Jinotajová inspirace na pokračování
Abych alespoň zpovzdálí trochu podpořil nápad s hledáním jinotajů, rozhodl jsem se vyhledat ve svém archivu fotografii, kterou jsem kdysi pořídil v Praze na náměstí Republiky a kterou mi – kupodivu – otiskl 29. ledna roku 1965 na zadní stránce tehdejší Mladý svět. Dodnes jsem na tu fotku pyšný.
Ondřej Suchý: Utajované pravdy o Dagmar Patrasové
Na tomto článku je pozitivní, že ta, o níž v něm píšu, vypadá v době svého životního jubilea, jako by jí bylo o polovinu let méně, a pak také skutečnost, že o všem negativním, co mě zlobí v souvislosti s oslavenkyní, mohu napsat do Pozitivních novin, protože – a to je prosím ověřená pravda! – jinde bych se svojí obhajobou Dagmar Patrasové neuspěl.
Pavel Pávek: Bauerova vila v Libodřicích
O kubizmu, přesněji rondokubizmu, se často říká, že je snad jediným typicky českým výtvarným a architektonickým směrem. O architektovi Josefu Gočárovi, že je jeho nejvýznačnějším představitelem. Josef Gočár byl snad nejvýznamnějším představitelem autorů českého kubizmu, směrem, který byl výrazným hlavně v architektuře.
Miroslav Sígl: Nezapomínejme blahopřát skromným seniorům
Je vždy dobré, jestliže přátelé, známí anebo jen čtenáři si vzpomenou na ty, kteří se již v ústraní dožívají vysokého věku, a přitom v době své produktivity vydali četná svědectví o našem životě a společnosti. K takovým patří Karel Štoll, který se narodil uprostřed první světové války – 5. května 1916.
Blanka Kubešová - Renata Šindelářová: Čím je člověk starší, tím víc potřebuje, aby byl milován
Přesto, když jsem se Blanky Kubešové zeptala, zda se mnou udělá rozhovor, souhlasila trochu rozpačitě. A víte proč? Vyjádřila obavy nad tím, že je příliš obyčejná na to, kolik publicity se jí dostává. Ale nenechala jsem se odradit a položila jí několik otázek, týkajících se její tvorby a především jejího exilu ve Švýcarsku.
Pavel Pávek: Snad nejstarší vinice v Čechách
Unavený vláček rozvážně míjí lužní lesy, zahoukáním zdraví rovinatou krajinu, občas stejným způsobem varuje líné daňky kteří ho ignorují a pokojně ukusují zelenou trávu, tu a tam zastaví na malém umolousaném nádražíčku většinou vzdáleném od obce jejíž název zdobí průčelí opuštěné drážní budovy.
Eva Rydrychová: Zubařům pacienti neumírají
U zubního lékaře prožíváme každý své. Někdo tam chodí rád, jelikož má chrup jako žralok, jiný zas se zelení v tváři, poněvadž už mu zase vypadla plomba. Patřím k té druhé skupině. Vlastně... už ne! Mně zubní lékař spíš zachránil život. Od útlého dětství chodím k zubaři s neskonalou hrůzou. Potkala jsem jich vskutku mnoho. Dopadlo to vše nakonec tak, že odvaha mne nadobro opustila a u lékaře mně neviděli celých devět let. A že to byla léta ukrutná, to asi nemusím rozvádět.
Miroslav Sígl: O rekordně vysoké soše T. G. Masaryka
Náhoda tomu chtěla, že jsem se začal zajímat o osud předčasně zesnulého Stanislava Rolínka (1902–1931) z moravského Bořitova. Proslul jako talentovaný sochař – samouk především tvorbou národních monumentů (sochy v nadživotní velikosti sv. Václava, Jana Žižky, Jana Husa, Prokopa Holého, blanických rytířů, legionářů). Tohoto skromného umělce – samotáře, který se ve svých 22 letech léčil na tuberkulózu a své původní zaměstnání čalouníka musel ze zdravotních důvodů opustit, si povšiml starosta nedaleké známější obce Kunštát František Burian. Uvědomil si, že podobné sochy by mohly zvýšit turistickou atraktivitu obce, a proto Stanislava Rolínka podpořil v jeho zálibě.
Antonín Siuda: Můj stařičký "Trávníček"
Na podzim v roce 1951 byl vytištěn a dán do prodeje Slovník jazyka českého. Jako jediný autor je v něm uveden František Trávníček, což je od té doby zpochybňováno. Slovník má 1801 stránek a je uložen v jednom objemném svazku s plátěnou vazbou. Manipulace s ním je velmi rychlá a jednoduchá. Je to obyčejná knihařská práce, ale výjimečných řemeslných kvalit.
Luciana Klobušovská – Jarmila Moosová: Šlechtična
Bez klobouku bos... slova, která mě napadají ve chvíli, kdy se chci podělit o radost, že mi v životě byla básníkem a spisovatelem panem Petrem Musílkem z Chotěboře představena žena, k jejíž garderóbě plejáda nejrozličnějších klobouků neodmyslitelně patří. Umí je totiž nosit tak noblesně, že ani na vteřinu nezapochybujete, že si před vámi vykračuje pravá šlechtična. A proč právě ona slova? Nevím, snad že bez klobouku by už byla jako bosá. I když... nebyla. To nejdůležitější totiž nosí v sobě: básnířka a budoucí spisovatelka, ale především pro všechny své přátele báječná kamarádka a přítelkyně, vypravěčka LUCIANA KLOBUŠOVSKÁ.
Ing. Ivo Toman: Tajemství vnitřní mluvy (2)
Musíte se naučit problémy „vypnout“. A „zapnout“ jiný program, jako když přepnete stanici v televizi. Jen tak současné myšlenky nahradíte jinými myšlenkami. Vědomě „vypudit“ problémy ze své mysli v daném okamžiku nedokážete. Je to proto, že v každém okamžiku můžete myslet jen na jednu věc. Jestliže tedy myslíte na to, že na něco konkrétního nechcete myslet, tak myslíte právě na to, nač myslet nechcete.
Ing. Ivo Toman: Tajemství vnitřní mluvy (1)
O tom, jak uvažujeme, rozhodují naše emoce. I to, jak jsme v životě silní, určují emoce. Známe dvě základní emoce. Jsou to touha a strach. Nebo víra a strach. Touha mít něco a strach, že to nebudete mít. Nebo že to ztratíte. Touha po penězích a strach, že je nebudete mít. Nebo strach z chudoby. Touha po druhém pohlaví a strach z odmítnutí. Nebo strach ze sexuálního selhání.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Andělská pevnost / Římská náměstí / O svaté Anežce
Tady, před Andělským hradem dal do rukou desíti andělů symboly tragického Ježíšova ukřižování. Jeden z nich drží v rukou kříž, jiný hřeby, další palici, jeden ukazuje roušku sv. Veroniky, do níž Ježíš otíral a otiskl svou tvář. Neschází tu ani kopí, jímž probodli mrtvé tělo, ani tyč s houbou, kterou, namočenou octem, přiložili k Ježíšovým rtům.
Ondřej Suchý: Škola kouzel - Seriál historika Antonína Hančla
Když jsem se před časem seznámil s dalším velkým Hančlovým dílem, nekonečným seriálem ŠKOLA KOUZEL, v němž kromě zajímavě napsaných medailónků předních našich i zahraničních kouzelníků uveřejňoval i principy některých jejich jednodušších kouzel, napadlo mne, že by výběr kapitol z tohoto seriálu mohl začít vycházet v Pozitivních novinách. Je totiž velká škoda, že knižní podoby se asi nikdy nedočká.