Milan Markovič: Nie som ten správny do jedného šíku
Starostlivo nacvičené hromadné vystúpenia cvičencov či inak uniformovaných ľudí som nikdy neobdivoval, ba ani nepochopil. Nechcem sa vracať k norimberským mnohopočetným zovretým útvarom volajúcim na slávu veľkého vodcu; napokon u vojska sa tie pravidelné formácie dajú ako-tak pochopiť, hoci dnes sú už asi ťažko použiteľné v boji, keďže mušketieri a kopijníci sa už dávnejšie zasekli kdesi v histórii.
Eva Vlachová: Černá díra
Historka, kterou jsem slyšela nedávno, ovšem zavání trochu hororem. Paní si šla vyzvednout na poštu doručenou zásilku. Pracovnice od ní převzala jak lísteček s oznámením, tak občanku a s oběma dokumenty odešla pro zásilku. Vrátila se s tím, že dopis je asi ještě u doručovatelky, s oznámením pošty, ale bez občanského průkazu.
Eva Vlachová: Tiché bláznoství
V autobuse u tyče stál mladý muž, čerstvě ostříhaný, oholený, navoněný. Světlý oblek mu skvěle padl, jemně proužkovaná kravata báječně ladila se zelenkavou nažehlenou košilí a boty měl nablýskané do vysokého lesku. Tedy, ne že bych tak zírala na mladé muže, koneckonců, věk už na to opravdu nemám. Ale přesto mne zaujal.
Luděk Ťopka: Pechfogel na bažantím honu
Docházím pomalu k Mírovi a uvažuji, mám-li mu to říct nebo ne. Krvácení přestalo a ani to moc nebolí, takže o nic nejde. Jenže pak mi došlo, že mi někdo bude muset ten brok odstranit a že to tedy neutajím. Míra se zachoval podle předpisu a ohlásil tuto další, i když mnohem menší, nehodu vedoucímu.
Jaroslav Vof: Bamsík
Vezmeme ho domů, viď?“ zeptala se, ale maminka řekla vyhýbavě: „Radši ho tady nech, asi ho někdo ztratil a pak by ho nenašel.“ Holčička se trochu zarazila a měla dojem, jako by medvídek tichounce zanaříkal. „Tady by ho nikdo neztratil, tady jen věci vyhazují. Přece ho nenecháme, aby se o něho psi rvali. Nebo si s ním kluci kopali.“
Iveta Kollertová: Čekání
Víkendy v nemocnicích jsou k uzoufání nudné a mým jediným zpestřením byly, jak jinak, chvilky na balkóně. Pravda, z první cigarety po operaci jsem měla strach, ale žádné motání hlavy se nekonalo, jen bublání v nově nainstalovaném pytlíku, zvaném stomický, dávalo tušit, že se operace povedla. Večer co večer jsem ležela v posteli na balkóně a pokuřovala.
František Mendlík: Poslušně hlásím – nehoda!
Silvestr 1982. Dopravní kontrolor Zdeněk Pivarník je ve funkci sotva druhý měsíc. Je spokojen. Sám doopravdy neví, proč byl vyzvednut do tak odpovědné funkce a proč se stal přímým nadřízeným výpravčích na celé trati. Vynikal spíše neskutečnou výdrží při častých pitkách, nežli brilantní znalostí dopravních předpisů. Kdoví kterému panovníkovi se tento Bušek z Velhartic vetřel do přízně. Čo bolo, bolo. Terazky je tým dopravným kontrolórom! Faktem zůstává, že Zdenál ale nikdy nikomu neublížil.
Sloupky Jiřího Menzela (6)
Nemohu si pomoci, jsem dost starý na to abych mohl pozorovat, jak se šíří bezohlednost, zatím co ostrůvky slušnosti mezi námi jsou čím dál tím menší. Lhostejnost, neschopnost citu je nakažlivá. Je jí kolem nás plno a zvykáme si na ní. Je nebezpečí, že se tou lhostejností všichni nakazíme dřív, než si nákazy stačíme všimnout.
Jana Stuchlíková: Nenahraditelný
Jsem neviditelný, osvěžující, všudypřítomný. Bezstarostně se vznáším a pode mnou se prostírá zaoblený horizont modré planety. Pluji si lehounce jako peříčko, míjím nadýchaná oblaka a jak pomalu klesám, moje okolí neznatelně, ale přece jen houstne. Už jsem hodně nízko nad zemí a najednou se dostávám do víru. Cosi způsobuje, že letím rychleji a rychleji a kolem mne je náhle teplo a tma.
Pavel Vrána: Vzpomínky s vůní moře (10) O správné hudbě
Sám nechápu, co mne to dnes vlastně udolalo. Chvíli jsem se motal po kopcích na dohled od chalupy, žádná velká námaha. Jinak nic. A přesto mi nijak zvlášť do skoku nebylo. Doma jsem se pokusil o znovunačerpání záhadně ztracené energie uložením svého těla do horizontální polohy a poslechem hudby. Je to jeden z možných a většinou i fungujících způsobů regenerace. Inspirován mailem své kamarádky, která mi v sobotu poslala sbor židů z Nabucca, pustil jsem si ze starého cédéčka ten krásný kousek se sólistkou Nanou Mouskouri.
Ivan Kraus: Hovory s květinami
Když jsem si přečetl příručku se stejným názvem, uvědomil jsem si, že jsme naše květiny velice zanedbávali. Rozhodl jsem se, že to napravím. Hned druhého dne jsem zašel za květinami na kus řeči. Postavil jsem se doprostřed zimní zahrady a pronesl jsem krátký, ale přátelský projev. O soužití a kamarádství. O vzájemnosti a přátelství. Sdělil jsem květinám, jak je máme rádi. Jak si vážíme toho, že rostou.
Petra Nachtmanová: Mařenka a nožka Troška
Potom tu ležela Milena, pětapadesátiletá žena, která se sice stále chichotala, ale Mařenka nechápala smysl, proč právě nyní jí vystřelil úsměv z úst. Spolu se bavily mnohokrát, jenže nešlo o žádní skutečné „bavení“ a musela se hodně přemlouvat, aby ze slušnosti vydržela a nezavřela oči. Navíc měla Milena denně spousty návštěv, což jí přišlo líto.
Jana Stuchlíková: Strážce snů
Letím vesmírem. Uzavřenou dráhou tvaru elipsy obíhám už celých 4,51 miliard let. Celou tu dobu mne ve svém gravitačním poli poutá dnes už modrá planeta (kdysi za mých i jejích mladých let byla ohnivá a jak postupně chladla a „zrála“, dala jí vzniklá voda krásně modrou barvu).Pohybuji se rychlostí 3681 kilometrů za hodinu, což je přibližně 1 kilometr za sekundu, jsem studený, kulatý a zrcadlím hvězdné světlo ohnivého Slunce.
Emília Molčániová: Vysávač | Vrak | Štvornohý priateľ
„Babka, neváhajte, je to najnovší model, ten vám povysáva aj chlpy z dlane.“ „Synáčik môj, keď ja neviem, nikdy som nič také nemala, robiť s tým nebudem vedieť. Ja v mojich rokoch si už na také novoty asi ťažko zvyknem.“ „Ale, tetuška, vy že ste stará? Vám by človek sotva hádal päťdesiat.“ „Ste milý, junáčik, ale mne už ťahá na osemdesiatku a tieto mašinky, vysávače, či ako to voláte, už nie sú pre mňa. My tu na lazoch sme odjakživa dlážku iba poutierali a domáce tepichy poctivo prášili osvedčeným pracherom. Vidíte, veď ja ani koberce nemám ako paničky v meste.“ „Keď budete mať vysávač, budete si ich môcť kúpiť. Chlpaté, huňaté, mäkké ako páperie. Vysávať s týmto typom je to najväčšie potešenie. Ani alergie sa nemusíte viac báť. Roztoče pri ňom nemajú šancu.“