Petra Sáezová: Matky puberťáků chápou samice, které požírají svá mláďata
Už třicet minut stojím v koupelně a s výrazem drába pozoruji, jak se koupe. Roste ve mně vztek. Pečlivě mydlí každou část svého krásného mladého těla. Občas na mě koukne. Odhaduje, jak daleko mám do toho, abych po ní skočila a jednu jí vrazila. Pomalu, pomalinku, velmi přepečlivě mydlí každý centimetr čtvereční své opálené kůže.
Egon Wiener: Kramářské písně
Pokaždé když projíždím některým poutním místem na severu Čech, musím si vzpomenout na dávno ztracenou atmosféru, kterou pomáhaly vytvářet kolportéři kramářských písní( ze 60-70% s náboženskými texty). Vzpomínám drobné tiskoviny, dnes, po letech, často se rozpadajícího dvoulistu ručního papíru plného písniček, modliteb, rýmovánek, úžasných novinek ne nepodobným současným reklamním letákům přetékajících z poštovních schránek.
Milan Dubský: Jen tak na okraj - Ošidná referenda
Pozitivní noviny jsou jako mnoho jiných internetových serverů veřejným mediem a proto nemohou zůstat lhostejné a nereagovat na důležité problémy a události. Chtějí a budou se vyjadřovat k důležitým výzvám našeho současného života méně či velmi závažných. K těm velmi závažným jistě patří zda má být na našem území umístěna radarová základna USA. O její vybudování požádala naší republiku americká vláda. Tato vyspělá radarová technologie má sloužit k hlídání prostoru, zda se v něm nepohybují rakety, vypálené proti svobodnému světu ze zemí,
Pavel Pávek: Jak hloupý synovec o "tataráka" přišel
Procházka ulicí, která od nepaměti vede stejnou a důležitou trasou a často střídá jména, vede okolo tiše zasmušilého hřbitova, založeného za morové epidemie v roce 1680; pro oběti jinde již nebylo místo. Ulice tehdy patrně žádný název neměla, spíše ani nešlo o ulici jako o obyčejnou cestu. Později ale začala jména střídat jako žena mající co koníčka rychlé a pravidelně měnění manželů. Vinohradská, Foschova, Stalinova, opět Vinohradská…
Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (3)
Proti gustu žádný dišputát, ale jako asi většina z vás ani já některé chovatele nechápu. Prostě se divím, že někdo může mít doma v bytě třeba plazy bez nohou, nebo naopak havěť, která jich má šest či dokonce osm! I když dobře vím, že proradnost a slizkost hadího plémě je pouhopouhá pověra pocházející snad už z biblických dob a hadi mají naopak povrch své kůže suchý a hlaďoučký, přesto - zřejmě v rámci předběžné opatrnosti – pro jistotu plazy ani v přírodě nevyhledávám.
Ondřej Suchý: Burianův konkurent Ferenc Futurista zemřel příliš brzy
Mám před sebou víc než pětapadesát let starý zažloutlý výstřižek z časopisu „Náš týden na jevišti i v životě“. Autor podepsaný značkou „vac“ byl pravděpodobně posledním novinářem, kterému poskytl nemocný Ferenc Futurista interview. Článek s titulkem FERENC FUTURISTA STŮNĚ vyšel 16. května 1947. Populární komik Ferenc Futurista, kterého Vlasta Burian považoval za svého největšího konkurenta, zemřel 19. června 1947.
Miroslav Sígl: Co všechno prožil po svém úrazu
Luboš Horký (1950) začal nejdříve psát a tisknout pro děti pohádky, vydal například bohatě vybavenou barevně obrázkovou knihu Marbulínek (kdo si na tuto dětskou postavičku z dob našeho dětství ještě vzpomene?) a některé další. Beru jednu jeho knížku za druhou: Mé vzpomínky na Kladruby a okolí, Malá procházka Vlašimskem, Ještěd a Mimoň (v malé procházce zachycené objektivem fotoaparátu), Lázně Kundratice a jejich okolí, Slapy a jejich okolí, Třebutičky zachycené slovem i obrazem (jde o malou vesničku či vlastně část obce Polepy na Litoměřicku).
Jiří Suchý: Co je to hudba
Cestou do rozhlasu jsem dneska přemejšlel. Mám totiž dost daleko do rozhlasu - bydlím na Ořechovce a než se člověk do toho Karlína dohrabe, trvá to nějakou tu dobu. A to já obvykle přemejšlívám. Zpravidla o tom, o čem budu asi dneska vyprávět. A zrovna dneska jsem nemohl na nic přijít, a tak jsem si myslel, že bych mohl třeba pouštět jednu desku za druhou, protože hudba nic nezkazí...
Jitka Dolejšová: Křišťálová čajovna
Jen si to představte… Sedíte v příjemném prostředí, ozářeném prosvětlenými krystaly, popíjíte teplý voňavý čaj a před Vámi se na velkém plátně střídají magické obrazy. K tomu melodický hlas komentátora doprovázený příjemnou esoterickou hudbou. Mysl se zklidňuje, srdce otevírá, vnímáte příliv blahodárné energie. Máte pocit, že jste v jiném světě…
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (35) Jára Kohout
Hned v roce 1990 se do Československa vrátil JÁRA KOHOUT (1904 – 1994), komik, o kterém jsme čtyřicet let nesměli vědět. Vrátil se, aby nás znovu začal rozveselovat na filmovém plátně, televizní obrazovce, jevišti, v rozhlase, ale také na stránkách našich novin. Byl jsem pyšný na to, že bylo Kvítko první, kdo Járovi Kohoutovi nabídlo stálý prostor pro jeho veselé úvahy postřehy a vtipy.
Zdeněk Horenský: Michael Thonet zajistil Koryčanům již v 19. století evropský význam
Michael Thonet, zakladatel továrny na nábytek v Koryčanech, kde také významnou část svého života prožil, zemřel 3. března 1871 ve Vídni. Je pohřben na vídeňském centrálním hřbitově a jeho hrob se nachází ve skupině 14 B, kam se vstupuje bránou číslo 2. Německý podnikatel se narodil 2. července 1796 v městečku Boppard, kde se vyučil stolařem, založil tam stolařskou dílnu a začal v ní vyrábět nábytek. Od roku 1830 dělal pokusy s ohýbáním dřeva, čehož při výrobě nábytku později začal využívat. Poprvé představil veřejnosti svůj ohýbaný nábytek na průmyslové výstavě v roce 1841.
Jan Chobel: Máme všichni stejně zaručena základní práva?
Základní práva člověka patří k přirozeným hodnotám demokratické společnosti. Na otázku, zda máme všichni zaručena základní práva, lze jednoduše bez dalšího hlubšího zkoumání odpovědět ano. Základní práva lidí jsou zaručena v našem právním řádu. Ale můžeme odpovědět na stejnou otázku stejné ano, jestliže začneme zkoumat, zda takto zaručená základní práva pro každého, zdůrazňuji pro každého člověka, jsou beze zbytku společností dodržována, uplatňována a vymáhána?
Jaroslav Vízner: Proč se jen pokoušela změnit můj baryton na tenor…?
Samozřejmě jsem byl štěstím bez sebe. Začala se hned na to zkoušet hra „Člověk z půdy“, proto byl také konkurz zorganizován. Obsadili mě do chlapecké postavy Petra. Zpíval jsem historicky vůbec jako první interpret „Pramínek vlasů, ti ustřihnu potají, já blázen pod polštář, chci si ho dát…" Slavný "Pramínek"! Při zkouškách jsem postupně poznával další kolegy, Ferdinanda Havlíka, Marii Poslušnou, Pavlínu Filipovskou, Renatu Tůmovou, Miloše Kopeckého, Rosťu Černého, Karla Štědrého, Waldemara Matušku …, když třeba vešel na jeviště Waldemar a začal zpívat, říkal jsem si co tam vlastně dělám?
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (5)
Zvykne-li si člověk bavit se náhražkami života, ztrácí schopnost bavit se životem samotným. Žít je nudno; jděme do biásku. Pozorovat lidi je matoucí; pojďme pohlížet na jejich stíny. Stalo se potřebou odpočinout si od života, být vedle skutečnosti; v jádře je to kouření dýmčičky s opiem. Chodíme se dívat na zápasy; to nás zbavuje vnitřní nutnosti zápasit sami.