Dr. Volker Dudeck - Milan Turek: Poklad nejen německý

Nemálo památek v Lužici má své původce z dob českého království. Nemálo vesnic zde založili Čechové. Nejsou významné jenom pro naše německé sousedy, ale patří i do našich českých dějin. Znaky českého království nese i v poslední době objevená, nově restaurovaná a veřejnosti zpřístupněná památka světového významu velké žitavské postní plátno – velum quadragesimale z roku 1472. Byla instalována v nádherném prostředí barokního hřbitova a gotického kostela sv. Kříže v centru Žitavy. Se zatajeným dechem, v chrámovém prostoru ticha a vznešené velebnosti, prožije návštěvník zážitek zcela nevšední a hluboce duchovní, vnoří se do dějin lidstva, když naslouchá vyprávění ředitele Muzea Kostela svatého Kříže Dr. Volkera Dudecka.

Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (2)

„Hej, pane Fousek, ukažte tady mým vnučkám, jak se tancoval kozáček. Vy byste to mohl pamatovat!“ Vedle brýlatého pána stála dvě rzivá děvčátka. Vypadala jako sestry Pipi Dlouhé punčošky. „Proč bych vám to nepředvedl,“ říkal jsem ješitně, „já pamatuju ještě Lenina!“ Muž přikývl, jako by to bylo samozřejmé: „Obě chodí malovat k Přemyslu Povondrovi a ještě chodí do tanečního kroužku!“

Ivo Fencl: Spencer a Hill spolu

Náležím ke generaci vyrůstající s filmy Buda Spencera a Terence Hilla! Zamiloval jsem si ta dílka, ale zrovna tak i parodie se Šimonem a Matoušem představovanými úplně jinou hereckou dvojicí. „Mami, a může existovat parodie komedie?“ ptal jsem se jako kluk. „A co parodie parodie?“ A mámu jsem v dětství na Šimona a Matouše vytáhl do kina, já s ní chodíval velmi rád. „Mně se to strašně líbilo!“ řekl jsem nakonec. „A tobě?“ Pokrčila rameny: „Úplně chyběly ženské.“

Věra Ludíková: Autor a překladatel / Autor jako čtenář

Asi to nebyla náhoda, že jsem před více než patnácti lety potkala paní LIU XING-CAN, čínskou bohemistku a překladatelku. Byla mezi účastníky autorského večera, který jsem tehdy pořádala v Městské knihovně v Praze. Když večer skončil, představila se mi drobná černovláska a požádala mě o všechno, co jsem napsala.

Jan Rybář: Kde Britové cvičili Gabčíka s Kubišem

Máloco rozvášní Neila McEachana tak, jako vzpomínka na samopal Sten. „To byl strašný krám! Nespolehlivý, špatný, nepřesný! Co já si s ním v armádě užil!“ nadává na zbraň, jejíž selhání vstoupilo do českých dějin. Gabčík ji použil, když spolu s Kubišem zaútočil na Heydricha, jenže se zřejmě zasekla a téměř vše zhatila.

Eva Jančíková: Magické a spirituální Uluru

Uluru - místo dávající stín - je aboridžinské jméno tohoto pískovcového monolitu,.který vévodí nedozírné rovné poušti centrální Austrálie. Je to největší obnažený monolit na světě, je vysoký 348 m a ještě pokračuje v délce několika kilometrů pod zemí. Geologické stáří se odhaduje na 600 miliónů let.

Jiří Suchý: Řekni mi co nosíš na hlavě a já ti povím, jaký jsi (2)

Tomuto klobouku se říká cylindr a kromě lordů a bankovních poslíčků v Anglii, nosí ho často i blázni, považující se za petrolejku. Pokud nejste žádný z uvedených případů a a přesto nosíte cylindr, stojíte za pozornost. Máte nejspíš potřebu obelhávat sám sebe.

Luděk Horký: Optimismus zdravotně postiženým (1)

Dlouho jsem zvažoval, zda tyto řádky mám napsat, protože nemám žádnou kvalifikaci. Jsem prostý invalida, který po mnoho roků již poznává, co je to „samota“. Kdo ji poznal, bude vědět jakého „nepřítele“ mám na mysli. Mimo jiné jsem si chtěl dokázat, že ještě něco svedu. Úkol to byl nelehký, o čemž svědčí i skutečnost, že jsem na všem pracoval několik roků.

Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (3)

Kdysi se mi udělal takový názor, že budu žít do devadesáti šesti let - nevím proč. Zkrátka uzrálo ve mně takové předsevzetí, aniž bych o něm přemýšlel. Racionálního podkladu k němu nenajdete. Jestli mi to tak vyjde, nevím. Jedno však vím bezpečně: kdybych se měl toho požehnaného věku skutečně dožít, nebude v něm už nikdy tak šťastného údobí, jakým byla má první sezóna v Semaforu.

Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (7)

Moje „Zlatá kniha“ má už patinu. Zaoblené rohy a stránky svědčí o tom, že byly mnohokrát čteny. Je to malý sešitek, svou velikostí odpovídá přihrádce v taštičce na doklady. Tam jsem ji mnoho let nosila a dost často jsem ji pročítala. „Zlatou knihu“ jsme dostali spolu s diplomem při absolvování kurzu Dale Carnegie Course®, abychom se mohli snadno vracet k myšlenkám, které jsme probírali.

Oldřich Mikšík: Sri Chinmoy nominován na Nobelovu cenu míru českými profesory

V současném dění je vše navzájem propojeno, a proto je důležité, aby tvorba nejrůznějších projektů, aktivit či rozhodnutí vyrůstala z hlubokého vnímání komplexnosti světa. Jen v prostoru takového vnímání může růst pocit širší odpovědnosti za svět, ve kterém žijeme. Proto jsem se rozhodl spolu z mnoha dalšími profesory Univerzity Karlovy navrhnout na Nobelovu cenu míru Sri Chinmoye, muže, který dokázal v průběhu svého činorodého života oslovit a inspirovat tisíce lidí.

Ivo Fencl: V brance Vlasta Burian

Mezeru právě výrazně plní titulem V brance Vlasta Burian další ze sběratelů Ivan Vápenka (nar. 1943), který se podílel i na Albu, a výsledných 126 stran nemá chybu. Slovy i fotografiemi nás tady provádí bedlivý autor a sedmadvacet kapitol o životě Krále komiků, tentokrát ale výhradně z hlediska kopané. I zvíme, jak Vlasta začínal na žižkovských pláccích, co ho přivedlo do branky (neuměl se přizpůsobit kolektivu, avšak byl mrštný a vysoký, měl postřeh i dlouhé ruce a uměl perfektně vyhodnocovat situace) a jak ho na zeleném trávníku, kde svítí bílé linie, vnímali Káďa, Seifert či „Očko“ Janda. Kterými prošel kluby (ve Viktorce zůstal jen rok) a jaký to byl trenér na Spartě. A že úspěšně absolvoval i kurz pro mezinárodní rozhodčí (1942).

Ivan Rössler: Karel Černoch a film zezadu

Rád bych vám Karla Černocha představil z jeho málo známé stránky. Jednou jsem si s ním totiž povídal o jeho někdejší profesi, o které se jeho umělecké životopisy nezmiňují. Karel byl totiž filmovým rekvizitářem. Zvu vás tedy na film zezadu s Karlem Černochem. A buďme důslední, chcete-li tuto profesi poznat, napíši toto setkání jako filmový scénář. Aspoň uvidíte, jak takový filmový scénář vypadá.

Jiří Stanislav: Nostalgické Art Deco v Galerii 22

Nahlédněte s námi do období první republiky a vydejte se za uměním, které oslovilo tehdejší nejvyšší společenské kruhy. Objevte funkčnost a krásu starožitností, které se mohou stát součástí vašeho životního stylu a vašeho společenského postavení. Výstavní a prodejní Galerie 22, sídlící v centru Prahy, nabízí zejména, i když nejen, originální Art Deco design nábytek, ale také dobové interiérové doplňky a obrazovou galerii orientovanou především na 20. a 30. léta minulého století.