Dobromila Lebrová: Michail Jurjevič Lermontov – 170. výročí úmrtí
Velký romantický ruský básník Michail Jurjevič Lermontov nezůstal pověsti romantika nic dlužen – a to, jak ve vlastním díle, tak i v krátkém, těžkém životě. Jako u většiny romantiků byl i jeho charakter rozporuplný; nádherné verše, plné citu, ale jako jeho „hrdina naší doby“ Pečorin, měl oči, které se při smíchu nesmály. Například spisovatel Ivan Sergejevič Turgeněv (1818–1883) ho líčil tak, jak ho zahlédl při prvním jejich letmém setkání v r. 1840: „V Lermontovově vzhledu bylo cosi zlověstného a tragického; z jeho snědé tváře a jeho velkých nehybně temných očí táhla jakási zachmuřená a nedobrá síla s zádumčivou přezíravostí a vášní..."
Miroslav Sígl: O kom – o čem (na 576 stranách)
Pan Miroslav Sígl, jeden z autorů Pozitivních novin, nám zaslal velmi zajímavou informaci o své jubilejní knize: O kom – o čem. Jde o výběr článků, fejetonů, vyprávění, rozhovorů a deníkových záznamů z let 1938 až 2011. Jak autor píše, dal si sám sobě dárek k 85. narozeninám, které oslaví 25. září 2011. Myslím, že svým počinem obdaroval také svou rodinu, přátele, příznivce i širokou veřejnost.
Miroslav Sígl: Také přispíváte Klokánkovi do kasičky?
Občanské sdružení na pomoc týraným, zanedbávaným, zneužívaným opuštěným nebo jinak sociálně ohroženým dětem působí na celém území naší republiky. Jeho významným dílem je dnes již 13 tzv. Klokánků, které z pověření ministerstva práce a sociálních věcí přijímají děti na základě žádosti rodičů, soudního rozhodnutí (předběžného opatření nebo rozsudku), či na základě žádosti orgánu sociálně právní ochrany dětí nebo na základě žádosti samotného dítěte či osoby, která malé dítě nalezne opuštěné v jiné krizové situaci.
Dobromila Lebrová: Desiderius Erasmus Rotterdamský
Desiderius Erasmus Rotterdamský – holandský humanista, spisovatel, překladatel – býval nazýván „knížetem humanistů“. Je jedním z největších myslitelů renesanční doby v oblasti za Alpami. Ještě patřil ve své době k řadě oněch učenců, kteří obsáhli všechno současné vědění - zkrátka byl tím, komu se říkalo „renesanční člověk“. Vedle toho, že v tomto měsíci vzpomínáme výročí jeho úmrtí, je letos také pětisté výročí vydání jeho nejvýznamnějšího díla „Chvály bláznivosti“.
Pavel Ján Buvala: Libuňko – děkuji pěkně
Při své činnosti Důchodcovského ombudsmana se mi na obrazovku notebooku dostala zmínka o již zemřelé spisovatelce Libuši Mináčové, pocházející z oblasti Gemera na středním Slovensku. Je nasnadě, že jsem po této informaci jak myšák na sýr skočil! Desetiletí nás od posledního setkání rozdělila; společný stát mezitím zlikvidovali; ale tvůrčí duch, tradice a vzpomínky zůstaly! Tak mne její „Kamienky z Rimavy“ vrátily o pár týdnů, měsíců, let zpět. Jsouc zasažen přímo do srdce jsem tuto útlou knížečku přečetl „na dúšok“; na ex! Ono to jinak ani nešlo.
Tomas Danko - Jitka Vykopalová: Eva Emingerovás Drömmarnas källor
Eva Emingerová sjunger jazz och swing mer än två decennier och arbetade med Steamboat Stompers, den ursprungliga Prag Syncopated Orchestra och andra grupper. Hon har sjungit i hela Europa, Mexiko, Kanada, USA. Den femte soloalbum, Drömmarnas källor, är hennes första kompositör prestation och realiserades i samarbete med svenska skivproducenten Anders Johansson och textförfattare Dusan Prokop under betydande stöd av hennes svenska manager Thomas Danko.
Miroslav Krupička: Do Gaskoňska na armagnac, husí játra a švestky
Další gaskoňskou specialitou jsou výrobky ze švestek. Ty se tu prý pěstují už 2000 let a do Galie je přivezli Římané z Blízkého východu. Dnes se z nich vyrábějí vynikající zavařeniny, které jsou chuťově někde mezi povidly a marmeládou. Švestky se suší, nakládají do armagnacu a přidávají do pokrmů. Ne náhodou zde spatřila světlo světa sušená švestka, zapečená v plátku slaniny, která je dnes ozdobou všech lepších rautů. Vrcholem všech delikates je husí paštika, vyráběná s příměsí armagnacu a pruhem švestkové zavařeniny.
Olga Szymanská: Kořeny
Jako autorčin milovaný básník architektury Dušan Jurkovič navrhl pro nedaleké Pustevny půvabné útulny Maměnku a Libušín v krásném lidovém stylu – Jako babička Marie dovedla vyprávět pohádky a pověsti a vyzpívat veškeré písničky – Jako děda Filip dokázal s koňmi z lesních svahů a lesů stahovat dřevo – Jako maminka Milada běhávala nejen po zdejších lukách, ale přesně trefila po pěšinkách do školy až na Horní Bečvu – Jako moudrá básnířka kraje Františka Pituchová tvoří celá desetiletí verše v lahodném nářečí – Jako se v písních a melodiích cimbálové muziky Kotci odráží studnice lidové moudrosti a tradic - Tak si autorka ze srdce přeje, aby odkaz jejího rodu vyplynul z její zatím poslední – čtvrté knihy básní – RYTINY.
Jozef Cesnak - Peter Závacký: Popredný slovenský knižný ilustrátor oslávil už svoje 75. narodeniny
Sú dva názory, aká by mala byť ilustrácia. Jeden sa pridržiava literárnej predlohy a zobrazuje situácie, ktoré ho najviac oslovia a snaží sa presvedčiť čitateľa o pravdivosti danej situácie z literárneho diela. Druhý názor je literárnu predlohu voľne interpretovať atmosféru literárneho diela. Ilustrácia je pre mňa realizácia môjho vzťahu k literatúre a k dielu a sna ha podeliť sa s ním s čitateľom.
Peter Závacký: Keď kreslí humor Ivo Chadžiev...
Keď kreslí humor Ivo Chadžiev opäť býva u nás pod Tatrami pekne veselo. Blýska sa mu na lepšie časy. Slovenská karikatúra potrebuje vždy nové tvorivé impulzy. Dnes sa už dávno karikaturisti nebijú iba za práva druhých. V demokracii sa to nenosí. Ani nehonoruje (a teda ich ani k tomu neinšpiruje). Karikaturista sa stáva tvorcom umeleckých hodnôt. Buď má čo ľuďom povedať, alebo aj naopak. Karikatúra ponúka iba tvorivú slobodu. Nie priestor na publikáciu v médiách (ani obživu). Ten patrí novinovej angažovanej politickej kresbe, ktorá si aj dnes, tak ako kedysi, žiada iba angažovaného lichotivého autora.
Jan Řehounek: Šestnáctá Mateřinka opět nadchla
Již šestnáctý ročník finále celostátního festivalu pódiových vystoupení mateřských škol Mateřinka proběhl v pátek a sobotu 6. a 7. května ve Sportovním centru v Nymburce. Na oba festivalové dny zaplavily sportovní centrum stovky dětí z mateřských škol z celé republiky. Jednotlivá vystoupení byla vybrána ze třinácti oblastních kol. V pátek 6. května vystoupilo v odpoledním komponovaném programu třináct školek – z Nymburka, Kunčic pod Ondřejníkem, Toužimi, České Lípy, Boskovic, Sokolova, Karlových Varů, Liberce, Kolína, Loun, Turnova a Žatce.
Olga Szymanská: Popelka
Poslední nastudování baletního představení o Popelce je pozoruhodné a překvapující. Půvabná verze od francouzského choreografa J. CH. Maillota vznikla původně pro baletní soubor v Monte Carlu (s premiérou 1999). Své počátky odvodil od Ďagilevova nastudování souborem Les Ballet Russes: který tím nastolil otázku uměleckého vývoje a vkusu, inspiroval a integroval nejvýraznější (později nejslavnější) osobnosti doby: například malíře H. Mattise či P. Picassa, hudebníky I. Stravinského, C. Debussyho a jiné, choreografy V. Nižinského, M. Fokina a další.
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (8)
OBČAN KANE (USA, 1941) Když byl roku 1947 tento pokrokový film Orsona Wellese uveden v našich kinech, nadmíru spokojení byli kritici, zatímco diváci prý odcházeli z představení zmateni jeho složitou a efektní formou. Welles, autor, režisér i představitel titulní role, využil v tomto svém nejlepším díle všech možností, které mu film nabídl. Jeho filmový příběh o vzestupu a pádu amerického tiskového magnáta Johna Fostera Kanea, inspirovaný životními osudy Randolpha Hearsta, které Orson Welles zasadil do let 1895—1941, byl opravdu filmem průkopnickým: formou, objevitelským pojetím příběhu, v němž je podán obraz muže, kolem kterého se všechno točí. Film začíná Kaneovou smrtí.
Jaromír Matoušek: Zemřel Pravoslav Rada, významná osobnost české povalečné keramické tvorby
S velkou lítostí oznamujeme, že v sobotu 23. dubna v Praze nás navždy opustil Pravoslav Rada, významná osobnost české povalečné keramické tvorby. Pravoslav Rada (*14. října 1923 v Železném Brodě), klasik české keramiky, se po více než půl století s vysokým nasazením a profesionalitou zabývá především ateliérovou tvorbou. Mezi hlavní náměty jeho hravě stylizovaných monumentálních i drobných plastik vždy patřily figury: zvířecí (ryby, kočky a ptáci), bájné (elfové, andělé i archandělé) a lidské. Řada jeho originálních realizací obohatila veřejné prostory.