Trocha poesie
Mladý Gellner se Seifertem / v hlavě leží dámě s chrtem / od puberty snad / venku na listopad / chystá se už kraj. / Já bych ji chtěl potkat v lukách / raděj bez psa, Šrámka v rukách / to by bolo, jaj! Jednou mi vlez´ do snu Toman / kůň a jeden erotoman ...
Já, mimozemšťan
Jsme spolu s manželkou už celých dvacet let. Těch prvních deset mě občas přepadla skepse, že si na mne nikdy zcela nezvykne. Po patnácti mi svitla naděje, že snad přece jen… když už to se mnou vydržela tak dlouho.
Je krásne mať sny
Je krásne mať sny, i keď napokon väčšina, ak už neskončí práve fiaskom, tak skončí na hrane pochybností; a v tom bode hádaj, či pôjdeš doprava, doľava, vpred, vzad...? Je krásne mať sny. U väčšiny sa síce zobudíš ...
QUODLIBET (2)
„Já nevím, moc se mi to nezdá.“ „Jak to myslíš? Co konkrétně?“ „Nevím, tak nějak celkově.“ „Nechápu. Není to čtivé? Málo vtipné či co?“ „Ale to ne. Já vážně nevím, jak ti to mám říct. Prostě se mi to nezdá.“ „Hodně mi pomáháš.“
Vínko už dozrává ...
„Vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte“ – zpívá se ve známé slovácké písni. Ale ne vždy je tomu tak. Stává se někdy, když je špatný rok, že po celoroční lopotné dřině ve vinohradě, po jeho rytí, několikerém okopání ...
QUODLIBET (1)
Jeho někdejší „Ano!“ v kapli sv. Vavřince už zdaleka neprovázela mladická nerozvážnost. Přesto to nerozvážnost byla – a jaká! Člověk si nikdy nesmí myslet, že s každým jeho krokem, ať je jakýkoliv, si už život sám v běhu let nějak poradí.
Ivan Kraus: NO SOIL
On that August day in 1968, my father was lying on the pavement in Wenceslas Square. He didn’t lie down to attract attention, but because he had heard gunfire and caught sight of tanks. He wasn’t the only one lying on the pavement Just nearby a professor of Czech had dropped to the ground. Alongside the professor lay a man from Senohraby who was worried about his wife. My father reassured him that Senohraby was of no strategic importance.
Ivan Kraus: Il n 'y a plus de terre
Ce jour d´août de l´année soixante-huit, papa était couché sur le trottoir de la place Venceslas. Il ne s´était pas couché là-bas simplement pour attirer l´attention mais parce qu´il avait entendu un tir et vu des tanks. Il n´était pas seul sur le trottoir. Non loin de lui était descendu au sol un certain professeur de tchèque. A côté du professeur était couché un monsieur qui était de Senohraby et se faisait du souci pour son épouse.
Boxer
„Jo Rroberrt, to byl frrajerr,“ zaráčkoval Karel a vyhoupl se na koně. Ruce jej lehce vynesly, usadily vedle madel, a ulehly do klína. Usmíval se na nás, vzpěračský potěr, a my jsme hleděli na jeho ramena, vyplňující bundu z měkké kůže.
Život je jedno velké hledání
Byl jarní večer, kdy bych tmu přirovnal k výhledu se zavřenýma očima. Nevidíte nic, jen se vám před očima míhají různé barvy a tečky, v tom večer, kdy si člověk říká, jak nádherné je žít, dýchat, cítit všemožné vůně a prožívat to ticho v harmonii klidu.
Zlitě v žitě
V oblékání jsem v podstatě primitiv. Košili popadnu vždy tu, co je navrchu, abych pak nemusel celou hromádku přerovnávat. Moje žena to ví, a proto mi takticky podstrkává tu „pravou ořechovou“. Vybírá i kravatu. Ráno ji najdu na ramínku u obleku ...
Pozitivní zpráva: Ohrožený druh na vzestupu
Je to téměř čtvrt století, co se ze všudypřítomného druhu stal i u nás druhem ohroženým, takže vidět ho až donedávna bývalo stále vzácnější. Tento vývoj se nijak nezastavil ani po roce 1989, ba dokonce se ještě dále dlouhodobě zhoršil.
Pavel Loužecký: Už se zase kochám …
„Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore…!?“ Tahle známá věta z ještě známějšího filmu se pro mě stává den za dnem stále více přitažlivější a návodnou. Jak tak s postupujícími roky lehce ztrácím svoji workoholickou jiskru a s hrůzou připočítávám křížky na svém kontě, uvědomuji si každý den, jak je ten mrcha život vlastně nespravedlivý. Než člověk získá nějakou praxi a základní zkušenosti, uběhne dvacet let ... ani nemrkne.