Publicistika – Postřehy
Každý kraj má své slavné lidi
Prakticky každý ví, že František Kmoch se narodil v Zásmukách a že v Sázavě je narozen Jiří Voskovec, pobýval tam i jeho děd malíř Soběslav Hippolit Pinkas. O většině ostatních slavných rodáků či návštěvníků kraje okolo Uhlířských Janovic ...
Jitka Dolejšová: A zase to chrápání…
Včera jsem v jedné z horních poliček objevila knížku „Nemoc jako symbol“ od německého psychoterapeuta Rüdigera Dahlkeho, a nestačila se divit. U pojmu CHRÁPÁNÍ bylo uvedeno, že „chrápání se vyskytuje u lidí, kteří se vědomě jen málo zabývají nevědomím a každou noc pracují proti odporům. Jsou neschopní zjednat si ve dne prostor a respekt nebo udávat tón. Jejich tvrdá a neuhlazená komunikace vychází v noci najevo.
Milan Dubský: Lidský rozměr jednoho internetového serveru
Nějaká výročí existují každý den. Protože každý den se něco rodí a zaniká. Obě tyto skutečnosti pak mají svá výročí. Jedno k existenci, pokud za něco stojí, druhé ke vzpomínce, pokud předmětný objekt za něco stál. Vezměme toto výročí jako podnět, abychom je mohli ještě mnohokrát opakovat a oslavit.
Vladimír Vondráček: Ty naše hospůdky české … (3)
Trojka je bezvadné a pro leckoho šťastné číslo, a tak i toto sondování českých hospůdek se dočkává svého třetího a posledního pokračování. Opustíme v něm staré pražské vyhlášené „osvěžovny“ i neznámé studentské hospůdky a zkusíme se podívat pod pokličku či na pípy nových hospůdek současných. Protože patřím mezi staromilce, nesmí se nikdo divit, že v mých následujících postřezích se budou zákonitě střídat klady se zápory.
Ivo Fencl: Drábek v akci
Kdo ví, zda současný ministr práce a sociálních věcí četl v dětství i Čtyřlístky s obrázkovými příběhy svého jmenovce, komisaře Drábka? Pokud tomu tak bylo, pak ho ta četba neinspirovala při výběru školy a nestal se rovněž policistou, což by mu jistě (také) sedělo. Já sám vzpomínám na dávného komisaře-kocoura, který se dostával do křížku se zločinným světem myší, více než v dobrém.
Danuše Markovová: Nádherné zbytečnosti obrazotvorné
Ani dnes jsem se od sběratelské posedlosti úplně nevzdálila, ale pouze je zaměnila.Tu a tam ještě něco zvednu ze země anebo získám darem od přátel. Nyní kameny do srdce shromažďuji způsobem jiným. Maluji je. Do obrazů usazuji kamenné stopy nesmrtelnosti, tisknu jim symbol jakéhosi embrya, které pupeční šňůrou spojuje vesmírný svět zkamenělých mýtů.
Adéla Muchová: Láska hory přenáší… a vzdělání (maturitu?) přináší
Nespala jsem celou noc. Úmyslně. Důvodem byla blížící se maturita mého vysněného prince a mé skromné rozhodnutí mu v tuto těžkou chvíli nějak pomoci. Byla jsem sama teprve čerstvá středoškolačka, takže maturu jsem zákonitě brala jako nejtěžší ze životních zkoušek, jejíž úspěšné složení není zákonitě úspěšné. Tedy, nemuselo by být…
Karel Šíp: Prázdninové rady amatérského cestovatele
Velké zavazadlo totiž svádí k tomu, brát si sebou i úplné blbosti. Stojíte před skříní, už jste vzali kdeco, ale v zavazadle je pořád dost místa, tak berete další a další věci, jen aby to bylo plný. Pokaždé si sebou například beru 15 – 20 triček. A vždycky v cílové zemi vidím, že takové tričko tam stojí zhruba jako žvejkačky. Já se s tím táhnu přes půl světa, přičemž rozumné je odjet bez triček a tam si je kupovat jako žvejkačky a pak to vyžvejkané tričko jednoduše zahodit do koše.
Danuše Markovová: Nádherné zbytečnosti vodomilné
Odlišné pohledy na kameny přinášejí svízele. Někdo v nich spatřuje překážku, o kterou občas zakopává, jiný zase šedou zbytečnost, o niž ani pohledem nezavadí; pro někoho se zase kámen stává metaforou břemene, nosícího na krku, nebo nastraženou pastí v jeho batohu. Já vidím v kameni prahmotu sochařů, věčnou inspiraci básníků či malířů.
Janina Svobodová: O čtení
Jak to mají dnešní čtenáři? Čte se ještě vůbec? Nekonkurují počítače a DVD knihám? To víte, že ano! Ale? S počítačem si do postele nevlezete, za to s dobrou knížkou v ruce si navodíte tu správnou atmosféru pro dobrý spánek. Jedu ve vlaku nebo v tramvaji a vidím kolem sebe čtenáře. Jsem knihovnicí v malé obci, a i tam lidé čtou.
Ivan Kolařík: O tatínkovi
Můj tatínek měl totiž jednu neskonalou životní vadu a jednu krásnou přednost. Byl totiž komunista a básník. On ale nebyl komunistický básník, který by psal stupidní poezii opěvující dělnickou třídu a hanobíci zlé imperialisty. On byl pouze básník-komunista. A tak stránky papíru zaplňoval něžnou lyrikou, opěvováním přírody, rodné země, své maminky a své milované ženy, mojí maminky.
Antonín Siuda: O zvyklostech a jejich proměnách
Uvedu jen jeden okrajový příklad: sexuální morálku a s ní související stud. Moje generace si ještě potrpěla na platonické lásky, na rituální stydlivé tanečky kolem opačného pohlaví, a vůbec kolem problematiky týkající se záležitostí intimních. Být stydlivý a zdrženlivý bylo tak obvyklé a za poetický status quo pokládané.
Stanislav Moc: Má pravda šanci zvítězit?
Některé pravdy jsou skutečně neoddiskutovatelné. Třeba ty historické, které byly popsány a zaznamenány v kronikách. Nelze kupříkladu popřít fakt, že Mistr Jan Hus byl upálen a to v Kostnici. Samozřejmě, kroniky se dají spálit a dá se pak lhát, že to je všechno Masarykův výmysl, aby nastolil církev Husitskou.
Milan Dubský: Věřící bezvěrci
Takoví lidé existují, a také věří v celou řadu věcí, faktů, názorů a skutečností a nemusí být katolíky, evangelíky, mormony nebo islamisty. Když věří ve spravedlnost, dobro, neničí přírodu, mají rádi děti, neokrádají spoluobčany a pomáhají tam, kde mohou a je to potřeba, pak jsou pro svět většími světlonoši, nositeli a jeho doručovateli, než tisíce fundamentalistických hodnostářů všech církví, co kdy a kde existují.