Petr Pučelík: Izrael – Láska na první pohled
Studenti strakonického gymnázia se svým profesorem Pavlem Sekyrkou pátrali dva roky po osudech židovských spoluobčanů, kteří většinou nepřežili holocaust. Projekt nazvaný Zmizelí sousedé ukončili v roce 2009 odhalením památníku holocaustu na Podskalí a sborníkem s názvem Zmizelí a nalezení, k němuž úvodní slovo napsal spisovatel Arnošt Lustig. Definitivní tečka jim ale scházela – návštěva Izraele. Ta se alespoň některým podařila v říjnu 2011.
Vladimír Vondráček: Ach ty mrazy!
Tento povzdech můžeme nyní na začátku roku 2009 slyšet doslova ze všech stran. Přitom loni i předloni jsme si stěžovali, že není žádná zima. Není se co divit, loňský leden byl totiž v pražském Klementinu o více než 7°C. teplejší, než je dvousetletý teplotní normál. Byl nejteplejší v historii od roku 1771 a také celá zima byla nejteplejší. Člověku se však příroda nezavděčí zřejmě nikdy, ať je teplo nebo zima!
Josef Fousek: Zlo versus dobro / Vzpomínky mladých veteránů / Penízky milované
Zlo i dobro jsou spojité nádoby. Příliš zla škodí dobru a příliš dobra podporuje zlo. „Vyplácí se být dobrým člověkem?“ Přináší to spousty starostí. „Lumpům a podvodníkům se lépe daří! Slušní lidé jsou zneužíváni!“ – Dobro a zlo je v člověku rozděleno na půl – četl jsem v jednom románu F. M. Dostojevského.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (8)
♦ Hlavním cílem rybářů není chytání ryby, ale útěk od ukecané manželky. ♦ Když je někdo talentovaný a přitom líný jako svinská noha, má polobotky pořád od bláta. ♦ „Je nebezpečně rozviklaná,“ řekl analfabet a spálil knihovnu. „Proč jste ji spálil?“ ptal se slušně intelektuál. Analfabet odvětil bez přemýšlení: „Protože ji knihy rozviklaly!“ „Ale mohl jste předtím vyndat knihy.“ „To mne nenapadlo,“ divil se analfabet. Intelektuál povzdechl: „Škoda toho jasanového dřeva!“
Pavel Kovář: Otec kulak, syn zelený baron (9)
Míval jsem ve zvyku si čas od času pročítat svázané časopisy – Mladého hlasatele nebo Vpřed, kde vycházely články Jaroslava Foglara, duchovního otce Rychlých šípů. Slavný spisovatel báječně rozuměl světu klukovských dobrodružství, ale taky přírodě, zemědělství i těžké práci sedláka. Proto mě jeho texty hladily na duši.
Ivan Rössler: Pocta Markovi Ebenovi
Přiznám se, že mám Marka rád. Nejen jako brilantního, vtipného a pohotového moderátora, ale i jako čestného člověka. Občas se potkáváme, někdy nahodile i na ulici a vždycky prohodíme pár slov. Jsem rád, že Marek jako jeden z prvních přivítal zrod Novy, ve které jsem pár let pracoval. I jeho gratulace v Národním muzeu, odkud jsme vysílali historicky první show, byla vtipná.
Karel Kopec: Novoroční úvaha 2010 aneb Co všechno se vlastně přeje do nového roku?
Co všechno se vlastně přeje do nového roku? Letos jsem se obrátil o radu ke své novoroční korespondenci mnoha uplynulých let. Zvídavost mi nedala, a tak jsem zpracoval dostatečně velký statistický soubor všech došlých přání. Z analýzy mi vyšlo několik zajímavých údajů. Na vlastním příkladu mohu doložit, zda a jak se ta přání plní.
Pavel Landa: Podnikání s podívanou
Show business, jak sám ten pojem říká, je podnikání s podívanou. Přičemž k podívané patří nejen extravagantní kostýmy, nevídané šminky, světelné efekty a hudba, ale také, možná především – pohyb. Na naší domácí scéně je tady nutno vyzdvihnout zejména Franka Towena (vlastním jménem František Novotný, 1912–1991), báječného tanečníka, choreografa a tanečního pedagoga, který rozpohyboval nejednu z našich hvězd šoubyznysu. Místo obrázků tentokrát alespoň připomeňme milou knihu Evženie Tomkové-Towenové a Olgy Struskové: Frank Towen – život s tancem. Nakladatelství Tina, Vimperk 1995. V knize je mnoho obrazových dokumentů.
Josef Fousek: Chvála lenošení / Pryč od lidí / Okřídlený kůň
Bez okolků se vám přiznám, že jsem pracovitý, ale lenošení miluji nejvíce. Zatímco lidé šlapou za ranního rozbřesku do práce, převaluji se na postýlce, ruku si podkládám pod hlavu, takzvaně se uvelebuji. Každý pohyb na lůžku musí být pomalý, aby se duše cítila slastně unavena. Umím odpočívat, řekl bych, profesionálně, téměř umělecky.
Pavel Pávek: Podivný svátek se blíží...
Kuchtík, v podstatě individualista, není přítelem bujarého veselí, které má vypuknout na dané znamení. Mohutným oslavám posledního dne v roce se snaží co nevíce vyhýbat, neb je pamětliv slov dávného kamaráda, který prohlašuje, že na Silvestra pijí pouze amatéři a pořádný člověk si nechá v záloze zbývajících tři sta šedesát čtyři dní.
Miroslav Sígl - Karel Helmich: Jedno péefko
Čím dál více poznávám, že nejedl jen vtipnou kaši, že se vyzná v právnických kličkách nejen jako JUDr., ale taky člověk, že v sobě skrýval navíc ještě duši poetickou, o čemž jsem neměl tušení. Ale umím si to představit, že když se vznášel tak často v těch oblacích nad naší matičkou Zemí, že se dokázal odpoutat od všeho pozemského a začal si pro sebe básnit a zpívat ve verších - byť volných - a že mu to nyní ve stáří tak trochu chybí.
Marta Urbanová: Malta
Řekne-li někdo Malta, vybaví se vám maltézští rytíři. Na pohlednicích možno shlédnout většinou hlavní město Vallettu, pevnost St. Elmo nebo nové hotely na plážích Golden Bay či Paradise Bay. Mne ale Malta překvapila svou vyprahlostí, hojností kaktusů a úsporou zeleně. Výhodou ostrova je, že jej můžete procestovat křížem krážem místní dopravou, na kole nebo pěšky, neboť rozloha ostrova je pouze 316 km². Žije zde zhruba 400 000 lidí.
Václav R. Židek: Vzácná to žena
Charita se stává v čase předvánočním v posledních letech v Česku samozřejmostí, což je dobře. Ale bylo by ještě lépe, kdyby se tak dělo po celý rok a lidé přestali hledat za podobnou činností něco špatného. Za ta léta - od dob „Sametové revoluce“ - jsme se totiž naučili jakoukoliv dobročinnost podezírat z nekalých úmyslů. Na tom však nese velkou vinu celá naše společnost, protože ne všechno se rozvíjí tak, jak by se správně rozvíjet mělo.
Miroslav Sígl: Kde se rodí nápady pro praxi
Všichni víme, jak je na tom naše ekonomika, jejíž zadluženost převýšila bilión korun, ročně platíme za úrok z úvěrů více než jednu miliardu, každý Čech, novorozence nevyjímaje, se na tom dluhu podílí 111 tisíci korunami – a pomoci si musíme sami. Především výraznou podporou míst a jejich tvořivých (kreativních, chcete-li) lidí.