Marta Urbanová: Rakousko Blumau
Jak jsem slyšela o Hudertwasserovi, jeho nápady, jeho barevná architektura mne okamžitě oslovila. Navrhla jsem manželovi zajet si do lázní Blumau v Rakousku. „A když budeme projíždět Vídní, prohlédneme si tam některou z jeho budov a ještě při té příležitosti navštívíme vnuka ve škole.“ Od slov ke skutkům nebylo daleko. Skočili jsme do auta a hned příští den jsme stanuli před tou nevídanou krásou.
Josef Krám: Ztracený svět komunismu
Televizní štáb BBC hledal a nacházel v postkomunistických zemích zajímavé osobnosti, které autentickým a originálním způsobem nastavovaly zrcadlo tehdejší společnosti. V naší republice na doporučení Národního filmového archivu pak natáčel 22. května minulého roku s proslulým a neustále aktivním tvůrcem amatérského filmu Jaroslavem Dolečkem u něj doma v Dlouhé Vsi nejen kvůli němu, ale především pro jeho neopakovatelný záznam komunistické každodennosti s typickou dolečkovskou nadsázkou a humorem.
Ondřej Suchý: Jitka Molavcová = 60? Nemožné! (2/4)
V roce 1971 jsem měl možnost se poprvé představit jako karikaturista v silvestrovském čísle časopisu Dikobraz. Zakrátko jsem dostal od šéfredaktora Jindřicha Bešty nabídku, abych do Dikobrazu připravoval seriál Komik na tento měsíc – znamenalo to 1 karikaturu plus 1 stránku textu měsíčně. Byl jsem šťastnej jak blecha a hned jsem „rozdával tituly“ všem, kteří se v tom či onom měsíci něčím hezkým projevili, ať už v novém filmu, v televizní komedii anebo v novém divadelním představení.
Jiří Suchý: Pohádka
Pohádka má ohromnou přednost: to, co se v ní vypráví, není pravda, takže se dá vyprávět cokoliv. To se zdá ulehčovat pohádkáři situaci, ale není tomu docela tak. Naopak, tím, že máte neomezený možnosti, jste na tom daleko hůř. Já to znám z restaurací. Tam, kde mají na lístku čtyři obědy a dva z toho už nemají, tam je věc jednoduchá, protože jedno z těch dvou zbylejch jídel zaručeně nejím.
Ivo Fencl: Šangri-La Jamese Hiltona
Někde na severu Himálají v Tibetu, za pohořím Karákorum, na západním konci řetězce vrcholů Kunlun leží prý podivuhodná lámaserie Šangri-La. Ve slavném románu Ztracený obzor (1933), jehož druhé vydání se kdysi stalo základním kamenem éry kapesních paperbacků, klášter líčí vynikající anglický vypravěč James Hilton (nijak spřízněný s dědicem řetězce hotelů), který se – podobně jako Robert Louis Stevenson – při psaní nikdy tematicky neopakoval.
Jitka Dolejšová: VELIKONOCE - PAŠIJOVÝ TÝDEN (2)
Po poslední postní neděli následoval Pašijový týden. Pašije = latinský výraz, který v českém překladu vyjadřuje utrpení. Podle církevních zvyklostí byla po celý pašijový týden při mši svaté čtena a zpívána evangelia o umučení Ježíše Krista. Vařilo se jen jednou denně, rodina se odbývala polévkou a chlebem, nebo jedla brambory s mlékem.
Vlasta Mlejnková – Peter Závacký: Kreslením si uklidím v duši
Život berie ako vzácny dar. Humor jej zase denne ponúka množstvo optimizmu, ako tento dar zmysluplne prežívať. Nenecháva si ho však iba pre seba. A keďže sudičky jej dali do kolísky navyše aj vzácny dar výtvarného talentu, s plnou náručou a s optimizmom sa oň deli s ľuďmi okolo seba, pre ktorých kreslí páčivé úsmevné obrázky, zjednodušene nazývané aj karikatúry, aby aj im ponúkla úsmev a radosť, ako dar do života a pre seba ďalší krásne prežitý den. Je vždy príjemne optimisticky ladená, čo priaznivcom jej humoru na nej najviac imponuje.
Takový Žalman (truvér naděje)
Truvéři naděje. Žije jich mezi námi mnoho. Ale pouze ti vyvolení stávají se pro nás nosiči světla. Těžko říct, kdo ze dvou aktérů knihy TAKOVÝ ŽALMAN (truvér naděje) je spíše oním nosičem. Bez nadsázky lze říct, že oba: nestor folkové hudby Pavel Žalman Lohonka i autor knihy Michal Huvar. Je přece nanejvýš záslužné zaznamenat genezi života a tvorby výjimečného člověka.
Zdeněk Reich: Jak jsme zdolali horu Čerchov
Moje drahá žena, jejíž srdce patří milovanému kraji, odkud pocházela její maminka, Chodsku, mi vždy tvrdila, že v tomto kraji nenosí chlapečky čáp a děvčátka vrána, ale maminky nacházejí novorozeňátka pod kamenem na hoře Čerchov. A tak, když jsme v roce 2000 opět zavítali na Chodsko, byla pevně rozhodnuta místo svého údajného narození navštívit.
Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (3)
Když jsem psal tuhle písničku pro Libušku Šafránkovou na CD O zvědavém štěňátku, netušil jsem ještě, že se v budoucnu narodí nějaký Cardinál Nermin, který se stane Lupinem III. Nu a teď už ho máme doma! Paní Ivana Krčková nám ho laskavě dovezla. Zatímco byla na cestě z Kladna do Šemanovic, řešili jsme se ženou jaké uvítání Cardinálovi přichystáme. „Měl by mít červený běhoun od dveří až k trávníku,“ uvažovala Johana, zatímco já navrhoval méně nákladnější červený kardinálský čepeček.
Happy Birthday to You, milý Ivane!
Málo se potkáváme, málo se vidíme. Občas se potkáme v Pozitivních novinách. Musím se přiznat, že mám rád tvůj humor. Snad mám i všechny tvoje knížky. Tak mě napadlo přání k tvým narozeninám. Kulatiny to nejsou, já vím. Těmi nás obšťastníš až za dva roky. Přesto mi dovol zveřejnit tvoji povídku, která původně vyšla v humoristickém občasníku TRN č.4 v roce 1968.
Stanislav Motl: Zapomenuté město
Do Malúly jsem přicestoval v čase ramadánu. V době, kdy jsou muslimům zapovězeny – od časného rána až do soumraku – všechny pozemské slasti. Cesta kamenitou polopouští se zdála nekonečná. Všude kolem se tyčily pusté hory Antilibanonu. Slunce pálilo. Teplota vystoupila skoro na čtyřicet stupňů Celsia.
Ondřej Suchý: V Brně za Jarmilou Veselou
„Nejhezčí ze všeho byly bezesporu ty začátky, protože člověk šel do všeho s určitou nadějí a vervou, na všechno se těšil. Časem pak nastala určitá únava, takže proto tvrdím, že nejraději vzpomínám na své začátky. Ono se všechno pomalu vytrácí z hlavy, kdybyste za mnou přišel před takovými deseti-dvaceti lety, určitě bych vám toho pověděla víc.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (8)
Nyní se ale domluvíme, že v následujícím textu budou problematická slova podtržená, tak jak to označuje při našem psaní většina počítačů. Víme, že odvozená česká slova se tvoří zejména pomocí přípon a předpon, ale podle našeho mínění je ta tvorba velmi, ale opravdu velmi chaotická. Tak od slovesa říkat máme sice odvozené říkadlo, ale prý už ne říkátko, od slovesa mluvit pak naopak máme mluvítko a nikoliv „mluvidlo, neboť mluvidla jsou pouze pomnožná!