Jitka Vykopalová: Hon var först!
Hundens uppskjutning i rymden var en del av Sovjetunionens Sputnikprogram. Redan när Laika skickades upp visste ryssarna att det skulle bli en ”one-way-ticket”. Farkosten var inte byggd för att ta passageraren levande tillbaka till jorden – därför hade man lagt gift i maten som hunden fick med sig för att den skulle få ungefär efter en vecka en smärtfri död.
Jitka Vykopalová: Byla první!
Vystřelení psa do vesmíru bylo součástí vesmírného výzkumu tehdejšího Sovětského svazu. Již když Rusové kosmickou raketu vystřelili, věděli, že je to „one-way-ticket“ (lístek na jednu cestu). Kosmická loď nebyla postavena tak, aby se pasažér vrátil živý zpět – proto byla potrava otrávena, aby pes měl po přibližně jednom týdnu bezbolestnou smrt.
Abhisar Laža: Představitelé OSN uctili památku Sri Chinmoye
Přes 700 představitelů a velvyslanců OSN a dalších osobností se shromáždilo v úterý odpoledne v newyorském sídle OSN, aby vzdalo poslední úctu životu a dílu Sri Chinmoye, duchovního učitele a filozofa míru, který zemřel ve věku 76 let dne 11. října v New Yorku.
Olga Szymanská: Obrazy duše
Neodmyslitelný klobouk, pod ním zkoumavý mlčenlivý pohled, typický plnovous s ústy, která většinou mlčí. A promluví-li, tedy k výtvarným problémům a závažným společenským tématům. Nebo, s laskavou ironií, ke kamarádům – výtvarníkům a dalším umělcům, učencům, zkrátka „inteligenci“ na terase malé žižkovské kavárny Kaaby, která všechny přitahuje jako magnet…
Stanislav Moc - Renata Šindelářová: Člověk je atomická částice (1/2)
Jistě všichni dobře znáte zábavný pořad Zlatíčka. Mnou zpovídaný Čechoaustralan Stanislav Moc ho neznal, to však již neplatí v tuto chvíli. Pan Stanislav Moc se totiž stal obětí mého nápadu, zrealizovat Zlatíčka žurnalistická. Mezi pečlivě nachystané otázky jsem nakladla několik zlatíčkovských pastiček, souvisejících s texty pana Moce.
Olga Szymanská: Pocta Hollarovi
Své životní putování v tehdejších evropských územích a pobyt v Anglii, kde nalezl svůj druhý domov, Václav Hollar stále poměřoval s domovinou, své schopnosti a talent s nabývanými zkušenostmi a s odhalováním vnitřních hranic. Nikdy nezapomněl na místa, odkud pocházel: vytvořil veduty Prahy včetně širokých panorámat ze svahu Petřína.
Václav Židek - Jitka Vykopalova: Varför uppstod Pozitivní noviny
Pozitivní noviny hos landsmän i Sverige! Den tjeckiska nättidningen Pozitivní noviny (Positiva nyheter) håller på att bli mer och mer känd bland tjeckiska landsmän bosatta i Sverige. Detta tack vare Jitka Vykopalová som är biträdande chefredaktör för Pozitivní noviny och en flitig skribent i denna tidning. Kännedomen om tidningens existens sprids också med hjälp av medlemstidningen Bulletinen som ges ut av Svensk-Tjeckisk-Slovakiska Föreningen i Sverige och som Pozitivní noviny nyligen har påbörjat samarbete med.
Václav Židek - Jitka Vykopalová: Pozitivní noviny u krajanů ve Švédsku!
Pozitivní noviny - prostřednictvím své autorky a funkcí mé zástupkyně Jitky Vykopalové - pronikají (a nadále budou pronikat díky nově navázané spolupráci s krajanským časopisem Bulletin, vydávaným Švédsko-česko-slovenským spolkem ve Stockholmu) do hlubší povědomosti zdejších krajanů, kteří se tím budou moci ještě intenzívněji dovídat nejen o naší stále se rozšiřující činnosti, ale hlavně o zajímostech, o kterých píší jednotliví tvůrci, tedy samotní autoři.
Elena Jaroševská – Ondřej Suchý: Moje Rusko (20)
Přestože měl Leonid Jengibarov ve Stínech zapomenutých předků jen malou roličku, přál jsem si ten film mít jednou ve své filmotéce na videokazetě nebo DVD. A tak se konečně dostávám k důvodu, proč jsem se tu dnes rozpovídal o velkém filmaři a jeho jednom velkém díle. Když jsem letos v září slavil narozeniny, dostal jsem nečekaně Stíny zapomenutých předků - dokonce hned od dvou různých lidí!
Елена Ярошевская – Ондржей Сухи: Моя Россия (20)
Каждый раз, когда я попадал в семидесятые и восьмидесятые годы в Москву, в большинстве случаев, так или иначе, мой путь заканчивался в Ереване. Там жил мой дорогой друг Говик Гарутюнян, там было много друзей моего любимого друга, который уже покинул этот мир, клоуна и мима Леонида Енгибарова.
Olga Szymanská: Šperk a kroj
V září 2005 byla v Letohrádku Kinských zpřístupněna nová národopisná expozice Národního muzea pod názvem Musaion. Výstavní činnost z bohatých sbírek NM (200 tisíc muzejních předmětů) se zaměřuje kromě klasických témat na soudobé trendy etnologie, orientuje se na krajany v zahraničí a na české umělce, kteří se v tvorbě inspirují českou tradicí (výstavy Jiřího Netíka a Jana Kutálka).
Jiří Suchý: Psát pravdu není Vaším zvykem (VŠECHNO JE JINAK!)
Vážená redakce (Šípu), se zájmem jsem si přečetl Váš článek o mém manželství a rád bych poznal jeho autora. Chtěl bych se podívat do tváře toho dobytka (netvrďte mi, prosím, že to mohla napsat lidská bytost), jemuž obživu skýtá vymýšlení lží. A budu velmi rád, když Váš list otiskne mé skromné dementi.
Pavel Loužecký: Možná se zeptám na odpověď svého medvídka…
Máte doma dítě, které chodí do čtvrté třídy základní školy? Jestliže ano, pak určitě budete vědět, o čem píšu. A vy, kteří jste školním učebnicím již dávno odrostli, vězte, že se v této oblasti dějí věci, nad kterými nezbývá než kroutit nevěřícně hlavou. Dcera mi přinesla pracovní sešit k učebnici VLASTIVĚDY pro 4.ročník základních škol s tím, že potřebuje pomoci.
Olga Szymanská: Zaniklé chrámy
České muzeum hudby, sídlící v budově bývalého kostela sv. Máří Magadalény, je výjimečným prostorem se specifickou atmosférou, která na nás dýchne hned při vstupu do jeho dvorany. Pro autorku výstavy Zaniklé chrámy – Živá hudba Dagmar Štefancovou byl objekt muzea natolik inspirující, že si položila otázky?