Josef Fousek: Eman, a Kornelie, boží lidé (17)
O kufru se už nezmínila. Před půlnocí jsme kufr vzali společně a odnesli jsme ho k zahradě Vitoušovic. Mladej Vitouš se učil sklenářem a ze vzteku, že bude celej život zasklívat okna, tak je prakem rozbíjel, kde se dalo. Nechal si od těch svejch kámošů říkat Skleněnej fantom. Dali jsme kufr s Kornelií těsně před dveře, který se otvíraly ven do ulice.
Vlady Bernaskova - Zdeněk Pošíval: Animo mé kamarádky z Modeny
Ten obrázek napravo namalovala a věnovala mi kamarádka, jež dojíždí do Česka z italského města Modena, kde žije natrvalo, byť pochází se Starého Města pražského. V Praze občas navštěvuje svého bratra, jenž se zase vrátil z dlouhodobého pobytu v americkém městě Chicago, a donedávna sem hlavně jezdila za dneska již nebohou maminkou.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (37)
Lidské asociace jsou nevyzpytatelné, a tak když jsem zase onehdy nemohl usnout, z ničeho nic se mi vybavilo několik střípků, které by se daly nazvat „svatební“ a které se vlastně hodí zařadit hned za minulé střípky milostné. Brzy po konci druhé světové války jsem byl v rodném Jičíně coby jedenáctiletý za mládence na svatbě starší sestry jednoho svého kamaráda. Byla to mne událost velkolepá.
21.9.2010 - Mezinárodní den míru
Mezinárodní den míru byl ustanoven v roce 1981 rezolucí 36/67 Valného shromáždění OSN. Původně se připomínal vždy třetí úterý v září, symbolicky v zahajovací den zasedání Valného shromáždění. Rezolucí 55/282 bylo Mezinárodním dnem míru ustanoveno 21. září jako den globálního příměří a nenásilí. OSN vyzývá všechny státy i jednotlivce, aby se k tomuto dni přihlásili.
Michal Dlouhý: Četnický pes Alto - na pultech
Když jsem psal svoji předposlední knížku Páté přikázání, která popisuje prvorepublikové případy vražd, uvědomil jsem si, jak je tato knížka vzhledem ke svému obsahu negativní. Již tehdy jsem se rozhodl, že příští knížka musí být určitě pozitivní. Svému slibu jsem dostál a na pultech knihkupectví se v těchto dnech objevila moje devátá knížka vydaná nakladatelstvím PRAGOLINE, která nese název Četnický pes Alto.
Josef Fousek: Čtyři miliony králíků / Autobusová siesta / Je hloupost infekční?
Náležím mezi ně. Náležíte k nim i vy – babičko, dědečku, děcka školou povinná, rodičové, mladíci, dívky, invalidé, nezaměstnaní, důchodci i pracující. Našim domovům v sídlištích říkají KRÁLÍKÁRNY. Nejsme občané, nejsme lidé. Jsme králíci, kteří jsou ohroženi dle článku jistého superredaktora rakovinou. Nic proti, třeba ano, ale je to důvod, abychom byli označeni jako králíci?
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch Ravik: O civilizaci
Měl jsem nedávno televizní zkoušku ve Filmovém klubu a vyjel jsem autem. Je to na Národní třídě v téže pasáži, kde je Laterna magika a divadlo Za branou. Zaparkoval jsem u Národního divadla, ale takovým způsobem, že jsem stál o jedno auto za parkovacím prostorem. Prohlédl jsem postranní ulice a vida, že tu nikde zaparkovati nelze, vrátil jsem se ku svému diblíkovi a odejel jsem vpravo...
Ondřej Suchý: Nenápadný osud nápadné Růženy Šlemrové
Když se náš malý psíček, žravý pražský krysařík jménem Lupino, dožaduje své potravy v nepravý čas, oboříme se na něj, já nebo moje žena, kárající větou: „Dyndera, on loudí ?!!“ Větou, kterou pronášela Růžena Šlemrová v roli paní Dynderové na adresu svého ušlápnutého manžela (jímž byl Stanislav Neumann) ve filmu Hostinec U kamenného stolu.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (28) Jindřich Mošna
Legendární postava českého divadla, herec a komik JINDŘICH MOŠNA (1837—1911), ještě u psacího stroje nesedával. Sedával u psacího stolu a své sólové výstupy a kuplety psal inkoustem a perem. Tiskem začaly vycházet v sedmdesátých letech 19. století. Kromě několika svazků výstupů a kupletů napsal tento přední herec pražského Národního divadla (byl jeho členem hned od otevření v roce 1883 až do své smrti) knihu svých pamětí „Jak jsem se měl na světě“.
Josef Čermák: Za Helly Haidelmayerovou
"Elegantní, distingovaná, inteligentní a velice přátelská dáma", tak ji ve svém rozloučení při pohřebním obřadu v Torontu dne 5. srpna 2008 popsala Blanka Rohnová, místopředsedkyně Českého a Slovenského sdružení v Kanadě a poslední předsedkyně Dámského odboru sdružení. Marie Paulyn se ve svém rozloučení jménem Ulyssean Society zmínila o Hellyně "nádherných vlasech, vroubících aristokratickou tvář", o přátelství s Johnem McLeishem, o Hellyně tělesném i duševním elánu.
Blanka Kubešová: Můj černý den
Z nuceného vyčkávání plného naděje, že snad „přece jen odejdou“, byly týdny a měsíce. Stýskalo se mi po domově, po drahé Praze a po rodičích tolik, že nebýt zprávy, že přijedou za námi, rozběhla bych se domů. Jak dobře se pamatuju na první studený, holý byt v Torontě, když jsme se konečně přece jen s těžkým srdcem rozhodli požádat o nechtěný azyl!
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (11)
„Musíme koupit skříň, Emane,“ řekla ve čtvrtek Kornelie, „abysme nedávali šaty na skoby.“ Myslel jsem si svý. Když nemáme skříň dvacet let, proč ji kupovat na starý kolena. Za týden jsem jel s károu do vedlejší vsi pro skříň. Kornelie zahlídla inzerát v řeznictví za výlohou. Ani jsem moc neprotestoval. Kornelie je jako jiný ženský.
Ivanka Horová: Perla Jižní Itálie
Staroslavné Lecce je město střední velikosti. Leží na poloostrově Salento v jižní Itálii. Na mapě ho najdete až v samém podpatku tak zvané italské boty. Lecce se může pyšnit mnoha senzačními přízvisky. Říká se jí perla jižní Itálie, barokní Athény nebo nejčastěji Florencie jihu. Centrum města je totiž zastavěné krásnou barokní architekturou. Na rozdíl od turistů jsem ale na tohle všechno při příjezdu do Lecce nemyslela. Přišla jsem do Lecce pracovat.
Vlastimil Marek: Pozitivní filtr
Jak se tak všeobecně a po celém světě nezvladatelně rozmáhá vulgární negativismus a s ním související nárůst agrese a násilí (a co se divíme, průměrný školák v USA, ale domnívám se, že podobné je tomu i u nás ...