Ondřej Suchý: Proč plakal Ladislav Pešek
Jestliže ve třicátých a čtyřicátých letech prožil Ladislav Pešek jako filmový herec své nejplodnější období, v letech šedesátých a sedmdesátých jej naopak čekalo období na filmové role chudé. A to i vzdor tomu, že právě tehdy už v mnoha divadelních postavách dokazoval na naší první scéně, že je Mistrem první velikosti. V Národním divadle působil bezmála půl století a s přibývajícím věkem zde slavil stále větší a větší úspěchy.
Ivo Šmoldas: Ó dvě ó
Tak se nám Eurotel sloučil s Českým Telecomem a výsledná sloučenina dostala název Telefónica O2 Czech Republic, a. s. Dát si do štítu chemickou značku plynu, byť by to byl životodárný kyslík, a nadto si za reklamní emblém zvolit bublinu, to je v zemi, kde se jako pára nad hrncem dokázaly rozplynout i zatraceně kamenné a slovutné peněžní ústavy, krok věru odvážný.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (40) Oldřich Nový
Bránil se označení komik. „Komik,“ říkal, „je herec s přirozeným darem či talentem vzbuzovat u lidí výbuchy smíchu – já byl šťastný, když se při mých výstupech diváci alespoň usmívali.“ Byla to nemístná skromnost, to všichni víme. Kdo však poznal pana Oldřicha Nového osobně, věděl, že mu v některých názorech nelze odporovat. Úzkostlivě dbal o svůj obraz, který si přál, aby o něm v paměti lidí zůstal. Na každou ohlášenou návštěvu (neohlášené u něho, zvláště v pozdním věku, nepřicházely v úvahu!) byl pečlivě připraven.
Jitka Dolejšová: Za libereckou květenou a něčím navíc (1)
Jarní sobotní ráno začínáme prohlídkou botanické zahrady. Liberecká botanická zahrada, nejstarší v České republice, patří určitě mezi ty nejkrásnější. Ohromný skleník ve tvaru rostlinných buněk, čítající na 3 000 m čtverečních, se člení na 9 pavilonů dle 13 botanických témat: jednotlivé světadíly, pravěk, květnice, masožravky a kaktusy.
Jak narovnat perspektivu
Také se vám stalo, že nafotíte krásný dům nebo věž, a když přijdete domů a podíváte se na fotku v počítači, s hrůzou zjistíte, že jste ji vyfotili nakřivo? Já jsem to dlouho považoval za jakýsi "přírodní úkaz", než mi bylo fotografem Jiřím Hellerem sděleno, že je to optický jev, který se dá snadno odstranit pomocí Photoshopu. Ale i přesto, že v tomto programu dosti často pracuji, nepodařilo se mi dlouho docílit toho, aby se mi dotyčná stavba "narovnala" do správného směru.
Eva Rydrychová: Zlá matka cenzorka
Je sobota odpoledne. Po dobrém obědě se celá rodinka sejde na gauči před televizním přijímačem. Tupě zíráme do svítícího obdélníku a sotva vnímáme děj. Když tu nás na veřejnoprávním kanále vytrhne z myšlenkového vzduchoprázdna reklama. Reklama na zvýšení erotického prožitku pomocí jakýchsi pilulek. Spadne mi čelist v údivu na prsa, která si podle následující reklamy mám potírat přípravkem na zpevnění.
Josef Fousek: Noční flamendři | Pískací klíče | Červíček
Nočním městem projížděla Veřejná bezpečnost. Z auta značky Volha sledovala klid v městě Kladně. VB, tak zněla zkratka ochránců zákona, která se skvěla na dveřích a na střeše slavných sovětských automobilů. Tajně se říkalo, že ta zkratka znamená „Pátá B“. Neboli třída, která byla posledním stupněm vzdělání policajtů. Ticho ve městě oceli bylo jen zdánlivé.
Míša a Jitka Stošická: O Janě Piarové
Janinka je subtilní až éterická bytost, veskrze to pozitivní, inteligentní, krásná a šikovná módní návrhářka a šperkařka. Zdá se Vám to mnoho superlativů na jednoho člověka? Přijďte se sami přesvědčit, že její šperky jsou nádherné a odráží se v nich všechny tyto vlastnosti. Šperky jsou určeny jak pro denní nošení, tak i pro slavnostní příležitosti. Vyrazila nám dech nápaditě promyšlená kreativita šperků.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (15)
Bohužel opět zjišťuji, že utřídit své vzpomínky není nic jednoduchého. Takže se nyní opět vrátím trochu zpět a přistoupím k popisu, kterak jsme s tatínkem vybírali jeho nové služební působiště. Nejprve jsme se byli podívat na nádraží v Lomnici nad Popelkou, malém městečku pod známým poutním kopcem Táborem, na jehož svazích jsme také někdy lyžovali.
Vladimír Kulíček: Ufouni útočí
Jak je dávno známo, obor tzv. malých literárních žánrů má mnoho společného s vařením polévky. Obojí totiž může být připraveno z dobrých surovin, ale nedáme-li tomu příslušnou chuť a vůni, je to špatně poživatelné. Proto se také oba uvedené články velmi liší od věcných přednášek a písemných prací našich předních vědců, jež jsou někdy podávány poněkud suše.
Literární soutěž na téma Sběratelství
Výstaviště Lysá nad Labem vyhlašuje u příležitosti devátého ročníku Polabského knižního veletrhu tradiční literární soutěž, tentokrát na téma Sběratelství. Soutěž je vyhlášena ve třech věkových kategoriích: pro děti do 15 let, pro studenty středních škol do 18 let a pro dospělé nad 18 let, a to v kategoriích „poezie“ a „próza“. Zadané téma je u prózy třeba ztvárnit do útvaru s max. 4 000 znaky (bez mezer), což je přibližně jeden a půl stránky textu o velikosti znaků 14, u veršů není rozsah omezen.
Ivo Fencl: Umírněně válečný kůň
Jako dítě jsem si před spaním takzvaně hrával divadlo, jak jsem tomu říkával. Oč šlo? Představoval jsem si příběhy. Některé byly i na pokračování a navázal jsem tudíž vždycky hned další večer, což byl i případ koně z Divokého západu, který postupně bojoval pod Indiány i pod bělochy. Onen nápad takto řetězit dobrodružství jeho prostřednictvím se mi velice líbil, ale samosebou ho dostali už přede mnou jiní. A taky po mně, protože některá témata jednoduše visí ve vzduchu, a tak nakonec vznikl i román Válečný kůň, z něhož byla pak vytvořena divadelní hra a nakonec a nedávno i film, a ten já chutě navštívil s dvanáctiletým synem v jednom plzeňském multikině.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (15)
Celou noc pršelo. V mládí jsem se usmíval nad výroky starších lidí: „Bolí mne klouby, změnilo se počasí, píchá mě v kříži!“ – Teď poznávám pravdu. Jizvy, klouby, se připomínají. „Hle, jsme tady, pyšný člověče! Patříme k tobě! Už nejsi mladý! Nás se nezbavíš!“ Usnul jsem uprostřed rozházených papírů. Pracoval jsem na textu pro Camillu Brecka. Její manžel, továrník Jan, mně daroval v Dobříši moravskou slivovici a balík klobás z Moravy.
Miloslav Klíma - Zdeněk Pošíval: Od mravenečka k magnificenci
Jsme spolužáci z Divadelní fakulty AMU*, ale o čtyři roky mladší Míla chodil jen o ročník níž a studoval dramaturgii. V mé absolventské inscenaci v DISKU dokonce statoval: připadá mi docela legrační, že dnes již vážený pan prorektor kmital tehdy po scéně při hře bratří Čapků Ze života hmyzu jako nemluvící mraveneček, nosil baňku jako rekvizitu a tvářil se odpovědně i srdnatě.