Josef Krám: Uděláme z toho mrdník, proč tu není Gustav Bubník?
EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR PRO POZITIVNÍ NOVINYPo první třetině najednou koukáme, co se děje, hrálo taky jen 8 Angličanů jako nás. Říkali jsme si - jsou to gentlemani. Nejhorší pro nás bylo, když po utkání, které skončilo 4 : 3 pro nás, Angličané přišli k nám a protože jsem dovedl anglicky, tak mě překvapilo, že mi jeden z Angličanů neblahopřeje, ale kondoluje. On říkal: „ Spadlo letadlo.“
Lucie Frejková: Italské kouzlo
Bylo mi čerstvých 18 let a měla jsem sen. Tajně jsem o něm snila před spaním, představovala jsem si život takový, jaký jsem chtěla. Zatím jsem do mého snu nedala žádného muže, protože jsem chtěla být svobodná a rozhodovat se sama. Odložila jsem další výkres do mé složky a šla jsem se umýt od barev a zároveň si i odpočinout od tříhodinové práce. Napustila jsem si vanu plnou horké vody, přidala jsem pěnu a ponořila jsem se do vody. Tak uklidňující.. taková úleva…
Doba polotovarů
Na stránkách pozitivních novin je nedostatek publicistiky, konstatoval nedávno ve své výzvě k autorů vydavatel. Pozitivní noviny se prý, alespoň podle hlasů některých nespokojených čtenářů ba dokonce i samotných autorů, stávají literárním serverem, tedy čímsi co pomalu ztrácí kontakt s každodenní realitou.
Ivan Kolařík: Úvaha o pivě
A jak se krásně v takové hospůdce panečku čurá! To samozřejmě mohou patřičně vychutnat jenom pánové. Nad žlábkem pisoáru si gentlemani vyměňují životní zkušenosti, probírají kvalitu piva, politiku, sport a někdy i osoby slabšího pohlaví. Tam se take utužují přátelství na život a na smrt. Ke stolům se pak na další dvě minuty než je nutné příjemný rituál opakovat, pánové vrací neskonale štastní, žízniví a lační si dát další půlitřík.
Ondřej Suchý: Proč se Jaroslav Marvan nezastal Vlasty Buriana
Předesílám, že následující řádky v žádném případě nechtějí snižovat velikost hereckého umění Jaroslava Marvana! Byl mimořádně skvělým českým hercem. A i když prý nesnášel označení komik, pro mnohé – a pro mě zvlášť – jím byl, dokonce jedním z nejlepších! Nejsem jistě sám, kdo s ním má na videu řadu filmových komedií. Dodnes se s potěšením k mnohým vracím, i proto, že je komikem mého dětství (Dovolená s Andělem, Haškovy povídky, Anděl na horách, Hudba z Marsu).
Sloupky Jiřího Menzela (4)
Pozvali mne do poroty nějaké soutěže Miss bůhvíco, to jest soutěže o titul královny krásy. Nechtělo se mi a tak jsem to odmítl. Ale přivedlo mne to k úvahám o smyslu takových soutěží vůbec. Je jich teď u nás dvanáct do tuctu. Bývaly takové přehlídky hospodářských zvířat, chovných klisen, plemenných bejčků a podobně.
Luděk Ťopka: Příběh druhého myslivce – Okno za oko a zuby za zub
Jednou, bylo to takhle zjara roku 1930, jsem seděl u táty v kanceláři a prohlížel si nové číslo Stráže myslivosti, když se otevřely dveře a dovnitř vešel, s uctivou úklonou, vysoký, hubený chlap v hnědé vybledlé kamizole se zeleným límcem, s ruksakem na hřbetě, švarcenberákem na hlavě a dubovou sukovicí v ruce - facír Vincenc Sláma, mezi lesáky v celém Pošumaví známá postava s toulavými botami na čapích nohou a věčnou žízní ve vysmoleném hrdle.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (31) Helena Růžičková
Přestože byla o téměř 11 let starší, nabídla mi hned během prvního rozhovoru, který jsem s ní v šedesátých letech psal, tykání. Helena Růžičková byla živel, nezkrotný temperament, ale také srdce na dlani, plná pochopení pro smutky a problémy druhých. Ovšem běda tomu, kdo by jí něčím ublížil či urazil! Její slovník byl na takové okamžiky vždy nachystán a útlocitný svědek její slovní obrany a následného protiútoku by nad ním nejspíš omdlel.
Ivan Kraus: Jedna ku deseti
Otec mlčel i později, v Petschkově paláci, kde to bylo mnohem těžší, protože otázky kladlo gestapo, které očekávalo jasné odpověďi. Výslechy však probíhaly v poněkud jiném poměru, než jaký předpověděl pan bankéř. Obžalovaný byl sám a protože ho vyslýchal komisař s pomocí tlumočníka a zapisovatelky, bylo to tři k jednomu. Komisaře tehdy zajímalo, co otec ví o šíření protistátních letáků. Otec tvrdil, že neví nic, a když řekl komisaři, že neví ani o součástkách k tajné vysílačce, dostal od něho facku.
Pavel Landa: V bílém plášti
Pan Kulíšek, vytáhlý tympanista Amatérského symfonického orchestru s brýlemi bez obrouček, vozí dvakrát týdně invalidní manželku na jakousi rehabilitaci do pražské nemocnice Na Bulovce. Odevzdá ji v příslušném oddělení a pak se musí hodinku a půl poflakovat po nemocnici. Nic zábavného. „Tak se tam zkuste procházet v bílým plášti, to by mohla být legrace,“ navrhoval při čtvrteční orchestrální zkoušce zarostlý lékárník a klarinetista pan Dubský a hned slíbil, že panu Kulíškovi bílý plášť zapůjčí. Tak se také stalo.
Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (6)
Cestování letadlem jsme rychle vzdali. Vnucovala se možnost jet autobusem do Phnomphenu, (hl. město) přestoupit a z Phnomphenu pouhých 240 km dalším autobusem dolů na jih k moři. Vnucovala proto, že ji nabízel i náš hotel a tak jsme se spolehli na vnuknutí dobrých duchů a poslechli jsme jeho pokynů. Autobus byl velký, pohodlný, s klimatizací, s videem a se záchodem.
Egon Wiener: Poštovní známka | Přírodou Libereckého kraje | K doktorovi
Až ta tu jednou nebude, zmizí ze světa kus historie. Tady už nejde o sladká mejdlíčka, co jsme si kdysi kupovali za dvacetník. Známka, aspoň pro nás, kluky, co jsme je sbírali po jedné, každá měla téměř cenu tuny zlata. Známky. Jedna, nebo celé hrsti, obálky v Pofisu, sáčky za tři, pět, za deset kaček na osobu. Žádný z nás nebyl organizovaný filatelista a měl k tomu řadu důvodů. Byli jsme nezávislí. Nebyli jsme členy žádného klubu. Jeden druhému jsme se „poctivě“ snažili vyčudit, co měl ten druhý za raritu.
Egon Wiener: Hromový klín
Slyšel jsem kdysi na Českodubsku vyprávět příběh o hromovém klínu – kusu černého kamene s dírou uprostřed. Prastarém ohmataném nástroji, mocné zbrani našich dávných předků. Ten, o kterém chci vyprávět, se našel před několika staletími v Soběslavicích. Už tenkrát se po právu domnívali, že jde o pracovní nástroj – kamenný mlat, ale protože ho našli po veliké bouřce, říkalo se o něm též: spadl z nebe hrom do něj díru vyrazil.
Rudla Cainer: Žulový Stalin
Tragický příběh vynikajícího umělce, akademického sochaře Otakara Švece, autora vítězného návrhu Stalinova pomníku na Letné, který se odehrával v pohnuté době tvrdého komunistického teroru padesátých let, je obsahem této knihy. Na pozadí skutečných událostí jsou v knize popsány skutečné osobnosti některých politiků a umělců.