Miroslav Sígl: Od dětství pečuje Kytice o naši tradiční lidovou kulturu
Prožil jsem nádherné představení jarního koncertu dětského folklorního souboru Kytice. Salesiánské (bývalé Klicperovo) divadlo v Praze-Kobylisích se zaplnilo jeden jarní podvečer do posledního místa více než dvěma stovkami rodinných příslušníků, kteří sem přišli podpořit své ratolesti – tanečníky, zpěváky, muzikanty. Je jich dohromady více než šedesát. Přitom soubor existuje už od roku 1994 – čili prochází generační proměnou – děti od svého útlého předškolního věku a školáci sem neustále přicházejí, zatímco starší odrostlejší odcházejí většinou do některého z mnoha pražských či mimopražských souborů.
Ivo Fencl: 350 let od narození Daniela Defoea
Žil-byl skotský námořník Alexandr Selkirk (1676-1721). Skoro uprostřed Tichého oceánu bohužel nějak nekápl do přísné noty kapitánovi a kápo nekápl do noty jemu. Copak o to, na moři a nikoli pouze na moři se něco podobného může stát a také se to stává a kapitán by Sašu Selkirka rozhodně nechal žít.
Ladislav Nykl: Pravda o pražském povstání v květnu 1945
Při „ Pražské operaci “ padlo celkem jen asi 26 rudoarmějců a naproti tomu několik dní před tím v bitvě o Cheb padlo 10 amerických vojáků z 1. pěší divize a 36 vojáků z 97. pěší divize. Kolik bylo v Praze zmasakrováno a zákeřně postříleno vojáků z ROA - Ruské Osvobozenecké Armády generála Vlasova, to se už asi nikdy nedozvíme.
Anastázia Mahovská: Po akci následuje reakce
Vážení autoři a čtenáři Pozitivních novin, pojďme se rozmazlit a potěšení si nadělit. V životě funguje jednoduchý zákon: „Po akci následuje reakce“. A protože byla zveřejněna akce veřejně prospěšné sbírky NA PODPORU POZITIVNÍHO MYŠLENÍ A "DOBRÉ NÁLADY", chci reagovat svým názorem na uvedený počin.
Dobromila Lebrová: Leonardo da Vinci, všestranný renesanční umělec
Umění Leonardo pojímal jako spojení poznání a technické dovednosti. Ale vedle množství náčrtků a výkresů technických předmětů a vědeckých problémů, které se dochovaly v různých tzv. kodexech v počtu převyšujícím osm tisíc stránek, předvídal i různá technická řešení jako ponorku nebo letadlo. Podrobně studoval anatomii, optiku, hydrauliku.
Zdeněk Reich: Pašerákem proti své vůli
Tak jako tažní ptáci se vracejí rok co rok do svých rodných hnízd, i moje manželka a já se periodicky vracíme do míst, kde jsme se narodili, jen na rozdíl od těch okřídlených opeřenců tak činíme jen tak jednou za čtyři nebo pět let. Zdá se až neuvěřitelné, jak těch pár krátkých týdnů s dávnými přáteli rychle uběhne a už se dostaví doba, připravovat se na dlouhou zpáteční cestu.
Blanka Kubešová - Václav R. Židek: Mecenáši vítáni!
Spisovatelka a dramatička Blanka Kubešová se před několika týdny vrátila z ČR. Vím o ní, že se jen tak nesvěřuje, a tak jsem si s rozhovorem raději pospíšil. Zajímalo mě, jak na ni působila domácí politika? Pokud vím, nejsou to jen občané doma, také zahraniční Češi se dnes cítí poněkud nesví z nečinnosti policie a justice, z narůstání zločinnosti a korupce a hospodářských deliktů, ale vás, jestli jsem tomu dobře rozuměl, trápí ještě něco jiného?
Josef Fousek: Rezignace / Divadlo obyčejné chvíle
Z čeho se rodí agrese, bezcitnost, surovost? Televize, na kterou se mnohé svádí, tenkrát také nebyla, a toho předešlého bylo vždy ponejvíc. Kteréhokoli pedagoga potkám, povzdechne nad těžkou prací ve škole. Denně slyšíme o podvodech, zpronevěrách, o neserióznosti politiků, o výstřelcích mediálních hvězd, o válkách, nemocích, zločinech, o drogových monopolech. Není divu, že hodnoty jako je láska, úcta, pravda, čest, spravedlnost a porozumění, jsou v hlubokém stínu.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (10) - Stefania Grodzieńská
Vyšla jsem právě odpoledne z domova, když mě přepadla smečka lišek, zahalující korpulentní blondýnu. - Stefčo! Ne, hora s horou... Vidím, že mě nepoznáváš. Jsem Luša Pamčaková, taková hubená, černá, s copánkem. Hrávaly jsme si spolu vždycky v parku, když jsme byly malé. Pamatuješ se, byla jsi u mne na jmeninách a zvracela jsi kakao.
Jan Drocár: Jak přežila šlechta své zrušení
Po staletí vůdčí síla společnosti, která se rozhodujícím způsobem politicky, kulturně a hospodářsky podílela na osudu českých zemí a která byla výraznou nositelkou tradic rodiny, národa i víry přišla o tituly, jména, společenskou prestiž a postavení, majetek a nakonec v převážné většině i o zemi, ve které se narodila, vyrůstala a žila.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (14)
Rok 1948 byl jistě osudový pro nás všechny, kdož jsme žili v naší krásné a do katastrofy se řítící republiky. Tyto Střípky jsou ale osobní zpovědí tehdejšího teenagera a pro mne osobně znamenal podzim tohoto roku dvojnásobné vykolejení. Nejdříve jsem byl v září ještě v Jičíně „ přejit“ z gymnázia na měšťanku a o měsíc později jsme
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (6)
Řada anket a průzkumů u nás i v zahraničí ukázala, že filmy vážné, například psychologické, historické nebo s válečnou tematikou, zaujímají v zájmu nejširších diváckých vrstev místa až za filmovými komediemi a filmy dobrodružnými. Je zajímavé přihlédnout k této skutečnosti nad výsledky jedné zcela mimořádné mezinárodní ankety, ve které se jednalo o sestavení tabulky nejlepších filmů světa...
Jiří Vlastník: Setkání se Zdenkou Procházkovou
Také jsme je tu měli. Filmové a divadelní hvězdy, které si svou krásou v ničem nezadaly s Ritou Hayworthovou a jejími kolegyněmi z Hollywoodu. Hereckými schopnostmi je dokonce často předčily. Měly jen smůlu, že vstupovaly před kamery v nesprávnou dobu na nesprávném místě.
Milan Lasica: Človek nad zlato
Toto je veľmi zaujímavá správa. Že vraj jeden človek, asi ho na to nahovorili vedci, lebo vedci sú zvedaví a chcú si všetko overiť, takže ten človek sa nechal vysadiť na pustom ostrove a žil tam ako voľakedy legendárny Robinson Crusoe. Teda sám. Toľko správa. Nehovorí sa v nej napríklad o tom, či mal zo sebou mobil. Lebo keby ho mal, tak o nič nejde.