Hana Křivánková: Na prahu podzimu
Na prahu podzimu. Právě tak zněl podtitul letošních broumovských Dnů poezie, kterým již po překrásných dvanáct let patří jeden říjnový víkend a já sama se jich nadšeně zúčastnila rokem druhým. Tato bezpochyby přínosná akce, kde se každoročně sejdou básníci jak z Čech, tak i z řad polských sousedů, se letos odehrála ve dnech 21.–23. října, a jako pokaždé se jejich organizace bravurně zhostila básnířka a fotografka Věra Kopecká, moje nesmírně energická a činná kolegyně z Východočeského střediska Obce spisovatelů.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (8)
Kolem Semaforu se sdružovali různí umělci a intelektuálové - mezi ně patřil Jan Schneider, velmi zajímavý básník, který měl blíž k Waldovi Matuškovi než ke mně - myslím si, že vím proč. Byl jsem jaksi - jiného druhu. Jakoby uhněten z jiného těsta. Teď trochu odbočím. Kdysi jsem přijel do Finska, abych tam režíroval našeho Fausta (teď jsem přeskočil nejmíň o čtvrt století, ale nejde tu o Fausta, jde o něco jiného).
Jan Waldauf: SOKOL – malé dějiny velké myšlenky (2)
Založení Sokola 16.února 1862 v Praze vzbudilo veliký ohlas v tehdejší době národního rozmachu a ještě ve stejném roce vzniklo devět dalších sokolských jednot v Brně, Čáslavi, Jaroměři, Jičíně, Kolíně, Kutné Hoře, Nové Pace, Příbrami, Turnově. Rok nato bylo založeno pět dalších jednot a první jednota v zahraničí, „Južni Sokol“ v Lublani.
Barborko, víš jak krásné mohou být ušmudlané brýle?
To je divná otázka, máš pravdu. Má ale krásný důvod. Večer – spíše v noci ve světle několika čajových svíček jsem si všimla proč jsem hůř viděla. Představ si nejstarší místnost u nás na chalupě. Víš, tu s nízkým trámovým stropem.
Písničkář, který nezemřel
Všeobecně známá a národem milovaná osobnost umělce, komplikovaná láska, zrada, osobní statečnost - to vše v kulisách nacistické okupace a s tragickým koncem smrti umučením v koncentračním táboře. To je námět na holywoodský film, napadne ledaskoho. Zatím nevznikl, i když v hlavě Thomase Haslera, syna české legendy písničkářů, Karla Hašlera, se nápad formuje již několik let.
Ivo Fencl: Převážně pozitivně o výstředním Bobby Fischerovi
Fischerů bylo víc, ale Bobby Fischer byl jenom jeden. Abych ale začal pokud jen možno odlehčeně, tak třeba zdůrazním, že se narodil ve stejném roce jako František Ringo Čech, i když až v Chicagu: 9. března 1963. TAKY génius, ale nikoli tak všestranný, i když... IQ měl Bobby minimálně 182, ale kromě šachů ovšem neuměl doslova nic, jak rád i deklaroval. „Ale není to i správné se specializovat?" ptávali se kdysi také včelky Máji, na což si odpověď musí už najít každý sám.
Miroslav Sígl: Co zajímá budoucí bakaláře?
Nedá se proti tomu nic namítat. Stárnu, stávám se pamětníkem přitažlivým i pro mladší generaci. V poslední době se na mne obrátilo již více než deset vysokoškolských studentů (většinou humanitních oborů a společenských věd), zda bych jim pomohl v jejich „hloubkových rozhovorech“, jež jsou součástí jejich bakalářských či diplomových prací.
Jan Drocár: Od malička mě zajímala historie
Měl jsem to štěstí, že se mi bylo dáno mít v sobě tolik potřebné pokory a sebekázně, abych už v poměrně mladém věku trpělivě naslouchal vyprávění svého dědy, který ve mně takto probudil zájem o historii vlastní rodiny. Měl výhodu, že byl jako státní zaměstnanec v době první republiky pod penzí a mohl poté pobývat téměř 40 let v důchodu. Měl čas a chuť.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (9)
Za drobného deště a silného větru balíme, opouštíme kemp v Randverku a cestujeme přes Dombas směrem k Åndalsnesu. Na túru to dnes nevypadá. No uvidíme u Trollstigenu, třeba se to vybere. Projíždíme podél mnoha peřejí a vodopádů divoké řeky Rauma v monumentálním údolí Romsdalen. Další silniční úsek vede hlubokým kaňonem s množstvím různě silných vodopádů.
Karel Hruška: Plavba po Rýnu a Moselu za historií a vínem
Místo, kde Rýn a Mosel se spojí se dnes nazývá Deutsches Eck, Římané nazývali místo Confluentes. Rýn je ta větší řeka – rovnější, maskulinum, Mosel je ta menší – plná zákrutů, femininum. Město Koblenz, na soutoku, má svoji strategickou polohu už od svého vzniku a založení Římany. Vysoko nad městem trůní pevnost Ehrenbreitstein, která sloužila skoro 500 let jako sídlo arcibiskupa z Trier až do konce 17. století.
Jana Reichová: Docela pozitivní
Druhá česká rodina odcházela v noci přes zasněžené lesy nedaleko Chebu dokonce s třemi malými dětmi. Dokázali to i když přišli prakticky o všechna zavazadla podvodnými převaděči. Začínali těžce, ale dokázali všechno překonat. Byli to manželé Šamánkovi. Jejich děti jsou již babičkami a dědečky a stále mluví česky.
Jaroslav Hutka - Jarmila Moosová: Táto, řekni proč ....
A teď mi otevírá domovní dveře v jedné z historicky nejkrásnějších částí Prahy, podává mi ruku – pevný stisk, a cestou po starobylých schodech /můj bože – do třetí etáže!/ povídá cosi o fyzické kondici a směje se ...
Jaromír Matoušek: Jak jsem fotil jiřičky
Tento podzim jsem měl možnost sledovat ve Volyni na dvoře pana Roberta Cardy, drogisty, přípravy jiřiček na dlouhou pouť za teplem a sluncem. Dříve, když jsem viděl ve svém okolí tyto ptáčky, nikdy mě nenapadlo, jak důmyslně si počínají, jak jsou pracovití a pilní. Již od rána, od východu slunce, obsadily dráty elektrického vedení a neustále si upravovaly peříčka a švitořily. Ale to jen do té chvíle, než jedna z nich dala zvukový povel a všechny naráz vzlétly, utvořily obrovské hejno a za velikého a hlasitého křiku utvořily točící se kornout, který se vzdaloval a ztrácel ve výšce i v dálce.
Marie Formáčková: Helena Růžičková a její muži - Velký Jirka
V případě herečky Heleny Růžičkové není pravda, že každý člověk je nahraditelný. Ona byla takový originál, že ji pořád nikdo nenahradil, i když v lednu uplyne už šest let od její smrti. Pořád na ni vzpomínáme, pořád se nám vybavuje její smích, její tvář, její energie. Jako by tady pořád někde byla. Ovšem Helena měla své zázemí, měla své dva Jirky, kteří tvořili její svět, její zázemí a byli oba tak trochu v jejím stínu. Manžel ještě o mnoho víc než syn. A protože jsem je oba dlouho znala, ráda na ně zavzpomínám.