Milan Turek: Temno baroka
Číst historickou literaturu ve formě beletrie může být stejně zajímavé jako číst detektivky nebo romány. Beletristická forma zpracování historických událostí nemusí být vždy pravdivá, například v jedné novele se dočtete o přijetí českého krále na žitavském hradě, který nikdy neexistoval a navíc v té době ani město Sitawia nebylo městem.
Ondřej Suchý: Nora Cífková oslavila devadesátku
Ač byla kdysi také členkou Nového divadla Oldřicha Nového (hrála v hudební komedii Zaplaťte, slečno!) anebo např. Intimního divadla, její jméno dnes už málokomu něco řekne. A přesto stojí za to si ho připomenout, tím spíš, že letos 21. února oslavila tato dáma v Austrálii nedaleko Melbourne, kde žije se svým manželem Vladimírem Novotným, už devadesáté narozeniny!
Milan Dlouhý: Případy z pátrací služby
Po příchodu na místo činu zjistili, že mrtvolu Komky našla jeho 6 letá dcera, která se spolu s matkou vracela z bohoslužby v kostele a běžela napřed. Po chvíli se však vrátila k matce Marii s tím, že otec leží rozvalený na dlažbě. Gábor Komka ležel mrtvý s oholenou polovinou tváře a pod jeho hlavou byla kaluž krve, proto jeho žena zavolala sousedy, kteří přivolali četníky.
Petr Janda - Jan Krůta: Velký malý muž
Otevřel vrata a odvelel psa, aby mě nesežral, a já si v té chvíli vzpomněl, že na mě ten malý velký muž před léty volal Devaterodruhůmas. Srandičky, srandičky. Je to malý velký šťastný muž. Napsal a nazpíval nesmrtelné písničky, velí nesmrtelné kapele. Má zasloužilého a snad i nesmrtelného Slavíka. Snad proto má i mladé ženy...
Matyáš Ostříž: Článek o úspěchu
Co je to vlastně úspěch? Moc? Sláva? Bohatství? Štěstí? Výhra? Nebo je to vnitřní pohoda, fungující vztahy a spokojenost sama se sebou? To jak my definujeme úspěch vypovídá více o nás samých, než o ostatních kolem nás. Pro mě je úspěch „Dělání činností, které mě a lidi kolem činní šťastnými, a to bez nutnosti dělat činnosti jiné“. Ale důležitější je: Co je úspěch pro vás? Na tuto otázku si odpovězte sami.
Milan Turek: Autobus jezdil s vlečkou. Vzpomínky rodáka z Dolních Bojanovic na Hodonínsku.
Byly to zlaté časy, měli jsme všechno, jedny boty na kĺzačky, druhé na fotbal, třetí do kostela. Ty jsem nosil i do školy a k muzice. Kabát taky jeden, kožený, aby mně nebylo zima měl jsem kožák bez podšívky a pod kalhotami podvlékačky. Ponožky obyčejné, žádné tlusté. Zima totiž u nás na jižní Moravě jednak netrvala dlouho a když přišly mrazy, brzo odešly.
Muži jsou cítit jinak
Muži jsou cítit jinak. A ženy mají jinak propojené a strukturované mozky, jinak vnímají a slyší a komunikují. My co jsme zvídaví a informovaní to víme již více jak dvacet let, více jak pět let jsou i u nás již k dostání knihy, které to seriózně popisují ...
Jan Hégr - Josef Krám: Vy neznáte Rampušáka?
To je pravda. Rampušák se poprvé objevil 21. prosince 1962 po 20. hodině v pořadu Československého rozhlasu "Vezměte si vrátičku" v cyklu "Kam na dovolenou". V něm veřejnost s Orlickými horami seznamoval jejich zbrusu nový duch Rampušák. Herec Josef Beyvl příjemným a rozvážným hlasem představil nového obyvatele Orlických hor slovy: "Rampušák je jméno mé, povoláním duch hor.
Ondřej Suchý: Lesk karlovarských filmových festivalů - před půlstoletím (II)
Když mě něco rozčílí anebo je mi z něčeho smutno, vezmu krabici s nápisem KARLOVY VARY a hrabu se v jejím obsahu. Je v ní všechno to, co mě před nedávnem přivedlo k psaní tohoto seriálku pro Pozitivní noviny – vzpomínky na filmové festivaly, prožité v krátkých kalhotách. Tu krabici beru poslední dobou do rukou nějak často.
Ondřej Suchý: V duchu jsem s Vámi, paní Řídelová!
Dostal jsem zprávu o tom, že herečka Libuše Řídelová, jedna ze tří hlavních aktérek knížky na níž pracuji a která má v příštím roce vyjít v nakladatelství Ikar pod názvem ŽENY KOLEM OLDŘICHA NOVÉHO, momentálně leží na onkologickém oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Přibližně stodvacet dopisů, pohlednic a telegramů, které své partnerce ze scény karlovarského divadla Oldřich Nový za život napsal, mně paní Libuška věnovala už před dvěma roky.
Pavel Pávek: Jeden guláš lepší jak deset doktorů
Kuchtík velice dobře ví, že guláš si v žádném případě nezaslouží přívlastek obyčejný. Jde o krmi složitou, náročnou a vyžadující značnou dávku tvůrčí invence. Pokud se člověk bez fantazie zmocní kousku hovězího masa, nakrájí ho na kostky, mezi krájením připálí cibuli, vše podusí a zasype paprikou, nevznikne guláš, ale jakási podivná směsice nehodná jediného pohledu mistra sporáku.
Josef Čermák: Ivan Ženatý (a Václav Mácha) nadchli Toronto
Koncert Ivana Ženatého, mistrně doprovázeného Václavem Máchou, v kostele sv. Václava v Torontu 26. března 2009, nebyl jeho prvním torontským vystoupením. Nebyl jím ani jeho první koncert v Krajného Nokturnech před několika lety. Vím, že jsem s jeho prvním koncertem v Torontu měl něco společného, i když už nevím co, a krátce nato jsem ho slyšel v Rudolfinu.
Miroslav Sígl: Živohošťská farnost a povltavský kraj
Knihu k 950. výročí první písemné zmínky o Živohošti z roku 1057 nenapsal nikdo jiný, než občan z nedalekého Hubenova, jehož předkové mají v povltavském kraji zapuštěny své důstojné kořeny – strojní inženýr Miroslav Král (*1939). Sídlí v chalupě po své mamince, kde se začal intenzívně věnovat zdejší regionální historii.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti anebo od embrya po sklerózu (67)
Na jaře 1957 byli pozváni vrchlabští volejbalisté – tehdy přeborníci kraje - na svůj první zahraniční sportovní zájezd na druhou stranu Krkonoš do sousední Jelení Góry. Bylo to v rámci malého pohraničního styku, tedy bez pasu. Hned po překročení hranic v Harrachově jsme samozřejmě zjistili, že druhá strana Krkonoš se od té naší příliš neliší, a protože mi bylo už téměř dvaadvacet, mnohem zajímavější bylo sledovat polské klima společenské než to přírodní.