Milan Markovič: Pro radost
Jako dítě a později tvor adolescenční měl jsem zálib celou hromadu, ale pravda je, že fotbal dominoval. Nejen proto, že jsem sám denně nafukoval kožený míč, do kterého se kupovala zvlášť duše a to celé se potom náročně šněrovalo, abychom s kamarády mohli vyběhnout na trávník dětského hřiště na bratislavských Kramářích, ale nevynechal jsem opravdu ani jeden zápas na stadionu Slovana.
Milan Markovič: Pre radosť
Ako dieťa a neskôr tvor adolescentný mal som záľub celú hromadu, ale pravda je, futbal dominoval. Nielen preto, že som sám denne nafukoval koženú loptu, do ktorej sa kupovala zvlášť duša a to celé sa potom náročne šnurovalo, aby sme s kamarátmi mohli vybehnúť na trávnik detského ihriska na bratislavských Kramároch, ale nevynechal som vari ani jeden futbalový zápas na štadióne Slovana.
Elena Paclová: Ono se řekne odemknout...
Jednoho dne jsem zašla se svým ani ne tříletým vnukem navštívit druhou babičku, která bydlí s ním, v rodinném domě, v nejnižším podlaží. Má rozlehlou koupelnu s malými okénky ve výši očí a zvenčí nevysoko nad terénem, a jednu místnost s přímým vstupem na zahradu. Ivánek chodí k babičce rád, protože má u ní oblíbenou atrakci.
Milan Markovič: Blízky Západ
Keby som mal zovšeobecniť aspoň jednu vlastnosť, ktorou sa národ na západ od rieky Moravy líši od nás, určite by som zdôraznil komunikatívnosť. Veľa ráz sa mi tento môj dojem potvrdil na vzorke, ktorú vždy tvorili náhodne vybratí ľudia na ulici, skrátka pocestní. Keď sa kdekoľvek na Slovensku opýtam na cestu, poprosím usmerniť ma na miesto môjho vystúpenia či dačo podobné, v tom najlepšom prípade sa mi dostane vysvetlenia nanajvýš dvoma vetami...
Milan Markovič: Blízký Západ
Kdybych měl zevšeobecnit aspoň jednu vlastnost, kterou se národ na západ od řeky Moravy liší od nás, určitě bych zdůraznil komunikativnost. Mnohokrát se mi tento můj dojem potvrdil na vzorku, který vždy tvořili náhodně vybraní lidé na ulici, zkrátka pocestní. Když se kdykoliv na Slovensku zeptám na cestu, poprosím o naznačení směru na místo mého vystoupení něco podobného, v tom nejlepším případě se mi dostane vysvětlení nanejvýš dvěma větami...
Ivan Kolařík: Opilé silvestrovské muzikály
Jako malý chlapec jsem se vždycky moc těšil na Vánoce, protože bylo dobré jídlo, dům byl provoněn vánočním pečivem, jehličím od vánočního stromečku a panovala všeobecně dobrá nálada, kterou trošku pokazil jenom tatínek nemilosrdným zamordováním kapříka, který si hověl ve vaně. Samozřejmě, že jsem se vždycky moc těšil na to, co mi Ježíšek nadělí, a po dárcích jsem slídil dlouho před Štědrým dnem.
Elena Paclová: Co na to říkáte, pane Hitchcocku?
Na Boží hod vánoční si většina lidí užívá rodinné pohody v teple domova. Oni však neodolali, krásné zimní počasí je vyhnalo ven. Byť trochu pozdě, vyšli si ještě na procházku do golfového lesoparku, který je častým místem jejich návštěv. Ještě je světlo, ale brzy už se začne stmívat. V zimě od golfistů žádné nebezpečí nehrozí, jsou zde sami.
Jan Jurek: Poprvé u ní doma
Večer přišli další. Janina sestra, její švagr, teta a strýc. Najednou jich na něj bylo až příliš. Prohlíželi si ho jako výstavní exemplář. Nelíbilo se mu to, ale se setměním se už cítil líp. Měl v sobě několik rumů (ten do té doby vyjma grogu nikdy nepil) a k tomu přídavkem dalších pár piv. Nálada povznášející. Dobře se bavil a po půlnoci si ho Jana odvedla k sobě domů.
Olga Szymanská: MIKVE
Židovská rituální lázeň MIKVEH – Sebrání či Shromáždění vody je nádrží s přírodní vodou, tak hlubokou, aby umožnila dospělému jedinci plné ponoření. Slouží hlavně k duchovnímu očištění. Ve starověkém Izraeli užívali mikve kněží k rituální očistě před službou v Jeruzalémském chrámu. V současnosti užívají muži mikve za účelem očisty a duchovní přípravy v období největších svátků Roš hošana a Jom kipur, chasidští muži i v předvečer šabatu.
Hana Němcová: Předvánoční sen z vánočních korálků
V obchodě mě najednou pozoruje víc nakupujících a všichni se usmívají při pohledu na naivní dítě, které poznává svět. A tak si vybírám napřed očima, pak malými prstíky beru jednu ozdobičku za druhou a chtěla bych je mít najednou všechny... ne, musím si vybrat jen pět kousků, na víc nemá tetička penízky.
Milan Turek: Vánoční vzpomínání na léta dávná (dávná...?) (2/2)
Období, kdy zemřeli oni velikáni Stalin a Gottwald, bylo charakteristickým pro združstevňování a na dědinách to nebylo zrovna přijímáno s velkým nadšením. Situaci nezlepšilo ani vypínání proudu, omezené dodávky potravin a prázdné obchody. Kdo měl sad, ať už meruňky nebo cokoliv, prodával načerno, byl boháč.
Stanislav Moc: Council z Cocourkova aneb Páni radní nejsou snadní
Ještě ze začátku, když jsem pln optimismu plánoval českou vesničku o šestnácti staveních, jsem psal do českých novin články o svém záměru a snažil se zdejší Council přesvědčit, že bude výhodné, když mi půjde na ruku. Bohužel, na jeden článek jsem nedostal žádnou odpověď a u druhého mi redaktor omylem vytiskl špatné telefonní číslo, takže se mně nikdo nedovolal.
Stanislav Moc: Council z Cocourkova
A tak jsem se rozhodl, že všechno záleží jen na mně a co si neudělám, to mít nebudu. I to zkrásnění pozemků. Večer jsem v hospodě vyhledal bílého Petra, který doma pěstuje palmy na byznys jaksi bokem, protože jeho hlavním zaměstnáním je těžká mašinérie, tedy traktory a buldozery.
Eva Vlachová: Bude zima, bude mráz...
Tak jsem je konečně zase viděla. Divoké husy, dokonalou šipku na nebi. Spolupráce je v jejich společenství obdivuhodná. Na špici se střídají, pokud je některá z nich tak unavená, že nemůže letět dál, dvě další se s ní snesou k zemi a zůstanou, dokud si neodpočine nebo nezahyne. Nebyla jsem sama, kdo se zastavil a zvedl hlavu, aby se pokochal jejich letem.