Jitka Dolejšová: Rakousko - Fotoaparát vypráví .... (3)
Byli jsme se podívat i na Krimmlerské vodopády. Na můj vkus tam bylo moc lidí, ale ta padající voda, co hučí a vypadá, jako když se vaří, je úchvatná. Vyfotil jsem i nádhernou duhu. Jenže fotit obrovské vodopády, to taky není jen tak. Hned jsem měl na objektivu drobounké kapky. Ale moje paní mne osušila svým tričkem – a zase bylo dobře.
Ondřej Suchý: Kdo byla a kam zmizela Karen Ostrá
Moje žena o mně říká, že jsem mravenec. Nebráním se tomu označení. Opravdu dokážu za něčím jít s urputností mravence celá léta, navzdory tomu, že se výsledek většinou opakuje: rovná se nule. Nechám na čas celou záležitost takříkajíc „u ledu“, ale pak se znovu pustím do přerušeného pátrání.
Jitka Dolejšová: Študáci a kantoři s úsměvem
Karel Sabina pocházel z nemanželského manželství – Přemysla Otakara II. probodli, a pak ho 17 ranami dodělali, tedy dorazili – Musíme si prověřit správnost údajů, které chceme prověřovat – První fáze řešení problému je zjištění, že to problém je, tedy že jde o problém – Marie Terezie zavedla reformu školnictví – Opěrná soustava nám umožňuje vzpříčeně stát – Kdo má příčně plochou nohu, měl by chodit hodně bos, aby měl podélně plochou nohu, což je lepší – Úryvek hudby byl z Labutího jezera od Evžena Oněgina.
Stanislav Moc: Mráz přichází i v srpnu - Rád nebo nerad na to vzpomínám!
Tak a máme konec srpna. Měsíce pohnutého nejen pro mne, ale pro celou mou generaci. V srpnu-září se za mých mladých let sekaly otavy. Strejda Anton Moc z Barchovic šel první a kosou krásně trávu pokládal do dlouhých a rovných řad. Měl široký záběr a co chvíli se zastavil, vytáhl dlouhý brousek z poza pasu, plivl na něj a kosu „doladil“.
Jarmila Moosová: Podíl lásky na polidštění mobilu
„Ale ano, coby, má…“ s ironií procedí Erik mezi zuby. Doteď si byl téměř jistý, že on jediný má cosi výjimečného. „Moje paní se mě vůbec ráda a skoro pořád dotýká. Ona ti má v konečcích prstů takové elektrické výboje, že mě ani nemusí zas tak často krmit přes tu dlouhou černou šňůru, co končí v zásuvce ve zdi u nás doma. Vydržím dlouho – s tím napětím,“ povyšuje se Erik vítězně.
MUDr. Pavel Špatenka - Jarmila Moosová: Stačí se otevřít …
Jiné setkání ve mně vzbudilo zvědavost: Ráda bych bývala věděla, jaký asi je člověk, který dokáže s nadhledem moderovat celovečerní koncert. A že mě k tomu všemu nad jiné zajímá hudba a psychologie, není divu ...
Michal Dlouhý: Náhoda v pátrací službě
Vrchní strážmistr František Somerauer z Pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Mostě v Čechách začal vyprávět případ, který řešila jejich pátračka v docela nedávné době. Na mostecku je zcela běžné, že havíři jdoucí ze šichty domů si nosí v batozích na zádech takzvané "domáky". Jedná se o špalík odpadového dřeva z výztuh na podpal. Jeden ze strážmistrů četnické stanice v Mostě při listopadové noční obchůzce spatřil v hloučku jdoucích havířů muže s nezvykle naditým batohem, a proto se ho rozhodl zkontrolovat.
Ivan Rössler: Hm, hm, ach ty jsi úžasná...
2. září 2009 to bude bez jednoho roku dvacet let, kdy do hudebního nebe odešel skladatel, kterého jsem měl obzvlášť rád. Sedával, nenápadný a tichý, v jedné z mnoha malinkých kanceláří nakladatelství Panton. Rád jsem si s ním povída,l a tak jsem jednoho dne pár jeho vzpomínek zachytil. Byl to autor mnoha úžasných písniček a jedna z nich měla prazvláštní osud, ale nepředbíhejme.
Ruth Hrušková: Obyčejný zážitek / Doktor Bú
Doktor si vyhrnul rukávy, poplácal vylekanou krávu chlácholivě po hřbetě, požádal o pomoc vdovu Kučerovou a chlapce poslal na dvorek. Jeník si sedl na zápraží na schodek a držel si rukama obě uši. Začalo lehce poprchávat. Kapka za kapkou smáčela zaprášené kameny a za chvíli se dalo do deště. „Božíčku v nebíčku, zachraň naší Stračku…“
Mojmír Soukup: Lze zachránit Mrtvé moře?
Mrtvé moře umírá. Zní to jako paradox, neboť je od pradávna mrtvé a života je v něm celkem nepatrně. Víc než života je v něm solí a to přibližně devětkrát víc než v ostatních mořích. Co se tedy děje? Proč je Mrtvé moře tak slané a proč se nám po desítky let ztrácí před očima? Geograficky vzato toto moře není mořem, ale jezerem. Zůstane však jezerem či mořem nadále, když se jeho plocha tak rapidně zmenšuje?
Stanislav Moc: Mráz přichází i v srpnu - Ti, co nejvíc křičí, mají výhodu
Dneska se mi z postele vůbec nechtělo a tak jsem vstával pozdě a nestačil už zajít na mou obvyklou ranní procházku. Museli jsme s ženou do Macksville, kde jsme měli řízení ohledně našeho výletu do západní Austrálie. Do Perthu, konkrétně, ať z té angličtiny něco vychutnáte. Mám tam kamaráda z mládí, kterého jsem v devětašedesátém dostal do Austrálie /sponzoroval jsem ho/.
Helena Dohnalová: Proč se vlastně učím anglicky?
Jako malá jsem toužila, učit se anglicky. Nevedla mě k tomu vzdělání chtivost, ale medvědi. Ne, že bych znala nějakého medvěda, který mluví anglicky, kromě Médi Bédi. Tehdy jsem ale zahlédla rodinu roztomilých kreslených medvídků v učebnici mých spolužáků, které jejich rodiče na angličtinu přihlásili.
Anna Malchárková: Andělé mezi námi
Setkání s andělem máme všichni za sebou, a ani o tom nevíme. Nemají křídla a zlaté vlasy, ale stále jsou tu a ochraňují nás. Nikdo je nevnímá, protože neupoutávají žádnou pozornost, nekřičí, nejsou ani bohatí ani vlivní.
Josef Krám: Za šlápotami do Varnsdorfu
Všecko začalo tím, že 1. srpna 1974, tedy v období tuhé normalizace a roce i měsíci 6. výročí Srpna, vyšla v okresních novinách Jiskra Rychnovska kresba zahradníka, jemuž někdo pošlapal zahrádku a on to komentuje slovy „Kterýpak zvíře?“ Podepsáno šifrou JP. Byl to tehdy malér non plus ultra – stačilo tuto kresbu pootočit vlevo o 90 stupňů a hned bylo jasno: Tou zahrádkou byla Československá republika a ony šlápoty udělaly okupační armády Varšavské smlouvy.