XIV. všesokolský slet a „hanácká hollywoodská hvězda“
Jako holka školou povinná jsem vždy chodila cvičit do Sokola (www.sokol-cos.cz). Nikdy jsem ovšem nepřemýšlela, proč tam chodím. Bavilo mě to tam a basta. Měli jsme výbornou vedoucí – paní Vařekovou - ta nás dokázala vždy nadchnout a povzbudit. Bydlela jsem v Kostelci na Hané, malém městě (spíše větší vesnici) a fyzický pohyb byl pro nás největší zábavou a prioritou ...
Antonín Bajaja: Kufr plný neviňátek
Na jaře roku 1920 vyplul z newyorského přístavu parník s neodolatelným názvem AQUITANIA . Mezi pasažéry byli i můj děda Knapek s chotí Rozálií a dvěma dcerami – malými děvčátky. Tomu mladšímu, mé mamince, dali jméno Vlasta, protože často se jim v Americe stýskalo po staré vlasti. Nejtěžší lodní kufr, s nímž se vraceli zpátky do Europe, byl plný books and magazines: anglických, německých, českých.
Peter Závacký: Za výtvarníkom a karikaturistom Milanom Vavrom
Po krátkej chorobe, dňa 9. decebra, zomrel vo veku 78 rokov popredaný slovenský maliar, portrétista, grafik, animátor, ilustrátor, autor plagátu a karikaturista, Milan Vavro, dlhoročný výtvarný redaktor humoristicko-satirického časopisu Roháč. Karikatúra sa stála prvoradým cieľom jeho umeleckej realizácie. Klasik, legenda a jeden zo základných výtvarných pilierov, bez výtvarného diela, ktorého v žánri kartún si modernú slovenskú karikatúru ostatného polstoročia nemožno predstaviť.
Jan Řehounek: Na Štědrý večer hvězdičky, ponesou vajíčka slepičky
Přípravy na Vánoce jsou poznamenány spěchem a spoustou shánění. Často žehráme, že naši předkové trávili svátky v poklidu a míru, což my dnes neumíme. Že to není úplně pravda, se můžeme dočíst v jedné staré koledě: “Před Vánoci tejden, nebyl klid snad jeden den, hrozná spousta shánění a do města běhání.
Báječné perníkové setkání ve Křenku
Malá vesnička Křenek u Staré Boleslavi se může právem pyšnit, že má svoji legendu – Jindřišku Dvořákovou, mistryni lidové umělecké výroby v oboru zhotovování perníků. Domluvená hodina setkání byla ještě daleko ...
Blanka Kubešová: Kam za divadlem aneb Viděli jsme za vás
Začnu ohlédnutím za listopadovými dny Festivalu německého divadla. O jeho popularitě u nás svědčí skutečnost, že se v Praze pořádal letos už po desáté. Dvacet zdařilých představení od klasiků Schillera a Ibsena přes čtení ...
Josef Krám: PIUM FALSUM - Od písně Kde domov můj k Lumírovi Nedvídkovi
Zaznamenejme, že podle Tyla měla být píseň Kde domov můj údajně nezáživná a dokonce prý přemýšlel, že ji ze hry vyškrtne, ale František Škroup ho přemluvil, aby ji tam nechal, i když i on ji pokládal za méně zdařilou. A tak se stalo, že píseň, kterou mnozí odsoudili k zániku, v ději zůstala.
Josef Fousek: Povánoční fejeton (Vánočník)
Tento povánoční fejeton jsme nazval Vánočník. Nyní, po létech se má vánoční těšení ustálila. Miluji jako vy Vánoční čas a snažím se jej prožívat již týdny před tím a týdny potom. Můj pocit radosti z dárků, z rozzářených očí vnuků a všech dětí, se mísí s pocitem melancholie hodné nálad Klostermannovy Šumavy.
Michal Dlouhý: Četnické trampoty - Jednou jsi dole, jednou nahoře
Četnické trampoty je soubor obsahující doslova celou kopu povídek ze života četníka Karla Macharta, který se vypracoval z řadového četníka na velitele četnické pátrací stanice. V době okupace se díky zapojení do odbojové činnosti octnul ve spárech gestapa a v době věznění se setkal i s některými ze zločinců, které osobně usvědčil ze spáchání kriminální trestné činnostiSlovo trampota v sobě nese svízel, obtíž, strast, starost a těžkost.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (7)
Můj zesnulý bratranec Karel Rys marně v Praze pátral po našem pradědečkovi. Nikde ani stopy. Také mně nedá spát babička, maminka mého táty, ač jsem ji nikdy nespatřil. Skonala prý hodně mladá. Za svobodna se jmenovala Josefa Andršová, narozená v Kladně. Dcera Josefa Andrše, zámečníka a Kateřiny, rozené Fouskové z Kyšic. Mého tatínka křtil kaplan František Pilík.
Ondřej Suchý: Láďa, Géza, László - náš milý šedesátník!
Ladislav Gerendáš, od 16. prosince 2006 čerstvý šedesátník, je pro mě pojmem - jednak jako muzikant, jazzman každým coulem, jednak i jako klaun a komik filmový. Podle mne jsou to dokonce dvě mnohem důležitější profesní zařazení ...
V.Kulíček / B.Kubešová: Vzpomínka na Vltavanku
Začít můžeme téměř pohádkově: Dávno je tomu, kdy na místě pod dnešní Slapskou přehradou se nacházely Svatojánské proudy. Tehdy ještě čistá, stříbropěnná Vltava zurčila přes nesčetné kameny a balvany dravým proudem v hlubokém a divoce vyhlížejícím kaňonu. Na nádherné prostředí Proudů vzpomínám ještě z doby druhé světové války, kdy jsme zde s Klubem českých turistů stanovali – samozřejmě načerno.
Miroslav Sígl: Z obou stran Šumavy, jihočeských Blat, Rakouska i Francie
Jak je to dávno, když ve školních čítankách bývaly ještě úryvky z románů a povídkových knih Ze světa lesních samot, V ráji šumavském, Kam spějí děti, Skláři, V srdci šumavských hvozdů nebo Pošumavské rapsodie! Bohaté lidové tradice, svérázné typy pracovitých lidí, drsná příroda a její charakteristické rysy, rozpad selských rodů...
Ivo Fencl: Princezna Jorika a malíř Neprakta
Co předcházelo éře počítačových her, kterým holduje třeba i můj syn Filip (12)? Samo sebou, že éra her stolních. V sedmdesátých letech jsem tím pádem s mladší sestrou hrával i Smolíčka pacholíčka a Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého. Obě hry nakreslil Jiří Winter-Neprakta a zvlášť tu druhou jsem měl neuvěřitelně rád. A pořád mám, a když jsem ještě vytvářel vlastní stolní hry, po kterých by také šlo cestovat figurkami, často jsem napodoboval vědomě i nevědomě právě tuhle.