Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (14)
Snad to, co chci říci, říkám za řadu jiných: za mnohé z těch, kteří nejsou politiky, nýbrž jenom občany; kteří snad jsou nebo byli dosti špatnými straníky, protože se snaží být co možná dobrými občany. Je nás dosti, kdo necháváme politiku jiným, protože děláme něco jiného; děláme svou práci a věříme, že to nejlepší, co můžeme, vydáváme všem právě ve svém povolání.
Petr Majer: Rozhovory na téma Česká republika má vlast – můj domov (2)
„Vlastenectví, patriotismus jsou jistě hodnoty, které lidem i národům pomohly přežít v těžkých dobách, byly jim inspirací a jistotou. Vlastenectví a patriotismus samozřejmě odlišuji od šovinismu a nacionalismu národoveckého typu. Ty naopak v historii způsobily jednotlivým lidem i celým národům hodně zla a bolesti. Hrdost na vlastní zem a lásku k ní také nechápu vyhroceně proti lidem jiného původu či národnosti.
Zdeněk Huspek: Rostou, rostou?
Letošní léto bylo vskutku podivné. Červen a červenec tropická vedra, srpen dal možnost využít jarní nebo podzimní oblečení a snad jen září je tradičně teplé a hlavně barevné. A to je šance pro nás, houbaře. V okolí každého mého bydliště byla místa, kde rostly. Houby všeho druhu. Ve Františkových Lázních to byly vysoké borové lesy kolem silnice k hraničnímu přechodu Vojtanov, kde člověk nemusel prolézat pichlavá houští a nacházel poddubáky, klouzky, žluťáky i hříbky.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (2)
„Hej, pane Fousek, ukažte tady mým vnučkám, jak se tancoval kozáček. Vy byste to mohl pamatovat!“ Vedle brýlatého pána stála dvě rzivá děvčátka. Vypadala jako sestry Pipi Dlouhé punčošky. „Proč bych vám to nepředvedl,“ říkal jsem ješitně, „já pamatuju ještě Lenina!“ Muž přikývl, jako by to bylo samozřejmé: „Obě chodí malovat k Přemyslu Povondrovi a ještě chodí do tanečního kroužku!“
Ivo Fencl: Spencer a Hill spolu
Náležím ke generaci vyrůstající s filmy Buda Spencera a Terence Hilla! Zamiloval jsem si ta dílka, ale zrovna tak i parodie se Šimonem a Matoušem představovanými úplně jinou hereckou dvojicí. „Mami, a může existovat parodie komedie?“ ptal jsem se jako kluk. „A co parodie parodie?“ A mámu jsem v dětství na Šimona a Matouše vytáhl do kina, já s ní chodíval velmi rád. „Mně se to strašně líbilo!“ řekl jsem nakonec. „A tobě?“ Pokrčila rameny: „Úplně chyběly ženské.“
Věra Ludíková: Autor a překladatel / Autor jako čtenář
Asi to nebyla náhoda, že jsem před více než patnácti lety potkala paní LIU XING-CAN, čínskou bohemistku a překladatelku. Byla mezi účastníky autorského večera, který jsem tehdy pořádala v Městské knihovně v Praze. Když večer skončil, představila se mi drobná černovláska a požádala mě o všechno, co jsem napsala.
Jan Rybář: Kde Britové cvičili Gabčíka s Kubišem
Máloco rozvášní Neila McEachana tak, jako vzpomínka na samopal Sten. „To byl strašný krám! Nespolehlivý, špatný, nepřesný! Co já si s ním v armádě užil!“ nadává na zbraň, jejíž selhání vstoupilo do českých dějin. Gabčík ji použil, když spolu s Kubišem zaútočil na Heydricha, jenže se zřejmě zasekla a téměř vše zhatila.
Oldřich Mikšík: Sri Chinmoy nominován na Nobelovu cenu míru českými profesory
V současném dění je vše navzájem propojeno, a proto je důležité, aby tvorba nejrůznějších projektů, aktivit či rozhodnutí vyrůstala z hlubokého vnímání komplexnosti světa. Jen v prostoru takového vnímání může růst pocit širší odpovědnosti za svět, ve kterém žijeme. Proto jsem se rozhodl spolu z mnoha dalšími profesory Univerzity Karlovy navrhnout na Nobelovu cenu míru Sri Chinmoye, muže, který dokázal v průběhu svého činorodého života oslovit a inspirovat tisíce lidí.
Jiří Stanislav: Nostalgické Art Deco v Galerii 22
Nahlédněte s námi do období první republiky a vydejte se za uměním, které oslovilo tehdejší nejvyšší společenské kruhy. Objevte funkčnost a krásu starožitností, které se mohou stát součástí vašeho životního stylu a vašeho společenského postavení. Výstavní a prodejní Galerie 22, sídlící v centru Prahy, nabízí zejména, i když nejen, originální Art Deco design nábytek, ale také dobové interiérové doplňky a obrazovou galerii orientovanou především na 20. a 30. léta minulého století.
Pavel Matuška - Peter Závacký: Kreslený výtvarný humor pro mne znamená určitou seberealizaci
Karikaturista Pavel Matuška (1944) patrí dnes ku klasikom československej a českej karikatúry. Jeho bohaté dielo už dávno patrí do zlatého fondu českej karikatúry a výtvarného umenia. Celé desaťročie – v rokoch "gold time" českej karikatúry – formoval tvár poslednej strany popu-lárneho týždenníka Mladý svět, spolu s takými majstrami humornej výtvarnej skratky ako sú Born, Renčín, Jiří Winter Neprakta, či Pálka... Bol frontmenom aj v dnes už legendárnom humoristickom týždenníku Dikobraz a športovom týždenníku Stadion,keď svoju publikačnú premiéru si odkrútil ešte ako vojak základnej služby v Obrane lidu. Spolu s A.Bornom publikoval a v prestížnom humoristickom týždenníku Nebelspater.
Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana… a něco navíc (1)
Místem naší letošní dvoutýdenní dovolené se stala slunná Itálie, oblast Apulie (Puglia), Garganský výběžek. Proč? Protože tam jsme taky ještě nebyli :o) Garganský poloostrov poznáte na mapě snadno. Leží na východním pobřeží a tvoří ostruhu pomyslné „italské boty“. Je ošploucháván a tvarován Jaderským mořem.
Ondřej Suchý: Lupino Lane, komik s očima mých milovaných pejsků
Lupino Lane. Přišel do Ameriky se svým bratrem hned po první světové válce. Za sebou už měl úspěšnou hereckou kariéru v rodném Londýně. Ve dvacátých letech natočil v Hollywoodu na dvě desítky krátkých grotesek ...
Egon Wiener: Motýlí křídla a paví pera | O jazycích, jen tak lehce
Náhrdelní odznaky řádu Zlatého rouna byly často soukromě přizdobovány brilianty a drahokamy. Tak vznikala nevídaná krása v podobě řádových stuh, řetězů a zdobených klenotů. Neskutečné krásno neživých květů orchidejí a blankytných křídel vážek. To vše našlo místo na ploše řetězu a jeho přízdoby. Celý soubor, sbírka té nevšední krásy je uložena nedaleko nás v Zelené komoře v německých Drážďanech. Celkem deset řádových odznaků se zlatým beránkem Augusta I. Silného. Zlaté drážďanské exempláře jsou až neskutečně krásné – bohatě pokryté brilianty a drahokamy.
Petr Majer: Rozhovory na téma Česká republika má vlast – můj domov (1)
„Za největší štěstí považuji to, že jsem přežil válku, že jsem si zachoval svoji čest, a že jsem splnil úkoly, které mi stanovila vojenská přísaha a na níž také spoléhala předválečná armáda Československé republiky. O nezbytnosti výchovy k vlastenectví a hrdosti na svou zemi jsem nepochybně přesvědčen. Vlastenectví je věcí dlouhodobé výchovy."