Zdeněk Reimann – Martina Fialková: Český houskový knedlík – perla české kuchyně
Soutěž 2008 – přáním organizátorů by bylo zapojit do soutěže i české kuchaře ze zahraničí. Předávejte prosím tedy tuto informaci i s kontaktem dále. Vždyť rozdíly mezi knedlíky jsou velké i přes naše česká humna – vesnice od vesnice, město od města. A co teprve, porovnáme-li je s knedlíky zaoceánskými! Pro letošek je připravena i humorná show.
Seznamte se, prosím: Günter Hujber
Díla Güntera Hujbera - včetně jeho samotného - najdete na druhém ročníku Czech Art Festival 2006, který se uskuteční v Českých Budějovicích ve dnech 28.- 29.10. 2006. Mimo prezentace vlastního díla bude mít Günterv doprovodném programu ...
Posezení s panem fotografem
Člověk si to nechce přiznat, a také na to nemá určitě v uspěchaném 21. století čas, že lidi už v čase pravěku při pobytu v jeskyních a na stromech začali žít v dobrém vztahu jako vůbec s prvním zvířetem, kterým byl pes. On je totiž dokázal svým štěkotem varovat před blížícím se nebezpečím a pak také po lidech dojídal, co po nich ještě zbylo na kosti, řekněme, že třeba i od mamuta…
Ondřej Suchý: Hořký pohled z balkónku Vlasty Fabianové
„Dobrý den, paní Fabiánová!“ „Prosím? Jak jste to řekl?“ Opakoval jsem rozpačitě svůj pozdrav. „Fabianová! Já jsem odjakživa Fabianová, žádné dlouhé á,“ napomenula mě s úsměvem, z něhož jsem pochopil, že spíš než o vážnou výtku šlo paní Fabianové o to, potěšit se mými vyděšenými rozpaky. Takhle jsem se kdysi s touto dámou poznal. Rozvážná, inteligentní, noblesní a přitom skromná, vlídná, jemná.
Jaromír Zelený - Václav R. Židek: "Ač byl postřelen, necítí nenávist vůči SSSR"
S profesorem Jaromírem Zeleným se znám již více než padesát let. Vychodili jsme společně Základní školu v Praze na Vinohradech v Perunově ulici a pak se naše cesty rozešly. Slyšel jsem o něm až po devíti letech, z rádia, že byl jedním z prvních těžce zraněných na Vinohradské třídě u Čsl. rozhlasu. Později, a to poprvé od ukončení povinné školní docházky, jsme se sešli na setkání třídy po čtyřiceti letech.
Josef Čermák: "Obyčejná žena" Miluška Peřinová
19. června 2008 zemřela v Torontu ve věku 92 let "obyčejná žena", Miluška Peřinová. Jejích pohřebních obřadů v kostele Sv. Václava o deset dní později se zúčastnilo asi třicet lidí včetně Miluščiny neteře Helenky Robkové, prasynovce Dr. Olina Robka, Rev. Libora Švorčíka a Rev. Ladislava Kozáka. Na rakvi zesnulé ležela československá vlajka. Po ukončení obřadů byly hrány čs. národní hymny.
Ivo Fencl: Čtvrtek není jen den týdne
Čtvrtek není jen čtvrtý den v týdnu (a v Anglii ten pátý), je to i příjmení možná nejslavnějšího českého spisovatele pro děti. Pravda, dnes bývá i poukazováno, že Čtvrtek (vlastním jménem Cafourek) vyšel při psaní Rumcajse z klišé o "zlé" šlechtě a zlých Rakušácích. Ještě jiní jsou zase ochotni postavu řáholeckého (Řáholec byl ovšem imaginární les u Jičína) loupežníka brát až co symbol "českého přikrádání vprostřed komunistické rezervace", ale víte, já bych se na to koukl pozitivněji...
Vlastimil Marek: STEPHAN MICUS V PRAZE "Když to hraje samo"
Stephan Micus byl i nepřímo na počátku českého hledání dokonalého zvuku a hudebního vyjádření. Vzpomínám, jak jsme s Jirkou Mazánkem, Vlastou Matouškem a Karlem Babuljakem (a také nadšeným sběratelem desek Vlastou Rajnoškem) se zatajeným dechem naslouchali každé další Micusově desce (a jak jsme si je přetáčeli na kotoučové a později kazetové magnetofony).
Dobromila Lebrová: Václav Beneš Třebízský, spisovatel a kněz
Spisovatel historických děl - Václav Beneš Třebízský - je od některých literárních historiků a kritiků, především Arneho Nováka (1880 - 1939), srovnáván s dalším spisovatelem historických románů a povídek - Aloisem Jiráskem (1851 - 1930). Je zdůrazňováno, že ryzí vlastenectví Třebízského je tendenčně sentimentální, především u jeho děl z pobělohorské doby.
Josef Fousek: Starat se o sebe? / Ohřívání polívčičky
Jsem přesvědčen, že výrok – „Co je mi do toho, co se děje někde v dálce.“ – znaly snad všechny generace kdekoli na naší planetě. Zavřít se do sebe a pěstovat si svou soukromou duševní zahrádku, místo trpaslíka, zakrslé Ego. Že se někde zabíjí? Že se děje nespravedlnost? Co je mi do toho!
Blanka Kubešová: Otevřený dopis TV NOVA o Ivetě Kollertové
Já vím, že pacientka je člověkem vyrovnaným se svým osudem, je zvyklá čekat na to, jak moc a zda vůbec úřady zareagují, a když ne, musí se to prostě vydržet. V pořadu řekla, že je šťastná a já jí věřím, že se skutečně dokáže radovat z kapky deště, z kůry stromů, z oblak za svým oknem... Svoji práci odvedla. Vyslala podobně postiženým zprávu, jak na tu mršku rakovinu jít, jak lze i takto zákeřnou nemoc překonat či ovládnout tak, aby neovládala ona vás. Ale bylo tohle dost a dokáží to všichni? Nebylo úkolem pořadu se zajímat o víc?
Helena Dohnalová: Není párek, jako párek…
Myslím, že všechna dnešní párková nedorozumění způsobil párek v rohlíku. Prosím vás, opravdu si myslíte, že v rohlíku máte párek? Omyl, jen půl párku. Pokud by se do rohlíku dával celý párek, výsledný výrobek by trochu připomínal cep, protože i do největšího rohlíku nacpete jen půl párku. Ale napsat na ceduli „Půl párku v rohlíku“ by asi nebyl nejlepší marketingový tah.
Miroslav Sígl: Sedmnáctiletý Jakub Rož podnikatelem
Byly školní prázdniny, ale právě v té dvouměsíční přestávce bylo možné stihnout mnoho významných předsevzetí. Zpočátku jsem také nemohl pochopit význam služby, nazvané na internetu Školní sešit.cz, ale pronikl jsem do toho právě v létě, kdy jiní odpočívali u vody nebo v lesích. Prokousal jsem se složitostí i jednoduchostí projektu s jakým přišel sedmnáctiletý student soukromé střední školy výpočetní techniky Jakub Rož.
Ivo Fencl: Před sto lety zemřel skvělý autor Sandokana a Černého korzára
Zatímco Jaroslav Foglar, který přišel na svět čtyři roky před Emiliovou smrtí, vzpomínal, nakolik ho uhranula Salgariho Královna zlatých polí (1905, česky 1906) vydaná česky rok před jeho narozením, Umberto Eco nám v pozoruhodném románu Tajemný plamen královny Loany (2004, Argo 2005, viz i obrázek) přiblížil hned čtyři secesní obálky původních Salgariho výtvorů a nostalgicky vzpomíná právě na Černého korzára, ale i Malajské piráty (1896) a Dva tygry (1904), a jak je louskal. „O Salgarim se v Itálii dodnes a pořád mluví,“ konstatuje autor Jména růže, „a přemoudřelí kritici mu věnují užvaněné články přetékající nostalgií. Taky mí vnoučci si prozpěvovali Sandokán, Sandokán a viděli Sandokana v televizi. I já bych uměl o Salgarim napsat heslo do malé encyklopedie…