Stella Májová – Ondřej Suchý: PRINCEZNA ZPĚVANKA VZPOMÍNÁ (2/2)
Nu a teď něco o mém bratrovi Jiřím. Musím říct, že na mě neměl moc dobrý vliv. Učil mě kupříkladu kouřit. Vzpomínám si, jak jsme jeli na kanoi, tři kluci a já, a oni si hned zapálili cigarety. Bráška mi také jednu zapálil a já si pamatuju, jak se se mnou najednou začala točit ta mělnická věž a vinice pod ní začaly být jako rozbouřené moře. Kluci se samozřejmě chechtali a bráchovi jsem chtěl dát facku, ale on se mi tak točil, že jsem se netrefila.
Marek Veselý: Pověz mi, zrcadlo …
Anglický spisovatel Thackeray řekl: „Svět je zrcadlo. Mračte se do něho a bude se na vás také mračit, zasmějte se a bude vám veselým a laskavým společníkem.“ Nejvíce zrcadel mají podle mě v holičství, kam jsem zavítal ...
Slavomír Pejčoch-Ravik: Tomáš Garrigue Masaryk - O síle slabých
Když Masaryk v minulém století přijížděl do Prahy, čišelo to tu malostí. Reprezentanti národní politiky se utápěli ve své bezkoncepčnosti, lidé se spokojovali s povrchním vlastenčením a kamkoli se člověk podíval, vládla prostřednost. Bylo jen přirozené, že osobnost Masarykova formátu v tomto poklidném městě působila provokativně od prvního okamžiku.
Ondřej Suchý: Říkali jsme mu Bimbo
Od roku 1956, kdy se poprvé objevil v epizodce v Hrátkách s čertem, vytvořil v českém filmu desítky figurek tělnatých pánů. Hrál nejčastěji hostinské, vrátné, řezníky, pořadatele, cirkusáky, stěhováky… Vítězslav Černý, kterému přátelé dali přezdívku Bimbo, byl často pokládán za příbuzného někdejšího člena Osvobozeného divadla Františka Černého.
Ondřej Suchý: Krutý osud zpěváka Jozefa Kuchára
V novém seriálku si budeme vzpomínat na osobnosti často opomíjené, známé kdysi z divadelních či koncertních prken, filmového plátna, gramofonových desek. Dnes vám připomenu slovenského zpěváka a herce, který byl i u nás v Čechách v padesátých a šedesátých letech známý. Jeho osud je velmi smutný.
Zemřel režisér, spisovatel a autor Pozitivních novin Mgr. Zdeněk Pošíval
Do redakce Pozitivních dorazila smutná zpráva. Dne 12. září 2013 ve večerních hodinách zemřel režisér, spisovatel a dlouholetý autor Pozitivních novin Mgr. Zdeněk Pošíval. Redakce Pozitivních novin se připojuje k pietní vzpomínce.
Dalibor Gosman - Václav Židek: My jdeme tam, odkud ostatní utíkají!
Každé velké město zažije ve své historii různé katastrofy včetně velkých požárů. Práce našich kolegů v oblasti prevence je tak dobrá, že počet zvlášť velkých požárů se v Praze snížil a stabilizoval se na únosné míře. Velmi mě těší, že i počty osob usmrcených a zraněných prudce poklesly, což svědčí o kvalitě a profesionalitě práce mých kolegů.
Josef Fousek: Bezvýznamné figury / V zahradě pana Forda
Nezáviďte jim. Jsou ochuzeni o ten krásný pocit dotýkat se země, hrabat se v záplavě šatů v „sekáčích“, prohlížet si hezké holky v metru, svézt se do Prahy autobusem přes letiště, dát si pivo v pivnici na stojáka, tlačit před sebou vozík v supermarketu, nakupovat u stánků vietnamských spoluobčanů, vyprávět si v čekárnách u doktorů o kyčelním kloubu.
Ivo Fencl: Holky a knížky aneb Desetkrát namátkou z mé knihovny
A tak vzpomínáme, a tak vzpomínám. A na holky jistě přednostně, jenže toho v mém případě bylo dost málo, to za prvé, a do Pozitivních novin se ani to málo moc nehodí. To za druhé. A tak tedy níže najdete spíš knížky (anebo JEN ty), které mi ostatně bývaly právě náhradou za lásku holek. I když jsem si to třeba neuvědomoval. Ale bylo to tak.
Renata Šindelářová: Jen blázen by opustil cestu, kde se mu dobře jde
Když si psa vezme nový majitel, kontrolujete potom, jestli pes není např. týrán? V turnovském útulku si adoptivní majitel odebírá psa s podepsáním smlouvy, že pes je po dobu jednoho roku stále “majetkem” města (tedy útulku) a při jakýchkoliv pochybnostech může být do roka pes novým majitelům odebrán – stejně tak když se do roka najde předchozí majitel, tohoto samozřejmě využíváme.
Kristýna Loužecká: Třináctý herecký workshop pro mládež v Hrubšicích
„Divadlo žije!“ To jsou velmi pravdivá slova, která si můžete vyzkoušet na vlastní kůži v malebném zámečku na Jižní Moravě, kousek od Ivančic jménem Hrubšice. Vděčíme za to paní Mgr. Jessice Horváthové, která je pořadatelkou tohoto hereckého workshopu pro mládež. Letos se již po třinácté podařilo vynikajícím lektorům a účastníkům dát dohromady další (dokonce dvě) představení. První část, poezii, realizovanou inspirativním režisérem panem Jaroslavem Víznerem a druhou část, divadelní hru, pod vedením grandiózní osobnosti paní Evy Reiterové-Synkové.
Věra Ludíková: Posílám dál slova vyslyšivá
Být básníkem je podle vás posláním, shodou náhod, nebo to člověk jednou objeví ve svých genech a pak se z toho už nemůže vymotat? Jestliže v sobě objevíme nadání, jež je vlastně jakousi Milostí, měli bychom cítit povinnost využít ho ve prospěch jiných, povzbuzovat hledající a tápající.
Kristýna Loužecká: Divadelní soubor Slunečnice uvádí hru F. R. Čecha Dívčí válka
Hned na začátku bych chtěla vyjádřit svou upřímnou pokoru a úctu všem žijícím i zesnulým režisérům, protože jejich řemeslo je velmi složitá ale zároveň tak úžasně nabíjející činnost, kterou je potřeba pěstovat. A pro mne se naskytla příležitost si ji vyzkoušet. Jak se jenom může pubescent ocitnout v pozici režiséra? To je asi první otázka, kterou si položíte na samém začátku tohoto povídání.
Jitka Dolejšová: Otevřené dveře i srdce
Dům služeb je centrum, které poskytuje speciální služby nevidomým a slabozrakým. V pěti patrech tu najdete speciální učebny, odborná pracoviště i klubové prostory, ve kterých se nevidomí učí dovednosti, které jsou nezbytné k jejich plnohodnotnému životu. Přijměte moje pozvání na prohlídku... Vchod do domu označuje akustický maják.