Jiří a Ondřej Suchý: Silvestr na sucho
Přivolaný lékař ohledává raněného: ,,Hm, hm... čtyři bodné rány... naštěstí pouze jedna smrtelná!" • Kolik toho připadne v životě na jedno brdo? • Říkali mu Kouzelník Nevyužito. • Seděl tiše jako pěna u huby. • Boule na čele mu ráno připomněla, že v noci prožil delerium kredenc. • Závidím lidem, kterým je štěstí masařka zlatá.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (16)
Po čase jsme se s Jiřím Šlitrem dohodli, že si každý z nás přichystá svůj osobní program - opět nás k tomu vedla snaha hrát méně často. Byli jsme sice dvojice, ale řekli jsme si, že ten druhý bude vždycky přítomen v pořadu toho druhého - svou prací. Ve Šlitrově programu to bude mé libreto a mé texty, v mém zas Šlitrova hudba. A navíc, jak se známe, budeme si ze sebe vzájemně utahovat, takže ten druhý tam bude jaksi figurovat v různých narážkách a drobných invektivkách.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (1)
Abychom se dostali k meritu (jádru) věci, tedy k paradoxům češtiny, musíme nyní zařadit úvod druhý a alespoň krátce pojednat o takové zajímavé maličkosti, jako je SLOVO. V naučných slovnících si přečteme, že SLOVO je nejmenší jazyková jednotka, přičemž pod pojmem jazyk se zde samozřejmě nemyslí to, co máme my a většina živočichů v ústech...
Jitka Dolejšová: Vánoční zvyky (4)
Na Boží hod se nepracovalo. Neuklízelo se, nevařilo, ba ani lůžko se nestlalo, aby tento velký svátek nebyl znesvěcen. I dnes je Hod boží v mnoha domácnostech dnem klidu. Zpravidla se navštěvují nejbližší příbuzní nebo dobří přátelé, aby si popřáli vše dobré. Na Štěpána se slaví druhý svátek vánoční. „Na svatý Štěpán každý sobě pán“, říkalo se, protože tento den končila čeledínům služba u hospodáře.
Miroslav Sígl: Barokní zámek plný výzkumníků a inovací
Jsme v rozlehlých prostorách barokního zámku z let 1699 – 1706, který je vzdálen jen několik málo kilometrů od Mělníka, v jeho blízkosti jsou známé Byšice s výrobou polévek a koření, nebo Všetaty se svým železničním uzlem a v létě s lány cibule a zeleniny. Od roku 1945 stát předal zámek Liblice tehdejší Akademii věd a v jejích rukou zůstává dodnes.
Ondřej Suchý: Veselé historky (nejen z natáčení)
S pamětí měl v pozdním věku problémy i Felix Holzmann. Do posledního dílu zábavného vzpomínkového pořadu Kavárnička dříve narozených, natáčeného Českou televizí z části v Šemánovicích, se k nám sjela tehdy řada známých umělců. Ljuba Hermanová si zde ještě naposled v životě zazpívala před televizní kamerou, přijeli Dáda Patrasová, Ladislav Gerendáš, můj sourozenec, též Eduard Hrubeš, Felix Slováček a Felix Holzmann.
Milan Růžička - Zdeněk Pošíval: Tvrdošíjný hledač bílých míst
Když jsem pracoval ve svobodném povolání, žil jsem pochopitelně ve strachu o živobytí; naštěstí se našli kamarádi, jimž taková situace nebyla lhostejná, a pokud mohli, pomohli. Mezi nimi byl i filmový a televizní režisér, jenž studoval ve stejnou dobu na AMU jako já, (on na Filmové, já na Divadelní fakultě), a bez dlouhých řečí mě obsadil do svého seriálu o dopravní kriminalitě. Hrál jsem u něho dopraváka SNB, jak se tehdy říkalo dopravní policii.
Jiří Vlastník: Kocourkovští
Předem podotýkám, že titulek nemá se současnou stálicí světové populární hudby nic společného. I když parta českých zpěváků z dnes již minulého století byla též dosti slavná. „Zpátky je to ohromný, zpátky jedeme jako madony,“ ...
Petr Chalupa: Vánoce počátkem padesátých let minulého století
Když se tak snažím všemožně vyhnout tomu nesmyslnému prosincovému pobíhání a shánění, když jen vejít do některého z mnoha „marketů“ pro mne znamená navodit si klaustrofobii - chorobný strach z uzavřených prostor a také demofobii - strach z davu lidí, vzpomněl jsem si na svá dětská léta počátkem padesátých let, pochopitelně minulého století. Ale né, nechci nic hodnotit, srovnávat, zatracovat či vynášet, jen mne to při té vzpomínce nutí zkusit to popsat.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (15)
V roce 1966 byl Jiří Šlitr zase jednou v zahraničí. Já zatím táhl divadlo sám a to se mně zamlouvalo jen částečně. Připadal jsem si důležitě, ale za nějaký čas mě to začalo zmáhat. A tak mě napadlo, že by mi mohli od přebytečné práce odpomoci mí kolegové. Měl jsem v šuplíku takovou celkem směšnou povídku a vytipoval jsem si Evžena Jegorova jako potenciálního vypravěče.
Pavel Kovář: OTEC KULAK, SYN ZELENÝ BARON (7)
Když po dvou měsících proskočily zprávy, že tohle naše totální nasazení bude možná prodlouženo až na dva roky, byli jsme zralí na cvokhaus. A za této situace přicházely zprávy, byť jich moc nebylo, že vypuklo protikomunistické povstání v Maďarsku. V zemi čardáše a paprik došla lidem trpělivost a začali věšet bolševiky na lampy.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (28)
Ten nebožtík mi ležel v hlavě jako balvan. Kornelie dopila narychlo černou kávu, jak říkala kafi, dala si do ní tabletku cukerínu a spolkla jeden anopyrin. Prý chce umožnit krvi, aby byla řídká a lepší proudila zúženejma cévama. Nutila mě, abych to dělal taky. Prý to doporučoval doktor Kučera, kterej byl po dvou infarktech. Dala si do tašky velkej blok, tužku a dýňový semínka. Potom odešla do toho kurzu.
Lucie Kocourková: Evald Schorm a Laterna magika
Vzpomínáme na umělce, který nalezl svůj zcela charakteristický jazyk ve světě filmu i v divadle, který dovedl spojovat principy audiovizuálních prostředků s prostředím jeviště a jeho zákonitostmi, naplňovat vize své i svých spolupracovníků. V Laterně magice byl spolutvůrcem několika legendárních programů, které stojí za to si také připomenout.
Jan Řehounek: Slunce Štědrého dne věští dobré žně
Štědrý den byl posledním dnem půstu a příprav. Liturgicky se označuje jako vigilie, tedy předvečer slavnosti. Je provázen řadou rozmanitých pověr a poetických lidových obyčejů, které měly zesvětštit náboženský ráz Vánoc. Ještě před dojením, brzy ráno, podala selka každé krávě trošek kaše a tři ječné klasy, koním, aby byli bujní, zakouřil hospodář chřípí kouřem ze síry a březové kůry.