Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (7)
Naše cestování do Phnompenhu bylo jen opakování předchozích zkušeností. Kufry na motorce, autobus plný současné kambodžské hudby, hnědé igelitky a krávy na silnici. Pro nás to byla smutná cesta, protože byla poslední. Prohlídku hlavního města Kambodže Phnompenhu jsme si nepřipravovali a ani jsme ji nepovažovali za důležitou.
Petr Feyfar: Kdoví, kdo v tom byl taky namočený
Položil jsem telefon, vyposlechl si známé prohlášení strany a vlády k překročení hranic vojsky pěti zemí Varšavské smlouvy a vypravil se s manželkou – nechtěla mne nechat jít samotného, ale byla přesvědčena, že něco musím udělat - do rozhlasu, abych změnil svůj pořad. Jen jsem se objevil u studií, osočil se na mne vysílací technik: „Co tu děláte?“
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (10)
Vraťme se k poslední větě našeho posledního „povídání“. Týká se poletování negativních myšlenek všude okolo nás. Zdá se ale, jako by se ony negativní myšlenky shlukovaly do jakýchsi hnízd. Jedním z významných zdrojů skepse je pocit, že v šedesáti letech končí profesní aktivita a že „už se mnou nepočítá“. Nebo naopak, že už nechci nic dělat, protože tak je to normální“.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Co je to Vatikán
Pak papež schází ze schodů, prochází kolem první řady postižených a míří k nám. Tiskne čtveřici rukou. Je klidnější než před rokem, je vlídnější než si pamatuji, působí vskutku jako slunce světa. Dívá se nám do očí, slyší, jak nás velvyslanec při Vatikánu F. X. Halas představuje. Jsme v poli jeho aury, která údajně, podle senzibilů, dosahuje okruhu pěti metrů.
Vladimír Kulíček: In memoriam Odřicha Lišky
Podmínkou je, aby taková osoba měla NĚCO! Něco, čím zaujme, co je nevšední, ale co by někdo jiný těžko napodobil. Může evokovat piroteskní figurku jakoby vystřiženou z povídek Ignáta Hermana, Jana Nerudy nebo Boženy Němcové. Je-li navíc podložena nezměrnou touhou po dosažení něčeho, na co tak úplně nemá, ale v takové snaze vyniká silná vůle, jíž nelze vykonat mnoho užitečného, pak může být docela snadno cíle dosaženo. Takovou postavou byl Oldřich Liška.
Dáša Cortésová: Jaký byl orchestr Slávy Kunsta (14)
Václav Rezek své sólo dvakrát zopakoval a potom doktor Pixa řekl: „Pozor, připravte se, teď!“ (Musím podotknout, že v té době nebyly mobilní telefony.) Všichni s napětím očekávali první zvonění a ono nic. Tak se pokračovalo v zábavném programu a ono pořád nic. Pak přišla zpráva z režie, že ten nápor volajících diváků nevydržela telefonní ústředna a vyhořela.
Jiří Suchý: Jedna vzpomínka z dětství - LUPINO LANE
Kolik mi tak mohlo být let? Pět? Tak nějak. Pět mi bylo, když jsem objevil dva báječné muže: Laurela a Hardyho. V sedmi jsem pak viděl ponejprv Charlie Chaplina - to jsem ještě netušil, že koukám na geniálního člověka - byla to pro mě sympaticky směšná figurka, něco jako Mickey Mouse.
Ivan Kraus slaví sedmdesátiny! Gratulujeme!
To, že se Ivanův skutečný kmotr jmenoval František, byla ovšem náhoda. Náhoda byla i to, že v roce třicet devět platily zákony, které náhodou už dnes neplatí, ale tehdy se za ně platilo životem. Zákony proměnily Ivana v I-Ivana a jeho matka proměňovala obsílky z úřadů v popel, aby se v popel neproměnil Ivan.
Petr Hroch Binder: Putování Hrocha
Na počátku tohoto příběhu byl poměrně nevinný výlet po hradech a zámcích. Tentokrát jsme jeli do Západních Čech a jednou z položek na seznamu byl i Horní hrad – Hauenštejn. To bylo v červnu roku 2004, kdy jsem pohádkový objekt navštívil poprvé. Tehdy jsem zatoužil pomáhat zřetelněji a více, než doposud. Tehdy se začala rodit myšlenka, která po několika týdnech získala zcela reálnou a konkrétní podobu. Putování Hrocha.
Miroslav Sígl: Události, média a novináři v letech 1966 - 1971 (13)
7. 3. V Praze na Žižkově v hotelu Tichý byl založen Svaz mladých s cílem „aktivně se zapojit na principech marxismu - leninismu do procesu konsolidace“. Do sálu nebyli vpuštěni zástupci Sdružení organizací a dětí a mládeže ČSR, Svazu vysokoškolského studentstva a Klubu levicových studentů Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Pavel Pávek: Kapustou za světový mír
Kuchtík vyhlíží téměř čistým oknem do slunného dne, který nijak nepřipomíná prognózy meteorologů vyhrožujících mrazem a vánicí. „V Číně metr sněhu, v Egyptě o něco méně. Jenom u muzea na Václaváku patnáct nad nulou a hned máme na krku globální oteplení,“ hodnotí pragmaticky situaci.
Miroslav Sígl: Amatérský historik sepsal dvě knížky
Je sám sobě redaktorem i nakladatelem. Kromě několika kamarádů ho žádná oficiální organizace nepodporuje. Veškeré náklady a zodpovědnost je na něm. Všechna pátrání a výzkumy si rovněž hradil vždycky sám. Jeho knížky však ocenili pracovníci turnovského muzea s velice dobrým hodnocením. Mnohokrát v nich staví proti sobě místního kronikáře třeba s historikem a dokazuje, že pravdu má kronikář. Jen si k tomu musí vzít boty a motyku a jít do toho kterého místa se rovnou podívat. Třeba prohrabat několik set metrů potoka. A to ne jednou!
Jaroslav Kovaříček: Láska v manželství
Panuje taková všeobecná představa, že předpokladem úspěšného manželství je láska, že tedy lidé by se měli brát z lásky. Stojí za povšimnutí, že ty velké příběhy lásky, které známe z literatury či jiných umění, končily zpravidla tragicky. Jak je tedy možné, že na jedné straně vztah lásky slouží jako následováníhodný model a na straně druhé končí ty věhlasné milostné příběhy nešťastně?
Michal Dlouhý: Aport
Již našim předkům, chodům střežícím státní hranici, byly známy přednosti psa doprovázejícího svého pána při výkonu strážní služby - ostražitost, sluchové, zrakové a čichové schopnosti. Chodové byli proto i mistrem Jiráskem označováni jako psohlavci. Rovněž tak armády začaly v průběhu 19. století používat služeb psů jako strážců, hledačů raněných, zahynulých a pronásledovaných uprchlých osob nebo jako poslů tam, kde by člověk neprošel vůbec, či velmi pomalu.