Milan Turek: Vůně duše
„Táto, kup chleba, víš, jak bývá voňavý a dobrý,“ žadonil malý Martínek, když se vraceli od venkovské babičky. Nemuseli zajíždět, a když zastavili, do otevřených dveří proniknul zvláštní duch, praštil je do nosu a už zůstal v autě. „Ten voní, neukousneme si kousek?“ žadonil malý, když se táta vrátil s teplým a voňavým pecnem v ruce.
Stanislav Moc: Mráz přichází i v srpnu - Psal se 21. srpen 2003
Není to slavné datum, pouze památné a takových je v českých dějinách spousta, ale přece jenom to je datum moc živé na to, abych jej přešel stejným způsobem jako třeba výročí bitvy na Bílé Hoře nebo upálení Mistra Jana Husa. Však patřím do generace „osmašedesátníků“ stejně jako můj otec patřil mezi „mnichovany“ a konec konců ten rok mě ovlivnil mnohem více než Mnichov jeho, protože jsem „vypadl“ z celého toho kolotoče českých dějin a průserů a stal se Australanem.
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (5)
Nedávno jsem při úklidu zásuvky, zaplněné věcmi které by se neměly ztratit, našla povídku, kterou psal můj syn v době, kdy studoval v Olomouci a několikrát měsíčně přijížděl domů. V myšlenkách mne to vrátilo do doby kdy to psal, a zpátky do let, kdy děti dospívaly, a dál, kdy byly ještě dětičky. Až teď si dokážu uvědomit, kolik věcí bych tehdy měla dělat jinak. A dávám důraz na termín „co bych měla dělat jinak“ .
Ivan Kraus: Zem není
Toho srpnového dne roku šedesát osm ležel otec na chodníku na Václavském náměstí. Nelehl si tam, aby snad upoutal pozornost, ale proto, že zaslechl střelbu a viděl tanky. Nebyl na chodníku sám. Nedaleko něho klesl na zem nějaký profesor češtiny. Vedle profesora ležel pán, který si dělal starosti o svou ženu. Otec ho uklidňoval a vysvětloval mu, že Senohraby jsou ze strategického hlediska bezvýznamné.
Miroslav Sígl: Kosmo sonoras per steloj - Vesmír zvoní hvězdami
Je pravda, že esperanto používá a spojuje pouze určitá část vzdělanců. Když se s nimi Zdenka Bergrová seznámila, zaujaly je její povídky a básničky. Jedním z výsledků této spolupráce je nová sbírka. Jsou v ní nejen básně již kdesi otištěné, ale mnohé z nich pocházejí ze strojopisů.
Pavel Vrána: Vzpomínky s vůní moře (9) O náhodách a jejich neomezených možnostech
Dnes odpoledne se ochladilo, obloha náhle poklesla a zčernala, chaoticky ji křižuje blesk za bleskem a leje. Je tady první jarní bouřka. Ještě, že máme možnost rozdělat si oheň v kamnech a ty skokové změny teploty a vlhkosti si místně eliminovat. Ale přes všechny ty výkyvy počasí je dnešek dnem pěkným a příjemným. I taková jarní bouřka má své kouzlo. Sedět si pěkně v suchu na lavičce na zápraží se sklenkou piva v dlaních a pozorovat ohnivé klikyháky blesků, na okamžik zažehnutých na černém pozadí zatažené oblohy, to vnímám jako zážitek opravdu pěkný.
Jan Řehounek: Politik
Ideálního politika si jistě představuje každý úplně jinak. Spousta lidí bude jmenovat určitě T. G. Masaryka, jiní vyloví z historie císaře Karla IV., světoběžníci sáhnou přes Velkou louži pro prezidenta Lincolna, feministky si vzpomenou na Marii Terezii. Najdou se i tací, kteří budou jmenovat třeba Františka Josefa II. či Napoleona. Ti první proto, že za France Josefa jsme měli v našem soustátí moře, ti druzí s odůvodněním, že Napoleon by s rozvratníky a rejpaly, co si demokracii představují jako cochcárnu – každý si dělá co chce, udělal krátký proces. Gilotina a šmik!
Milan Markovič: K veci
Je pravdepodobné, že slovo VEC sa pôvodne používalo iba vo význame konkrétny predmet. Asi z nedostatku iných slov či vyjadrovacích schopností sa zaužívalo postupne aj v iných významoch. A preto dnes počúvame vety ako: Vykonal veľkú vec. Vniknime do podstaty veci. Zbaľ si veci a von z domu! Prejdime k veci. Ide o takúto vec... Často počuť aj pokyn „Staraj sa o svoje veci!“ a mne je akosi ľúto tých, čo ho vypovedia. Ide totiž väčšinou o ľudí, čo neradi počúvajú názory iných, pravdaže, názory väčšinou nepríjemné pre počúvajúceho.
Jarmila Moosová: Není ucho jako ucho
Už vám někdo řekl, že máte za ušima? Jak často jsme také jedno velké ucho s příslibem, že se někde něco zajímavého dozvíme!? Ano, ano, to už se pomalu začínám blížit k uchu, o kterém se tady chci zmínit. Výraz, který člověk denně slýchá v nejrůznějších souvislostech, dokud se nesetká s fungl novým. Namítnete, že jsem se právě probudila ze stoletého spánku? Možná. Ale já ho vážně dnes slyším ve svém životě prvně - ucho stránky!
Jan Wiener: Bojovník - Vždy proti proudu (1/2)
Moje rodina, tedy jedna její větev, odešla už v sedmdesátých letech devatenáctého století do Hamburku. Salomon Bondy byl velmi podnikavý muž. Znamenitě se vypracoval a stal se velkým bankéřem, aktivní byl samozřejmě i na burze. Nikdy v životě se nenaučil plynně německy, ale postavil pro svoji rodinu nádherné domy.
Helena Dohnalová: Děvče v kanoi (1/3) - Když ještě nebyly mobily
Hanka zrovna stála v u tramvajových dveří a chystala se vystupovat. Už přijížděli do stanice a tramvaj začala prudce brzdit. Ačkoli pevně semknula prsty kolem tyče, jen tak tak se udržela a nespadla na ženu sedící poblíž. Ale kdosi za ní neměl stejné štěstí a plnou vahou jí vrazil těžkým zavazadlem do zad.
Kamila Urbanová: Jak strýček Bedřich vyhrál v tombole králíka Ferdinanda
Strýček asi usoudil, že jako anonymní dárce do tomboly se svého přerostlého králíka s tuhým a nestravitelným masem zbaví pod záminkou štědrého dárcovství. Dost ubohé! Potrestal se sám, když Ferdinanda vyhrál zpět na své číslo 13. Musel všem přihlížejícím předstírat nebývalou radost z výhry, aby podpořil plesovou atmosféru plnou euforie a závisti nevyhrávajících, kteří za losy utráceli každoročně velkou sumu peněz.
Vladimír Cícha: Výběr básní ze sbírky Opus X (2)
Sbohem / kolikrát asi můžeme / překročit vlastní osud / mlhou nostalgie zahalit / svou minulost / svědomí nahradit / vírou v logiku věcí / a možnost stát se / svého štěstí strůjcem? / když se mě v letadle / (zaoceánském jumbo jetu) / letušky vlídně ptaly: / -how are you?- / odpověděl jsem tiše: / -děkuji, dobře ...- /
Ruth Hrušková: Malá galaxie
Paní s velkou nákupní kabelou si přisedla vedle mne, důvěrně se naklonila a spustila: „Paninko, to jsme to dopracovali v naší republice, co? Ta drahota, politici jsou naprosto neschopní, a my penzisti jsme na tom nejhůř!“ Sevřela rty do obloukové křivky a tvářila se, jako by měla v kapse mandát všech důchodců.