Alena Šustrová: ARTSYMPOZIUM VŠERADICE 2008
...pro mě začalo vlastně už loni v červenci. Ale od začátku. Kamarád mi přinesl pozvánku na vernisáž jakéhosi Art sympozia, které probíhalo (dokonce už podruhé!) ve Všeradicích... Ve VŠERADICÍCH! Malé vesnici v okrese Beroun s asi 400 obyvateli, kam jsem jako šestnáctiletá chodila na tancovačky do místní zaplivané špeluňky Na Růžku a kde se kvůli mně jednou i kluci málem poprali...
Petr Chalupa: Zajímavý nález aneb Jak asi skončili…?
Ač v důchodu, těžko se zbavuji „nemoci z povolání“ - prohlížet každou, i tu sebemenší skládku v blízkosti popelnic. Je to zátěž, kterou jsem si ze svého posledního zaměstnání na odboru životního prostředí nedobrovolně odnesl. U jedné takové hromádky jsem se nedávno zastavil. Zaujala mne malá knížka, jak se zdálo, zcela zachovalá.
Jiří Stanislav: Historický úspěch českých vinařů
Poprvé ve více než třiceti leté historii největší a nejprestižnější mezinárodní soutěže vín v USA „San Francisco International Wine Competition“ se dostalo víno pocházející z vinařství z České republiky do elitní kategorie vítězů této přehlídky. Sauvignon Blanc VOC 2010 z VINAŘSTVÍ LÍBAL z Horních Dunajovic (Znojemská vinařská podoblast) byl pro své jedinečně chuťové i senzorické vlastnosti vybrán mezinárodní porotou jako nejlepší reprezentant své odrůdy a tím získal, mimo „dvojité zlaté medaile“ (všichni porotci udělí zlatou), také ocenění „BEST SAUVIGNON BLANC“.
Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (6)
Horké tropické léto dokáže v člověku věčně žíznivému vyvolat chutě na jídla studená, dejte pokoj se sladkou zmrzlinou! Studené správně vychlazené víno se věčně pít také nemůže. To je ta pravá chvíle dát si studenou polévku. Ale kterou? Z Karlových receptů jsem vybral ony tři typické, ale všechny představuji vitamínovou bombu Každá příjemně osvěží a přitom zasytí. Sem s nimi.
Jana Hochmannová: Co dělat, aby vaše letní dny byly pestřejší?
Stává se vám často, že se v některém oblečení necítíte dobře? Nemusí to být vždy tím, že by bylo špatně ušito, ale na vině mohou být i barvy. Je zcela přirozené, že v určitém ročním období toužíme po úplně jiných tónech. Tak například v zimě vyhledáváme spíše barvu červenou, oranžovou, žlutou a hnědou a s přicházejícím létem se toužíme spíše ochlazovat a tak i barvy podvědomě vybíráme studené jako např. modrou nebo zelenou.
Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (2)
Za krásného počasí opustili jsme Billings, odkud už není daleko do Yellowstone Parku s mnoha gejzíry a vysokými cedry roubícími početná jezírka. Příroda tu mnohde připomíná nejkrásnější místa domoviny. Je to nepochybně pozoruhodnost státu Wyoming. Hugo ale, jako by posedlý vytčeným cílem pro tento den, městem Salt Lake City, pobízí k odjezdu z parku. Je organizátorem výletu a není jiné cesty, než uposlechnout. Dorážíme do Idaho Falls a pak městečka se zajímavým jménem Pocatello.
Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (5)
Lodička, jinak se tomu říct nedá, odejela až ve 20 h. Tři lidé tvoří posádku a my, pasažéři ,jsme jen čtyři. Držíme se křečovitě té houpající skořápky a pomalu si na to zvykáme ... na konci cesty se nedalo vystoupit, bylo málo vody, a tak šlápnout do moře a pěšky na břeh. Tam všichni zmizeli a já se poohlížím po thajském taxíku. To jsou takové malé dodávky, většinou s plachtou, kam se natlačí 10-15 lidí a při placení se rozdělí o cenu cestovného.
Barbara Semenov: Narozeniny Karla Gotta
Začátek týdne proběhl v České republice ve znamení Karla Gotta. Jeho písně se hrály všude – v nákupních centrech, v obchodech, v rozhlase, v televizi vrcholily oslavy jeho sedmdesátých narozenin tříhodinovým programem, který zaznamenal megakoncert z vyprodané Sazky Areny, kam přišlo nejslavnějšímu českému zpěvákovi všech dob popřát na sedmdesát předních umělců.
Ivan Rössler: Brambor ve spořitelně
Obyčejný činžovní dům v Košířích. Po vstupu do domu zaujmou zachované detaily, například ozdobné cedulky s označením pater; žádný suterén, ale souterrain. Zvonek. Zazvoním. Jak začít rozhovor s někým, kdo na celých dvacet roků opustil literaturu (rozhovor se konal v roce 1989), medituji, ještě než JINDŘIŠKA SMETANOVÁ otevře dveře.
Jiří Suchý: Pokojová květina
Mám doma malou pokojovou květinu a jsem do ní, jak se říká, blázen. Původně jich bylo víc, ale nemohly beze mne žít, a tak, když jsem se jednou vrátil z dovolené, měly nezdravě žlutou barvu a to byla taky poslední barva, kterou v životě měly. Jenom tuhle jednu květinu se mi podařilo zachránit. A na ní teď lpím.
Pavel Pávek: Po stopách kapitána Exnera
Poutník s pohodlně nataženýma nohama v rozšlápnutých, prachem pokrytých kanadách sedí na dřevěné lavičce ve stínu rozlehlé koruny starého dubu. Líný proud široké řeky šuměl malý kousek od lavičky a jeho monotónní poklid narušovalo několik rychlých motorových člunů, které jakoby hrály na honěnou.
Ing. Miroslav Vrána – Jaroslav Volf: Sokol – to je víc než jen organizace, je to životní styl
Já si myslím, že ty spolky, a třeba i ty dřívější měly něco do sebe. Tam byly určité kolektivy lidí, kteří se znali – to je také velice pozitivní záležitost, protože ten kolektiv, když je dobře nastavený, tak funguje, prostě už i při řešení určitých životních problémů, už to, že si o nich popovídá – to je jasná věc. U Sokolů jsou tyto vztahy dodnes zakořeněné velice dobře. A pomoci kamarádovi, popřemýšlet o nejlepším způsobu a pak jej realizovat, to je velice motivující – tím více, že to není formální povinnost ale že je to kamarád.
Josef Fousek: Seniorské zamyšlení
Slovo senior vyznívá téměř cizokrajně. My v Česku říkáme: důchodce neboli penzista. Důvodem tohoto označení je: věk. Uplynulé roky, prožité šťastně, ve starostech, v lásce, se smůlou i štěstím, s nadějí, s nemocemi, v měnících se režimech, a pokaždé s obavami. Jistota ke slovu Život nepatří. Možná, že bychom byli s jistotou nešťastni, ačkoli po ní kolikráte toužíme.
Josef Krám: Drašar v Rychnově
Jméno Drašarovo nám bude sloužit jen jako záminka, abychom vstoupili do staré školy v Rychnově nad Kněžnou. Čtenář známého románu Terézy Novákové Drašar se nejspíš usměje, cože by měl tento pták bouřlivák společného s Rychnovem. Popravdě řekneme, že tu byl dvakrát, učil na hlavní rychnovské škole 1844-1845 a znovu 1848-1849. Pro nezasvěcené uveďme jeho pravé jméno: Josef Václav Justin Michl.