Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (1)
Měl jsem tu čest se poznat s jedním takovým skvělým tvorečkem před dvaceti léty. Tehdy on se rozhodl, že bude se mnou trávit zbytek života. Mou ženu Johanu si omotal okolo…okolo čeho si ji ten náš první pražský krysařík mohl asi tak omotat?…řekněme okolo tlapky. Tedy mou ženu Johanu si omotal okolo tlapky do týdne. Byl to totiž krysaříček darovaný, nepapírový a přestože jsem byl dárcem ujištěn, že jde o odrostlejší štěně, časem se ukázalo, že už má osm křížků za sebou.
Josef Krám: Josef Škvorecký
A kdo si připomene, že výrazná osobnost Pražského jara a signatář Charty 77 absolvent stejného rychnovského gymnázia v roce 1941 Jiří Lederer (1922 Kvasiny – 1983 Birnbach, Německo) byl jako redaktor v roce 1958 okamžitě propuštěn z Večerní Prahy, když si dovolil otevřeně vyjádřit svůj názor na tento román Josefa Škvoreckého?
Josef Čermák: Sbohem, Miluško Beckerová (Kulhánková)...
Letošní Hod boží vánoční se mi právě nepoved. Na Štědrý večer jsem absolovoval (jeden z mála zbylých nemotorizovaných obyvatel Kanady) dvě pěší cesty na pobožnost po neproházených chodnících. Tálo, hromádky ztvrdlého sněhu a rybníčky špinavé vody se spravedlivě střídaly a já si dvakrát naplnil své sváteční polobotky.
Antonín Siuda: Život s motýly
Tímto libým snem - i tím, že mne něco šimralo po tváři, jsem byl probuzen. Když se rozžalo světlo, uviděl jsem, že mě obklopuje hejno motýlů druhu Babočka Paví oko, latinsky zvané Inachis io. Seděli na kanafasové peřině, na konstrukci postele, některé jsem měl ve vlasech. Hned se počali srocovat kolem rozžatého světla, jak je u hmyzu obvyklé.
Ondřej Suchý: Třikrát sláva písničce ze Snadného života
Premiéra „současného příběhu ze života pražských vysokoškoláků“ se konala o den později v pražském kině Sevastopol, odkud pak film režiséra Miloše Makovce s názvem Snadný život putoval do kin dalších. (Jen v Lucerně se hrál po dobu pěti týdnů). Diváky, zvláště ty mladé, táhl, přestože šlo o dílko velmi průměrné.
Na výstavě obrazů / Dort k narozeninám
Výstavní síň Valdštejnské jízdárny byla poměrně plná. Nebylo se co divit – vždyť to byla nadlouho poslední příležitost zhlédnout v Praze vzácná díla světoznámého malíře. Lidé si šeptali své dojmy z vystavených obrazů. Jinak bylo slyšet jen tlumené kroky návštěvníků a občasné zakašlání hlídajícího zaměstnance galerie, který tak upozorňoval, že se někdo přiblížil k obrazům nebezpečně blízko.
Petr Pučelík: Izrael – Láska na první pohled
Studenti strakonického gymnázia se svým profesorem Pavlem Sekyrkou pátrali dva roky po osudech židovských spoluobčanů, kteří většinou nepřežili holocaust. Projekt nazvaný Zmizelí sousedé ukončili v roce 2009 odhalením památníku holocaustu na Podskalí a sborníkem s názvem Zmizelí a nalezení, k němuž úvodní slovo napsal spisovatel Arnošt Lustig. Definitivní tečka jim ale scházela – návštěva Izraele. Ta se alespoň některým podařila v říjnu 2011.
Vladimír Vondráček: Ach ty mrazy!
Tento povzdech můžeme nyní na začátku roku 2009 slyšet doslova ze všech stran. Přitom loni i předloni jsme si stěžovali, že není žádná zima. Není se co divit, loňský leden byl totiž v pražském Klementinu o více než 7°C. teplejší, než je dvousetletý teplotní normál. Byl nejteplejší v historii od roku 1771 a také celá zima byla nejteplejší. Člověku se však příroda nezavděčí zřejmě nikdy, ať je teplo nebo zima!
Josef Fousek: Zlo versus dobro / Vzpomínky mladých veteránů / Penízky milované
Zlo i dobro jsou spojité nádoby. Příliš zla škodí dobru a příliš dobra podporuje zlo. „Vyplácí se být dobrým člověkem?“ Přináší to spousty starostí. „Lumpům a podvodníkům se lépe daří! Slušní lidé jsou zneužíváni!“ – Dobro a zlo je v člověku rozděleno na půl – četl jsem v jednom románu F. M. Dostojevského.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (8)
♦ Hlavním cílem rybářů není chytání ryby, ale útěk od ukecané manželky. ♦ Když je někdo talentovaný a přitom líný jako svinská noha, má polobotky pořád od bláta. ♦ „Je nebezpečně rozviklaná,“ řekl analfabet a spálil knihovnu. „Proč jste ji spálil?“ ptal se slušně intelektuál. Analfabet odvětil bez přemýšlení: „Protože ji knihy rozviklaly!“ „Ale mohl jste předtím vyndat knihy.“ „To mne nenapadlo,“ divil se analfabet. Intelektuál povzdechl: „Škoda toho jasanového dřeva!“
Pavel Kovář: Otec kulak, syn zelený baron (9)
Míval jsem ve zvyku si čas od času pročítat svázané časopisy – Mladého hlasatele nebo Vpřed, kde vycházely články Jaroslava Foglara, duchovního otce Rychlých šípů. Slavný spisovatel báječně rozuměl světu klukovských dobrodružství, ale taky přírodě, zemědělství i těžké práci sedláka. Proto mě jeho texty hladily na duši.
Ivan Rössler: Pocta Markovi Ebenovi
Přiznám se, že mám Marka rád. Nejen jako brilantního, vtipného a pohotového moderátora, ale i jako čestného člověka. Občas se potkáváme, někdy nahodile i na ulici a vždycky prohodíme pár slov. Jsem rád, že Marek jako jeden z prvních přivítal zrod Novy, ve které jsem pár let pracoval. I jeho gratulace v Národním muzeu, odkud jsme vysílali historicky první show, byla vtipná.
Karel Kopec: Novoroční úvaha 2010 aneb Co všechno se vlastně přeje do nového roku?
Co všechno se vlastně přeje do nového roku? Letos jsem se obrátil o radu ke své novoroční korespondenci mnoha uplynulých let. Zvídavost mi nedala, a tak jsem zpracoval dostatečně velký statistický soubor všech došlých přání. Z analýzy mi vyšlo několik zajímavých údajů. Na vlastním příkladu mohu doložit, zda a jak se ta přání plní.
Pavel Landa: Podnikání s podívanou
Show business, jak sám ten pojem říká, je podnikání s podívanou. Přičemž k podívané patří nejen extravagantní kostýmy, nevídané šminky, světelné efekty a hudba, ale také, možná především – pohyb. Na naší domácí scéně je tady nutno vyzdvihnout zejména Franka Towena (vlastním jménem František Novotný, 1912–1991), báječného tanečníka, choreografa a tanečního pedagoga, který rozpohyboval nejednu z našich hvězd šoubyznysu. Místo obrázků tentokrát alespoň připomeňme milou knihu Evženie Tomkové-Towenové a Olgy Struskové: Frank Towen – život s tancem. Nakladatelství Tina, Vimperk 1995. V knize je mnoho obrazových dokumentů.