Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (5) Jára Kohout
Co se jídla týče nebyl komik Jára Kohout náročný. Jedl ovšem rád a s gustem. A měl pochopitelně i svá oblíbená jídla. Ze všeho nejvíc byl „polívkovej“. O polévkách říkával: „Jenom ne žádné vodové, v tom musí lžíce stát!“ Recept na jednu z takových, ve kterých „stála“ lžíce a kterou Jára miloval ze všech nejvíc, mi z Ameriky poslala jeho dcera, paní Alena.
Egon Wiener - Redakce PN: Egonovy pohledy a pohlednice III.
Čtenáři oblíbených fejetonů Egona Wienera se mohou těšit na září letošního roku, kdy vyjde již třetí díl "Egonových pohledů a pohlednic". Na téměř 150 stránkách autor navazuje na již rozebrané předchozí dva díly fejetonů a příběhů ze severu Čech. Historicko-reálné příběhy vás provedou nedávnými dějinami Liberecka i současnými problémy lidí v kraji na dohled z Ještědu.
Pozvánka – Grónské mýty a pověsti
Mýty, pověsti a bajky byly nedílnou součástí života Inuitů. O jejich uchování se zasloužil polární badatel Knud Rasmussen. Z jeho kolekce vznikl český výbor Grónské mýty a pověsti, který přeložili Viola a Zdeněk Lyčkovi. Vyprávění o nic méně drsná, než je život v Arktidě, doprovodil ilustracemi malíř Martin Velíšek.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb Od embrya po sklerózu (65)
O návštěvách pražských tanečních i poslechových kaváren už také víte, ale koncem padesátých let jsme velmi fandili novému Studiu 5 Luďka Hulana a Karla Velebného, které hrávalo v kavárně starého Zimního stadionu na Štvanici a dokonce zde pořádalo poznávací soutěže a různé hudební kvízy pro posluchače. Z té doby si dodnes pamatuji nádhernou skladbu Django, rekviem za báječného levorukého kytaristu Reinhardta.
Miroslav Sígl: Svět je krásný a lidé jsou dobří
Titulek mého dnešního vyprávění je rčení, které označuje jeho autorku Vítězslavu Klimtovou jako nesmírně vzácnou, mimořádně nápaditou a neobyčejně plodnou spisovatelku, malířku, loutkářku, výtvarnici – umělkyni jedním slovem. Hned úvodem všem našim čtenářům a jejich dětem doporučuji navštívit její Pohádkovou zemi v Pičíně na Příbramsku. Budete žasnout, s kolika strašidýlky, skřítky, rusalkami a dalšími pohádkovými bytostmi se zde setkáte.
Pavel Novotný: Vernisáž I.
Dostal jsem pozvánku na vernisáž od dlouholetého přítele, kterého stejně jako spoluvystavující autorku dovedly k malování zvláštní důvody. Otázka: Jak ono to vlastně s tou amatérskou tvorbou je? Pro ilustraci: „Dneska maluje každý“ konstatoval jeden z mých profesionálních kolegů. Potřásal hlavou, tahal se za lalůček levého ucha a nevěděl jak okomentovat nevelká dílka postaršího amatéra instalovaná v hale jednoho z velkých pražských supermarketů.(Viditelně byl nesvůj a drbal se na zátylku.) „Tady nejsi na umělecké komisi, o to tu přeci vůbec nejde,“ povídám mu. To je o něčem jiném.
Dobromila Lebrová: Walter Scott, skotský básník a spisovatel – 240. výročí narození
Sir Walter Scott je považován za tvůrce a zakladatele historického románu, který inspiroval množství různých evropských i amerických spisovatelů ke psaní příběhů z historie jejich zemí. Narodil se 15. srpna 1771 v College Wynd na Starém Městě v Edinburghu. Dům, ve kterém se narodil, ustoupil brzy univerzitním budovám. Jako malý onemocněl dětskou obrnou a v důsledku toho po celý život kulhal. Jeho nemoc byla příčinou jeho pobytu v Sandyknowe, v romantické krajině na anglicko – skotském pomezí, nazývaném Border, nad nímž se tyčily zříceniny tvrze Smailholm Tower, která kdysi patřila předkům rodiny.
Ivo Fencl: "Maminčin" Foglar toužil po ženách
I letos vyšel další Sborník nezávislých foglarovců, v pořadí už třetí. Asi nejzajímavější je uvnitř článek Petra Vylety o Foglarově mamince Marii Foglarové (1877–1980). 21. května 1899 se tato žena vdala za úředníka Jindřicha Foglara (1872–1911) a roku 1907 se jim narodil budoucí spisovatel a duchovní otec Rychlých šípů Slávek. Otec tehdy pracoval pro jistou obchodní společnost v Ústí nad Labem, které patřilo hned pět uhelných dolů, a rodinu sám pohodlně uživil.
Olga Szamynská: Rytiny
Pozvánka na zahájení letní výstavy autorky Pozitivních novin Olgy Szymanské s názvem Rytiny, pořádané u příležitosti 430. výročí první písemné zmínky o obcích Čeladná a Kunčice pod Ondřejníkem. Vernisáž proběhne v pátek 12. srpna 2011 od 15 hodin.
Dobromila Lebrová: Rabíndranáth Thákur, bengálský nositel Nobelovy ceny za literaturu – 150. výročí narození
V tomto roce se slaví dvě jubilea tohoto významného indického umělce, filozofa a učitele. - V květnu se slavilo 150. výročí jeho narození a bylo zařazeno mezi světová výročí UNESCO. Některá světová města je oslavila budováním pomníků – jeho busta byla v den výročí odhalena v korejském Soulu a v Singapuru a 7. července odhalil bustu, jejíž fotografie je na konci tohoto článku, také britský korunní princ Charles na londýnském náměstí Tavistock Square.
Vendula Kosíková: Varhaník z Notre-Dame zahájí varhanní festival v Praze
Olivier Latry, titulární varhaník z chrámu Notre-Dame v Paříži, zahájí 4. srpna Mezinárodní varhanní festival, který v bazilice sv. Jakuba v Praze. Posluchačům nabídne mimo jiné Tokátu a fugu d moll od Johanna Sebastiana Bacha, pokládanou za nejslavnější varhanní skladbu všech dob. Cílem této jedinečné hudební přehlídky je představit českému publiku přední světové varhaníky.
Martin Kašpar: Pozitivní zprávy
Baví mě zabývat se člověkem, jeho psýchou, věcmi kolem toho, zasazením člověka mezi ostatní lidi, vzájemnými vztahy, rolemi a rolovými principy. Přitažlivá je pro mě otázka židovství a jeho duchovního i světského vlivu na lidskou kulturu a společnost. Zabývám se také tzv. zdravým životním stylem, výživou, biologicky i psychologicky aktivními látkami, duchovními procesy a věcmi s tím spojenými. Svůj pohled neustále podrobuji sebekritice a utvářím jej dalším zkoumáním a studiem. Vím, že tento proces nikdy neskončí. Tím myslím nikdy.
Jan Řehounek: Miroslav Sígl - Mým přátelům
I kdyby Miroslav Sígl napsal jen tuto jedinou básnickou sbírku, zanechává za sebou nesmazatelnou stopu. Jenže on jich napsal... jak pěkně píše v básni Až odtud odejdu: Až odtud odejdu navždy, co se stane? Zůstanou po mně knížky v řadě vyrovnané.
Dobromila Lebrová: Michail Jurjevič Lermontov – 170. výročí úmrtí
Velký romantický ruský básník Michail Jurjevič Lermontov nezůstal pověsti romantika nic dlužen – a to, jak ve vlastním díle, tak i v krátkém, těžkém životě. Jako u většiny romantiků byl i jeho charakter rozporuplný; nádherné verše, plné citu, ale jako jeho „hrdina naší doby“ Pečorin, měl oči, které se při smíchu nesmály. Například spisovatel Ivan Sergejevič Turgeněv (1818–1883) ho líčil tak, jak ho zahlédl při prvním jejich letmém setkání v r. 1840: „V Lermontovově vzhledu bylo cosi zlověstného a tragického; z jeho snědé tváře a jeho velkých nehybně temných očí táhla jakási zachmuřená a nedobrá síla s zádumčivou přezíravostí a vášní..."