Jitka Dolejšová: ...svou lásku slavík růži pěl...

Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) je malý tažný pták z řádu pěvců, u nás je chráněný zákonem jako ohrožený druh. Je rezavohnědý s bělavou hrudí. Žije zejména na okrajích lesů, v křovinách a parcích na území Evropy a jihozápadní Asie. Zimuje v jižní Africe. V České republice se vyskytuje od dubna do září, hnízdí od května do června. Hnízdo si staví na zemi v keřích a samice do něj klade 4 až 6 olivově hnědých vajec, na kterých sedí asi 14 dní. Mláďata jsou krmena oběma rodiči, hnízdo opouštějí po 11 až 12 dnech, ale s rodiči zůstávají ještě další dva týdny.

Miroslav Sígl: Dvě letošní výročí Kamila Bednáře

Na rozhraní třicátých a čtyřicátých let minulého století dorůstala generace s pocity úzkosti, bezvýchodnosti a  tragiky: Bohuslav Březovský, Hanuš Born, Ivan Blatný, Josef Kainar, Zdeněk Urbánek, ale také František Halas a Jan Zahradníček. Jejich usilování a životní postoje programově nejvýstižněji vyjádřil básník a překladatel Kamil Bednář. Ve své eseji Slovo k mladým z roku 1940 hovoří o tzv. nahém člověku – objevuje znovu lidské nitro, zdůrazňuje jedinečnost osobnosti a snaží se nalézt hlubší podstatu své existence.

Ondřej Suchý: Gabriela Míčová - první představitelka Lídy Baarové

„Role Lídy Baarové je pro mě v současné době v Divadle Komedie asi nejnáročnější. Celé představení táhneme s Martinem Pechlátem sami, navíc nehrajeme v dialogu, ale vedeme dva monology, což je pro mě vždycky těžší. Jsem ráda, že toto představení vzbudilo tak velký zájem jak u diváků, tak u odborné kritiky. Inscenace Goebbels / Baarová byla nominována na Cenu Alfréda Radoka za rok 2009 dokonce hned ve třech kategoriích: inscenace roku, nejlepší ženský herecký výkon a nejlepší mužský herecký výkon, za který nakonec Martin Pechlát cenu získal.

Pavel Veselý: Zastavení Richarda Pachmana

Setkat se s lidmi renesančního typu, to je dnes skoro vzácnost. V době úzké specializace na nějaké téma nebo činnost. U Richarda Pachmana to neplatí. Píše nejen dobrou muziku, ale také krásné texty, stejně tak zajímavě maluje. Poprvé jsem Richarda potkal jako novinář, který s ním chtěl udělat rozhovor. Později jsme přišli na to, že máme různé podobné názory na život a svět. A tak se z čistě pracovního pohledu stal pohled kamarádský. Zastihnout Richarda v klidu je skoro nemožné. Má stále plno plánů a aktivit, ale přesto se to povedlo.....

Dagmar Slivinská: ...vařila myšička kašičku...

...vařila myšička kašičku na maličkém rendlíčku. Tak to jsem jednou taky tak vařila a rendlíček putoval i s kašičkou do popelnice... stal se z ní cement! A proč by taky myšičky vařily kašičku, když my všichni, jim dáváme tolik příležitostí, jak se nacpat až k prasknutí! Dnes mi myši připomněl pan Ondřej Suchý, jehož kreslené myšičky jsem milovala. Nikdy jsem proti myškám nic neměla, naopak.

Eva Vlachová: Prázdninová putovní

Kdysi byly v módě psychologické hry. Také jsme jednu takovou hrávali, zvlášť když se sešlo více přátel. Otázka vždy zněla: když se řekne…? Za tečky lze dosadit v podstatě cokoliv: když se řekne zábava, škola, nemoc, auto, láska. Nebo - a o tom je právě řeč - prázdniny a dovolená. Odpovědi měly být co nejstručnější.

Dobromila Lebrová: Edward Jenner, objevitel očkování proti černým neštovicím

Kdysi hovořívala maminka o své tetě, která se narodila v polovině 19. století, že byla „poďobaná od neštovic“. V době pratetina narození byla na našem území poslední velká epidemie této smrtelné nemoci. Sama maminka několikrát opakovala, že i někteří z jejích učitelů podle jejich vzhledu tuto chorobu překonali. Není to tedy zas až tak dávná doba, slyší-li člověk o tom, že to někdo skutečně prožil...

Stanislav Moc: Ahoj mámo

Někdy se mi zdá, že je přece jen něco, co by se dalo popsat jako národní povaha. Rozumějte, že jako jsme ovlivněni nejen prostředím, v kterém jsme vyrůstali, ale i jeho historií a zkušeností generací, které nám předcházely. A tudíž, že jsme jiní i povahově, než ti, kteří v tom nevyrostli. Takže by se dalo spekulovat, že i komunisté se v jistém ohledu chovali především jako Češi.

Jiří Suchý: O těžkém životě plachého člověka

Každý z nás je nějaký. Tak například já jsem plachý. My plaší nemáme snadný život. Zatímco průměrně kurážnému občanu nedělá problém zeptat se na cestu, když neví, kudy dál, mně představa, že budu muset oslovit neznámého člověka, působí velikou duševní trýzeň. Zmocňuje se mne nepopsatelná tréma a věta, kterou si delší čas v duchu připravuju, zazní pak úplně zkomolená.

Antonín Hančl: Ejhle cirkusy a varieté (2)

Když paměti, tak asi od piky, ale ...? Psát paměti? Jak začít? Odpověď na výzvu Pozitivních novin by byla na dlouhé tratě. Od malička jsem se více kamarádil s děvčaty a dokonce si hrál i s panenkami. Rodiče (nikoliv sudičky) mi předvídali, že budu asi krejčí. A tak mne dokonce přesvědčili abych se dal na krejčovské řemeslo.

Ondřej Suchý: Co Raoul Schránil o svých ctitelkách neprozradil

Listoval jsem předválečnými i válečnými ročníky časopisu Kinorevue a hledal v nich alespoň náznak nějakého užšího vztahu, který by mohl mít Raoul Schránil s některou ze svých filmových partnerek či kolegyň. Nic podobného, co zde naznačovaly např. snímky Svatopluka Beneše s Adinou Mandlovou (leckdy s mnohovýznamným popiskem) se ovšem v článcích a glosách o Raoulu Schránilovi vyčíst nedalo.

Miroslav Sígl: 150 let od druhé svatby Bedřicha Smetany

Vraťme se do předminulého století, kdy se Bedřich Smetana (1824-84) účastnil studentských bouří v roce 1848, probouzí se národnostně i politicky, skládá svou první píseň na český text a hned další „... vzhůru Češi, Bůh nám přeje, stůjte pevně při svém právu ...“, patří k členům národní gardy, k bojovníkům z barikád. Povstání je potlačeno a Bedřich hledá útočiště u svých rodičů v Obříství na Mělnicku, kde byl jeho otec František sládkem zdejšího panského pivovaru.

Jan Řehounek: Nymburská Mateřinka

„Půvab Mateřinky, který mě fascinuje, je v tom, že je to přehlídka nesoutěžní. Proto na ni děti jezdí s chutí a na jeviště vstupují s nezměrným nadšením. To je důvod, proč sem jezdím velice rád,“ řekl mi televizní moderátor Honza Kovařík, který festival několik let moderuje. Mně osobně festival mateřinka, u jehož zrodu jsem před čtrnácti lety stál a v roli dramaturga na něm působím doposud (a letos i v roli moderátora dopoledního programu), nesmírně obohacuje.

Nina Divíšková - Renata Šindelářová: Pro mě je Domov s velkým D!

Já dokážu žít jen jeden život a emigrace jsou dva životy, to je jako rozvod – život s jednou ženou a s druhou ženou. Něco takového bych nedokázala. Pro mě je to naprosto nemožné a nepředstavitelné. Ať z jakýchkoliv důvodů. Já i dnes, jak ráda cestuji, tak odjíždím vždy jen na chvilku, ale pak se hrozně těším domů. Pro mě domov je Domov s velkým D. Nedokázala bych odejít.

strana 1 / 264

Další strana »