Jaromír Matoušek: Jak jsem fotografoval kosatec sibiřský

Je začátek června. Brzy zrána. Praha se ještě noří do hluboké tmy. Usedám se svou ženou do plně naloženého auta. Najde se tu všechno, oblečení do pohody, ale také do nepohody, počítač, mapy, průvodce, jídlo, pití, dalekohled, nůž, poznámky… Ale především fotovýbava. Do poslední chvíle mám nepříjemný pocit, že jsem něco zapomněl. Je toho hodně, co fotograf musí mít při sobě – fotoaparát, objektivy, karty, baterie, blesk, různé kabely, nabíječky, databanku, stativ…

Jitka Dolejšová: Koudelníkův syn

Malebné město Kutná Hora v sobotu přivítalo návštěvníky, výletníky, turisty, poutníky, cestující, tuzemce i cizince. Mladí, staří, dvojice i skupiny obdivují historické památky i architekturu města horníků a mincířů. Parta kluků vyšla z Chrámu sv. Barbory. Posedali na nedaleký trávník, telefonují, prohlížejí si kolemjdoucí děvčata. Jeden z chlapců začíná pískat melodii: Já jsem z Kutné Hory, z Kutné Hory, koudelníkův syn…

PhDr. Miloslav Rejzl: Važme si krásného rodného jazyka

Čeština vyspěla už za vlády posledních Přemyslovců. Císař Karel IV. ji povýšil dokonce na jazyk diplomatický. Ve středověku se ze všech slovanských jazyků jen čeština stala rozšířeným spisovným jazykem, vládnoucím dostatečnou slovní zásobou pro úkoly umělecké, náboženské, administrativní i vědecké. Jeden čas byla čeština dokonce i úředním jazykem sousední říše polské. Ovlivnila tak vytváření spisovné polštiny a působila zčásti i na jazyky ruské.

Danuše Markovová: Nádherné zbytečnosti vodomilné

Odlišné pohledy na kameny přinášejí svízele. Někdo v nich spatřuje překážku, o kterou občas zakopává, jiný zase šedou zbytečnost, o niž ani pohledem nezavadí; pro někoho se zase kámen stává metaforou břemene, nosícího na krku, nebo nastraženou pastí v jeho batohu. Já vidím v kameni prahmotu sochařů, věčnou inspiraci básníků či malířů.

Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (1)

Moje cesta byla velice zvláštní. Snad v devadesátém druhém roce jsem se na brněnském veletrhu poznala s mladým Američanem. Snažila jsem se naučit anglicky a hltala jsem každou příležitost trénovat jazyk. Vinek mě seznámil se svou matkou Temi Miller, která právě připravovala podmínky pro „dovoz“ kurzů Dale Carnegie Training do tehdejšího Československa.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (61)

Když jsem si tak krásně poradil se Saturninem, pustil jsem se někdy v polovině osmdesátých let drze do „zmuzikalizování“ Švejka. Hrdě a poslušně tedy hlásím, že i zde jsem předběhl dobu téměř o dvacet let a ještě ho mám schovaného v šuplíku! Opět mi v hlavě nějaká ta melodie také zaznívala, na papír se ale nedostala a také výběr interpretů jsem tentokrát už skromně ponechal na neznámém režisérovi…

Jan Krůta - Renata Šindelářová: Jan Krůta a jeho drobečky duše

EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR PRO POZITIVNÍ NOVINYHodně let jsme v agentuře dělali i reklamu, ale vymývat hlavu jiným i sobě už taky nechci. Svoboda a nezávislost jsou hodně drahé. Ale voňavé jak jarní vzduch po ránu. Jak vám přibývají léta, nerad se podílíte na kompromisech. A protože mi vyšlo v různých nakladatelstvích pár knížek, které byly redakčně a graficky odbyté, rozhodl jsem se, že si svoje knížky budu hlídat od začátku do konce.

Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (4)

Vyběhl jsem ještě na San Cliff, na tu mojí oblíbenou terasu, abych dopsal dopis o našem výletu, než se mi to "vykouří" z hlavy… Postel jsem už na noc prohlídnul a uzavřel síť proti nočním návštěvám, tak jak jsem se to tu "musel " naučit… Právě si přisedl na blízký keř zdejší kos, zpívá jinak než ten v Saint Léger, kde ho jistě zase na jaře budeme po ránu poslouchat…

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (20)

Abych stále neunavoval školou, v těchto střípcích přeruším vzpomínky na své učitele a profesory, „zařadím zpátečku“ a zařadím něco „z jiného soudku“. Sportu musím zcela jistě věnovat několik kapitolek těchto střípků. Jsem skálopevně přesvědčen, že právě díky opravdu velmi všestrannému sportování jsem prolétl celou pubertou bez ztráty kytičky. Tedy bez nikotinu, alkoholu, jakýchkoliv generačních rebelií a dokonce i bez větších zranění.

Richard Haan – Jitka Vykopalová: Královnou mezi hudebními žánry je opera (1)

EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR PRO POZITIVNÍ NOVINY Myslím, že základem je správná technika, vlastně v tom směru se prolíná zpívání s tím plaváním a se sportem, protože v obou případech jsou nutné dispozice a pak už je to jen obrovská dřina. Dále je důležitá správná životospráva a správný trénink. Pokud má někdo dobrou techniku, tak by mu to mělo vydržet do vysokého věku, jinak ten hlas, ať je sebekrásnější, tak bez té techniky se velice rychle opotřebovává a kariéra může skončit po několika letech.

Jan Žampach: A proč je Švéd takový, jaký je?

Nedávno mi doslova vyčinil můj dobrý přítel Vladimír, neboť dosud jsem mu nic nenapsal o mých spoluobčanech, i když mezi Švédy žiji již téměř 40 roků. Výtku beru na vědomí a pouštím se do toho: Švédi jsou opravdu jiní lidé než-li my, středoevropané. Já se totiž domnívám, že to byl ten puritanismus /Luther/, který stále nutí většinu švédského obyvatelstva jednat rozumně, věcně, spořádaně, odpovědně, držet se disciplinovaně zlaté střední cesty, prostě tak říkaje "lagom" - to je česky " tak akorát".

Ladislav Pešek: Tvář bez masky

Jsem jako duchem nepřítomný. Pivec do mne strká. Upozorňuje na rozložitého frajera, který se s drzým úsměvem prodral ke stolu blízko nás a s gestem nestrpícím odpor zvedá ze židle zvadlou blondýnu: „Všiml sis, jak šel? Jak ji ´požádal´ o tanec? Vsaď se, že z toho bude rvačka. Pojďme radši pryč!“ Gruss chce být naopak u toho a navíc požádá kolegyni oné blondýny o tanec.

Janina Svobodová: O čtení

Jak to mají dnešní čtenáři? Čte se ještě vůbec? Nekonkurují počítače a DVD knihám? To víte, že ano! Ale? S počítačem si do postele nevlezete, za to s dobrou knížkou v ruce si navodíte tu správnou atmosféru pro dobrý spánek. Jedu ve vlaku nebo v tramvaji a vidím kolem sebe čtenáře. Jsem knihovnicí v malé obci, a i tam lidé čtou.

Miroslav Sígl: Moje útroby jsou nyčkonc vniveč

Prosím, neberte tu větu v titulku vážně, ta má spíše demonstrovat zapeklité vazby, slova, spojky, podměty a přísudky či příslovce naší češtiny. Nám připadají běžné, ale co má s nimi dělat chudák překladatel, ale nehleďme zas tak vysoko, stačí je použít jen tak mimoděk v rozhovoru s cizincem, naším přítelem ze zahraničí. Zpozorní, napíná sluch a smysly svoje a hledá vhodný ekvivalent do svého rodného jazyka. Ó, jak to mnohdy těžké bývá! My máme v české řeči tolik původních slov, jak málokterý jazyk ve světě.