Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb Psím počasím do Santiaga (6) Den pátý
Ten krásný alberque v Arre jsme opustili, jak se pomalu stalo naším zvykem, brzy ráno těsně po rozednění. Byla středa, jedenáctého dubna, můj pátý den na cestě ze Saint Jean Pied de Port. Všichni tři jsme se shodli na tom, že nám starším jde v první polovině dne všechno lépe a s menší dávkou námahy, a proto je třeba toho času co nejhospodárněji využít. A tak jsme lehce a v pohodě došli do Pamplony. Prohlédli jsme si v tom velkém městě spoustu pamětihodností mohutným opevněním počínaje a tamější katedrálou konče. Tu však jenom zvenčí, jinak pro nás nebyla přístupná.
Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (2)
Bateau mouche má ve slovníku hned několik významů - může to být špión, vyzvědač, ale v kontextu mého vyprávění jde spíše o osobní motorovou loď, která brázdí s turisty hladinu Seiny. Těch plavidel je na řece požehnaně - ale v listopadu je flotila již odstavená, turisté se do Francie nevydávají. Jen nejhonosnější lodi svého druhu, sklo vůkol i sklo nad hlavou, uvnitř luxusní kuchyně a náladová hudba, se plaví řekou v každý čas.
Bohumír Herout: Když nestraší jen ve věži
Doma jsem se začal připravovat na týdenní pobyt v prostoru kopcovitého kraje. Rád se vždy připravuji dopředu a v tomto případě se turistická mapa nepokrytě hlásila k hrdému titulu vrchy. Co se dá dělat spadli jsme do toho, a tak se jede. Jak se tak koukám do mapy, oči mi zabloudí mimo silnice a cesty.
Josef Krám: Jak utíkal Vojta Náprstek přes Rychnov do Ameriky
Buďme s Janem Ámosem názorní a sledujme výklad pana učitele Kráma: Panská ulice je v Rychnově spojnicí mezi Starým náměstím a náměstím Karla Poláčka v sousedství zámku. Její jméno prošlo proměnami – kdysi Panská ulice nesla za 1. republiky a ještě chvíli po 2. světové válce jméno Vašátkova.
Jarmila Pospíšilová - Jarmila Moosová: Anděl na zemi (2)
K životu už to patří, že se mnohý z nás v něm zčistajasna ocitá v bodě, z něhož nemá páru, kterým směrem se vydat dál, aby svoji beztak už mizernou situaci ještě nezhoršil. Jak je dobře, že se v takových případech je na koho obrátit s prosbou o radu. Smysluplnou a fundovanou. A že takové rady skutečně pro nás připraveny jsou, dokládá moje setkání s psychoterapeutkou, z níž cítím, že příslušnost k této profesi je jí dána přímo darem od Boha: Jarmila Pospíšilová.
Jiří Suchý: Mravenec
Jednou jsem četl takovou zajímavou věc. Až k nevíře. Že kdyby nebyl pánem přírody člověk, byl by to nejspíš mravenec, kdo by tuhle funkci vyfasoval, protože mravenci prý mají hned po lidech největší inteligenci. Tvrdí se to taky o delfínech, ale to nevím. Sám jsem v životě viděl rozhodně víc mravenců než delfínů, tak se budu zaobírat spíš jimi.
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (11)
Každý chybuje, ale je rozdíl, když při hodnocení činnosti vedoucí řekne – jsi nemožný, takhle to přece nemůžeš dělat, nebo. když o stejném problému řekne: „Tohle jsi udělal dobře, ale toto by mohlo být uděláno jinak“. Pak vyzní druhý příkaz daleko přijatelněji. Často si vzpomínám na večerní hodnocení lekcí kurzu DC, kde jsem asistovala. I to mělo svá pravidla.
Helena Dohnalová: Zelení ježci
Možná někoho překvapí, že pěstování kaktusů má již tak dlouhou tradici, ale o rozvoj kaktusářství u nás se zasloužil ve dvacátých letech minulého století cestovatel, botanik a spisovatel Alberto Vojtěch Frič. Ten je pro své nepopiratelné zásluhy v oblasti botaniky ve světě dodnes uznáván, zatímco u nás pomalu upadá v zapomnění.
Miroslav Sígl: Se spisovatelem Vladimírem Votýpkou o české šlechtě
Česká šlechta v současné době představuje úzký okruh pětadvaceti až třiceti rodin – každopádně hodně prořídlý šik. Jindřich Kolowrat mi kdysi řekl: Patříme k ohroženému druhu živočichů – jako někteří vzácní motýli nebo jeleni. Mnozí totiž odešli v několika odlivových vlnách. Poprvé po vzniku Československé republiky, která šlechtě příliš nepřála, podruhé před začátkem druhé světové války.
Pavel Victorin: Amedeo Modigliani
Tento měsíc si připomeneme výročí narození jednoho z tzv. „prokletých umělců“, malíře Amedea Modiglianiho (12. července 1884 – 24. ledna 1920). Protože zmíněný umělec u nás zůstává stále poněkud opomíjen, snad nebude na škodu si jeho tvorbu a dramatický životní příběh připomenout. Expresionistický malířský směr, jehož se po smrti Modigliani stal oceňovaným představitelem, se specifičtěji označuje jako fauvizmus. Jde o styl, kde nejde o přesnost zobrazení, nýbrž o vnitřní harmonii obrazu, ve kterém forma je přetvářena ve výraz.
Dobromila Lebrová: Carl Orff, německý hudební skladatel
Jsem ctitelkou vážné a klasické hudby, ale povětšině té starší - jen málo skladeb z dvacátého století mě oslovilo. Orffovy „Carmina burana“ mají mezi nimi jedno z předních míst - po koncertě, kde jsem je slyšela poprvé, jsem odcházela nadšená. - K tomu malá poznámka: Tvar spojení „Carmina burana“ nám v češtině dává nápovědu, že se jedná o ženský rod v jednotném čísle, ale latinsky je to číslo množné, znamená to „Písně z Burana“.
Milan Turek: Tetičce Růženě je letos devadesát
Nepřeberně podob má život v dědině na jižní Moravě, dnes už ne typicky zemědělské, ale zůstaly dny sváteční a všední na rozdíl od jiných míst, kde svátky jsou odlišné jen délkou setrvávání v posteli. Fádnost, stereotyp zde místo nemají ani v době počítačů, a není jediného projevu, aby neměl charakter Moravského Slovácka. Tradice se udržují uměle i spontánně snad nejvíc ze všech dědin Moravského Slovácka v Dolních Bojanovicích.
PhDr. Marie Otavová: Tajemství bednářského řemesla
Naším cílem bylo představit rozmanité spektrum bednářských výrobků, které byly vyráběny ze dřeva a ještě před padesáti lety byly každodenní součástí života. Velkoobjemové sudy na uchovávání vína, pivní soudky, putny, kádě, vědra, štoudve, ale také přítomnost mistrů bednářského řemesla zaslouženě poutaly pozornost účastníků.
Ondřej Suchý: Stále ještě máme smysl pro humor
I když to někdy tak vypadá, Češi neztrácejí smysl pro humor. Přesvědčuji se o tom čas od času v diskusích pod novinovými zprávami, které čtu na Internetu. Záleží na inteligenci chatujících. Z primitiva kloudného vtipu nedostaneš, ale občas do těchto míst, vyhrazených pro názory čtenářů, zabrousí někdo chytrý a to je pak radost si něco přečíst!