Jiří Heller - fotograf, fotobankéř, fotopublicista, fotoorganizátor....
Fotografuji od střední školy, na vysoké škole technického směru jsem začal publikovat v novinách a časopisech. Ilustrační náladové snímky.... Hltání kompletní fotografické literatury tehdy dostupné... Po ukončení ČVUT jsem dostal nabídku nastoupit jako fotoreportér Svobodného slova. Slovutný fotograf stejného jména, nikoliv společného rodokmenu, pan Jiří Heller, odcházel do důchodu.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (44)
Nevím, komu se ty tyto mé střípky vzpomínek dostanou do rukou, přesněji před oči. Je ještě mnoho kolegů, spolupracovníků a spolupracovnic, o kterých lze s jistotou říci, že patří mezi ty pro mne nezapomenutelné, i když jsou mezi nimi už také četní nebožtíci a nebožky. Chtěl bych ale připomenout zejména příhody příjemnější. Třeba tu, kdy byl do čela našeho ústavu v roce 1980 jmenován novým ředitelem Ing. Václav Richter.
Ondřej Suchý - Jiří Vlastník: MAGICKÁ LATERNA (a slepá kamera pana Wericha) (3)
Černé tatry přivážely více a více mužů, jejichž jména jsem znal z novin a rádia, ale jejichž tváře jsem viděl poprvé. Vzpomínám si, že přišli různí záhadní hosté jako například ministr dopravy nebo ministr těžkého průmyslu. Místopředseda vlády Kopecký a jeho fámulus Štoll nakráčeli neohroženě do první řady.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (25)
„Přineste skleničky, pane mistr,“ vyzvala Vlčka a otevřela třešňový, „mám narozeniny tak tu nebudem sedět při culifiňdě. Vlček se nedal pobízet. Přinesl láhev nějakýho zahraničního likéru a po dvou sklenkách třešňovýho a po pěti panákách toho cizího alkoholu, sundal se skříně kytaru a začal zpívat písničky nějakýho Franty Medvěda.
Jitka Dolejšová: Skandinávie: O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (7)
Jedeme směr Tromsø. Značky nás upozorňují, že tady můžeme potkat jak losy, tak soby. Cestou hledáme v údolí Mattisdal údajně krásný vodopád Mattisfoss, ale po dlouhém bloudění to vzdáváme. Zato objevujeme jiné, nádherné vodopády, které ani v průvodci popsány nebyly. Po cestě míjíme tee-pee a malé krámky, kde Laponci nabízejí kožešiny, ozdoby ze sobích paroží, svetry, panenky v laponských krojích a ručně vyřezávané výrobky.
Co zavinily pánské spodky
Stalo se mi u maturity. Na otázku zkoušejícího, který kníže, na důkaz síly a neporazitelnosti slovanských kmenů, dal svým třem synům přelomit tři svázané pruty, prohlásila jsem zcela vážně - Svatopluk Čech. To byl podle mne TRAPÁSEK.
Olga Janíčková: Komu vlastně přispívají aktivní pacienti?
Každé odpoledne jsme chodili na pochody 5 až 10 km v náročném ale krásném horském terénu, rozděleni podle fyzické zdatnosti do dvou skupin. Výhodu měli účastníci, mající k dispozici hůlky na "nordic walking", kteří při chůzi (a správné manipulaci s hůlkami) nejen zatěžovali rovnoměrně svalstvo celého těla, ale zároveň tím předcházeli únavě a snadněji absolvovali i náročné vycházky.
Marek Pošíval - Zdeněk Pošíval: Svatba staršího syna
Nebývá zvykem dělat »interview« s vlastním potomkem, jenomže v Rozpravách jde o zcela jinou formu povídání a nezastírám, že mi dalo dost práce a námahu onen rozdíl synovi v Kanadě vysvětlit tak, aby na neobvyklý způsob komunikace přistoupil. A také se dá namítnout, že otevírat témata patřící do rodinného důvěrného kontextu není takříkajíc »košer«, přesto věřím, že mnohé z toho, co bylo vysloveno, přesahuje intimní či soukromé zájmy.
Milan Turek: Ještědman nechce být jen rekordman
Extrémní podmínky Ještědských hor pro sportování jako by spíše lákaly k tomu, aby se na svazích uskutečňovaly ty nejkurióznější druhy sportů. Od roku 1900 se pokoušela již celá řada sportovců o co nejčetnější zdolání vrcholu. Nejdřív šlo o odtučňovací kůru, ale později se z výstupů vytvořila speciální ještědská disciplína. Dnes se na trase k vrcholu lze setkat s Jiřím Mánkem, pokračovatelem tradice výstupů. Jeho vyprávění má téměř mysteriózní nádech…..
Lenka Nováková: O touhách, lanovkách a rozhodnutích
Také občas řešíte (nad)váhu svou anebo svých blízkých? Moje kamarádka Hanka se už 23 let snaží zhubnout. Je přeborníkem v dietách a jejich trendech. Jíst jen maso bez příloh, jíst přílohy bez masa, jíst jen to, co běhá, jíst semínka, jíst polévku, která zaručeně požírá tuky, jíst celý den a nejíst vůbec. To, že se stále snaží, dokazuje, že se jí to moc nedaří a přitom by to čím dál víc potřebovala.
Josef Fousek: Souboj generací / Místo v čítance / Jed v krvi – xenofobie
Je škoda, že už zřídka slyšíme dechovou kapelu na vesnici i ve městě. Můj kamarád, inženýr, změřil decibelometrem její hlučnost v sále skinové hospody U veřejný žízně a zjistil, že o několik decibelů přetrumfnula metálprodukci diskžokeje Boba Pupíčka. Ten dostával anonymy: „Nehraj Bobe dýzu, pustíme ti mízu!“ Na hlučnost své historické dechovky si stará generace nestěžovala.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (40) Jan Werich II.
30. května 1987 jsem následující povídku uváděl takto: Jeho knihy za výlohou neuvidíte; ty se v knihkupectví neohřejí ani na pultě. Pravidelní čtenáři našeho seriálku na jeho jméno jistě již netrpělivě čekají. Dnes se tedy dočkali: národní umělec JAN WERICH (1905—1980). Od roku 1978 až do své smrti publikoval nejčastěji právě v Kvítku; vedle několika pohádek a bajek „ze šuplíku",napsal pro Kvítko i pár anekdot a úvah.
Ondřej Suchý: Evžen Jegorov, hvězda jazzu i filmových komedií
Ačkoliv bylo málokdy vidět jak se směje, měl krásný osobitý humor, v němž si skvěle notoval se svým kamarádem a kapelníkem Ferdinandem Havlíkem. Do Havlíkova semaforského orchestru přišel z divadla Rokoko, kde po několik let vedl tamní kvintet.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (5)
Stanul jsem v metru. Tedy v subwayi. Byl jsem sám a vydával se na nejistou cestu. Příhody mne potkávají, a tak jsem se nebál zbytečně. Byly to obavy smíšené s radostí. Zadrnčely koleje a už jsem se vezl do neznáma. Na sedadlech ležely nejrůznější noviny, časopisy a propagační letáky odložené spěchajícími cestujícími. Nevím jak a kdy, ale najednou bylo vše uklizeno. V každém vagonu metra visela zarámovaná mapa města.