Egon Wiener: O drátenících a nejen o nich | Kaluž u nás v lese na Bedřichovce | Darré-Souš v Jizerských horách
V Machníně, v Chotyni, ve Smržovce, v Turnově nebo v Písku, po celých Čechách, v Rusku, v Americe či v Německu jsme mohli ještě v padesátých letech minulého století potkat dráteníka. Já se s ním potkal kousek od Liberce, v Machníně pod hřbitovem, v bývalé německé hospodě Severní záře, kde jsme tehdy s rodiči bydleli. Co já, jako kluk, věděl o drátování? Jo, sdrátovaný hrnec stál na plotně obou babiček v Hrádku nad Nisou i v Mníšku pod Brdy. Doma ne. Maminka si potrpěla na nové.
Už ani nevím
Už ani nevím, jakými cestičkami jsem se dostala na tohle místo… Kdysi jsem byla krásně čistá, stála jsem v přepravce, na těle měla přilepenou barevnou etiketu s nápisem: ”Dej Bůh štěstí!” a uvnitř mých zelených stěn bylo to nejlepší pivo…ale teď?
Jana Stuchlíková: Ráno
Pípání budíku ji probralo z doznívajícího snu. Pootevřeným okem mrkla na číslice. Šero v místnosti a ověřený čas ji ještě na chvíli ukolébaly do slastného zdřímnutí. Teplíčko pod peřinou hladivě zpříjemňovalo poslední minuty před drastickým předělem mezi nocí a dnem. Očekávaný okamžik nastal a nezbylo, než opustit vyhřátý pelíšek.
Luděk Ťopka: Jak mne les „chytil“
Druhý den přijeli policajti se psem, ale stopy končily u potoka, a tak byl pejsek se svým čichem v koncích. Dům byl prohledán, ale nezmizelo nic než nástěnné hodiny a můj dlouhý gumový kabát. V koutě přístěnku pak zela vykopaná, asi půlmetrová díra. Bůh ví, co v ní kdo hledal a našel. Esenbáci usoudili, že šlo patrně o původního majitele domku, který se pro něco vrátil.
Josef Blažek: Existuje ostrov (11)
Muž s třeskem postavil petrolejovou lampu na prkna mola. Nevěnoval pozornost tomu, že se cylindr rozsypal a sama lampa se převrátila. Zvedl chlapce a přitiskl si ho k hrudi tak pevně, až ten zanaříkal a upustil na molo krabici, kterou držel v ruce. Hned nato se stařec zaklonil a vrhl chlapce přesným hodem k nám. Zachytil ho Silver, který duchapřítomně přiskočil a dítě měkce spočinulo v jeho náručí.
Jitka Dolejšová: Záda
Kristýna s manželem Liborem se věkem již blížili k šedesátce, ale svůj vztah si stále ještě s radostí zpestřovali intimními chvilkami. Pravda, už ne tak často, tak bouřlivě a na tak rozmanitých místech, ale to jim tolik nevadilo. Jejich zamčená ložnice se stala dostatečně diskrétním a příjemným ostrůvkem pro něžná slůvka, tiché vzdechy i zrychlený tlukot dvou srdcí. Oba byli poměrně zdraví a fyzicky zdatní, a tak jim nic nebránilo střídat různé polohy. Až jednou…
Vlastimil Marek: Soutěž o Knihu roku 2004
Vzhledem k tomu, že moje knihy mí dva nakladatelé nikdy nepropagovali (nevycházely jiné recenze než které jsem sám zadával), tak ač vycházejí každoročně v dalších dotiscích (Tajných dějin hudby a Nové doby porodní se prodalo již ...
Jana Pilátová: Milý deníčku... (6)
Posledních pět let je na naší stařence vidět únava z let, které už prožila a ještě prožít má. Jsme rodina, kde jsou ženy přes všechny genetické neduhy dlouhověké. Babičky maminka se dožila požehnaných 89 let a je tedy důvod domnívat se, že babička se i přes svůj nelehký a dlouhý život, dožije stejného ne-li vyššího věku.
Radovan Lukavský: Bojare, Bojare!
Při jedné takové výpravě jsem narazil na psa, přesněji řečeno na zatoulané štěně – běloučké s černými skvrnami. Snažilo se přede mnou utéci, ale nebylo kam. Běhalo z jedné houštiny do druhé, až nakonec – buď mě poslechlo, nebo to vzdalo – mě pustilo k sobě, nechalo se vzít do náruče a odnést k nám domů. Maminka i moje mladší sestřičky pejska přivítaly, nakrmily a ustlaly mu na noc v takové bedýnce.
Jak si můj tatínek chodil s kluky pro „ránu“
Můj tatínek byl ze tří synů mojí babičky nejmladší, a tudíž i nejmenší. V útlém mládí bydlíval s maminkou (válečnou vdovou) a dvěma bratry v plzeňských Lobzích. Matka coby samoživitelka měla co dělat, aby tři hladové kluky uživila, a tak si brala hodně práce navíc. Domů se tedy vracela až pozdě večer. Kluci proto měli pré.
Kamila Urbanová: Kocour mého dědečka
Děda poslechl babičku, strčil kocoura do kabele, nasedl na kolo a jel do lesa, vzdáleného asi deset kilometrů. Když se blížil k lesu, cestou z kopce najel na kámen a spadl z kola. Strašně se polekal, po těle měl z toho pádu spoustu odřenin a ještě ke všemu si rozrhnul kalhoty. Jeho prohnuté kolo nebylo schopno další jízdy. Děda nakouknul do kabele na kocoura. Kocour se nehýbal.
Tomáš Zářecký: Myslete pozitivně!
Zkuste si se mnou malý experiment. Vzpomeňte si, kolik důvodů k radosti vás potkalo za poslední měsíc, týden, tři dny… Na tom zase tolik nezáleží, leda byste toužili ukázat přednosti (resp. nedostatky) své paměti. Upřímně doufám, že jste si vzpomněli alespoň na něco, někdy to nebývá zrovna lehké.
Austrálie - můj osud (7)
Ta žádného chlapa nepotřebovala, ta si stačila sama! První zmizel Petr s tou jeho a pak i Jarda s Magdou a já už jsem na nic nečekal a odtáhl mou blondýnku do Láďovy ložnice. Tam jsme si vedle sebe lehli jak lehávají milenci a když jsme byli skoro v nejlepším, tak mi to moje roští prozradilo, že se mnou chce vážně chodit, že mne miluje, ale ne teď, teď hned to nejde, protože má ženské věci a tedy až příští týden... pokud to míním vážně!
Sloupky Jiřího Menzela (30)
Na jednom kanále si dávají pěstmi do zubů dva slavní američtí herci. Na dalším se o sto šest střílí a bouchají granáty. To jsou dva kanály veřejnoprávní. Přepínám na komerční stanici – opět rvačka, tentokrát mezi herci českými. Další stanice mi nabízí otevírající se hroby. Jiná válku gangů. Ostatní kabelové zdroje, pokud mne nezajímá život pod mořem, nebo fotbal, mi předvádějí jen další přestřelky a bouračky.