Miroslav Sígl: Pražské jaro před 40 lety a jeho novináři

Pracoval jsem od roku 1965 v Čs. televizi a je samozřejmé, že 21. srpna 1968 jsem byl u samého počátku, když jsme jako novináři očekávali výsledky jednání předsednictva ÚV KSČ přímo v jeho budově a namísto toho jsme byli kolem půl čtvrté ráno vyhnáni pod samopaly okupantů ven z budovy.

Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (13)

Stáří a jeho úvodní projevy stojí za pendrek. Nechápu, proč si stále nalháváme, že je to čas sklizně. Produkty, které sklízíme, jsou vesměs melancholického druhu. Většinou jsou zapsány do našich srdcí ve formě pohádkových vzpomínek a trpknou, když si uvědomíme, že se ve skutečnost nikdy nepromění. Jsem u další lavičky před hotelem Alexandria. Slyším němčinu a ruštinu. Pozoruji starší nebo stejně staré občany. Přecházejí kolem mne jako na kolonádě při módní přehlídce.

Miloš Robert Radosta - Z.Pošíval: Duše jednoho domu

Za našich mladých let byl sport nedílnou součástí našich her. Nebyl skoro žádní auta, mezi chodníky jsme hrávali s tenisákem tak zvané »jednodotky«, ani jízdě na kole nic nepřekáželo, bývala zamrzlá Vltava a dalo se bruslit až k jezu. Já si oblíbil lehkou atletiku a díky známostem jsem se přihlásil do Sportovní školy ÚDA a získal tam základy.

Michal Dlouhý: Páté přikázání

Strážmistr vyzval kolemjdoucího muže, dělníka Antonína Šrubaře, aby mu pomohl chytit muže za ruku a nasadit mu řetízky, jež se snažil vyndat ze služební brašny. Po chvíli přišel k zápasící trojici další dělník Alois Štabla, který ve snaze pomoci četníkovi při služebním zákroku, se ke vší smůle vrhl místo na zloděje, na četníkovi pomáhajícího Antonína Šrubaře.

Jitka Dolejšová: VELIKONOCE - Pomlázka a barvení vajec /3.část/

Pomlázka (žíla, korbáč, tatar, dynovačka, šlehačka, metla). Je spletena z vrbových prutů, kterých bývá 4, 8, 12, ale i 24. Vrbové pruty se před splétáním namáčejí, aby byly pružné a vláčné. Síla mladého prutu má působením dotyku přenést na každého, koho se dotkne, sílu, svěžest a zdraví. Pomlázka do domu přináší úrodu, blahobyt a štěstí. Proto také mládenec, který přišel na koledu první, byl nejštědřeji obdarován.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (10)

Nyní bych chtěl – jak se říká z jedné vody načisto – zaznamenat, co všechno jsme my, tehdejší – náctiletí v těch prvních poválečných letech stihli. Na rozdíl od angličtiny můžeme tohoto termínu užívat už od jedenácti let, ale slovo teenager jsme tehdy stejně neznali! Sokol a skaut byly jasnou záležitostí snad pro všechny.

Antonín Siuda: O jednom zločinu

Po první válce bylo zdejší Slezsko a Louky v něm anektováno Čechy, kteří se tu potom usadili na všech významných místech a pro domorodé neměli porozumění. Skončilo to tak, že nejdříve vytrávili všechno živé v opěvané řece a tím i v rybnících, jak bez zábran do ní pouštěli jedy z třineckých hutí na horním toku, potom nádherné mohutné starožitné duby vykáceli (ke stovce jich bylo).

Dáša Cortésová: Jaký byl Rudolf Cortés (16)

Ráda bych dnes zakončila mé vzpomínání vzpomínkou mně nejbližší, na mého otce Rudolfa Cortése. Jako děti jsme si ho s bráškou moc neužily. Byl ve své době skutečně velmi známý a moc konkurence neměl. Hrál divadlo, jezdil na zájezdy, točil gramofonové desky a televizní pořady. Když se objevil doma, byl to pro nás svátek! V těchto chvílích se nám věnoval co nejvíce.

Barbara Semenov: Muzikál „NĚMCOVÁ !“ se vymyká kategorii laciného showbyznysu

Ten, kdo zná Boženu Němcovou, musí být muzikálem „Němcová !“ uchvácen. „Muzikál“ začíná, jak jinak, muzikou, hudbou, tóny mladého skladatele (Václav NOID Bárta), který by neměl ID – identifikaci, kdyby byl býval neměl slavnou ženu? Slavná žena, tentokrát v roli Boženy Němcové, je krásná stejně jako Němcová.

Ondřej Suchý: A večer bude biograf (2)

"Začneme-li přemýšlet o tom, co estetika shrnuje pod titulem ,Komedie a její odnože‘, nebo ,Komedie a její druhy‘, objeví se před našima očima naráz les problémů,“ napsal ve své teoretické studii 0 komedii Jaroslav Boček. „Les problémů prorostlý houštinami pověr, iluzí a nesplnitelných požadavků. Třeba jen současné zaměňování humoru se satirou. Ztotožňování základních kategorií komična. Celá řada mylných výkladů podstaty smíchu. A účelu komedie. Nedorozumění kolem intelektuálnosti a lidovosti komedie. Podceňování komedie ve srovnání s vážnými žánry...“

Egon Wiener: Z Lemberka | Babičky z Machnína | Antonín Tichý ze Svobody v Podkrkonoší

Nejmladší součástí bývalého okresu libereckého se stala relativně nedávno malá obec Lvová, co patřívala dříve k okresu českolipskému. Nad vsí s rybníky nad silnicí ční v prostoru s vysokými stromy hrad pevný, starý, mohutný a překvapivě krásný. Stačí vstoupit na jeho nádvoří a nestačíte se divit. V Bohem zapomenuté vesnici, v lese na kopci a tolik krásných věcí pohromadě. A ta krásná procházka lesem! Ten vejšlap vskutku stojí za trochu potu a komářího poštípání. Vůbec je tu pěkně, jako doma u maminky.

Jan Řehounek: Od volského potahu k usínání s motýly

15. března 2010 vzpomeneme stého výročí narození téměř neznámého, nicméně vynikajícího spisovatele a básníka Stanislava Vodičky. Kdo v knihovně sáhne do regálu pro některou z jeho pěti knih, jimiž vstoupil na literární scénu až na sklonku života, zcela jistě nebude litovat. Stanislav Vodička (* 15. března 1910, U 26. listopadu 1982) se narodil v Rožďalovicích.

Legendy a skutečnost stojící za ”Běžkařským závodem Gustafa Vasy” (Vasaloppet)

Každým rokem se první březnovou neděli ve Švédsku obrátí veškerá pozornost na jednu louku u vesnice Berga na severozápadě v oblasti Dalarna. Vysílá odtud pokaždé televize, stejně tak jako rádio. Tmavozelená stěna smrků tiše hlídá šumící vzrušení na bílé, sněhem pokryté louce. Něco mezi čtrnácti a patnácti tisíci mužů a žen tam stojí od časného rána, připraveni na běžkařských lyžích a s hůlkami v ruce.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (9)

To už ovšem nastávala doba s velkým D, doba, kterou nádherně zachytili Svěrákovci ve filmu Obecná škola, doba velkých nadějí, doba obnovy normálního společenského života, Sokola i skautingu. Marně dnes přemýšlím proč tyto dvě organizace na sebe žárlily, my kluci byli samozřejmě jak Sokoly, tak i skauty, přesněji řečeno vlčaty.