Publicistika – Postřehy

Ivana Kriglová: Důslednost, děti a my

Již delší dobu pociťuji, že názory na výchovu dětí, s kterými se setkáváme, postrádají samu podstatu. Mnohdy nekonečné diskuse o nepřeberném množství výchovných směrů s cílem ovlivnit dětskou psychiku nás zavádějí do bludiště dalších problémů. Mým osobním názorem je, že základem výchovy je důslednost a od ní se všechno odvíjí.

Josef Hlinomaz - Václav Židek: Bít či nebít

Ve škole se tresty prováděly veřejně před třídou. Starý učitel, jinak ohromný dobrák, vykonával trest s naprostým klidem, oznámiv předem, oč jde. Za mírnější trest byla považována rána ukazovátkem do nastavené dlaně, ačkoliv taková rána je bolestivější než rána tímtéž ukazovátkem přes zadek. Tlučení přes zadní část bylo obřadem.

Josef Čermák: Václav Havel - Vznešený klaun?

Tento titulek není myšlen hanlivě - spíš něco jako název Kožíkova románu Největší z Pierotů. Osobnost, která na mne vystupovala z filmového plátna, nepochybně patří k nejzajímavějším hercům na světové politické a kulturní scéně poslední třetiny minulého století (a ani to nemusí, jak film naznačuje, být neodmítatelnou poklonou).

Martina Roe: Proč jsem napsala 7 Strategií

Od malička jsem trpěla velmi nízkou imunitou a zvláště na jaře, kdy svítilo sluníčko a ostatní děti ze sousedství pro mne přišly, jestli bych si s nimi mohla jít hrát, musela jsem jim často smutně odpovědet, že kvůli léčbě antibiotiky nesmím ven a musím zůstat v posteli. Když jsem vyrůstala, tak jsem si prostě řekla, že budu své velmi časté nemoce ignorovat, protože jinak bych mohla být upoutána k lůžku každý den.

Marie Zieglerová: Jen plechová bedýnka?!

V „počítačové“ škole se nás snažili přesvědčit, že máme co do činění jen s plechovou krabicí zaplněnou čipy a drátky. Že se jí nemusíme bát, že stačí jen vědět, na kterou klávesu klepnout, což se nám několik týdnů snažili vtlouct do hlavy. No a v tom to nejspíš vězí! Na kterou klávesu klepnout?! Počítač to ví zcela přesně, se mnou je to horší, a tak mi to dává pěkně najevo.

Jan Žampach: Mít dobré sousedy

A tak jsme začali uvažovat, jak si usnadnit popsání toho kterého souseda, aniž bychom museli ovládat orientační a popisné znalosti. Začali jsme si všímat různých vlastností a typických znaků vzezření toho určitého souseda. Tímto jsme pomaloučku a postupně dospěli k jejich přezdívkám, které nám bezpečně popisují určitou osobu, a tak vyloučíme pochyby, že jde o případnou záměnu.

Miroslav Sígl: Díky profesoru Františku Černému

Spolu se Zprávami Společnosti bratří Čapků (číslo 87/2007) vypadla z obálky i útlá publikace – či zvláštní číslo Acta Čapkiana k 60. výročí založení Společnosti bratří Čapků (6. března 1947), kterou sepsal prof. PhDr. František Černý, DrSc. Byl v letech 1992 – 98 jejím předsedou a je velmi dobře známo jeho úsilí o vybudování pomníku oběma slavným bratřím v Praze.

Pavel Pávek: Dlouhé čekání na dlouhonohou blondýnu s dlouhými vlasy

Kuchtík, proti všem svým zásadám, na dnešní večer zaměnil staré dobré džíny za kalhoty, podle svého názoru značně pitvorné, po delším uvažování odložil i klasickou kostkovanou košili a nasoukal tělo do téměř značkového trika s nápisem Adidas, za které u Vietnamce utratil hříšné dvě stovky.

Je něco shnilého ve státě dánském

Paní, nechejte si ten formulář... Podnikám dál na černo, neplatím nic, zdravotní za mne platí stát a sociální pojištění nikdo. Stejně je k ničemu. Dostávám 10 800 od Úřadu práce, 8 000 za služby přátelům, manželka 3 630, takže náš celkový příjem do rodiny je 22 430. Naše životní úroveň se rapidně zvedla, letos v létě si konečně dovolíme dovolenou u moře a v zimě lyžování v Alpách.

A tak tu žijeme

Obyvatele našeho domu položila chřipka. Utkvělá představa naší babičky, že je čas umřít a nemá cenu se léčit zapříčinila, že jsme všichni onemocněli. Babička sice neumřela, ale úspěšně nás všechny nakazila. Jak jsme už kašlali se zkříženýma nohama a stereo, nebylo vyhnutí absolvovat turistický pochod po ordinacích obvodních a odborných lékařů.

Miroslav Sígl: Se slávou stavěli, v tichosti bourali…

Pozoruhodný osud má zejména kamenná socha TGM v kostele Církve československé husitské na Zámostní ulici ve Slezské Ostravě. Snad téměř jako jediná, anebo jedna z mála v naší zemi, přežila od svého postavení v roce 1926 až do současnosti stále na svém původním místě.

Zdeněk Reich: Vůně benzinových par

Jedete si pěkně po nepříliš široké silnici s provozem v obou směrech, lemované úhlednou alejí kvetoucích třešní, a kocháte se pohledem na líbeznou českou krajinu, tak jak to dělal ve filmu „Vesničko má, středisková“ herec Rudolf Hrušínský. Nijak vás nevzruší, když zaznamenáte kolonu automobilů přibližujících se v opačném směru.

Martina Fialková: Nadační fond Klíček – pro nemocné děti a jejich blízké

Dětský hospic Nadačního fondu Klíček v obci Malejovice ve středním Posázaví slouží dětem, u nichž byla diagnostikována život ohrožující či život omezující choroba, a jejich rodinám. Mezi hosty domu bývají i pozůstalé rodiny, jimž dítě zemřelo. Při slově hospic ve spojení s dětmi většině lidí trochu zatrne – dětský hospic je ale jiný druh zařízení, než hospic pro dospělé: svou povahou se víc blíží „domu na cestě, poskytujímu osvěžení poutníkům“, což slovo „hospic“ znamená ve svém původním významu.

Antonín Siuda: Život s motýly

Tímto libým snem - i tím, že mne něco šimralo po tváři, jsem byl probuzen. Když se rozžalo světlo, uviděl jsem, že mě obklopuje hejno motýlů druhu Babočka Paví oko, latinsky zvané Inachis io. Seděli na kanafasové peřině, na konstrukci postele, některé jsem měl ve vlasech. Hned se počali srocovat kolem rozžatého světla, jak je u hmyzu obvyklé.