Antonín Siuda: Kat ryb
Přiznám se, že jsem každé vánoce trpěl a dosud trpím depresí. Nutnost koupit a zabít rybu mi bere potěšení z předvánočních příprav. Zprvu jsem rád ponechával tento úkon starším a otrlejším. Jak šel čas zdědil jsem jej. Nejdříve jsem se chtěl "ulít"a pozval známého, který vedl velmi odborné a odhodlané řeči o rychlém a obratném zabití ryby.
Luděk Ťopka: Štědrovečerní host
Spadl mi kámen ze srdce, přitiskl jsem toho zmrzlíka pod kabátem více k tělu, sáně se rozjely a za pět minut už jsme vjížděli na náš dvorek. Seskočil jsem ještě za jízdy a běžel do kůlny, kde měli naši králíci zimní obydlí. Vstrčil jsem ušáčka do jednoho kotce, vyrobil mu tam pelíšek ze slámy a sena, naplnil krmítko ovsem z plechovky na polici a nalil vodu.
Milena Buriánková: Příběh z archivu srdce
Film nekončí, ale začíná. Děda nasadil kšandy a zavelel posluchačům, že se jde makat. Sebral připravený rýč i hrábě a celé procesí za ním odkráčelo na zahradu. Děda bořil rýč do půdy hlavně za účelem nalezení žížal, na které stála frontu přestárlá kdákající čtveřice. Ta to měla u dědy i s každodenními referáty na dožití.
Vlastimil Marek: Laskavost se vyplácí
Pokud pravidelně (např. o úplňku, nebo o slunovratu meditujete, zkuste meditovat na vizi „laskavých lidí v laskavém světě“. Co můžeme každý z nás udělat pro lepší svět hned teď a tady? Nemusíme zkoušet přesunout hory, změnit lidi a svět. Stačí, když začneme být laskaví. K sobě, svému tělu a životu, ke svým bližním, ke kolegům, přátelům a hlavně nepřátelům, k přírodě, vesmíru. Není cesta k laskavosti, laskavost je Cesta. Cesta k Lásce.
Ivo Jahelka: BALADA O MIKULÁŠSKÉ NADÍLCE
Na Svatýho Mikuláše / zneužili anděla, / kdo takové hříchy páše, / to se přece nedělá. / Anděl byla Božena, koleda, dvěma čerty zmožena, kole, koleda. / Nadílku jí schovali, koleda, / nemravně se chovali, kole, koleda. / Nebe, peklo, Lucifer, / to nebylo kluci fér, / s nezletilým andělem / páchat hříchy na těle.
Miloslav Švandrlík: Polepšení výtržníků
Do přestupní stanice Pižlanda přijel motorový vlak z Houskova a vzápětí jiný ze Žemlova. Část cestujících se vrhla do nádražní restaurace, aby při chladném moku počkala na patřičnou přípoj. Mezi čekajícími byli i Josef Štolba a Jaromír Výkvět. Posadili se k témuž stolu, což zřejmě neměli dělat. Den byl horký a pivo mělo říz. Štolba s Výkvětem si počali vyměňovat názory.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (10)
Do dědečkova krytu jsme se zatím ani jednou neuchýlili a to mi bylo líto. Teda přesněji řečeno, uchýlili jsme se tam narychlo jednou v noci, ale to už bylo po válce a je to úplně jiná příhoda. O tomto dni, o němž nyní píši, se pravilo v rádiu, že v Praze se stále bojuje a maminka trnula, aby se tam tatínkovi nepřihodilo něco zlého. Na pile se neřezalo, mužští seděli od rána do večera u přijímače.
Naděžda Munzarová: Malé zamyšlení o tom, kolik pater má Ráj
První patro - ráj kutilů - druhé patro - ráj hraček, třetí patro - ráj chatařů... V jedné "Knize knih" je psáno, že: "Bůh to byl, jenž stvořil sedmero nebes v poschodích nad sebou". Vypadá to, že ti, kdo nás učili, že Stvořitel je vševědoucí a že ví všechno dopředu, měli pravdu. Zdá se, že On už tehdy předvídal, že bude potřeba stupně blaženství rozdělit, a to podle věku a zálib, aby se mu lidstvo nepopralo.
Jan Jurek: Sobotní odpoledne
Chlapec s mičudou stál uprostřed travnatého plácku a díval se na svět kolem a byl okouzlený. Vším co viděl a především tím, co jen tušil z představy o tom, co jen může být někde daleko, kam nedohlédne a kam by se jednou rád podíval. Bylo krásné slunečné odpoledne a chlapec byl ještě uřícený z předešlého fotbalového zápasu, který odehrál dle svého mínění vcelku obstojně.
Antonín Suk: Závodní rybolov
Závodilo se v lovu ryb udicí na rybníce pod hradem Lipnicí. Ten rybník ležel v lukách blízko lesa, byl plný čisté vody a jako celá Lipnická krajina byl poset velikými žulovými balvany, které v době, když zde byl klid, sloužily za odpočívku ptáčkům konipáskům. Tady byli dokonce i ti se žlutými hrdélky. Někdy se na kámen vyškrábala ondatra aby posvačila a obhlédla rajon, plný vstavačů, vachty a místy i rosnatky. Dnes ne, dnes kámen zel prázdnotou. Zato na břehu se děly věci!
Výlet
Vyšel ze dveří domu a nechal je za sebou prudce prásknout. Klíče mu zacinkaly v kapse. Byl to pro něj trochu neobvyklý zvuk. Rozhlédl se a dlouhými kroky přešel ulici. Nad hlavou mu obrovskou nezměřitelnou rychlostí uháněly mraky. Táhly na západ, kde se pak nad Atlantikem změnily v hlouček kapek a hlučně pleskaly o hladinu.
Milan Turek: Vánoční vzpomínání na léta dávná (dávná...?) (1/2)
Když stárneme, vzpomínáme, čím víc stárneme, tím víc vzpomínáme. Snad nejvíc příležitostí ke vzpomínání poskytuje čas adventní, kdy už zas ne tak často praská v kamnech žárem rozpálené poleno, jehož mihotavé světlo v kuchyni vytvářelo podivuhodnou atmosféru. To spíš se rozsvěcuje obrazovka anebo doutnavky matně připomínají čas dávných večerů vyprávění při svících a petrolejkách.
Miroslav Horníček: HOVORY H /1968-1969/
Myslíte, že má význam bojovat proti blbcům, nebo je lépe v tomto směru rezignovat? *** Dovolte, abych ocitoval Jana Wericha: Humor je boj s lidskou blbostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou: ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to se nevyvraždit.
Iveta Kollertová: Věřte v sebe a v lidi kolem vás!
Myšlenky se točily kolem docela obyčejných věcí, telefonáty nebraly konce. Blížil se den D, blížilo se narození mé vnučky. Den co den jsme s maminkou a dcerou sedávaly v mém malém pokojíku a tipovaly, kdy se dostaví vytoužený porod a narození mé vnučky. Jména byla vybrána, svetříky od přátel uložené ve skříňce.