Ivan Kott: Nesmrtelný fenomen
Sešla se jednou parta šikovných mladých lidí a dala dohromady divadelní soubor. Nikdo nespočítá, kolikrát se už tato situace opakovala, stejně jako nespočítá, kolik takto vzniklých ansámblů skutečně odehrálo nějaká ta představení. Zlatá éra pro vznik podobných uskupení u nás byla před čtyřiceti a více lety, ale stejní nadšenci žijí i v naší současné, uspěchané době.
Jiří Zelenka - Aleš Hrubý: Deník cyklistického maratónu Liberec - Paříž (2/3)
Konečně hranice na dohled. Město Venlo je pár kilometrů a cestou nás zastavuje chodec se žádostí o pomoc. Došel mu benzín, a tak nám dává dvacet euro, jestli bychom nedojeli k hranicím a nekoupili mu něco do kanistru. Aleš, že si dá časovku...prý je to pár kilometrů. Tak jedeme. Jsme za hranicemi. Jenže včera vyprodali kanystry a to je problém.
Jan Řepka - Jitka Dolejšová: Písně, kolo – jak se to rýmuje…
Jan Řepka (*1982) je mladý písničkář, který sám sebe nazývá cyklotrubadúrem. Nedávno se vrátil ze svého zatím nejdelšího bicyklového turné. Během 33 dnů najel úctyhodných 1915 km. Trasa vedla třemi státy a čítala 26 koncertních zastávek. Písničkář si přitom vezl veškeré vybavení na speciálním prodlouženém kole.
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (3)
Dnes se potřetí scházím s Vlastou Korbovou, zkušenou lektorkou kurzů pořádaných v České republice mezinárodní společností Dale Carnegie Training. U počítače a sklenice studeného čaje si budeme dál povídat o tom, co je to „pozitivní myšlení“, že se mu lze naučit, a jak rady a zásady, které pan Dale Carnegie zavedl do kurzů mezilidských vztahů a řečnického umění, mohou pomoci lidem zlepšit kvalitu jejich života.
Eliška Peroutková - Zdeněk Pošíval: Malířka něžné básnivosti
Dnešní rozpravy jsou o Elišce Peroutkové, scénografce a malířce, o její účasti na divadle a hlavně o tom, proč si vybrala jako předmět své umělecké tvorby ilustrování básní, jež ji zároveň inspirují pro její volnou obrazovou tvorbu, a také o jejích nesměle smělých pokusech literárních i o lecčems ze života.
Václav Pačes - Zdeněk Pošíval: Můj první divák
V rodině se skutečně počítalo s tím, že půjdu studovat medicínu. Můj případ je však pro tehdejší dobu typický. Můj otec byl v roce 1948 asistentem profesora Jiráska na chirurgii na Lékařské fakultě UK: tam se v únoru utvořil akční výbor, který ovládli komunisté, jak se to obvykle dělo. Při jakémsi hlasování otec, který byl vtělený demokrat, vystoupil proti tomuto akčnímu výboru.
Dagmar Slivinská: Tomáš Paul - výtvarník, který píše obrázky a maluje slova
I nám „lidem od fochu" je naivita blízká a já osobně se tomu nebráním, nicméně myslím, že jde spíš o „naivitu“ ve vztahu k obsahu než formě. Ta moje rozverná naivita je tak trochu reakcí na to, jak se lidi berou strašně vážně, jak ulpívají na různých pseudopředstavách o tom, jak se má správně prožít život, co je správně a co ne, strašně se upínají na různé vzory a někdy pro mě až nepochopitelně baští výrobu různých „hrdinů“ a jinak mediálně propagovaných hvězd.
Jiří Zelenka - Aleš Hrubý: Deník cyklistického maratónu Liberec - Paříž (1/3)
Šok! Vidím ceduli Žitava - mávám na auto, jestli se mi to zdá, a chci vidět mapu. Je to jasné jezdíme dokola a bloudíme. Aleš je na infarkt a teď se jasně ukázal nedostatek. Chybí navigace a jet přes malé obce na mapě bude značný problém. Budeme muset celou trasu korigovat a držet se hlavnějších tahů, jinak budeme jen bloudit a nikam nedojedeme.
Ondřej Suchý: Neudolatelná a neodolatelná noblesa R. A. Dvorského
Muž mnoha profesí – zpěvák, skladatel, dirigent, klavírista, hudební vydavatel a filmový herec R. A. Dvorský, vlastním jménem Rudolf Antonín, se narodil v roce 1899 ve Dvoře Králové (odtud jeho pseudonym) a z tohoto světa odešel v roce 1966. Bylo to pouhý rok poté, co se oženil s Annou Johnovou, někdejší pracovnicí svého nakladatelství, která se o něj a o jeho domácnost starala v nejhorších dobách, a navíc jej léta i finančně podporovala.
Egon Wiener: Otec Porsche se narodil mezi Jabloncem a Libercem
Ferdinand Porsche se narodil 3. září 1875 na cestě mezi Jabloncem a Libercem, v dnešních Vratislavicích v rodině klempíře. Od malička se zajímal o práci v otcově dílně a o nástroje, které otec používal. Konec 19. století byl plný vynálezů a nových technologických postupů. Mladý Porsche velmi mnoho četl a zajímal se o všechno, co se ve světě techniky událo.
Lenka a Luděk Novákovi: Šri Lanka II. aneb cestování s kufrem (6)
Po chladné vlhké noci v horách se nám nechtělo z postele. Oroseným oknem nebylo vidět ven a v hotelu panovalo podivné ticho. Rozhodly fyziologické potřeby. Prstem dělám na skle kolečko a s překvapením zírám přímo do modré báně. „Lúďo, vstávej, musíme ven. Je tam nádherně. Zahrada na nás čeká a dobrého světla fotografům ubývá!“ Slunečné ráno v Nuvara Eliya bylo jako břitva
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (24)
Maturita je považována za zkoušku dospělosti, je to jistě důležitý časový bod v životě každého študáka a mne napadlo, že je také čas doplnit některé vzpomínky a dát nahlédnout do geneze naší rodiny. Pouštím se do střípků velmi problematických. Nebudou to vlastně vzpomínky „monolokální“, půjdou do daleké minulosti a navíc je mám z velké části pouze zprostředkované svými rodiči.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch Ravik: Carův kurýr
Já vlastně nikdy žádnou medaili nedostal. Ani za to, že jsem co by třináctiletý uličník zničil ustupující německé armádě zaměřovací aparaturu protiletadlového kanonu. Dostal jsem akorát velikou facku, jakou mi ubalil jistý hromotluk. Ostatně dodnes cítím tu zámečnickou pracku na své tváři. Mimochodem, co se dajlí-medajlí týče, o žádnou jsem nikdy nestál.
Milan Dubský: Vybraná a vybíraná slova a pojmy
Přečetl jsem si v tisku a slyšel v rozhlase, že korupce podle vlády (míní se české vlády) mírně klesla. Z toho vyplývá, že existuje dál, že trvá. Můžeme se ptát kde, jak a o kolik? Určitě ne mezi dělníky, zaměstnanci a lidmi s podprůměrnou mzdou. Je a vždycky byla mezi bohatými, mocnými, vlivnými lidmi, kteří usilují o ještě větší podíl v těchto třech jmenovaných sférách.