člověk jen chvíli každý den zamyslel nad tím proč jsme tady a proč den má dvacetčtyři hodiny a kde se v koni bere tolik síly jen z ovsa a sena kdyby se skutečně zamyslel nad mnoha samozřejmostmi života pak nejpotřebnější z budov musely by být blázince...
Kdybych se měl jen o chlup líp, byl bych už dvojče
S Karlem jsem pracoval v jedné stavební firmě. Karel je ten typ člověka, kterého rádi potkáváme. Má stále dobrou náladu a vždy umí říci něco pozitivního.Vždy uměl lidi motivovat. Když měl některý z kolegů špatný den, Karel mu vždy uměl ukázat kladnou stránku celé věci, změnit jeho postoj, pohled na danou situaci. Slovem - dodal každému energii a chuť řešit a poprat se s problémem.
Zdeněk Horenský: Když... tak písknu
Sobotní večer; v útulném pokoji; kdy světlo lampičky; náhle tmu rozkrojí; jak pánbůh stvořil nás; držím tě v objetí; ale ty nejsi ze zámku; přesto ta vůně heřmánku; ani to pivo ve džbánku... ...také píšťalku ke svým rtům tisknu; když mi budeš ubližovat; tak písknu.
Sloupky Jiřího Menzela (16)
Existují chlapci, kteří zcela ignorují své půvabné vrstevnice a nejraději si prohlížejí obrázky v Playboyi, nebo v podobných časopisech. A jsou zase dívky, které ze všeho nejvíc vzrušuje fotografie s Einsteinovou bílou hřívou, nebo s Picassovým mořem vrásek či s Hemingwayovou šedivou bradou.
Stanislav Moc: Pekárna
Mr. Brown nejen, že bránu hlídal, ale chleba, lépe řečeno jeho provážené množství, kontroloval. Neexistovalo, aby vzal úplatek. Měl dobrou pozici, mnohem lépe placenou než my řidiči a nechtěl o ni přijít. Ovšem tak úplně si tím jist být nemohu, protože jsem maďarsky nerozuměl a chvíli mně vzalo, než jsem pochopil a naučil se v tom chodit.
Milan Markovič: Proměny fotografie
Důkazem toho, že kdysi plynul čas mnohem komótněji, je fakt, že ta prapůvodní camera obscura Araba Alhazena zanedlouho oslaví tisící narozeniny. V jedenáctém století ještě ledacos chybělo, ale o zvěčňování viděného už lidé začínali cosi vědět. A že právě Slovák Petzval zdokonalil pozdější daguerotypii a jeho výpočty umožnily zhotovit tříčočkový objektiv s velkou světelností, to už nás tady pod Tatrami ani nemá proč vzrušovat.
Antonín Suk: Psí maturita
Problémy na nás s Danem dolehly, když jsem měli splnit to, proč jsem to psisko vlastně dostal. V každém mysliveckém sdružení musel být předepsaný počet lovecky upotřebitelných psů. Dan se měl stát jedním z nich. Ale jak, to už nikoho nezajímalo! Zajíce, srnčí nebo kocoura bral a aportoval i dohledával docela dobře.
Helena Štáchová: Vidí to, jak Hurvínek válku (1)
Cosi se děje. Hurvínek si češe čupřinku na pěšinku a pan Spejbl velkopansky kyne kolemjdoucím rukou v ušmudlané rukavičce. Paní Kateřině to nedá spát, tak alibisticky upeče bábovku s rozinkami s prošlou expirační dobou a spolu s Máničkou zazvoní u Spejblů. „Mám známku,“ hlásí Hurvínek. „Kouli,“ zkonstatuje Mánička, která ví své.
Stanislav Moc: Policajti
Je to moc výhodný“, tvrdil Ivoušek: „žena od něj kupuje ten zasranej prášek a von zase nevidí, když občas uděláme nějakej ten přestupeček. Tuhle jsem jel stovkou v osmdesáti kilometrový zóně a najednou za mnou policejní auto. Okamžitě jsem zpomalil na osmdesát. Nezastavili mě, ale pořád mě sledovali a jeli těsně za mnou.
Jitka Dolejšová: Jménem (Murphyho) zákona
Když o dovolené vyfotíte manžela, vypadá na snímcích daleko lépe než vy, když vás fotí on. || Vždycky usne dřív ten, který chrápe. || Máslo je ztuhlé přímo úměrně k tomu, jak jsou měkké rohlíky. || Domácí práce je taková práce, které si nikdo nevšimne – leda když není hotová. || Vedlejší fronta postupuje rychleji. Jakmile přejdete do vedlejší fronty, začne postupovat rychleji ta, kterou jste opustili.
Emília Molčániová: Kde se stala chyba? / Monológ / Daignóza
Keď Florián vychádzal z ambulancie, bolo na ňom zjavne vidno, že je roztrpčený. To, čo mu lekár oznámil, ho úplne vyviedlo z rovnováhy. Podľa neho nemusel byť k nemu až natoľko krutý a povedať mu pravdu rovno do očí. Ako sa má teraz zachovať? Keď sa to dozvedia jeho dobrí kamaráti, všetci do jedného ho opustia, taká abnormalita nie je v našich končinách bežná a pre ich ďalšie priateľstvo ani prípustná.
Petra Haasová: Když odpočívat, tak aktivně
Někde jsem četla, že každý má v sobě vzorec, podle kterého podvědomě jedná. Můj vzorec zní jednoznačně: můj nápad jak strávit dovolenou + jeho realizace = velký průšvih. Pravdou je, že mi můj vzorec občas někdo ukradne a já potom, se špatně skrývaným zadostiučiněním, pozoruji jeho důsledky na okolí.
Luděk Ťopka: Kňour jako kráva a Hubertův zázrak
„Jednou mě zavolali do kanceláře, kde mi vrchní vyřídil befél Jeho Jasnosti, že Na Poustkách řáděj prasata, zválely tam už lán kukuřice a rejou brambory. Ukládá se mi zjednat tam pořádek a zatnou jim tipec. Tak holt jsem večer naládoval kulovnici a vypravil se na Poustka. Byla taková teplá noc, měsíc vejral jako rybí voko a já seděl na posedu, kterej tam loni postavil hajnej Kořán s chlapama z pily.
Paul Verlaine – Zdenka a Věroslav Bergrovi: Ty děvko andělů
Skončil veletrh Svět knihy v naší Praze a vedle renomovaných již dnes vyprofilovaných nakladatelských domů jsme se tu mohli setkat i s malými regionálními podnikateli v knižním oboru. Překvapilo nakladatelství OFTIS z okresního města Ústí nad Orlicí. Od roku 1992 vydalo již přes stovku knižních titulů a na veletrhu předložilo na pult odvážnou novinku: verše francouzského básníka Paula Verlaina (1844 - 1896) ...