Jiří Suchý: Dopis

Tento dopis je nanejvýš důvěrný, a proto Vás žádám, pane rektore, abyste jej po přečtení ihned spálil nebo snědl - nejlépe obojí. Vyzval jste mě jménem Vašeho slavného ústavu, abych vypracoval návrh, jak by měla vypadat zpráva, která by podala budoucím pokolením výstižný obraz naší současnosti.

Jarmila Hannah Čermáková – Miroslav Vejlupek: Všestranná umělkyně se přimlouvá za obnovu tradičních morálních a kulturních hodnot

Dnešní komerční televize dokážou smazat i mystiku lásky, vášně, zrození, smrti. Život se pak jeví navýsost nudný a nedivím se mladistvým experimentům s drogami. Je to naše vina, připustíme-li pro mladé takovouto “kulturu“. Jsme přímo zodpovědní za budoucí etický, estetický a morální profil příští generace. Jestliže mlčky trpíme, co média beztrestně šíří (neplodný sex, úspěšná korupce, bezcharakternost u dočasných „nejvyšších“ představitelů státu, obliba krvavých masakrů bez majestátu smrti) - pak se na budoucnosti národa zapisujeme stejně neodpustitelně, jako představitelé totalitního režimu.

Miroslav Sígl: Zapějme si z plných plic na pouti u Domažlic

Velkým lákadlem je večer Chodský korbel a v něm známé dechovky (abecedně) Domažličanka, Dupalka, Hájenka, Horalka, Stavovanka, Šťáhlavská šestka, Vrchovanka. Vystupují zde folklorní soubory z Mrákova, Postřekova nebo z Klenčí. Tradiční „Dudácké štandrle“ (dostaveníčko, jinak štandr z němčiny je stěna, která odděluje v peci topeniště od vypalovacího prostoru) patří Konrádyho dudácké muzice a také Domažlické dudácké muzice Josefa Kuneše. Přijíždějí již tradičně rovněž soubory ze sousedního Bavorska s mnoha turisty.

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (29) Boleslav Polívka

Poprvé jsem se s Bolkem Polívkou setkal v roce 1993 na jubilejním X. Filmovém smíchu v Rychnově nad Kněžnou, který byl věnován jeho filmové a televizní tvorbě. Když jsem byl na besedě vyzván, abych o tomto mimořádném klaunovi řekl pár slov, zmohl jsem se pouze na to, že z úcty a obdivu k tomuto našemu velmistru srandy se mně chce vyslovovat jeho příjmení spisovně – Polévka.

Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (11)

♦ Oplzlé texty jsou upozorněním, že se chce zviditelnit někdo, kdo se v budoucnosti bude pokládat za ušlechtilého. ♦ Každé hovno najde svoji podrážku! ♦ Byl by to významný vynález, kdyby v každé porodnici byl přístroj, který by signalizoval: Pozor, na svět přichází ambiciózní blbec! ♦ Šoubyznys, folkbyznys, čmoudbyznys mají společnou ochrannou známku: Made in Prachy.

Aleš Rudl: Výstava – Památné stromy Prahy se představují

V Botanické zahradě v Troji začíná 3. března 2012 velkolepá výstava, která přibližuje pražské památné stromy jako zajímavé cíle vycházek či výletů. Množství fotografií vám ukáže chráněné jedince v různých ročních obdobích a doplňující texty vás obohatí o nové poznatky. Praha je známá především svým kulturním bohatstvím, málo kdo však ví, že v hlavním městě roste téměř 200 památných stromů. Ty se mohou rovněž stávat atraktivním cílem procházek či projížděk na kole. Na výstavě vás zajisté upoutá mnoho fotografií vybraných jedinců, kteří jsou zachyceni v různých ročních obdobích.

Zdeněk Reich: Vůně z léta moravského

Když jsem si přečetl v červencovém čísle Čechoaustralana, nového krajanského časopisu, který začal v květnu tohoto roku vycházet v Melbourne, článek šéfredaktorky Barbary Semenov, znovu jsem si vyvolal všechny ty libé vůně, o kterých píše, tím spíše, že jsme se právě vrátili z té bájné země, kde jsme sami pilně nasávali tyto vůně, o nichž se pisatelka zmiňuje.

Slavomír Pejčoch-Ravik: Z Florencie do Říma, konečná je u Kolosea

Curzio Malaparte zase popsal reakce amerických vojáků, kteří zničehož nic stanuli tváří v tvář takovému zázraku. Generál Clark, jak píše Malaparte, vstal a mlčky si prohlížel gigantickou, místy probouranou stěnu a mnoho děr po dřevěných kůlech, na nichž kdysi spočíval mramor. Nakonec zareagoval čistě vojensky. „Pěkná práce!“ řekl uznale.

Milan Dubský: Malá otázka nad malým zamyšlením

Chci se dostat z bodu A do bodu B. Nejde jen o pohyb, o přesunutí se odněkud někam. Může a také to bývá o jiné činnosti. O myšlení, uvažování, úmyslech, záměrech a chování. Ale dosud nevím, jaký je bod B a kde je. Rozhoduji se tedy, co chci dělat, kdy a kde. Určuji tedy, že si sednu k počítači, napojím se na internet a vyhledám nějaký server.

Ivan Rössler: Na střeše Národního divadla s Jaroslavem Vojtou

Byl to únor roku 1968. Pamatuji si, že jsme měli s panem Vojtou schůzku v 15.00 hodin v kavárně Slávii. Řekl jsem si, že tam musím být nejméně o pět minut dřív, abych nepřišel pozdě. Byl jsem tam ve skutečnosti dokonce o deset minut dřív, ale Jaroslav Vojta tam už seděl a zjevně měl dopito kafíčko. Lekl jsem se, neměla být ta schůzka dejme tomu v půl třetí?

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (28) Lilian Malkina Solomonovna

„Tobě přijede na natáčení jako host Lilian Malkina? Tak to jí musíš na závěr požádat, aby vám zahvízdala a zahrála na zapalovač Montiho Čardáš! To budete zírat! A neboj se jí o to říct, to ona ráda předvede!“, tohle mi radil kamarád Karel Spurný, vedoucí dramaturg ostravské televize, když jsem připravoval v roce 2005 další díl svého rozhlasového Nostalgického muzea zábavy. A radil mi dobře! Paní Malkina přijela, odpovídala na vše s úžasným vtipem a na závěr na mé přání opravdu zahvízdala a zahrála Čardáš na zapalovač!

Egon Wiener: Staré pohlednice | Česky v našem domě

Často se mě ptají, jaké mám zvláštní pohlednice ve své sbírce. A protože žiji v pohraničí naší republiky, odpovídám, že jsou to i pohlednice s bunkry, řopíky z roku 1938. Mezinárodní situace v letech 1936-1938 ovlivnila, a dá se říct, že sjednotila rozhádaný vnitrostranický vývoj u nás doma. Byl vydán zákon na ochranu republiky a o obraně státu. Byla zahájena výstavba pohraničních opevnění podle vzoru nám politicky blízké Francie, její Maginotovy obranné linie.

Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (3)

Tak dnes jsme si vyzkoušeli pravé cestování s kufrem. Vstávali jsme v 4:30. Chtěli po nás, abychom v 5:00 byli na letišti, protože v 6:30 mělo odlétat letadlo do Pakse. My jsme tam byli včas, ale oni ne. Sešli se v 6:00, otevřeli místnost k rentgenu a rozsvítili. Dovnitř vešla dívka v uniformě, rozhazovala rukama a něco jim říkala.

Zdeněk Wachfaitl: Cestovní kaleidoskop – pomník a pomníčky

Dlouhá osmdesátá léta jsem jezdil touto dobou po kutnohorské silnici k příbuzným. Vozil jsem v autě větvě tújí, stříbrných smrků i jedlí. U mě na zahradě jsem tohoto chvojí měl po zastřižení živých plotů dostatek a příbuzní velice umně z tohoto chvojí dokázali vytvořit dušičkovou podzimní vazbu, která byla lepší než kupovaná.