Miroslav Sígl: Staň se, kým jsi!
Povím vám o Martě Francové (*1945), která žije a tvoří ve své rodné Praze, ale se svojí tvorbou zajíždí do mnoha míst naší vlasti. Celoživotně se vzdělává, složila například již 16 státních a mezinárodních zkoušek ze šesti jazyků, další dva se právě učí. Absolvovala z vlastní iniciativy kurs komunikace, rétoriky, žurnalistiky a sedm kursů Univerzity třetího věku.
Olga Szymanská: „Bůh je šelma kočkovitá“
A stejně jako Bůh dobro prohlubuje, zlo ironizuje a tím ho umenšuje a usmiřuje a nás pak pohledem do sebe sama uzdravuje a vykupuje – tak Libor Krejcar ve zhmotněných šelmách kočkovitých ukazuje a dokazuje svou hlubokou víru. V pohledu jeho sfing, s výrazem nepopsatelnosti i toho, co musíme vidět, abychom pochopili, není hodnocení. Stejně jako u Boha, stojícího mimo jakékoliv posuzování.
Dobromila Lebrová: James Clerk Maxwell, skotský teoretický fyzik a matematik - 130. výročí úmrtí
James Clerk Maxwell je do jisté míry završitelem všeho, co bylo do jeho doby objeveno v elektrotechnice a magnetismu. Tak jako kdysi Isaac Newton jednoduchými zákony shrnul celou mechaniku - Maxwell svými čtyřmi - Maxwellovými rovnicemi - matematicky vyjádřil, že elektřina, magnetismus, ba i světlo a tepelné záření jsou projevem elektromagnetického pole a vzájemně spolu souvisí.
Dobromila Lebrová: Adolf Kosárek, malíř - 150. výročí úmrtí
Malíř Adolf Kosárek bývá zařazován mezi malíře romantiky, ale zároveň je chválen za svůj vlastní přístup k realistickému vyjádření především české krajiny. Jeho obrazy bývají po krajinářské stránce srovnávány s tím, co učinil malíř Josef Mánes (1820 - 1871) s vytvořením typu české ženy a českého rolníka, že totiž Kosárek maloval ideální českou krajinu. U malíře Kosárka se spojovaly tři vlastnosti geniálního umělce - nadání, nadšení pro malování a píle.
Olga Szymanská: Památník české státnosti
K letošnímu výročí vzniku samostatného československého státu oživilo Národní muzeum Památník na Vítkově – s cílem jej nejen rekonstruovat, ale i rehabilitovat a revitalizovat. Jeho novou náplní vytvořilo důstojný památník moderních českých dějin i metropole a státu. Stavba (výška 31,5 m, délka 143 m, šíře 27,6 m) dle návrhu arch. J. Zázvorky byla zahájena za účasti T. G. Masaryka v roce 1928.
Barbara Semenov: 1918
Před sebou mám knihu Osudové okamžiky Československa. Dotýkám se jí pokaždé se zvláštní něhou. Jako bych hladila čísi milovanou ruku. Na obálce knihy jsou vypsány roky a ne každý končí číslem osm – 1918, 1939, 1945, 1948, 1968, 1989, 1992. Na první straně je věnování, které mi napsal táta měsíc před svou smrtí. Stojí v něm:- „...Půlku života v těch zlých dobách jsi byla mou radostí a útěchou...“
Pavel Loužecký: Obecně prospěšné projekty hodné obdivu
Než jsem se setkal s Dr. Tomášem Fingerem osobně, přiznám se bez mučení, že se ke mně informace o projektech s tajuplným názvem ONKOCET EUROPE ani VÁLKA A PAMĚŤ nedostala. O to více jsem byl překvapen tím, jak jsme se ve většině názorů a myšlenek shodovali. Na samém začátku byl vlastně e-mail pana Fingera, ve kterém vyjádřil své poděkování za to, že vydáváme Pozitivní noviny spolu s přesvědčením, že mohou v budoucnu sehrávat pozitivní roli i ve spolupráci s neziskovými organizacemi, které založil a řídí.
Olga Szymanská: Slavné evropské housle Jaroslava Svěceného
Počátek smyčcových nástrojů můžeme hledat v Asii – dle indicií v území jejich pravlasti, kde se preludovalo na perský kemageh (kemandže), syrský kebab (rabáb), později převzatý Araby. Předchůdcem houslí byla nejspíše středověká rubeba (rebec, rebeka), nástupce arabského rebabu, dále fidula a jí blízká lira da braccio.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (36) Jindřich Plachta II.
Plachta jako spisovatel a vtipný, pohotový glosátor veškerého dění kolem sebe, přispíval - ještě i po válce - do mnoha našich časopisů, novin, kalendářů a jiných tiskovin. Z vrozené skromnosti se však ze spisovatele nikdy nepokládal, a tak to bude nadále nějaký čas trvat, než se podaří uzavřít definitivní soupis jeho článků, povídek, monologů a dalších literárních prací.
Dobromila Lebrová: Václav Jansa, malíř Prahy - 150. výročí narození
Obrázky krajináře Václava Jansy patří k velmi oblíbeným, především proto, že navozují náladu čehosi starodávného, ba až pohádkového. On sám se podepisoval vlastenecky „Vácslav Jansa“. Jeho narození, přestože se většina životopisců shoduje alespoň v datu, je místně značně nejisté. Má se za to, že se narodil buď na Slovensku nebo v Německých Zlatníkách u Mostu. Vymezení možných míst jeho narození je velmi nepřesné i nepřesvědčivé.
Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana…a něco navíc (5)
Tremitské souostroví, ráj pro potápěče, se rozprostírá 21 km severně od pobřeží Gargana. Skládá se z několika krásných ostrůvků: San Nicola, San Domino, Capraia, Pianola a útes Cretaccio. Roku 1989 byly ostrovy Tremity vyhlášeny chráněnou podmořskou přírodní rezervací. Ostrov San Nicola je správním centrem celého souostroví a tvoří vlastně jednu velkou pevnost.
Alena Kožíková - Zdeněk Pošíval: Nejen o tom, jak to letí
Narozena jsem 14. května 1941 v Praze a po maturitě v roce 1958 (to byla jedenáctiletka) následovalo studium na Divadelní fakultě AMU, obor režie a dramaturgie. Na konci studia jsem se nastoupila do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Na návrh profesora Ornesta jsem zvolila jako téma své diplomové práce historii Jihočeského divadla a absolvovala DAMU. Diplomka nazvaná Boj o Jihočeské divadlo pak vyšla i knižně v nakladatelství Růže.
Dobromila Lebrová: Daniel Adam z Veleslavína, humanista, vydavatel, knihtiskař, historik a spisovatel - 410. výročí úmrtí
Dílo Daniela Adama z Veleslavína má pro naši národní kulturu velký význam, ba až takovou, že období jeho vrcholného působení bývá dokonce nazýváno dobou Veleslavínovou. Bylo to období určitého klidu koncem 16. století v naší zemi za vlády Rudolfa II. Habsburského (1552 - 1612). Bylo to rovněž v době rozkvětu Prahy, kdy se Praha tím, že v ní císař Rudolf II. sídlil, stala i hlavním městem Říše římské.
Dobromila Lebrová: Julius Mařák, český malíř a grafik - 110. výročí úmrtí
Kdysi dávno, ještě na základní škole, jsme měli skvělého učitele kreslení. Byl to akademický malíř Stanislav Holeček (1900 - 1976), který nás učil vedle základních malířských dovedností i základy různých malířských slohů a stylů. - Pamatuji se, jak nám, sám velký ctitel díla Julia Mařáka, představoval jeho dílo: „On se narodil v době, kdy už začal realismus, ale jeho dílo je ještě prodchnuto romantismem.“