Publicistika – Postřehy

Vladimír Kulíček: Vánoce, vánoce odcházejí…

Tak, už to máme za sebou. Co? No, přece ty Vánoce! Ta parafráze v nadpisu mě napadla, když slyším v autobusu: „Eště, že už máme ty pitomý vánoce za sebou …,“ jinde: „Nejlepší, když ty vánoce sou pryč …,“ známí: „Já si vždycky tak voddychnu, když je po vánocích …,“ přítel píše: „Čím dál víc jsem nejraději, když jsou ty konzumní vánoce za námi!“

Čí je můj zub?

Řeknete si: „Ta ženská se zbláznila! No čí by byl? To ví přece každé malé dítě, že můj zub je můj zub, ne?!“ Malé dítě možná, nikoliv však moje zubní lékařka. Začalo to tak, že jsem se objednala na zubní s tím, že mám v puse zub, který chce ven.

Jitka Dolejšová: A zase to chrápání…

Včera jsem v jedné z horních poliček objevila knížku „Nemoc jako symbol“ od německého psychoterapeuta Rüdigera Dahlkeho, a nestačila se divit. U pojmu CHRÁPÁNÍ bylo uvedeno, že „chrápání se vyskytuje u lidí, kteří se vědomě jen málo zabývají nevědomím a každou noc pracují proti odporům. Jsou neschopní zjednat si ve dne prostor a respekt nebo udávat tón. Jejich tvrdá a neuhlazená komunikace vychází v noci najevo.

STARVOICE – LATERNA MAGICA

Příležitost navštívit koncert japonské pěvkyně rozhodně nepatří mezi ty každodenní. Už sám tento fakt naladí člověka do gala, když se chystá strávit výjimečný večer ve výjimečném prostředí proslulého divadla Laterna Magica ...

Jitka Dolejšová: Pojednání o životě psavce

Psavec na úrovni, zvaný též psavec ušlechtilý, neřeší své slavné jméno ani profesionalitu. Píše, protože to umí, protože mu to jde a protože má co sdělit. Klobouk dolů před tímto vzácným druhem. A zvlášť, pokud za své honoráře dokáže uživit svoji rodinu. Psavec na úrovni bývá skromný a zamlklý. Umí naslouchat. Jde o druh ohrožený, a tudíž chráněný.

Karel Bůna: Blízké a přece neznámé

Když nám konečně po roce 1989 bylo umožněno volně cestovat, většina z nás směřovala někam na jih, za sluncem a teplým mořem. Kdo si dnes ještě vzpomene na oblíbené italské Bibioni, přeplněné našinci a s nápisy v obchodech „Prosíme Čechy, aby nám zde nekradli“.

Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (12)

Snad se mi to jenom zdá; ale mám silně ten dojem, že nastalo jakési ticho. Zdá se, že se před několika léty křepčeji a mohutněji mávalo perem, že bývalo hlásáno víc rozmanitých kulturních programů a duchovních cest a že vůbec bylo víc ochoty stavět se duchovně v čelo lidí a vyvádět je, jak se říká, ze zmatku doby. Kupodivu bylo to v době (jak vidíme) poměrného blahobytu a nemalého životního bezpečí.

Vladimír Vondráček: Ty naše hospůdky české … (2)

…ty jsou tak hezké ach hezké! Podruhé se už snad netřeba omlouvat panu Hašlerovi, a tak i když vím, že je u nás mnohem více mnohem důležitějších a důstojnějších staveb a domů, dovolím si přejít hned k dalším vzpomínkám na hezké české hospůdky, které mi přišly za mého už docela dlouhého života do cesty.

Janina Svobodová: O čtení

Jak to mají dnešní čtenáři? Čte se ještě vůbec? Nekonkurují počítače a DVD knihám? To víte, že ano! Ale? S počítačem si do postele nevlezete, za to s dobrou knížkou v ruce si navodíte tu správnou atmosféru pro dobrý spánek. Jedu ve vlaku nebo v tramvaji a vidím kolem sebe čtenáře. Jsem knihovnicí v malé obci, a i tam lidé čtou.

Antonín Siuda: O zvyklostech a jejich proměnách

Uvedu jen jeden okrajový příklad: sexuální morálku a s ní související stud. Moje generace si ještě potrpěla na platonické lásky, na rituální stydlivé tanečky kolem opačného pohlaví, a vůbec kolem problematiky týkající se záležitostí intimních. Být stydlivý a zdrženlivý bylo tak obvyklé a za poetický status quo pokládané.

Antonín Siuda: Můj stařičký "Trávníček"

Na podzim v roce 1951 byl vytištěn a dán do prodeje Slovník jazyka českého. Jako jediný autor je v něm uveden František Trávníček, což je od té doby zpochybňováno. Slovník má 1801 stránek a je uložen v jednom objemném svazku s plátěnou vazbou. Manipulace s ním je velmi rychlá a jednoduchá. Je to obyčejná knihařská práce, ale výjimečných řemeslných kvalit.

Jaroslav Vízner: Chytit štěstí když jde kolem

Právě probíhá v Pozitivních novinách anketa o některých neblaze působících médiích. Bylo to začátkem roku 1999 kdy mě, při mé návštěvě v Praze, požádal o rozhovor novinář magazínu "Story". V té době jsem ještě bydlel v Ženevě a uvažoval o návratu. Moje práce ve švýcarské televizi skončila. Článek mi byl poslán ke kontrole, jak jsem požadoval.

Pavel Pávek: Kapustou za světový mír

Kuchtík vyhlíží téměř čistým oknem do slunného dne, který nijak nepřipomíná prognózy meteorologů vyhrožujících mrazem a vánicí. „V Číně metr sněhu, v Egyptě o něco méně. Jenom u muzea na Václaváku patnáct nad nulou a hned máme na krku globální oteplení,“ hodnotí pragmaticky situaci.

Míša Stošická: Zlodějka

„Všimla sis, co ta veverka držela v packách?“ ptám se. „Nevím, co to přesně bylo, ale vím odkud to ukradla…“ odpověděla mi mamka. Vydaly jsme se na místo “činu“. Objevily jsme hrob z tmavého mramoru s vyrytou fotkou nějakého chlapce, kterému nemohlo být víc než dvacet let… Pod fotkou kromě jakéhosi srdíčka a svíčky ležely (už jen) tři kuličky Rafaela v sněhobílých papírových kalíšcích.