Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak jsem vzdělán
Dovolte mi představit úvodem Josefa Hlinomaze, jako (ne)vzdělance. Jistě jste již postřehli, že tento kumštýř, který hrál skvěle loupežníky, vandráky a darebáky, má tendenci představovat se jako blbec. Nechce vniknout do jízdního řádu, "čumí" na mistry logaritmických pravítek, které zatím předstihly počítače, ale také ví, jak ještě uvidíte, že Leonardovi nebylo třeba ozdobných hodností.
Jiří Heller: IDO - nová deska skupiny AUTOPILOTE
Bylo nebylo, dva vynikající muzikanti, bubeník Pavel Fajt a hráč na didgeridoo Ondřej Smeykal, začali před pár lety vytvářet nové hudební seskupení. Bicí souprava byla doplněna prastarým australským nástrojem, pravděpodobně jedním z nejstarších vůbec. Jeho počátky jsou datovány do doby 40 - 50 tisíc let zpět.
Pavel Pávek: Betty, vyndej z bedny soudek…
Kuchtík rozšafně odložil dočtený rodokaps, vrátil se z romantiky divokého Západu do drsné reality a usoudil, že podivný tlak v útrobách může být příznakem vážné choroby, případně hladu. Po krátkém zamyšlení dospěl k názoru, že se jedná o hlad. A protože před několika málo stránkami Billy Wrangel, ochránce zapadlého ranče U dvojitého F...
Jan Maruška: Hraběnka Kristina
Elegantní, vzdělaná, umělecky založená dáma, hovořící plynně pěti jazyky (ale blbě čéésky, jak sama říká), optimistická, se smyslem pro humor. Je potomkem velmi rozvětveného rodu Colloredů, jehož kořeny sahají až do 10. století. Údajně nejstarším známým předkem budoucího rodu Colloredů byl Albanus z Waldsee, jehož syn Liobard se v 10. století usadil v Itálii a stal se praotcem rodu Colloredo.
Ivo Fencl: Rychlé šípy sportovaly!
Po převratu vyšel mj. i sešit výhradně se sportovními dobrodružstvími Rychlých šípů. Nemáte ho? Přišel jsem o něj, nevím už ani jak, a tak musím tematiku vyhledávat v souborném vydání Rychlých šípů, ale zase tak moc mi to nevadí a nejradši mám, tak jako i v životě, cyklistiku. Tak, ale teď jsem zaslechl i popuzené hlasy čtenářů Pozitivních novin: Už zase? Ten člověk přeceňuje Foglarův seriál (když o něm tak maniakálně píše)!
Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak to bylo s Rudolfem II. a s jeho sbírkami
Není žádným tajemstvím, že památky svého druhu lákaly fanatické sběratele odjakživa. Antika, zejména císařský Řím byl doslova pokladnicí světové kultury, a od té doby vlastně každé dílo, které se stalo předmětem aukcí nebo krádeží, putovalo z ruky do ruky. I když tvůrci dnešních pokladů žili za časté v nuzných podmínkách.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (28) Lilian Malkina Solomonovna
„Tobě přijede na natáčení jako host Lilian Malkina? Tak to jí musíš na závěr požádat, aby vám zahvízdala a zahrála na zapalovač Montiho Čardáš! To budete zírat! A neboj se jí o to říct, to ona ráda předvede!“, tohle mi radil kamarád Karel Spurný, vedoucí dramaturg ostravské televize, když jsem připravoval v roce 2005 další díl svého rozhlasového Nostalgického muzea zábavy. A radil mi dobře! Paní Malkina přijela, odpovídala na vše s úžasným vtipem a na závěr na mé přání opravdu zahvízdala a zahrála Čardáš na zapalovač!
Egon Wiener: Staré pohlednice | Česky v našem domě
Často se mě ptají, jaké mám zvláštní pohlednice ve své sbírce. A protože žiji v pohraničí naší republiky, odpovídám, že jsou to i pohlednice s bunkry, řopíky z roku 1938. Mezinárodní situace v letech 1936-1938 ovlivnila, a dá se říct, že sjednotila rozhádaný vnitrostranický vývoj u nás doma. Byl vydán zákon na ochranu republiky a o obraně státu. Byla zahájena výstavba pohraničních opevnění podle vzoru nám politicky blízké Francie, její Maginotovy obranné linie.
Milan Dubský: Potřeba učení a vzpomínání
Ideje vždy byly poraženy a jsou poráženy zájmy států, skupin a jednotlivců. Každý systém a řád má kromě kladů také své negativní dopady. Pokud je schopen si je uvědomovat a odstraňovat je, pak se prodlužuje jeho existence. Kapitalismus přes své dynamické vlastnosti, přednostmi před svými historickými předchůdci a přínosy, má také řadu nepříznivých a nedobrých následků.
Zdeněk Reich: Vůně benzinových par
Jedete si pěkně po nepříliš široké silnici s provozem v obou směrech, lemované úhlednou alejí kvetoucích třešní, a kocháte se pohledem na líbeznou českou krajinu, tak jak to dělal ve filmu „Vesničko má, středisková“ herec Rudolf Hrušínský. Nijak vás nevzruší, když zaznamenáte kolonu automobilů přibližujících se v opačném směru.
Stanislav Háber: Filmuje... (4)
"Čo sa stalo?" Nechápal osvetľovač. Začal som mu vysvetľovať, že som si práve pribuchol hlavu do dverí. Starý pán kameraman na mňa pritom zazeral tak, že by aj mlieko skyslo, kým nepodotkol: "Aspoň vidíte, aké to je." Odvtedy sa snažím si túto príhodu pripomenúť vždy vtedy, ak mám chuť sa niekomu smiať. Viem totiž, že hneď, ale hneď sa aj mne môže stať to isté, z čoho sa smejem.
Marta Urbanová: TUNISKO – Sousse
Před cestou mne zaujalo, že přímořské město Sousse, třetí největší město Tuniska, bylo osídleno dřív než Kartágo. Asi v 9 stol. př.Kr. Pravděpodobně Féničany. Sotva jsme se s manželem v hotelu zabydleli, vydali jsme do města. Bláhově jsem se domnívala, že se projdeme a prohlédneme si výlohy tak jako u nás. Ale to jsem se velice mýlila.
Lenka Nováková: O nesplněných předsevzetích, dobrých úmyslech a jejich koncích pozitivně
Neschopnosti dodržet novoroční předsevzetí se věnovaly s menší či větší mírou všechny stylové časopisy. Zhodnocení v Mojí Psychologii srazilo moje zkroušené sebevědomí ještě víc. Pravou příčinou neúspěchu je prý skutečnost, že jen málo lidí je schopno dlouhodobé a cílevědomé práce a do ní patří i plnění našich předsevzetí. A kolik nás odhodlaných a zhrzených doopravdy je?