Josef Krám: O životní anabázi Pavla Ludikara
Jedno staré české přísloví říká, že na kabát se plivne snadno, s jeho očištěním si nikdo moc práce nedá. Druhá světová válka přinesla hodně zla, období těsně po ní další bolest, nespravedlivá nařčení a křivdy. A tak se stalo, že se zapomnělo na řadu lidí, kteří náš národ proslavili ve světě. Zemřeli ve své bolesti, opuštěni, v pohrdání a veřejném odsudku.
Dáša Cortésová: Jaká byla Ljuba Hermanová (6)
Když já jsem začala s Ljubou Hermanovou jezdit po vlastech českých, tak už byla starší dáma. Nerada užívám toho slova starší, protože papírově to byl sice fakt, ale svým temperamentem předčila daleko mladší kolegy. Mimo jiné jsme absolvovali náročné turné pro naše vojáky - pohraničníky. Byli jsme všichni celé dny pohromadě, v hotelu, v šatně i na jevišti. Já s ní jezdila společně v jejím autě.
Miluška Šimková - Blanka Kubešová: Malý portrét
Je to už řada let, ještě za hluboké totality, co Miluška Šimková přiletěla z australské Sydney za krajany ze Švýcar a vystupovala v naší kavárničce v Lucernu. Tady jsem totiž od čtyřiaosmdesátého roku měsíc co měsíc vedla večery hudby a poezie a čtení z exilové i zakázané domácí literatury.
XIV. všesokolský slet a „hanácká hollywoodská hvězda“
Jako holka školou povinná jsem vždy chodila cvičit do Sokola (www.sokol-cos.cz). Nikdy jsem ovšem nepřemýšlela, proč tam chodím. Bavilo mě to tam a basta. Měli jsme výbornou vedoucí – paní Vařekovou - ta nás dokázala vždy nadchnout a povzbudit. Bydlela jsem v Kostelci na Hané, malém městě (spíše větší vesnici) a fyzický pohyb byl pro nás největší zábavou a prioritou ...
Antonín Bajaja: Kufr plný neviňátek
Na jaře roku 1920 vyplul z newyorského přístavu parník s neodolatelným názvem AQUITANIA . Mezi pasažéry byli i můj děda Knapek s chotí Rozálií a dvěma dcerami – malými děvčátky. Tomu mladšímu, mé mamince, dali jméno Vlasta, protože často se jim v Americe stýskalo po staré vlasti. Nejtěžší lodní kufr, s nímž se vraceli zpátky do Europe, byl plný books and magazines: anglických, německých, českých.
Peter Závacký: Za výtvarníkom a karikaturistom Milanom Vavrom
Po krátkej chorobe, dňa 9. decebra, zomrel vo veku 78 rokov popredaný slovenský maliar, portrétista, grafik, animátor, ilustrátor, autor plagátu a karikaturista, Milan Vavro, dlhoročný výtvarný redaktor humoristicko-satirického časopisu Roháč. Karikatúra sa stála prvoradým cieľom jeho umeleckej realizácie. Klasik, legenda a jeden zo základných výtvarných pilierov, bez výtvarného diela, ktorého v žánri kartún si modernú slovenskú karikatúru ostatného polstoročia nemožno predstaviť.
Jan Řehounek: Na Štědrý večer hvězdičky, ponesou vajíčka slepičky
Přípravy na Vánoce jsou poznamenány spěchem a spoustou shánění. Často žehráme, že naši předkové trávili svátky v poklidu a míru, což my dnes neumíme. Že to není úplně pravda, se můžeme dočíst v jedné staré koledě: “Před Vánoci tejden, nebyl klid snad jeden den, hrozná spousta shánění a do města běhání.
Báječné perníkové setkání ve Křenku
Malá vesnička Křenek u Staré Boleslavi se může právem pyšnit, že má svoji legendu – Jindřišku Dvořákovou, mistryni lidové umělecké výroby v oboru zhotovování perníků. Domluvená hodina setkání byla ještě daleko ...
Blanka Kubešová: Kam za divadlem aneb Viděli jsme za vás
Začnu ohlédnutím za listopadovými dny Festivalu německého divadla. O jeho popularitě u nás svědčí skutečnost, že se v Praze pořádal letos už po desáté. Dvacet zdařilých představení od klasiků Schillera a Ibsena přes čtení ...
Josef Krám: PIUM FALSUM - Od písně Kde domov můj k Lumírovi Nedvídkovi
Zaznamenejme, že podle Tyla měla být píseň Kde domov můj údajně nezáživná a dokonce prý přemýšlel, že ji ze hry vyškrtne, ale František Škroup ho přemluvil, aby ji tam nechal, i když i on ji pokládal za méně zdařilou. A tak se stalo, že píseň, kterou mnozí odsoudili k zániku, v ději zůstala.
Josef Fousek: Povánoční fejeton (Vánočník)
Tento povánoční fejeton jsme nazval Vánočník. Nyní, po létech se má vánoční těšení ustálila. Miluji jako vy Vánoční čas a snažím se jej prožívat již týdny před tím a týdny potom. Můj pocit radosti z dárků, z rozzářených očí vnuků a všech dětí, se mísí s pocitem melancholie hodné nálad Klostermannovy Šumavy.
Michal Dlouhý: Četnické trampoty - Jednou jsi dole, jednou nahoře
Četnické trampoty je soubor obsahující doslova celou kopu povídek ze života četníka Karla Macharta, který se vypracoval z řadového četníka na velitele četnické pátrací stanice. V době okupace se díky zapojení do odbojové činnosti octnul ve spárech gestapa a v době věznění se setkal i s některými ze zločinců, které osobně usvědčil ze spáchání kriminální trestné činnostiSlovo trampota v sobě nese svízel, obtíž, strast, starost a těžkost.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (7)
Můj zesnulý bratranec Karel Rys marně v Praze pátral po našem pradědečkovi. Nikde ani stopy. Také mně nedá spát babička, maminka mého táty, ač jsem ji nikdy nespatřil. Skonala prý hodně mladá. Za svobodna se jmenovala Josefa Andršová, narozená v Kladně. Dcera Josefa Andrše, zámečníka a Kateřiny, rozené Fouskové z Kyšic. Mého tatínka křtil kaplan František Pilík.
Ondřej Suchý: Láďa, Géza, László - náš milý šedesátník!
Ladislav Gerendáš, od 16. prosince 2006 čerstvý šedesátník, je pro mě pojmem - jednak jako muzikant, jazzman každým coulem, jednak i jako klaun a komik filmový. Podle mne jsou to dokonce dvě mnohem důležitější profesní zařazení ...