Vladimír Vondráček: Eliášovy pranostiky (11) 10.3.-16.3.
10.3. Mrzne-li na den Čtyřiceti mučedníků, přijde ještě čtyřicet ranních mrazíků. ••• Viktorka pomalu do snění odplouvá, čtyřicet na dvacet určitě usmlouvá. // 11.3. Březen – za kamna vlezem. ••• Všichni se tam nacpat chceme, a když se tam nevejdeme, do krčmy se svezem. Co na to dnešní Anděla? Hlavu si s toho nedělá!
Olga Szymanská: Ženská síla
Tvorbu americké malířky čínského původu Marlene Tseng Yu vnímejme v uvedené souvislosti jako projev, který již několik desetiletí nachází nové možnosti tohoto obohacování. Především však vzájemného prolínání západní a východní kultury, aniž by musela čerpat z podob a modelů poetiky ryze moderního umění.
Olga Janíčková: Pašák Viktor Mansfeld
"Kdysi před lety jsme s Dadou při pobytu v neměckém Halle navštívili hrad Mansfeld. Místní správce se na mne díval, jakoby chtěl říci - neviděli jsme se už někde? - a když jsem se mu představil, málem nám líbal ruce a ochotně nás prováděl i tam, kam se turisti jen tak nedostanou. A tak se stalo, že jsme stanuli před plastikou dávného hradního pána, Albrechta VII. Mansfelda. Dada vykřikla - Viktore, to jsi ty, podívej, ta podoba! - To už správce slzel dojetím a když jsme odcházeli, zval nás, ať přijedem pobejt, že nám ustele v posteli s nebesy."
Vojtěch Menšík: "Hanáci od Koséřa" v Praze
V sobotu 23. února 2008 se hanácký folklórní soubor „KOSÍŘ“ zúčastnil prestižního Moravského plesu v Praze v Národním domě na Smíchově. Pozvání k účasti na tomto plese se tanečníkům dostalo v loňském roce, kdy reprezentoval hanácký region v pražském Letohrádku Kinských na přehlídce svatebních krojů z celé České republiky.
Vladimír Vondráček: Eliášovy pranostiky (10) 3.3.-9.3.
3.3. Březnové slunce má krátké ruce. ••• Kamil má naopak ruce dlouhé. Někdy se oteplí docela prudce, jindy se dostaví náznaky pouhé. // 4.3. V březnu prach – jistý hrách. ••• Bude tedy na čem klečet, Stelinka nemusí brečet, byla hodná, nemá strach.
Pavel Loužecký: Přísně tajné souvislosti
Jsem přesvědčen o tom, že všechno spěje k těm nejsvětlejším zítřkům. Autoři se nám nyní hrnou takovým tempem, že jejich příspěvky musíme přehazovat hodně širokými vidlemi, abychom v nich udrželi pozitivní náboj, a všichni – slyšíš dobře – všichni do jednoho chtějí pracovat zadarmo!!! To jim cpeš peníze horem dolem – ale oni že ne, že by tím přišli o pocit z dobře vykonané práce ...
Olga Szymanská: Rozpuštěné postavy HELLY GUTHOVÉ
Umělkyně vytvořila přavážnou část svého díla ve ztížených podmínkách emigrace a v mezinárodní umělecké konkurenci Londýna a Paříže. Díky svému nadání, píli a vytrvalosti dosáhla světového uznání již v polovině minulého století, ale i v době nedávné, kdy byla „znovuobjevena“ galeriemi ve Francii a v Německu.
Vladimír Vondráček: Eliášovy pranostiky (09) 25.2.-2.3.
25.2. Když skřivánek v únoru zpívá, brzy se pod nosem slívá. ••• Únor radí Lilianě – neschovávej ještě snaně, Liliana neposlouchá, obleva už venku šplouchá. // 26.2. Na svatou Dorotu odměť sníh od plotu! ••• Dorota teď v současnosti v kalendáři místo mění, touto dobou většinou už koště na sníh nutné není.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak umím vařit
Z jedné návštěvy mám tuto kuriozní vzpomínku: Mistr seděl na jedné židli, na druhé leželo Rudé Právo a na něm právě uvařené brambory a také slupky. Pepík rovnou loupal a krájel v této pozici "brambory na loupačku". Ty mohu mít i já - ale přece jen v poněkud ušlechtilejší podobě, pokud možno již oloupané na talíři, a krom másla bych si ještě dopřál kousek tvarohu.
Petra Timurová a její zrcadlo
Den má jen 24 hodin a doma mám dvě téměř desetileté puberťačky, takže občas je to docela náročné, ale co se týče umění, nedá se to lámat přes koleno. Někdy mám i pár dní, kdy na plátno nesáhnu, dobíjím baterky a relaxuju s kytarou, jindy maluju do rána. Když jsem unavená z malování, nebo mi to nejde, tak dělám grafiku nebo píšu poezii.
Vladimír Vondráček: Eliášovy pranostiky (8) 18.2.-24.2.
18.2. O svatém Šimoně schází sníh se stráně. ••• Pro současnou Gizelu překvapení tohle není, všude kolem prostě cítí to globální oteplení. // 19.2. Když záhy taje – dlouho neroztaje. ••• Na svatého Patrika odhoď spodky i trika! V Praze ba i v Nýrsku bude jako v Irsku.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Rozhovor se zrcadlem (4/4)
No a to je právě zajímavá kapitola. Když jsem před časem prohlížel výměr mého důchodu, povšiml jsem si na zadní straně stručného sdělení: Když prokážete, že jste byl persekuován, bude vám důchod ještě jednou přepočten. To mě ovšem dojalo téměř k slzám a pobavilo současně. Ne že bych očekával úpravu důchodu, ve skutečnosti bych ji ani nežádal, protože tento pozvolna ožebračovaný stát by sotva měl dost financí, aby přispěl půl miliónu žadatelů dalším kapesným.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Rozhovor se zrcadlem (3/4)
Tak nejprve otázky, které mi předkládali moji kolegové a noviny a politikové: Vstoupí nebo nevstoupí? A co budeš dělat ty, když přijdou? ptali se mě úředníci předsednictva vlády. Moje odpověď byla prostá: tak pro mě jednou provždy skončili a budu se chovat tak, jako by tu nebyli. A tak jsem se v nastalé krizi také zachoval.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Rozhovor se zrcadlem (2/4)
Inu život je dlouhý a Ivo Pejčoch pochází z mého studentského manželství. Tehdy jsem byl značně nezkušený, odcestoval jsem na dva roky, jak ještě uvidíme, do vzdáleného Orientu – a nebylo divu, že manželství nakonec skončilo rozvodem. Protože jsme byli mladí, šlo o rozvod pavlačový, takže mi synka přivedla až jako pětileté dítko ukázat do budovy rozhlasu má maminka.