Olga Szymanská: Královský sňatek
Dne 1. září 2010 uběhlo 700 let od významné historické události, měnící české dějiny – sňatku Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Jím se otevřela nová kapitola dějin Českého království a dynastie: nástupu Lucemburků na český trůn. K tomuto výročí vznikl rozsáhlý výstavní projekt, sestavený z několika výstavních celků.
Belgický květinový koberec na Staroměstském náměstí
Belgický květinový koberec mohou vidět návštěvníci pražského Staroměstského náměstí od pátku 3.9. do neděle 5.9.2010. Na tapiserii z květin o rozměrech 500 m2 jsou zpracovány symboly Prahy a Evropské unie. Na instalaci živého obrazu pracoval tým z Belgie spolu s našimi studenty ze zahradnické školy Bohemia Regia.
Dobromila Lebrová: Tadeáš Hájek z Hájku, lékař, botanik, matematik, geodet, astronom i astrolog
Český učenec Tadeáš Hájek z Hájku patřil k oněm renesančním osobnostem, u nichž obecně nebylo možné určit, která jejich dovednost převládá. Většinou je v povědomí lidí jako osobní lékař císařů Maxililiána II. a Rudolfa II. nebo význačný astronom, ale ostatní obory se ne vždy připomínají. Ještě je možné dodat, byl také astrologem, jak už bylo v rudolfinské době zvykem, chemikem a odborníkem na pivovarnictví, ale také uhlazeným diplomatem, který mj. prověřoval i alchymisty a astrology....
Dobromila Lebrová: Jean Auguste Dominique Ingres, francouzský neoklasicistní malíř
Francouzský neoklasicistní malíř Jean Auguste Dominique Ingres prohlašoval za základní zákon opravdového malíře následující: „Hlavní úvahou dobrého malíře je, aby promyslel celek svého obrazu, aby ho měl v hlavě jako celek... tak, aby ho pak mohl provést s vřelostí, a aby celé dílo bylo provedeno najednou.“ Dále tvrdil: „Kresba představuje tři a půl čtvrti obsahu obrazu... Kresba obsahuje všechno, s výjimkou barvy.“
Miroslav Sígl: S vítkovickou výtvarnicí a kronikářkou – našla zalíbení v Máchově kraji
Poznali jsme se před mnoha lety v malé vesničce Kadlín, která leží na samém rozhraní mělnického a mladoboleslavského okresu – čili v místech Máchova kraje, protože poblíž je také Kokořín a nedaleko Bezděz. Do těchto míst nás zavál stejný zájem: o lidovou kulturu, soudobý život na takové malé vesničce (má kolem 100 obyvatel a své druhé bydlení má tady i několik chalupářů), jsou zde čiperní lidé v čele se starostou Zdeňkem Šestákem.
Rosťa Čapek - Zdeněk Pošíval: BENEFICE nebo VÝSLUŽKA
Jednoho letošního jarního dne jsem obdržel pozvánku na »Benefici Rosťi Čapka« do pražské Lucerny a v tu chvíli mi vytanuly vzpomínky. Hlavně na protagonistu, (byť jeho hosty měli být velmi významní kumštýři), jehož si pamatuji jako maličkého synka manželů Čapkových, mých přátel. Jejich známé skupině SCHOVANKY jsem několikrát režíroval tzv. »celovečerní komponovaný pořad«, což je vlastně koncert spojovaný mluveným slovem v nějaké scénické situaci, kde se navíc pracuje se světly, s všelijakými hejblaty a sólovými výstupy.
Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (10)
Když se začne povídat o venkovské zabíjačce vepřového pašíka, nemohu za to, ale vždy se mi vybaví ten krásný Ladův obrázek takové zabíjačky. K němu po nějakém čase přibyl vynikající film „Postřižiny“, vzbuzující podobné nálady. Přesně takhle barvitě dokázal o zabíjačkách vyprávět můj přítel Karel Helmich.
Miroslav Sígl: Eduard Štorch se dočkal v Lobči muzea
Kdepak, tuto událost nelze odbýt stručnou zprávou, že v sobotu 21. srpna 2010 bude v budově obecního úřadu slavnostně otevřeno Muzeum Eduarda Štorcha. Návštěvníci se tady seznámí s osobností pedagoga, archeologa a spisovatele, s ukázkami života pravěkých zvířat a lidí. Naopak je tolik potřebné nepropást tuto příležitost a přiblížit více skvělého učitele, z jehož počínání by měl J. A. Komenský velkou radost.
Miroslav Sígl: Zemřel Ludvík Kundera, přítel mělnického Oldřicha Wenzla
Z Kunštátu na Moravě mi došla hned po ránu smutná zpráva: letošní jubilující devadesátník Ludvík Kundera (*22. března 1920) skonal v úterý 17. srpna 2010. Jak je to dávno, kdy jsme se poprvé viděli v redakci Mladé fronty v roce 1945, kdy Ludvík končil po válce nedokončené studium Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kdy se na studiích seznámil s budoucím právníkem Oldřichem Wenzlem z Mělníka, a kdy začal psát do Mladé fronty a přispívat do dalších časopisů, až si opatřil zaměstnání v brněnském deníku Rovnost.
Jitka Dolejšová: Konec přechodníků v Čechách?
Už několikrát měl namále, ale stále žije. Na internetu se lze dočíst o „Klubu za renesanci přechodníků v jazyce českém“ nebo o „Českém hnutí za legalizaci přechodníku“. Naše čeština obstojí i ve srovnání s anglickým předminulým časem – k vyjádření použije přechodník minulý: Sebravši odvahu, odeslala svůj článek šéfredaktorovi. (Autorka nejdřív sebrala odvahu a až potom odeslala článek - ale odeslání už také proběhlo).
Dobromila Lebrová: Jules Laforgue, francouzský básník
Bývá nazýván náměsíčníkem, člověkem, který se zrodil s měsíčními paprsky ve svém mozku. Svého ducha považoval za „stín“. Svým dílem bývá zařazován mezi symbolisty i impresionisty, ale také ho někteří, vzhledem k jeho osudům a přátelství s nimi, přiřazují k tzv. „prokletým básníkům“. Dalo by se ale spíše říci, že byl kdesi na okraji všech těchto směrů, ale i v životě byl také vždy kdesi na okraji, zcela sám. - Svůj pesimismus skrýval pod výrazy ironie a sebeironie i skepticismu.
Ondřej Suchý: Když psal mladý Werich cenzorům
Rád si listuji ve starých časopisech. Největší potěšení mi dělají staré ročníky Kinorevue z třicátých a čtyřicátých let. Z jejich stránek na mě dýchá sladká vůně doby, kdy film, jeho tvůrci a především pak herecké hvězdy byly pro tehdejší mládež středem vesmíru. Často v nich nacházím články inspirující, často zvažuji, zda by nebylo dobré z nich něco připomenout dnešním čtenářům.
Dobromila Lebrová: Robert van Gulik, holandský spisovatel, překladatel, hudebník, kaligraf, vědec a diploma
Osobnost Roberta van Gulika byla tak mnohostranná, že lze jen velmi těžko určit pořadí důležitosti jeho činností. Byl jazykový génius, ale nejen to - pronikl do orientálního umění tak, že byl vynikajícím kaligrafem čínského písma a také hráčem na čínskou sedmistrunnou citeru, nazývanou čchin. Byl uznávaným odborníkem na starověké čínské právo a současným ctěným diplomatem, obzvláště v politicky citlivých zemích - Japonsku, Číně, Indii, Libanonu, Sýrii, Malajsii, Libanonu a v Koreji, také ve Spojených státech.
Dobromila Lebrová: Hans Christian Andersen, dánský pohádkář
Když jsem jako malá slýchala a později četla Andersenovy pohádky v překladu Jaroslava Vrchlického, vydané v r. 1902, nemohla jsem pochopit, jak Uspavač, v pozdějších překladech Ole Zavřiočka nebo také Hajaja, mohl přijet přímo pod okna malého Hjalmara. Když se mi pak povedlo dostat se do Kodaně, najednou jsem všude viděla pohádky Hanse Christiana Andersena.