Marie Formáčková: Zita Kabátová - o divadle a filmu
„Herci, kteří získali Oscara, prý žijí v průměru o tři roky déle než ti, kdo byli na toto prestižní ocenění jen nominováni, ale nedostali ho. Takže já jsem ráda, že jsem nikdy na Oscara nebyla nominována a tudíž nemám stres z toho, že jsem ho nedostala. Nicméně souhlasím s tím, že když má člověk ve své práci úspěch, drží ho to při životě. Podle počtu mých let se tedy dá usuzovat, že jsem si úspěchu užila dost.“
Eliška Peroutková - Zdeněk Pošíval: Malířka něžné básnivosti
Dnešní rozpravy jsou o Elišce Peroutkové, scénografce a malířce, o její účasti na divadle a hlavně o tom, proč si vybrala jako předmět své umělecké tvorby ilustrování básní, jež ji zároveň inspirují pro její volnou obrazovou tvorbu, a také o jejích nesměle smělých pokusech literárních i o lecčems ze života.
Václav Pačes - Zdeněk Pošíval: Můj první divák
V rodině se skutečně počítalo s tím, že půjdu studovat medicínu. Můj případ je však pro tehdejší dobu typický. Můj otec byl v roce 1948 asistentem profesora Jiráska na chirurgii na Lékařské fakultě UK: tam se v únoru utvořil akční výbor, který ovládli komunisté, jak se to obvykle dělo. Při jakémsi hlasování otec, který byl vtělený demokrat, vystoupil proti tomuto akčnímu výboru.
Michal Dlouhý: Četnická čest
Četníci mají se chovati vážně, slušně a zdvořile. Každým přehmatem, hrubostí a surovostí slovem i činem při služebních výkonech trpí újmu vážnost jednotlivce i celého sboru a ztěžuje se zakročení četníka. To platí zvláště tehdy, je-li četník při slavnostech, větších shromážděních apod., kdy každá nerozvážnost, osobitost anebo zbytečné obtěžování může přivoditi nepříjemné a nebezpečné výstupy.
Dagmar Slivinská: Tomáš Paul - výtvarník, který píše obrázky a maluje slova
I nám „lidem od fochu" je naivita blízká a já osobně se tomu nebráním, nicméně myslím, že jde spíš o „naivitu“ ve vztahu k obsahu než formě. Ta moje rozverná naivita je tak trochu reakcí na to, jak se lidi berou strašně vážně, jak ulpívají na různých pseudopředstavách o tom, jak se má správně prožít život, co je správně a co ne, strašně se upínají na různé vzory a někdy pro mě až nepochopitelně baští výrobu různých „hrdinů“ a jinak mediálně propagovaných hvězd.
Jiří Zelenka - Aleš Hrubý: Deník cyklistického maratónu Liberec - Paříž (1/3)
Šok! Vidím ceduli Žitava - mávám na auto, jestli se mi to zdá, a chci vidět mapu. Je to jasné jezdíme dokola a bloudíme. Aleš je na infarkt a teď se jasně ukázal nedostatek. Chybí navigace a jet přes malé obce na mapě bude značný problém. Budeme muset celou trasu korigovat a držet se hlavnějších tahů, jinak budeme jen bloudit a nikam nedojedeme.
Ondřej Suchý: Neudolatelná a neodolatelná noblesa R. A. Dvorského
Muž mnoha profesí – zpěvák, skladatel, dirigent, klavírista, hudební vydavatel a filmový herec R. A. Dvorský, vlastním jménem Rudolf Antonín, se narodil v roce 1899 ve Dvoře Králové (odtud jeho pseudonym) a z tohoto světa odešel v roce 1966. Bylo to pouhý rok poté, co se oženil s Annou Johnovou, někdejší pracovnicí svého nakladatelství, která se o něj a o jeho domácnost starala v nejhorších dobách, a navíc jej léta i finančně podporovala.
Zita Mudráková: Všechnopárty
Ahoj všichni, kdo jste se dívali na Všechnopárty v úterý 3. července 2007, ale i ti, kteří ne! Ačkoli nepatřím mezi lidi, kteří sledují v televizi úplně všechno, tenhle pořad si nechám ujít opravdu málokdy. Inteligentní a laskavý humor Karla Šípa míří přesně – nomen omen. Tématem jmenovaného dílu bylo „Jak úspěšně absolvovat v manželství vztah s partnerem jiné národnosti“.
Egon Wiener: Otec Porsche se narodil mezi Jabloncem a Libercem
Ferdinand Porsche se narodil 3. září 1875 na cestě mezi Jabloncem a Libercem, v dnešních Vratislavicích v rodině klempíře. Od malička se zajímal o práci v otcově dílně a o nástroje, které otec používal. Konec 19. století byl plný vynálezů a nových technologických postupů. Mladý Porsche velmi mnoho četl a zajímal se o všechno, co se ve světě techniky událo.
Jiří Suchý: Jak se Ferry díval na slunce
Já tomu sice moc nerozumím, ale toho večera byl západ slunce opravdu nádherný. To nebyly přeslazené červánky z laciných pohlednic, Byla to majestátní oranžová koule, pozvolna mizící v olověné mlze. Stál jsem nehnutě a vyčkával, až celá záležitost skončí. Najednou - takový pocit, jako že je někdo nablízku, znáte to. Na polorozbořené zídce, takhle stranou, sedí Ferry.
Lenka a Luděk Novákovi: Šri Lanka II. aneb cestování s kufrem (6)
Po chladné vlhké noci v horách se nám nechtělo z postele. Oroseným oknem nebylo vidět ven a v hotelu panovalo podivné ticho. Rozhodly fyziologické potřeby. Prstem dělám na skle kolečko a s překvapením zírám přímo do modré báně. „Lúďo, vstávej, musíme ven. Je tam nádherně. Zahrada na nás čeká a dobrého světla fotografům ubývá!“ Slunečné ráno v Nuvara Eliya bylo jako břitva
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (24)
Maturita je považována za zkoušku dospělosti, je to jistě důležitý časový bod v životě každého študáka a mne napadlo, že je také čas doplnit některé vzpomínky a dát nahlédnout do geneze naší rodiny. Pouštím se do střípků velmi problematických. Nebudou to vlastně vzpomínky „monolokální“, půjdou do daleké minulosti a navíc je mám z velké části pouze zprostředkované svými rodiči.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch Ravik: Carův kurýr
Já vlastně nikdy žádnou medaili nedostal. Ani za to, že jsem co by třináctiletý uličník zničil ustupující německé armádě zaměřovací aparaturu protiletadlového kanonu. Dostal jsem akorát velikou facku, jakou mi ubalil jistý hromotluk. Ostatně dodnes cítím tu zámečnickou pracku na své tváři. Mimochodem, co se dajlí-medajlí týče, o žádnou jsem nikdy nestál.
Dobromila Lebrová: Viktor Schauberger, rakouský lesník, přírodovědec, vynálezce
Viktor Schauberger byl pro své současníky a - možná i pro naše současníky - rozporuplnou postavou. Většinu jeho objevů považovali za šílené, nesmyslné. Dost z jeho objevů se vymykalo uznávaným fyzikálním zákonům a jeho řeč nebyla vědecká, tak ho jen málokterý vědec dokázal pochopit. Mnohé jeho myšlenky předběhly svou dobu o staletí...