Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (6)
Babička pekla chleba jednou týdně a to se mi velmi líbilo. Nejprve zadělala v díži těsto. Na dně byla maličká hromádka těsta z minula: říkalo se mu kvásek. Ten se namočil a vmíchal kopistem do mouky s vodou a solí, až z toho bylo těsto. Zatímco těsto kvasilo, nanosil Bohouš k peci spoustu dřeva na zátop, rozdělal v peci oheň, aby se pořádně rozpálila. Po vykvašení těsta uplácala z něj babička bochníky, které vkládala do ošatek a nechala odpočinout.
ZPOVĚDNÍCI (18) Zita: Není všechno tak, jak se na první pohled jeví
Vaše explicitní výpověď, přikrášlená starobylým onikáním, patří k dalším neotřele milým způsobům, jak mě přivést do značných rozpaků, ale současně i do dobré nálady. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se tak rozlítíte a já si Vás budu muset udobřovat. Nehledejte, prosím, v mé návštěvě žádné zištné úmysly, jenom mírně ztřeštěné. To já jsem si potřebovala ověřit samu sebe, jestli zvládnu nepředvídatelné situace vzniklé z nahodilých okolností dějů.
Olga Szymanská: Slavné evropské housle Jaroslava Svěceného
Počátek smyčcových nástrojů můžeme hledat v Asii – dle indicií v území jejich pravlasti, kde se preludovalo na perský kemageh (kemandže), syrský kebab (rabáb), později převzatý Araby. Předchůdcem houslí byla nejspíše středověká rubeba (rebec, rebeka), nástupce arabského rebabu, dále fidula a jí blízká lira da braccio.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (36) Jindřich Plachta II.
Plachta jako spisovatel a vtipný, pohotový glosátor veškerého dění kolem sebe, přispíval - ještě i po válce - do mnoha našich časopisů, novin, kalendářů a jiných tiskovin. Z vrozené skromnosti se však ze spisovatele nikdy nepokládal, a tak to bude nadále nějaký čas trvat, než se podaří uzavřít definitivní soupis jeho článků, povídek, monologů a dalších literárních prací.
Dobromila Lebrová: Václav Jansa, malíř Prahy - 150. výročí narození
Obrázky krajináře Václava Jansy patří k velmi oblíbeným, především proto, že navozují náladu čehosi starodávného, ba až pohádkového. On sám se podepisoval vlastenecky „Vácslav Jansa“. Jeho narození, přestože se většina životopisců shoduje alespoň v datu, je místně značně nejisté. Má se za to, že se narodil buď na Slovensku nebo v Německých Zlatníkách u Mostu. Vymezení možných míst jeho narození je velmi nepřesné i nepřesvědčivé.
Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana…a něco navíc (5)
Tremitské souostroví, ráj pro potápěče, se rozprostírá 21 km severně od pobřeží Gargana. Skládá se z několika krásných ostrůvků: San Nicola, San Domino, Capraia, Pianola a útes Cretaccio. Roku 1989 byly ostrovy Tremity vyhlášeny chráněnou podmořskou přírodní rezervací. Ostrov San Nicola je správním centrem celého souostroví a tvoří vlastně jednu velkou pevnost.
Alena Kožíková - Zdeněk Pošíval: Nejen o tom, jak to letí
Narozena jsem 14. května 1941 v Praze a po maturitě v roce 1958 (to byla jedenáctiletka) následovalo studium na Divadelní fakultě AMU, obor režie a dramaturgie. Na konci studia jsem se nastoupila do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Na návrh profesora Ornesta jsem zvolila jako téma své diplomové práce historii Jihočeského divadla a absolvovala DAMU. Diplomka nazvaná Boj o Jihočeské divadlo pak vyšla i knižně v nakladatelství Růže.
Dobromila Lebrová: Daniel Adam z Veleslavína, humanista, vydavatel, knihtiskař, historik a spisovatel - 410. výročí úmrtí
Dílo Daniela Adama z Veleslavína má pro naši národní kulturu velký význam, ba až takovou, že období jeho vrcholného působení bývá dokonce nazýváno dobou Veleslavínovou. Bylo to období určitého klidu koncem 16. století v naší zemi za vlády Rudolfa II. Habsburského (1552 - 1612). Bylo to rovněž v době rozkvětu Prahy, kdy se Praha tím, že v ní císař Rudolf II. sídlil, stala i hlavním městem Říše římské.
ZPOVĚDNÍCI (17) Petr: Mě z toho snad klepne....!
Jééééžišmarjájósef, co jsem komu udělal...! Tak já si jí tady v dopisech hýčkám jako perlu na opuštěném ostrově, zkažeností světa nedotčenou, jako madonu se svatozáří, a snáším jí k nohám komplimenty a ruce bych skoro líbal, a ona mě – pěkně prosím - přepadne v mojí vlastní kanceláři, hraje si na zájemkyni o práci, dělá si ze mě provokativně šoufky, a k tomu všemu mi ještě zatají, kdo vlastně je.... Jééééžišmarjájósef.... To je síííííííla!
Josef Krám: Stáří může být krásné a tvůrčí období života
Kde vidí senioři největší pomoc? 1. rodina – partner – vlastní děti, 2. přátelé – společnost, 3. organizace seniorů, 4. domovy a penziony pro seniory. Současné nedostatky 1. nezájem společnosti – mezigenerační problémy, 2. nezájem politiků a tvrdost opatření či vystupování proti starší generaci – zapomíná se na citlivost a psychický stav. 3. diskriminace seniorů ve společnosti, v nemocnicích, na úřadech aj. 4. bezpečnost starší generace.
Setkání přátel Pozitivních novin
Setkání se uskuteční 11.11.2009 od 19 hod. v salonku kavárny a vinotéky BRESTO, Štěpánská 31, Praha 1. Program: Povídání o Pozitivních novinách (na vaše otázky bude odpovídat vydavatel PN), autorské čtení doprovázené promítáním fotografií z PN (Fotoúsměvy, Galerie IN, Tapety atd.), hudební vystoupení (nechte se překvapit čí :-)))
ZPOVĚDNÍCI (16) Zita: Otevřela jsem dveře dokořán!
To odhodlání bylo silnější než já a hnalo mě do Prahy plnou parou. Umanula jsem si (ani nevím proč) otevřít dokořán dveře vaší redakce, abych způsobila průvan, a papíry, kterými jste neustále na redakčním stole zavalen, aby se spolu s Vámi daly alespoň do mírného pohybu :-). Tisíckrát jsem si vybavovala onu scénu i s vtipnými dialogy. Všechno ale dopadlo trošku jinak, než jsem plánovala.
Dobromila Lebrová: Julius Mařák, český malíř a grafik - 110. výročí úmrtí
Kdysi dávno, ještě na základní škole, jsme měli skvělého učitele kreslení. Byl to akademický malíř Stanislav Holeček (1900 - 1976), který nás učil vedle základních malířských dovedností i základy různých malířských slohů a stylů. - Pamatuji se, jak nám, sám velký ctitel díla Julia Mařáka, představoval jeho dílo: „On se narodil v době, kdy už začal realismus, ale jeho dílo je ještě prodchnuto romantismem.“
Lenka Nováková: Mladá, krásná, chytrá a šťastná aneb pasti kouzelných formulek
Je to už dobrých dvacet let, co jsem si v časopise poprvé přečetla, že když si každé ráno do zrcadla řeknu zaklínací formulku o svém mládí a kráse, že mi vydrží napořád. To zní dobře, ne? A když jsem na ni pozapomněla a nebo jsem začala pochybovat, zase se objevil nějaký zaručený recept na mládí a krásu a už tu byla zas. A tak jsem uvěřila