Marie Chatardová - Jitka Vykopalová: Ďáblova bible v Praze
Když jsem se poprvé přišla představit tehdejšímu řediteli Královské knihovny (koncem roku 2002), řekl mi: „Velvyslancům obvykle ukazuji Ďáblovu bibli, ale co ukážu vám?“ Ujistila jsem ho, že se velmi ráda na toto známé dílo podívám. A viděla jsem nádhernou knihu, otevřenou na stránce s obrázkem ďábla, nicméně z pochopitelných důvodů hermeticky zavřenou ve speciální vitríně.
Josef Fousek: Laciná četba / Nevyléčitelná frustrace
Tajně jsem čítával ve škole pod lavicí Rodokapsy neboli romány do kapsy. Říkalo se tomu úpadková braková literatura. I když jsem si občas dal do hlavy i krásnou literaturu klasiků, ta podlavicová mne lákala víc. Voněla dálkami, dobrodružstvím, prérií, zpíval v ní vítr, tančily mexické dívky, v chřípí vlézala whisky s tequilou, nad pirátským trojstěžníkem plál Jižní kříž, kovbojové hnali tisícová stáda, šerif chránil právo a řád.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (35)
A ještě než půjdeme do fakultního finále, musím lehce vzpomenout na svou první závěrečnou zkoušku z ruštiny. Připomínám, že jsme na ruštinu měli tu velmi hodnou lektorku. Nejprve jsme psali písemku, kde jsem nasekal dosti chyb, ale jak se ukázalo, bylo to k něčemu dobré. Při ústní zkoušce, na níž jsem přispěchal z volejbalu téměř s antukou ve vlasech, jsem totiž musel „opravovat“ ta červeně podtržená místa, což zabralo dosti času.
Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (9)
V Pompidouariu jsem vzpomínal na nebožtíka Hlinomaze, s nímž jsem se na dané téma často bavil, a jehož názory byly veskrze originální. "Věnujme se teď surrealismu, vydržel nejdéle", vyprávěl mi kdysi. "Má nejenom slavnou minulost, ale má i budoucnost. Inkognito byl tu odjakživa, je to obrovská a stále živá oblast. Což nebyl už v obrazech uťaté hlavy Jana Křtitele, předkládané paní Salome na tácu?
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (1)
V určitém věku se sluší vydat memoáry. Protože jsem nikdy nepatřil mezi ty, pro které byl život obnošenou vestou - počítal jsem se k těm, co se musí smát, jak se praví v písni, a tak se dívám na všechno, co se za onoho času semlelo, jako na zvláštní crazy comedy, a byl bych rád, kdyby to bylo v následujících řádcích aspoň trochu znát.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (14)
Byla to divná skupinka! Klimeš stál na zahradě, opřenej o strom a něco důležitě vyprávěl okolostojícím. Jen Pikart a Pikartová seděli na lavičce u jejich baráku. Statkář Ječmen se pohupoval na svejch křivejch nohách a dcera Alžběta jako pokaždý pojídala popkorn. Sahala donekonečna do pytlíku a jedla tu bezbarvou umělou hmotu.
Odkud k nám přišla dynastie Lucemburská (Český svět - 1908)
Kapitála země dvojocasého červeného lva - velkovévodství Lucemburského - shlíží s malebných výšin do zeleného údolí říčky Alzetty. Starobylá opevnění, ve skalách vytesaná, jimiž učiněn kdys Lucemburk jednou z nejlepších pevností, pochmurné zdivo bašt a věží, zvonice a chrámy, visuté zahrádky a trosky pevnostní - malebné panoráma středověkého města.
Zbytky obydlí s hlaholskými znaky a biblickou výzdobou ve velkomoravské chřibské skalní pevnosti.
V chřibském skalním opevnění, jehož součástí je kamenný trůn se schránkami pro vladařské insignie a futharkovým stignovaným znakem umožňujícím datování do období 600-800 po Kr.(1), se nachází mnoho pozůstatků palácových staveb, včetně křesťanského chrámu z velkomoravského období.
Eduard Světlík: Osmičky a dvacítky
V novějších dějinách máme štěstí (či neštěstí) na letopočty končící osmičkou. Zajímalo mě, jak tomu bylo v minulých stoletích, a tak jsem prozkoumal významná historická data. První doklad, odstrašující, jsem našel v roce 1108, kdy došlo k vyvraždění Vršovců. Ani druhé významné datum zakončené osmičkou není příliš radostné: roku 1278 došlo k bitvě na Moravském poli, při níž padl král Přemysl Otakar II.
Josef Krám: Jetti v hrobě Její Excelence
Buďme s Janem Ámosem názorní a nechme se vést zasvěcenou a obětavou průvodkyní Sidonií, jejíž příjmení je po provdání do Německa Seidel, na mnichovský hřbitov, kde byla naše Jetti pochována. Co se nepodařilo mně (psal jsem ředitelství mnichovské opery), to dokázala ona. Inu, mladá sympatická žena, a pak že se nadarmo neříká cherchez la femme.
Dobromila Lebrová: William Holman Hunt, anglický malíř
Pokud si prohlížíme některé z obrazů Williama Holmana Hunta, třeba jen z reprodukce, může se nám stát, že zachytíme onen dost vzácný, blažený pocit slabého mrazení v zádech při vhledu do mystična. Nebyl považován sice za příliš talentovaného malíře, ale byl oceňován jako mistr vizí - jeho obrazy, především ony s mystickými a mýtickými náměty, přitahovaly a přitahují pozornost.
Miroslav Sígl: Umírá člověk, nic se nestane...
Každý, komu věnovala přátelství, hluboce obdivoval její záhadnou moudrost a neobyčejné porozumění. Překonávala plachost a snahu nikdy si nic nevynucovat... Jestliže jí někdo řekl, že společnost je v úpadku, vláda se hroutí, znečištěné ovzduší nás přivede do hrobu – usmála se a zatvářila se lehce chápavě.
Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (2)
Od rána se mezi mraky prodírá sluníčko, a tak honem zase autobusem na Bielerhöhe a podnikáme túru přes Madlener Haus (pěkný název, tenhleten Madlenčin dům), Tschifernella k chatě Saarbrückner Hütte, přes Kromeltal, podél potoka Kromelbach k jezeru Vermuntsee. Užíváme si krásné výhledy. Pásy zeleně se s přibývající výškou mění na kamenná pole a firn. Co vám mám vyprávět – koukněte se na fotky…
Rozhovor se zrcadlem Ivana Kolaříka
Já měl totiž na starosti vztahy mezi přistěhovalci a policií. Protože je v Austrálii tolik menšin přicházejících z opresivních režimů, mají jejich příslušníci většinou z policie oprávněný strach. Uniforma by tento strach ještě umocnila a dosažení spolupráce mezi menšinami a policií by se podstatně zpomalilo.